Daniel Negreanu: Můj největší kritik jsem já sám

PokerListings.com: Je to obrovský úspěch vyhrát titul hráče roku WSOP a tvůj šestý náramek ve stejný den. Kterého z těchto úspěchů si ceníš více?

Daniel Negreanu : Abych byl upřímný, hráč roku je pro mě každý rok velká výzva a můj největší cíl každý rok. Vím, že vyhraju časem nějaké náramky - už teď jsem vděčný, že jich mám momentálně šest, což mě staví zpět do hry mezi nejlepší hráče všech dob.

Ale hráč roku dvakrát? To mě opravdu staví na místo, kam jsem si vždycky myslel, že patřím - a to i přesto, že jsem měl někdy období, kdy jsem o sobě trochu pochyboval. V té době jsem si myslel "možná jsou ti mladí kluci dnes mnohem lepší než já a já tak nebudu moci uspět".

Když jsem si ale začal věřit v sebe i svoji hru, všechno se otočilo v dobré. Sám sobě jsem si to několikrát dokázal - jsem totiž větší kritik než kdokoli jiný na fóru. Pokud něco nevyhraju, můj největší kritik jsem já sám.

PL: Nedávno jsi začal mluvit o tom, že bys chtěl méně cestovat. Myslíš si, že po tomhle všem toho budeš schopen?

Já vždycky budu pokerový hráč - poker nikdy nebude něco, co není součástí mého života. Naštěstí se koná WSOP v Las Vegas, kde teď bydlím.

Ale jo, v pokeru jsem udělal spoustu věcí a mimo jiné jsem přišel na to, že opravdové štěstí pochází z vyrovnaného života. I na této cestě jsem měl to štěstí, že tu byl se mnou kamarád, se kterým jsem mohl jít ven a vidět město.

Když mi bylo 20, měl jsem za nejdůležitější věci na světět teplákové soupravy, svůj klobouk a poker. Moc jsem toho tenkrát neřešil. Teď si opravdu prožívám život a radosti z cestování. Pokud budu i nadále cestovat po turnajích, určitě si do cesty přidám pár dní na to, abych si mohl vyzkoušet být ve skutečnosti turista.

PL : Když už jsi to zmínil, jaké to bylo mít tentokrát takovou podporu?

Upřímně řečeno to pro mě bylo vzácné tu mít někoho, kdo mě podporuje. Vím, že hodně lidí má obvykle velký počet fandících kamarádů a když vyhraju já, tak ne. S přáteli to tu byl pro mě propastný rozdíl - je to jedna z věcí, která se pro mě v minulém roce změnila. Mám teď mnohem širší okruh přátel.

V průběhu posledních 10 let, kdy jsem se stal poker pro, jsem se tak nějak izoloval - měl jsem malou skupinu lidí, kteří pro mě pracovali. Mít skutečnou skupinu přátel, kteří mně mají rádi, je pro mě opravdu důležité.

PL: Na finálový stůl jsi nastupoval jako poslední v pořadí s opravdu těžkým složením stolu. V jakém okamžiku sis řekl: "Chystám se vyhrát?"

Abych řekl pravdu, tak jsem cítil, že vyhraju celou dobu. Na začátku týdne jsem seděl v Main Eventu WSOPE s 10-15 big blindy během celého turnaje - a bojoval jsem, neměl jsem v úmyslu být vyřazen. Sice jsem nakonec vyřazen byl, ale cítil jsem, že se to už znovu opakovat nebude. Jakmile jsem zdvojnásobil asi na 20 big blindů, v mojí mysli jsem byl blízko k průměru.

Když jsem opět zdvojnásobil, viděl jsem tváře hráčů kolem sebe - věděl jsem, že mám možnost vyhrát. Když jsem se pak dostal na milion v žetonech, říkal jsem si "tohle není vtip."

PL: Co jsi říkal na sestavu finálového stolu?

Jedna věc, kterou se teď liší poker ve srovnání s rokem 2004 je to, že semifinálové stoly jsou jako trhání zubů - tenkrát jsem se mezi poslední osmičku dostával bez větších problémů. Dnes sedím v poslední šestnáctce s Philem Iveym, Jasonem Mercierem a podobnými superstars. Jejich množství chyb v turnaji je minimální. Musíte využít každou malou šanci, kterou máte. Hrajete proti zkušeným hráčům high rolleru a jsou velmi dobří.

PL: Tvůj cíl před poslední osmičkou byl tedy udělat Hráče roku?

Ne, mým cílem je vždy vyhrát a to je moje hlavní priorita. Žertoval jsem o hráči roku, když jsem se dostal do finálové osmičky, ale pokračoval jsem s cílem vyhrát náramek a to se také stalo.

PL: Jako první hráč, který vyhrál WSOP triple crown, jsi mluvil o tom, jak je důležité, aby byla značka WSOP globální. Můžeš nám to vysvětlit?

Spousta lidí v pokerovém průmyslu vede debaty o tom, zda by měl WSOP probíhat mimo USA a já vždycky oponuju tím, že zkratka WSOP znamená WORLD Series of Poker. Když se na to zaměříte, myslím, že to ukazuje respekt ke zbytku světa a dává to určitou výhodu hráčům s domácím prostředím - v tomhle turnaji bylo například mnohem víc francouzských hráčů, než by bylo v USA. Myslím, že je důležité, co lidé z WSOP dělají a já je podporuji z celého srdce. WSOP respektuje hodnotu náramku a to je důvod, proč Phil Ivey nebo Phil Hellmuth přijíždí na tyto turnaje - je to proto, že náramek je tak vzácný.

PL: Jaké bylo vyhrát hráče roku letos v porovnání s rokem 2004?

Rok 2004 byl pro mě o hodně jiný. V roce 2004 jsem vypracovala vlastní strategii, která byla na svou dobu hodně pokročilá a vyhrávat s ní bylo snadné. Dnes většina hráčů, které zde vidíte, aplikuje ráda sloww ball strategii. V roce 2004 se otevíralo na 4 big blindy. Já už tenkrát otevíral na 2,5x a lidi se mi smáli. Já ale pořád vyhrál, takže si toho začali lidé všímat. Pro mě osobně je letošní hráč roku mnohem cennější - bylo ho mnohem těžší vyhrát. Musel jsem do Austrálie, Las Vegas a pak sem a tady vyhrát poslední možný turnaj. Miluji drama!

Připomnělo mi to rok 2004, kdy jsem také vyhrál úplně poslední turnaj roku, aby si zajistil hráče roku. Myslím, že jsem královna dramatu.

PL: Šestý náramek, hráč roku WSOP a obrovské vedení. Je to trochu sladší než jeden shot na začátku roku?

To je, ale je tu i pár dalších věcí, třeba strategie - podle mě nemusíte nutně 3-betovat, abyste v pokeru vyhrávali. Moje 3-bet procento je něco jako 0,0003 % a já jsem s tím v pohodě. Vždycky žertuju o tom, jak všechny ty 5 a 6 - bettoři vypadávají, ve skutečnosti to prostě není způsob, jak hrát. Skutečný způsob, jak hrát poker, je hrát flopy. Pokud nejste dobrý hráč na flopu, nebude konzistentní a nemůžete dlouhodobě vyhrávat.