Dablované Vánoce

To, že se dostalo pár let zpátky Praze té cti mít svou vlastní zastávku evropského karetního svátku, byla samozřejmě předně otázka mnoha a mnoha kufříků s tvrdou měnou, které putovaly správným směrem a na ta správná konta, ale v neposlední řadě to byl konečně hmatatelný důkaz, že v ČR poker kulturní obrysy má a podobné excesní pokus-omyly zde mají smysl. Po 4 dlouhých letech konání veleúspěšných prosincových karetních Vánoc bych si troufl říct, že Praha je natrvalo hrdě spojená s tolik respektovanou evropskou pokerovou scénou.

Veřejně a navenek se EPT koncipuje jako turnajový festival, ale stejně tak, jako když si někdo bláhově před turnajem nestříhá týden nehty, jen aby šel tomu štěstíčku "více naproti", je i tohle jen decentní nemístná pověra. Stáda online klikačů, které přes nataženej alobal v oknech jen opravdu zrůdným omylem zasáhne sluneční svit, účelově jak smyslů zbavení registrují tyto open air akce jen z naprosto jediného prozaického důvodu. Je to obrovská hluboká tůň plná neskutečně macatých ryb vyskládaných na sobě v pár stech metrech čtverečních. To vše navíc v naší banánové republice, která prakticky nemá moc přes rok "přístup k moři". Oligarchové ze Sovět s nevyčíslitelným zájmem wo hru, znudění Frantíci, přemachrovaní skopčáci a nemožná íčka si podávaj dveře. I hráč vybavený průměrnou inteligencí a skillem doslova a do písmene po celý dlouhý týden sbírá ojra skoro ze země.

Samozřejmě realita je přece jen trošku jinde než v Lukáškových rádoby vtipných románech, a nejen proto je ten poker tak překrásná společensko-sportovní disciplína, že nás i naprosto pokerově negramotnej a nesvéprávnej nýmand může sem tam utlouct penězi a luckboxem. Amen.

Jelikož mi vážně začínalo být ze všech těch mých utrápených turnajových účastí (včetně gratulačně odpáleného MČR) slušně a velice výstižně řečeno na blití, tak jsem měl v rozumném námyslu strávit celý festival kulantně prostou a poctivou rybařinou na cégé. A jelikož logika věci a zejména pak stará dobrá aplikovatelná matematika první třídy hovoří jasně, že "4 jsou vy malí smradi víc jak 2", tak se dojnou v Hiltonu stala moje celoživotní láska, paní potlimitní Yamaha. I když to bude jasně hraničit s čistou egohonitbou, tak byly originál důvody se spokojeně plácat po zádech. Wostuda nebyla připuštěna a já po prvních pár dnech cvrnkáním superdeep fullringu 200/400 končil s velmi gustovním profitem. Co víc, dokonce jsem řešil bohémské dilema, jestli jsem se já natolik kupodivu zlepšil, nebo skautíci přes rok tolik vystagnovali. ;) Předváděl jsem rajcovní produkci plnou standardních pokut, metagame soulreadů, flatbluffování a v set-over-set situacích jsem pány zásadně vodil po justičních palácích. Good times. "Klasicky jsem byl žádán několikrát o podpis", ale vrozená skromnost mi nedala a já se tentokrát plně rozhodnul věnovat hře. :))

Smolně si tam Lukášek s pány ale honil ptáčky tak dlouho, až se jeden den naprosto nevyhnutelně srazil s tím dalším kritickým stupněm sebevědomí, které nepřímo učebnicově navazuje na nezdravě vysoké sebevědomí a nasedl do bezedné spirály aka pětisto/jeden taléř. K této produkci je třeba poznamenat, že ani další čistá společensko-sportovní disciplína v podobě kasínové rulety jí, co do zdegenerované úrovně gemblu, není rovna a dá se tam v klidu utopit cokoliv oplývající nadstandardní nominální hodnotou.

Snad géniové zodiakální, snad osmapadesátá vyšší inteligence, snad střet v nepřátelském znamení štíra mikrokosmu s makrokosmem,  snad mýlky v planetární klasifikaci spikly se proti ubohému Lukáškovi (J.A.Scotta;Císařův Pekař). Zkrátka si tam ke stolu hačla i zlá kmotřenka variance a děly se věci. První šestimístný buyin bez hanby zahučel v tolik obvyklém setupu aka top set do gutshotu, ólyn po flopu a nepochybně udělenej "kaming!". Ve druhém se pak angažovala přísedivší babuška Naděžda Ivánovna z Ruska, která mi s bezzubým úsměvem vyslala dary s omahovou variací na holdemové 72o, ale smolně bylo "narušeno spojení" s potřebnou boardovou produkcí a dary nedošly. :) Tedy provokovat svou zesrabenou existencí bylo nadále netřeba a já měl cestou domů o čem přemýšlet.

Další dny jsem si tedy vymazal z čistě osobně existenčních důvodů 500/taléř z omaha ring game filtru a věnoval se zpátky 200/400  a jiným "mikrostejks" a bylo zase dobře. Pánové nevěděli, kde v té hře original jsou, a já je rád nadále dirigoval bez jakýchkoliv dalších výkyvů přes justiční křižovatky na prohlídky do justičních paláců až k nedalekému Nuselskému mostu. :)

Ačkoliv jsem glosoval, že jsem přenechal nahánění turnajových EPT titulů zasloužilým velmistrům typu Mártyho "v permanentním 20s námyslu" Hrubého nebo dvojčatům ŠkampoKabrhelovým, tak jsem čas od času na chuť nasedával do 300-1000e turbín a vytočil jeden příjemnej final. Struktura byla dost top heavy a já si dal příkazem, že hlavně při chipcount stavu 1/9 skončit čtvrtej netřeba. Ale protože jsem nesvéprávnej zesrabenej jedinec, tak se mi samozřejmě poštěstilo odejít bez hanby s bramborovou. Gratulýrn me.

Tolik o cirkusu s poznávací značkou EPT-PRAGUE-2010 vše. Bis zum nächsten mal, auf Wýderzéén. :)