Můj příběh - 2. část

Co se pokeru týkalo, kamarádi ve škole mě měli stále za poker hráče a já se tak choval, i když jsem poker nehrál už přes půl roku. Občas jsme zahráli ve škole poker s buy-inem 20 Kč, vím, jak mi bušilo srdce, když jsem šel all-in 2 bui-ny deep. To ale byla opravdu má jediná aktivita, co se pokeru týkalo.  Starcraft byl prostě fajn. Byl jsem spokojen a znovu jsem nechtěl a ani neměl potřebu něco na tom stavu měnit.

Asi tomu nechtělo věřit podvědomí, protože se mi  14 dnů po sobě každou noc zdálo o pokeru. Zní to možná dost nevěrohodně a neuvěřitelně, ale bylo to vážně tak. Ve snu jsem viděl stoly a karty, to samé stále dokola.

Vzal jsem to jako znamení toho, že bych to ještě možná měl zkusit. Zjistil jsem, že mám na pokersavvy dost bodů na to, abych z nich měl $88. A tak přišel 11. únor 2007, den, o kterém mluvím jako o dni, kdy jsem začal hrát poker.

S necelými devíti buyiny jsem skočil znovu na NL10. Bral jsem v potaz BR managment, ale měl jsem pocit, že se zkušenostmi z NL25 budu schopen opatrnou hrou beatovat NL10. Byl jsem taky připraven, že kdybych prohrál 2 buy-iny, půjdu na NL5. Jsem přesvědčen, že kdybych se tenkrát dostal na těch 70$, byl bych schopen jít na NL5, byla to totiž moje poslední šance. Do pokeru jsem totiž nikdy nechtěl vložit (a ani nevložil) ani korunu ze své kapsy.

Měl jsem štěstí a v té době i dost vůle, a tak jsem bez problému grindil NL10. Naschvál píšu grindil a ne „hrál poker“, protože můj herní projev měl s pokerem pramálo společného. Nevím, jestli byl v té době na Party Pokeru větší nit, než já. Měl jsem staty cca 8/5, takže to nebyl poker, ale spíš hra „Na čekanou“ (o čemž podle mě micro a low stakes FR stále je). I proto jsem svou budoucnost viděl na SH, ale pro tu chvíli jsem věděl, že moje chápání pokeru je skoro neexistující a na SH zdaleka nemám. Spokojil jsem se tak s plánem, že budu hrát do NL50 FR a až se tam usadím, tak přejdu na NL25 SH.

Na SH jsem přešel někdy v květnu 2007. Můj BR byl kolem 2000$ a tak jsem se cítil dost kompetentní k tomu, že bych se snad mohl naučit beatovat SH dřív, než bustnu svůj roll. Ten přechod byl jednou z nejtěžších věcí, kterou jsem si prošel. Proč? Zkuste si představit nita se staty 7/5, který se snaží otevřít svou hru minimálně o 10% všech hand (tedy zvýší svou range na trojnásobek). Do září jsem tak ztratil cca polovinu BR. Když se na to teď zpětně dívám, udělal jsem chybu v tom, že jsem se dostatečně nevzdělával, a tak jsem se velmi pomalu učil dynamiku SH. Optimální postup by býval byl koupit si hned členství v cardrunners, strávit pár hodin s coachem a víc konzultovat jednotlivé handy, prostě víc přemýšlet a méně zkoušet strategii pokusu a omylu.

V tomto pro mě celkem stresujícím období se ale udály dvě jiné události, obě o dost důležitější.

První událostí bylo úspěšné složení maturity a přijetí na Filozofickou fakultu na MUNI, do Brna.

Druhá začala celkem nevinně. Nihil, v pokeru mnohem známější jako Baaash, pořádal u sebe doma, v malé vesnici Boháňka blízko Hořic v Podkrkonoší malou lan party na které se sešla většina hráčů klanu bio (viz 1.díl) a pár dalších lidí, jak příznivců Starcraftu, tak i ostatních „nepostižených“ lidí. Protože to Brňáci Joe,  Pulda a Zulit měli cestou, tak jsem se s nimi na akci svezl. Cestou jsme začali rozebírat zajímavý nápad. Proč si nezkusit na budoucí školní rok najít společný privát. Říkali, že už se předběžně domluvili s Babem, což mi naprosto vyhovovalo. S Babem jsem se před tím viděl jen párkrát a přišel mi fakt v pohodě, takže jsem to jen vítal. Mimochodem, byl to právě Bab, který mě vtáhl do světa Starcraftu, když jsem v létě 2004 naživo sledoval jeho hru na Výstavišti v Praze proti hráči s nickem Sven. Kdybych ty hry tenkrát neviděl, asi bych se Starcraftem nikdy nezačal, a tak bych se možná ani nedostal k pokeru. Svět je malý.

Slovo dalo slovo a na začátku října 2007 jsme začali žít společně, v nádherném domě za centrem Brna. Měla to pro mě být nejlepší zkušenost, jakou jsem mohl získat. A taky že byla, nejen v pokeru.