Ivan Říha: Rozhovor s pokerovým matadorem nejen o časech předrevolučních

Ivane, kdy ses poprvé setkal kartami nebo hazardem v jakékoliv podobě?

Já jsem chodil na karty k Novákům (dnešní Fortuna Klub U Nováků ve Vodičkově ulici, sportbar mimo jiné nabízí sázky na dostihy koní a chrtů z Anglie a Irska - pozn. redakce) už od nějakých 15-16 let. Tenkrát se hrávali Tety, Žolíky, Gotesy, to mladí lidé už dneska vůbec neznají. Když jsem přišel v 70letech ve dvaceti z vojny, hrálo se všude po bytech, kde musel mít člověk známý. U těch Nováků samozřejmě ne, tam mohl přijít kdokoliv - tam se většinou hráli šachy a vzadu ty karty. Všechno mělo nějaký svůj řád...

Co konkrétně máš tím řádem na mysli?

Ta hra fungovala strašně výhodně pro bankéře, kteří byli nějak určení. Prostě se to sešlo v bytech, kam v osm večer přijížděli taxikáři, číšníci nebo řezníci s "čerstvejma" penězma a hráli celou noc proti těm bankéřům. Nebyly žádný kasina, ty byly tenkrát zakázaný, a protože tady nic jinýho nebylo, tak se prostě hrálo tajně po bytech.

Uvědomovali si vůbec ti lidé, že nemůžou vyhrát?

Tak oni vyhrát mohli, ale nemohli vyhrávat dlouhodobě, dlouhodobě je ta výhoda bankéře zametla, stejně jako je tomu dnes v kasinu, které má výhodu ve všem, ať už jde o ruletu, black jack a podobně. Na cashovce má zase výhodu díky rake.

Ty ses těch her účastnil jako hráč, nebo jako bankéř?

Já jsem ty banky vyplácel, za což jsem bral peníze. Takže vlastně jako dnešní krupiér, který míchá karty a následně vyplácí peníze.

V té době sis asi musel přijít na celkem zajímavé peníze, nemám pravdu?

Tak to určitě, stovka tenkrát nešla utratit. Za večer jsem si vydělal 500 - 600 korun, přitom průměrná výplata se pohybovala kolem 1.400 korun/měsíc. Ty hry probíhaly každý den v noci a já jsem do toho celou dobu pracoval u řezníků v masně na Václaváku. Ve čtyři, v půl pátý ráno jsem šel nevyspalej z karet otevřít krám. Ale dodnes toho určitě nelituju.

Taky jsem v té době hrál, někdy jsem vyhrál, někdy prohrál. Samozřejmě po revoluci všechno začalo utichat, sice se pak ze setrvačnosti hrálo dále, ale jak se začaly otevírat kasina, kde každý viděl větší zisk a vidinu větších výher například na automatech či ruletách, tak se vše postupně přesunulo tam. A každého to kasino samozřejmě semlelo.

Jistě jsi v té době musel poznat mnoho zajímavých lidí - hned mně napadne takový Michal Horáček...

To je můj bývalý kamarád, pamatuju si ho ještě z doby, kdy umýval nádobí v Alfě. Tehdy chodil do Chuchle, kde dělal černého bookmakera. On byl samozřejmě velmi schopný člověk, v té době odcestoval do Ameriky, kde vystudoval nějakou školu. V Chuchli se hrály takový pojmenovaný hry, většinou podle lidí, kteří na ně chodili. Třeba jedné z nich se říkalo koňská teta, protože se chodilo hrát s koňařema - to byli černí bookmakeři působící za Bolševika. Tihle lidi samozřejmě byli zajímaví, protože měli hodně peněz.

Vzhledem k povaze a objemu protáčených peněz musely takové hry přitahovat jistou pozornost, dostal ses někdy do vyhrocených situací?

To víš, že jo. Policajti v bytech ve tři ráno, zátahy... Čtyřikrát nebo pětkrát vezli v antonech celej byt, včetně mě, sebrali všechny. Běda, když jsi nedělal a neměl razítko. Vše se řešilo pokutou rušení nočního klidu, zaplatil jsi sto korun a pustili tě. Ale když jsi nepracoval, tak to bylo mnohem horší, na to tady byl paragraf Příživa a to jim dávalo možnost tě zavřít. Všichni měli takový ty fórový razítka - jakože ze zaměstnání. No nikdo z těhle lidí samozřejmě nedělal, aby mohli v noci hrát. Ráno šli spát a večer zase hrát.

Co se tedy přesně dělo po revoluci?

Postupně to prostě zanikalo. Všichni zkrátka přestali hrát, protože ti hráči chodili jenom na ruletu, včetně mě. Taky jsem hrál, taky jsem něco prohrál, stejně jako každej.

