Phil Galfond: Můj pokerový (a nejen ten) příběh, část první

Online poker jsem začal hrát pro zábavu v prvním ročníku na Wisconsin-Madisonské univerzitě. Depositnul jsem $50 a začal hrát $10 Sit-n-Go turnaje. Očividně jsem toho tehdy o bankroll managementu moc nevěděl. Prvních padesát dolarů jsem prohrál. Na bankovním účtu jsem měl několik tisíc, většinou peníze, které mi zbyly z bar micvy nebo z období, kdy jsem dělal vedoucího na letních táborech. Rodiče mi platili školu, ubytování i stravování a své peníze jsem utrácel výhradně za videohry, takže jsem měl dostatek v zásobě. Depositnul jsem dalších $50.

Rok se s rokem sešel a já se ocitl v druhém ročníku a těch $50 rozmnožil na několik tisíc. Přečetl jsem pár knih, zaregistroval se na 2+2, koupil PokerTracker a vydělával zhruba $30 za hodinu hraním Sit-n-Go turnajů. Dostal jsem nabídku práce, abych doučoval přípravku na testy SAT a ACT, která byla docela dobře placená (myslím, že platili něco jako $17/hodinu). Fungovalo to tak, že rozeslali rozvrh a vy jim pak zavolali, kterou hodinu chcete učit.

Nikdy jsem nezavolal.

Mojí prací se stal poker a já ho miloval. Jak jsem říkal - nepotřeboval jsem peníze navíc, ale vydělávat tolik peněz bylo vzrušující. A hlavně jsem soupeřil.

Na střední jsem hrával fotbal, a i když byl náš tým otřesný, byl součástí mého života. Fotbal jsem miloval a soupeření stejně tak. Po roce strádání jsem znovu našel náplň své soupeřivosti.

Jsem typ člověka, který když najde zálibu, tak se do ní pustí naplno. Studoval jsem a hrál celý den (spíše tedy hrál... nikdy jsem nebyl na učení). Poker byl jako video hra, úžasná video hra, a já se soustředil na budování bankrollu, svého ROI a stakes, které bych mohl porážet.

Večery jsem většinou trávil v malé místnosti u stolu vedle mé postele s hromadou špinavého prádla po celém pokoji. Jsem introvert, takže jsem rád sám. Vlastně potřebuju být sám. Jasně, mám rád lidi, ale trávit moc času v přelidněném prostředí je vyčerpávající. Potřebuju být sám, abych nabral energii. V mém pokoji jsem hrál poker a byl sám - sedmé nebe.

Mé sedmé nebe bylo součástí třípokojového bytu. Byl jsem v něm se dvěma holkama, jedna z nich si dlouho myslela, že jsem gay. Myslím, že to bylo plakátem na mých dveřích, kde byla kočka s tiárou a nápisem „Jsem princezna“ (přišlo mi to vtipné), a protože mě nikdy neviděla s holkou (jak mám potkat nějakou holku, když se učím crushovat online poker a bojím se s holkama bavit?)

Caroline jsem poznal na hodině improvizace, kterou jsem studoval v prvním ročníku. Byla mnohem lepší než já, ale ona s tím měla zkušenosti už ze střední. Já byl nováček. Ona a Shannon měly bydlet s třetí holkou, která z toho vycouvala. Caroline se zeptala našeho společného kamaráda jestli nezná někoho, kdo potřebuje bydlení. Vždycky jsem všechno nechával na poslední chvíli a tentokrát byla má prokrastinace nádherně odměněna. Lepší spolubydlící než Caroline a Shannon jsem si nemohl přát. Žil jsem s nimi tři roky, a i když teď nežijeme poblíž, pořád je považuji za jedny z nejlepších kamarádek.

Měl jsem štěstí, že to takhle vyšlo. Caroline jsem sotva znal a Shannon jsem nepoznal dokud se mnou neudělaly „pohovor“.

Pohovor obsahoval otázky typu: „Bereš heroin?“, „Jaká je tvá oblíbená barva?“ a „Máš u sebe nějaký heroin?“

Žádný jsem neměl, ale stejně mě přijaly.

Má oblíbená barva je zelená.

Škola a Atlas

Rozhodl jsem se, že se ve škole zaměřím na filozofii. Nevěděl jsem k čemu to povede a ani mě to moc nezajímalo. Předměty mi přišly hodně zajímavé, což jsem nemohl říct o těch, které jsem studoval dříve. Vždy jsem studoval pod své možnosti. Velice brzy jsem si v životě vytvořil špatné studijní návyky. Máma mi pak říkala: „Možná jsem na tebe měla být přísnější, ale tys vždycky nosil jedničky.“

Podařilo se mi dostat skrz střední školu bez nějaké větší námahy, i když tím pak utrpěl můj průměr na konci (jsem si docela jistý, že učitelka chemie změnila poměr hodnocení 50/50 za testy/úkoly na 90/10, protože mě nenáviděla za to, že jsem nikdy nedělal úkoly). Nevím proč, ale nikdy mě nic nezaujalo tak, abych udělal úkoly nebo se učil. Šly mi dobře testy a já na ně spoléhal.

Na vysoké škole to nebylo jinak. Vlastně bylo - bylo méně úkolů a více testů a většina mých vyučujících ani nevěděla jestli k nim chodím nebo ne.

Takže jsem byl na vysoké s novou vášní, velice malou potřebou chodit do hodin a měl své šťastné místo (svůj pokoj). Myslím, že všichni víme, jak dalších několik let probíhalo.

Zhruba 50% času jsem spal, 40% hrál poker, 5% strávil se spolubydlícími a kamarády a 5% v hodinách...

Pokračování příště...