Poker a pecky do uší

Na jedné z posledních homegames vytáhnul jeden z mých přátel historku z místní herny. Detaily už si přesně nevybavuji, ale příběh se točil okolo hráče s peckami v uších, kterému uniklo dění na druhé straně stolu a přišel tak zbytečně o část stacku.

"Tohle," někdo slavnostně prohlásil, "je přesně ten důvod, proč bych si nikdy ke hře nevzal sluchátka." Několik dalších hlav se souhlasně zakývalo, jakoby mlčky potvrzovaly nějakou známou pravdu; že sluchátka a pokerový skill nejdou dohromady. Já si tim tak jistý nebyl.

Samozřejmě, hlasitý hudební špunt v uších občas může překazit cestu důležitějších zvuků do sluchového aparátu. Co když má ale poslech vaší oblíbené písničky takový vliv, že převáží občasný zkrat a nedorozumění a ze sluchátek v uších udělá výhodu? Po menším průzkumu jsem objevil několik studií, které se překvapivě vyslovují ve prospěch hudby.

Nejsem psycholog ani neurobiolog, ačkoli s nimi občas přicházím do styku. Cítím se mnohem lépe, když dávám na sále do pořádku zlomenou nohu. Proto prosím ty, kteří o tomto tématu mají větší přehled, ať omluví mé laické uvažování a závěry. Na každý pád vám chci na toto téma v následujících odstavcích předložit několik velmi zajímavých poznatků.

První studie shromáždila skupinu lidí, kterým byl rozdán písemný test, vyžadující abstraktní a laterální myšlení (toto myšlení využijete např. při rozlišování, zda váš soupeř skutečně něco drží nebo na vás zkouší jen light 3-bet). Účastníci testu, kteří krátce před zkoušením shlédli vtipný film, si vedli mnohem lépe než ti, kteří jen tiše seděli a přemýšleli nad otázkami. Závěr: Uvolnění mozku příjemnou aktivitou může "osvobodit" jeho kapacitu a schopnost řešit komplexní problémy. Magazín Science informoval, že studenti, kteří strávili deset minut před zkouškou psaním o svých pocitech a myšlenkách, dopadli lépe než ti, kteří tak neučinili. Může aktivace "citové" části mozku vést zároveň ke zklidnění části analytické a uvolnit ji natolik, aby byla mnohem více otevřená všem složitým, nejednoznačným podnětům?

Michiganská univerzita nechala před výukou složité látky jednu skupinu studentů po deset minut bloudit v rušné městské zástavbě, zatímco druhá skupina se po stejnou dobu mohla procházet v tichém lese. Hádejte, která z nich si vedla lépe. Výzkumníci usoudili, že intenzivní soustředění se na množství rušivých či potenciálně nebezpečných elementů výrazně narušuje studentovu schopnost vstřebat nové informace, zatímco chemikálie vylučované během procházky lesem mohou "vyčistit" nebo "osvěžit" mozek a připravit jej na proces získávání dalších poznatků.

Průběh tohoto experimentu mi připomenul velké myslitele a jejich zvláštní vztah k přírodě, ve které hledali a nacházeli vzácné momenty inspirace. Mám před očima dny, kdy nás náš profesor filozofie brával  na své hodiny do parku mezi stromy. Možná dobře věděl, že odpočatý mozek funguje mnohem lépe.

Začínáte-li si myslet, že jsme se od sluchátek a pokeru příliš vzdálili, pak přišel čas na mou oblíbenou studii z McGill University. Její účastníci, milovníci hudby na všechny způsoby, byli vyzváni k poslechu svého oblíbeného kusu. Byl jim přitom proveden PET scan mozku. Odborníci zjistili, že mozková "centra štěstí" subjektů se v daný okamžik doslova topila v dopaminu; v látce, která nám pomáhá vychutnat si opravdu dobré jidlo nebo kvalitní sex.

Shrňme si to. Hudba vypouští chemikálie, které navozují štěstí a relaxaci. Jsme-li klidní a vyrovnaní, intuice a pocity mohou vyplouvat na povrch a tak nám pomoci s pochopením celkového rámce dané situace. Jsme schopni snáze sesbírat útržky informací tolik potřebných pro řešení komplexních problémů – soupeřovy modely sázení, závislost jeho pozice a range, jeho image, texturu boardu, velikosti stacků... a utvořit tak obraz, který bude pro relaxovaný mozek velmi jednoduše viditelný.

Připouštím, že tyto studie více otázek vyvolávají, než zodpovídají. Zaručí lepší výsledek v testu citově bohatý Beethoven nebo matematicky přesný Bach? Je Enya se svými klidnými melodiemi lepší volbou, než Justice či Prodigy? Musí být hudba veselá, nebo budou tísnivé folkové balady stejně účinné? Raději se přesuňme dále...

American Medical Association v letech 1988-94 měřila kvalitu sluchu u teenagerů. V roce 2005 a 2006 byla měření zopakována na tehdejších teenagerech. Výsledek: U nové skupiny testovaných byla naměřena větší ztráta sluchu o 31 %, než u skupiny z přelomu devadesátých let. V jednom z pěti případů ztráta dosahovala zarážejících 25 decibelů, což je hodnota relativně obvyklá u starých lidí.

Studie nepátrala po příčině tak drastické ztráty sluchu u mladých lidí během pouhých dvou dekád. AMA pouze upozornila na souvislost se stále stoupajícím trendem používání MP3 přehrávačů a sluchátek. Ukazuje se, že malé "pecky", které vidíme všude kolem, zraňují naše uši mnohem více, než staromódní klapky na uši.

Nechme hovořit čísla. Americká Bezpečnost práce a Zdravotní správa uvádí maximální úroveň hluku na pracovišti: 110 dB po dobu třiceti minut. 110 dB odpovídá hluku motorové pily.

Dlouhodobě nebezpečný a zraňující je jakýkoli zvuk nad hranicí 85 dB. Spousta MP3 přehrávačů je  schopna dosáhnout 115 decibelů, iPod dokonce 130. Dokonce i poslech s hlasitostí sníženou na 70 % (okolo 92 dB) zraňuje sluchový aparát už po 100 minutách.

Nejlepším řešením je snížit hlasitost. Řiďte se pravidlem 60 % na 60 minut. Kvůli bezpečí svého sluchu neposlouchejte hudbu déle než hodinu denně, s hlasitostí nastavenou na 60 % maxima. Pokud to přepálíte, nezáleží na tom, jestli si vyberete Biebera nebo Beethovena, jemné chloupky ve vašich uších, které přeměňují vibrace na zvuk, se poškodí. Vyměňte pecky za klapky a/nebo znovu snižte hlasitost a můžete bez obav poslouchat dál.

Sluchátka u stolu si rozhodně nezaslouží okamžité odsouzení. Obzvlášť, pokud vám pomáhají se soustředěním. Jen je jich třeba užívat s rozvahou a myslet při poslechu i na své zdraví.