Kdy ses poprvé dostal do styku s dnešním pokerem?

My jsme po revoluci nejdříve hráli ten zavřenej pětikaretní, to se hrálo zprvu taky jenom po bytech či u těch Nováků, hrát se logicky mohlo jenom ve čtyřech. S Texasem jsem se poprvé setkal před těmi 10-11 lety v Hiltonu, kde se trošku hrával. Tak nějak jsem po tom pokukoval a ze zvědavosti si do toho taky sedl. Ono to nebylo něco, co by člověk nepochopil, až časem se všechno předělávalo a vyvíjelo - věci jako hra z pozice, nějaký nához na flopu po vlastním open raisu, to tady vůbec nebylo a nikdo nic takovýho neznal, vše teprve postupně přišlo.

Ivan Říha a Lukáš Dydek při jednom z turnajů Prague Poker Series (kasino Aleks)

V té době jsi tedy začal hrát pravidelně?

Přesně tak, hrál jsem v tom Hiltonu, začal jsem objíždět Banco, Savarin. Většinou to byly turnaje tak kolem tisícových buy-inů, které hrálo kolem 15-20 lidí. V Hiltonu to měl tenkrát na starost Václav Rychtařík bylo tam furt plno. Hrálo tak 40-50 lidí, takže to bylo rozjetý fakt hodně. Dneska si sednout do turnaje v počtu 350 lidí, no co musíš mít za štěstí? A nehraješ to s opicema, jsou to většinou lidi, který tomu alespoň nějak rozuměj a už něco ví.

Vidíš nějaké negativní stránky na neustálém vysedávání v kasinech?

To každopádně. Já 17 let nekouřím, poker se na lidech podepíše - noční život, cigarety, alkohol v kasinech, to si málokdo uvědomuje a nebo neumí přiznat. Já jsem kdysi kouřil 60 denně... Je to jedno s druhým. Málokdo ví, co to s ním udělá za 15 let hraní. Nervy, problémy, ono to vypadá jako srandička. Já to ale znám na vlastní kůži, jenže málokdo někdy napíše i o těch stinných stránkách.

Když už jsme u těch turnajů - jaké jsou tvoje největší trefy?

Tak 5-6 let zpátky jsem v Hiltonu na EPT trefil kvaldu za €100 do turnaje s buy-inem €500 a skončil kolem 30. místa, za což jsem bral nějakých 50.000 Kč. S tím se pojí taková historka...

V tom druhém dni, kdy se turnaj dohrával, jsem byl na tak velkém shortu, že jsem neměl ani na velký blind. Ale zrovna byla přestávka a já jsem během ní měl důležitej telefon - mluvil jsem s nějakou paní z úřadu a té jsem samozřejmě nemohl říct, že musím končit, protože na mě jdou blindy (směje se). Takže když jsem dotelefonoval a vrátil se na své místo po přestávce, místo žetonů stál na stole akorát ten pes (card guard), kterého mi tam nechali. Jarda Vajgl u toho zrovna stál a mohl se z toho zbláznit smíchy.

Byl to asi můj nejlepší rok, kdy jsem navyhrával v živých turnajích snad milion korun. První turnaje jsem vyhrál ještě v tom Hiltonu za nějakých 42.000 Kč. Vyhrát poprvé, to je krásnej pocit, to pak chodíš jako krocan.

Co tě na pokeru stále přitahuje?

Adrenalin, napětí, ta hra jako taková je prostě dobrá na uvažování, logiku, je to opravdu hezká hra. Ale má to i své stinné stránky. Bez určité dávky štěstí tato hra nejde hrát, to je podle mně přesná definice pokeru.

Jistou dobu ses věnoval starožitnictví, platí to i dnes?

Dělal jsem to přes 20 let, tenkrát jsem začínal jako prodavač. Dneska už je to špatný, vše probíhá prakticky pouze v aukcích. Ta zlatá doba je pryč, mladý lidi nic nezajímá a nikdo nic nechce.

Na závěr mi nedá se nezeptat - proč přezdívky Kolínko a Holá skála?

Na Václaváku jsem dělal v masně a vařil jsem tam kolínka, takže mi tenkrát na těch bytech v pražský galerce začali říkat Kolínko. A ta Holá skála...

Před lety jsme hráli v Bancu nějakej turnaj, posledních pět lidí. Já byl na těžkým shortu, brali pouze čtyři a všichni čekali, až vypadnu a udělají deal. Já jsem ale vypadnou nechtěl a držel se zuby nehty, takže to Lukáš "Paštika" Dydek už nevydržel a říkal "veverka z tý holý skály spadne, ale von ne, von se tam udrží...". Samozřejmě jsem to udržel do peněz :-)

Ivane, díky za příjemný rozhovor a přeji hodně štěstí.

Taky děkuji.