Pokerman.cz - Průvodce světem pokeruHome
váš průvodce světem pokeru
menu


Phil Galfond: Můj pokerový (a nejen ten) příběh, část čtvrtá

Dnes vám přinášíme čtvrtou část rozsáhlého článku, který je sondou do života Phila Galfonda, jednoho z nejlepších CG hráčů současnosti. Podle mnohých se jedná o nejlepší pokerový blog, který kdy spatřil světlo světa. Uznávaný Američan v něm popisuje svoji cestu od prvního padesátidolarového depozitu, až po vznik legendy s nickem OMGClayAiken. Ve svém vyprávění se přitom neomezuje pouze na poker, ale věnuje se také ostatním důležitým událostem svého života.


Phil Galfond: Můj pokerový (a nejen ten) příběh - část první
Phil Galfond: Můj pokerový (a nejen ten) příběh - část druhá
Phil Galfond: Můj pokerový (a nejen ten) příběh - část třetí
Phil Galfond: Můj pokerový (a nejen ten) příběh - část čtvrtá

Přešlapy, vynechávky a vzpomínky

Několik dalších let jsem dělal výlety do Vegas, abych se setkal s ostatními SnG profíky z 2+2. Potkal jsem spoustu lidí, včetně hráčů (aspoň myslím… pamatuju si to jen matně) jako Raptor517, good2cu, theUsher, Apathy a Daliman. Většina lidí je zná pod jmény Dave Benefield, Andrew Robl, Alan Sass, Peter Jetten a Daliman.

Taky jsem se během tohoto období dostal na Bahamy na své první PCA. Byl to můj první živý pokerový turnaj a páni, bylo to vzrušující. Dostal jsem se daleko, ale na peníze to nestačilo. I tak to byla památná zkušenost. Hrál jsem se soupeřem, který byl v tiltu z minulé handy. Myslím, že ho někdo sucknul nebo se možná nic nestalo a byla to prostě jen jeho povaha. Nepamatuju si průběh handy, ale vím, že jsem se dostal na river a netrefil flush draw, takže jsem měl jen pouze A high.

Víte, Sit-n-Go hráči vlastně nemuseli hrát postflop. Během brzkých fází SnG jste prostě hráli tight. Vsadili jste cbet a pak to vzdali, pokud jste neměli draw s 8 outy, nejvyšší pár nebo lepší handu a v tom případě jste vsadili dvakrát nebo dokonce třikrát! Většina edge v SnG vychází z pozdní fáze turnaje, kde musíte posoudit opening range ostatních hráčů, shoving range, calling range a spočítat si v hlavě, s kterou handou to můžete poslat nebo dorovnat. Dost jsem se zlepšil v tomto propočítávání z hlavy a hlavně v posuzování rangí různých oponentů v určitou dobu. Věřím, že tohle byla má edge oproti ostatním profíkům. Podle průběhu hry a mého psychologického odhadu jsem dokázal určit pravděpodobnost, že se soupeři o něco pokusí.

Zpět ale k té handě. Takže jsem se ocitl na riveru s A high proti rozzuřenému muži. Dorovnal jsem turn, ať už byl jakýkoliv, a netrefil svou flush draw. Checknul jsem a rozzuřenec vsadil… a vsadil zuřivě. Přišlo mi (teď už mi to přijde trapné), že mohl mít jinou netrefenou draw nebo že naštvaně sázel s ničím, protože byl tak naštvaný. Přišlo mi, že můžu dorovnat bez páru… což bylo něco, co nás v příručkách k Sit-n-Go turnajům neučili.

Přemýšlel jsem. Nakonec jsem posunul své žetony do potu.

Soupeř své karty zahodil. Teda nezahodil. Naštvaně s nimi mrsknul. Já nechal karty na svém místě a dealer zas nechal žetony na svém místě. Nevěděl jsem, že po mě můžou chtít, ať ukážu karty. Nešlo mi o pýchu nebo slávu. Popravdě jsem nechtěl, aby tu handu někdo viděl. Nechtěl jsem ztrapnit toho pána, aby na mě byl naštvaný ještě víc.

Posunul jsem karty směrem k dealerovi a ten je otočil. U stolu to jen zahučelo. Dnes to zní podivně, protože nikdo nedělá vědu z toho, že někdo dorovnal s A high. Tehdy byla hra asi jiná nebo jsem měl na stole samé amatéry (nejspíš obojí).

Ostatní hráči mě chválili, zuřivec byl ještě zuřivější a já se skloněnou hlavou posbíral své žetony. Musel jsem se snažit, abych potlačil úsměv, který se mi dral do tváře.

Po této příhodě jsem byl ještě více uchvácený. Uchvácený hero callováním a uchvácen postflop hrou (i když ještě chvíli trvalo než jsem se jí začal věnovat).

Můj dobrý kamarád Dan (kterého brzy potkám) věří, že rád dorovnávám kvůli své povaze. Jsem pasivní osoba a nemám rád agresivní lidi. Co může být víc uspokojivějšího než je přechytračit, aby se cítili hloupě kvůli své agresivitě?

Trvalo mi nějakou dobu, než jsem se odprostil od Sit-n-Go turnajů. V únoru mého třetího ročníku jsem na radu Petera Jettena přešel ze svého dobrého zázemí v SnG se solidní hodinovou sazbou do neznámého světa cash games, kde jsem mohl procvičovat své nově objevené dorovnávací schopnosti. Peter říkal, že v cash games je mnohem víc peněz a taky měl pravdu.

Cash Games

Začal jsem hrát $5/$10 NL na Party Pokeru. Okamžitě jsem vyhrával 5BB/100 (tehdy bylo pole hrozně soft). Byl jsem nervózní z toho, že nemám pro cash games základy.

Najal jsem si dva coache. Nejdřív Emila Patela (whitelime) a potom Tommyho Angela. Emil mi pomohl se základy preflop hry, i když jsem s ním měl asi jen tři hodiny.

Myslel jsem, že Tommy mě bude učit cash games strategie, ale víc jsem se mýlit nemohl. V coachingovém programu Tommyho jsem strávil víkend ve Vegas. Pracovali jsme na výběru stolu, ovládání tiltu, schopnosti vědět, kdy přestat a na všem, co jsem nečekal, že se budu učit, ale bylo třeba to znát.

Od té doby jsme s Tommym přátelé. Ještě dnes mu občas zavolám pro nějakou radu (zrovna dva dny zpátky). S Emilem jsem se spřátelil taky, ale to bylo stejně nevyhnutelné, protože se naše cesty mnohokrát setkaly.

Celý semestr v Madisonu jsem hrál co nejvíc pokeru, stále chodil do Atlasu a vídal se s kamarády. Nic moc se nezměnilo, jen jsem se nemusel obtěžovat se školou. Pořád jsem hrál u svého stolu v malém pokoji v třípokojovém bytu. Ale teď jsem měl dva 21“ monitory od Dellu a zaplatil jsem si firmu, aby mi vyprala všechno to prádlo.

Caroline si už nemyslela, že jsem gay.

Pokračování příště...

Sdílet tento článek na Facebooku
11.8.2012 | Autor: volně přeložil Petr Herold, zdroj: philgalfond.com

Diskuse k článku

Přidat komentář - celkem: 0
Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte být přihlášeni. Přihlásit se můžete zde.
Zatím nebyl přidán žádný komentář.


 

Spolupracujeme:

Forbes Casino