Teorie „M“ koeficientu v turnajové hře – 1. část

Myšlenka koeficientu označeného jako „M“ Ratio je přisuzována Paulu Magrielovi, po němž se také tento koeficient označuje písmenkem „M“. Jestliže budeme mít například v turnaji ve hře s pěti hráči v žetonech 15.500 a blindy budou při ante 10 například 500/1.000, potom výpočet „M“ koeficientu je následující:  15.500 : (500+1.000+(5x10)) = 10. „M“ koeficient nám v podstatě udává, kolikrát kolem nás projdou blindy, než nás při špatné konstelaci hry vyřadí. Vysoký „M“ koeficient pro hráče znamená, že si může dovolit čekat poměrně hodně kol na svoji příležitost a tomu může podřídit určitý styl své hry. Naopak styl hry při nižším „M“ koeficientu musí být zcela odlišný, resp. má jiné zákonitosti. Podle výše „M“ koeficientu jsou v této turnajové teorii stanoveny tzv. ZÓNY, pro které platí různé korektní herní chování hráčů. Tyto zóny jsou stanoveny takto:

ZELENÁ ZÓNA - v této komfortní zóně se hráč nachází, jestliže se jeho „M“ koeficient  rovná 20 nebo je větší.

To je situace, v níž by se chtěl v průběhu turnaje nacházet asi každý. Můžete si dovolit experimentovat a ve svém herním výrazu oscilovat od super agresivního stylu přes agresivní styl až ke konzervativnímu projevu. Prakticky všechny druhy akcí jsou pro vás dosažitelné a i ta trocha zdravého většího risku je akceptovatelná, když budete mít naději, že může ve finále přispět k posílení vaší pozice. Zkrátka, v případě, že se nacházíte v této zóně, můžete naplno rozvinout svůj herní rejstřík a tedy ukázat, jak dobrým jste hráčem.

ŽLUTÁ ZÓNA - v takto označené zóně se nachází hráč, pro jehož „M“ koeficient PLATÍ:  10 ≤ „M“ < 20.

 Jestliže třeba v průběhu turnaje spadnete ze zelené do žluté zóny, ztratíte rázem schopnost hrát třeba čistě konzervativní poker. Blindy vás začínají pomalu obtěžovat, takže se chtě nechtě musíte uchýlit k uvolněnější hře opepřené také větší agresivitou. S tím souvisí hra s větším spektrem startovních kombinací, než které si může dovolit dát do hry konzervativní hráč.

ORANŽOVÁ ZÓNA - pro „M“ koeficient zde platí: 6 ≤ „M“ < 10.

V této zóně přichází hráč o možnost eskalace sázek, které by donutily soupeře složit karty. Je to proto, že už nemá potřebný materiál k tomu, aby byl v průběhu další hry schopen odstrašit soupeře a donutit je složit karty.

ČERVENÁ ZÓNA - zde má „M“ koeficient hodnotu:  1 ≤ „M“ < 6.

Hráč má v takto vymezené zóně v podstatě na výběr pouze dvě smysluplné akce – all-in nebo fold. Jestliže by udělal jen menší sázku, tak bude s ohledem na své omezené žetonové hospodářství v potu za tolik, že už nemůže stejně couvnout v případě další výzvy soupeře.

Nyní se může zdát, že v teorii „M“ koeficientů už žádná další zóna neexistuje. Je tady ale ještě samozřejmě tzv. ZÓNA SMRTI, v níž se nalézá hráč, jehož „M“ koeficient má menší hodnotu, než je jedna. V této zóně má hráč pouze jednu možnost herního projevu, tj. all-in. Z toho plyne, že přežití takového hráče v turnaji je pouze otázkou štěstí.

Číslo „M“ je pro přehled hráče v turnaji velmi důležité a je tedy nezbytné dokázat ho rychle a alespoň přibližně stanovit. Na desetinných číslech v tomto případě samozřejmě nezáleží, protože hrubý odhad je dostatečnou pomůckou při hře. Uveďme tedy ještě pár příkladů výpočtu.

V turnaji jsou blindy 100/200, ante 25, zbývá 9 hráčů a hráč má v žetonech 1.800:
součet antes a blindů je 100 + 200 + 9 x 25 = 525, čili „M“ je přibližně 1.800 : 525 = 3.

V turnaji zbývá 10 hráčů, ante je 1.000 a blindy jsou 5.000/10.000, přičemž hráč má v žetonech 210.000:
součet povinných sázek je 10 x 1.000 + 5.000 + 10.000 = 25.000. Potom „M“ je 210.000 : 25.000, což je přibližně 8.

Podobně jako sledování vlastního „M“ koeficientu může být důležité vědět něco o „M“ koeficientech ostatních hráčů u stolu, zvláště těch, kteří jsou za vámi. Je to proto, že na základě toho máme informaci, pod jakým jsou tlakem z hlediska blindů.

„M“ koeficienty nám vlastně říkají, kolik kol můžeme přežít, než by nás „dostaly“ blindy, za předpokladu, že se v mezihrách nebudeme vyjadřovat ke hře. Zvláště v závěrech turnajů se jedná o důležité číslo, podle jehož vývoje můžeme upravovat svoji hru. Jestliže tento poměr hodnotově klesá, měli bychom být obecně agresivnější. Naše agresivita by ale měla být výběrová, protože existují určité kombinace, které se dobře hrají u vyšších „M“ koeficientů, ale jsou méně dobře hratelné u nižších. Ve druhém pokračování tohoto článku uvedeme něco málo a strategii hry v jednotlivých „M“ zónách.