Role štěstí v pokeru

Obecná shoda mezi top hráči a amatéry je, že za 80 - 85% z jejich výsledků v jedné krátkodobé seanci o délce 5-6 hodin může štěstí. Ti samí hráči pak tvrdí, že pokud vezmete poker jako práci na plný úvazek (35-45 hodin za týden), faktor štěstí se zmenší na 30 až 40%.

Pokud rozšíříme časový úsek na jeden rok (cca 2.000 hodin), tak se hráči shodují na tom, že faktor štěstí se dostane k hranici 5%. Nicméně, spousta hráčů včetně profesionálů nechápe, co to vše znamená.

Jako příklad můžeme vzít jednoho z nejkontroverznějších hráčů současnosti – Phila Hellmutha. Jednou, když Phil odcházel z poker roomu, řekl: „Kdyby neexistovalo štěstí, vyhrál bych každý turnaj.“ Phila můžete najít na YouTube v mnoha videích, jak nadává na protihráče, který ho zrovna vyřadil díky štěstí.

Pravděpodobně díky tomu, že Hellmuthovo ego dosahuje velikosti státu Kansas, věří, že kdyby neexistovalo v pokeru štěstí, vyhrál by každý turnaj. Pravda je ovšem taková, že by to byl konec jeho profesionální pokerové kariéry.

Pokud by štěstí nehrálo tak významnou roli, jakou hraje, nejlepší hráči by se stali prvními oběťmi. Jednoduše proto, že by se Phillova prognóza vyplnila. Mohl by vyhrát každý turnaj a hra by umřela.

Kdo by byl ochoten sednout si ke stolu a hrát proti někomu s vědomím, že proti němu prohraje? Samozřejmě někdo s egem o velikosti státu Montana možná, ale upřímně, žádný rozumný člověk  nezaplatí buy- in, pokud bude vědět, že hraje přinejlepším o druhé místo.

Pravda je taková, že v pokeru je správné množství faktoru štěstí, a proto je stále oblíbenější. Kdyby hrálo štěstí v pokeru menší roli, slabší hráči by vše prohráli moc rychle a ztratili by o hru zájem. A pokud by nebyli hráči, kteří prohrávají, nemohli by být ani hráči, kteří vyhrávají.

Naopak pokud by štěstí hrálo podstatnější roli, bylo by pro zkušené hráče mnohem těžší zjistit, že jsou opravdu zkušení.

Když jsem začal hrát vážně, pravidelně jsem vyhrával. Seděl jsem na večeři s Masonem Malmuthem a zeptal se ho, jestli si myslí, že jsem ziskový hráč. On se mě zeptal, kolik hodin mám odehráno. Řekl jsem, že si výsledky zaznamenávám nějakých 150 hodin. Mason se začal smát a řekl: „Hraj dalších 500 až 800 hodin a potom možná, jenom možná, můžeme mluvit o odpovědi na tvou otázku.“

Měl pravdu, a pokud by se faktor štěstí zvýšil, stejně s ním by se zvýšilo ono období 500 až 800 hodin, po kterých zjistíme, jestli jsme ziskoví.

Štěstí je ve skutečnosti důvod, proč se Hold ’em stal tak populární po celém světě. Má správnou balanci mezi skillem a štěstím. Štěstí je také důvod, proč se více nehraje například 5 card draw. Faktor štěstí je zde menší a zkušení hráči naprosto válcují ty slabší, kteří tak hru často rychle opustí.

Štěstí je také důvod, proč existuje duplicate poker (o kterém se v angličtině dočtete třeba zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Duplicate_poker). Duplicate poker je založen na pravidlech turnaje v bridgi. Karty jsou rozdány a „nastaveny“ a každý hraje karty stejné.

Když každý musí hrát stejné karty, štěstí je dramaticky sníženo. Sníženo je až tak moc, že se hra neujala a upadá v zapomnění.

Je to také důvod, proč ti nejlepší hráči hrají nejvyšší hry v heads-up. Zde je faktor štěstí snížen a hra je tak více o zaměření se na skill.

Štěstí je zároveň důležité pro psychiku. Špatní hráči snadněji podléhají „bad lucku“, když prohrají, a vymlouvají se na to, že zrovna neměli štěstí. A naopak vyzdvihují svůj skill v případě, kdy vyhráli díky štěstí.

Bez nějakého lehkého odůvodnění by špatní hráči museli přiznat, že jsou skutečně špatní. A snížená role štěstí by toto prozření mohla přinést rychleji a jasněji, než je tomu doteď.

Ti, kteří si neumějí připustit, že si za svou záhubu mohou sami, mají sklon věřit na náhodu a přiřazovat nahodilé akce k náhodným kartám. Ti, kteří jsou schopni vidět situace, kdy pro ně hrálo štěstí a kdy oni sami zahráli skutečně dobře, mají velkou výhodu.

Takže jakou roli v pokeru hraje štěstí?

a) Žádnou
b) Hlavní
c) Obojí

C je samozřejmě správně.