ČPT - konečně nevšední zážitek!

Ještě dopoledne jsem přemýšlel nad tím, jestli mám jet ve dvě nebo ve tři odpoledne, nakonec jsem se kvůli blizkosti CCP od Florence rozhodnul pro druhou možnost, při které jsem měl půl hodinovou rezervu na to, abych se dostal z autobusového nadraží do kasína. Cesta byla příjemně poklidná. Až na rozbitý kávovar a naprostou zdrcující film vše plynulo bez problému. Až do chvíle, než jsem ucítil silný náraz a gravitace se rozhodla mi trochu poničit dlaně a kolena při kontaktu se sedadlem přede mnou. První, co mě napadlo byla snůška sprostých slov, protože má, předtím bohatě dostačujicí, časová rezerva se měla změnit v něco nepatrného, vlastně neexistujícího.  Jak jsem se po nuceném výstupu z autobusu dozvěděl, nějaká řidička ve Fabii považovala předjetí autobusu na dálnici za moc těžký úkol, zabočila do pravého pruhu moc brzo a tím pádem najela bokem do předku autobusu. Super!

Dalším problémem byla nulová baterka u mého mobilu. Z posledních sil jsem s ní odeslal SMSku panu Persymu, floormanovi CCP a pak už jen čekal a potichu si nadával, že jsem nezvolil ten autobus ve dvě.

Co by čert nechtěl, za pár minut přijíždí hned dva autobusy Student Agency a nabírají nás. Nadávám si podruhé, tentokrát za to, že jsem byl až moc slušný a dal jsem vědět, že to nestíham, protože podle stevardky do Prahy přijedeme ještě relativně včas a já bych přišel jen o půl hodiny později. Snažím se tedy ještě vymačkat z baterky trochu šťávy a napsat, že to nakonec stíhám. V tu chvíli se ale mobil vypíná a já to vzdávám. Asi to je osud, karma nebo snad jen předtucha, že bych znovu vypadl na setup nebo badbeat a tak vlastně děkuji té milé paní, že se jí podařilo do nás takhle kvalitně narazit.

Krávo blbá!

Jak jsem se shodl s kamarádem před pár dny, když řídím, nebojím se toho, že udělám chybu, bojím se toho, že chybu udělají jiní. Nevím, co je tak trapného na tom jezdit slušně a bezpečně. Nabředlá fifina vystoupila z toho auta a málem se tvářila ublíženě, co že jsme si to s autobusem dovolili nezabočit do příkopu nebo nepředvídat její stupiditu a nebrzdit dávno předtím. Tímto blogem děkuji všem slušným řidičům, těm, kteří mají dostatečně velké sebevědomí, aby si ho nemuseli nahrazovat předjížděním jen pro to, aby byli první. Těm, kteří raději pojedu 80km/h za kamionem než aby se pouštěli do riskantního předjíždění. Těm, pro které klid, slušnost a respekt k ostatním na silnici jsou důležitější než těch pár ušetřených minut.

Myslím, že poslední díl ČPT byl velmi vyjímečný. Doufám ale, že přístí sezona pro mě bude klidnější a hlavně úspěšnější.