San Remo očima Kevina Ayowa

Poté, co jsem dva roky žil v Praze, jsem se přestěhoval do Londýna, hlavně abych zjistil, zda uspěji na tamější pokerové scéně. Po rozpačitých začátcích se přeci jenom výsledky začaly dostavovat a uspěl jsem i na několika větších turnajích. O EPT v San Remu jsem už slyšel mnoho dobrého, a tak jsem cítil, že i já tam musím jet a hrát. Zkusil jsem se tam kvalifikovat přes pár €530 satelit na PokerStars a nakonec jsem dosáhl dokonce i na rozhodující „Step G“, kde se dal vyhrát zájezd do Rema včetně buy-inu. Když zbývali čtyři poslední hráči, tak jsem byl chipleader, ale prohrál jsem dva flipy proti shortům a nakonec jsem skončil až třetí a vyhrál balíček za 3.000€. Byl jsem sice zklamaný a frustrovaný, ale i tak jsem si z Londýna udělal výlet.

První noc po příletu jsem se rozhodl hrát satelit na Main Event za €550 (s jedním re-buyem). Ačkoli dostat se na velký turnaj za celkem přijatelný buy-in je většinou dobrým nápadem, speciálně pro váš bankroll, tak v tomto turnaji to asi neplatí. Jen 3.000 chipů a 20minutové blindy znamenalo opravdu rychlou strukturu, kde musíte mít dost štěstí. Například jeden Ital u mého stolu limpnul na EP s 2-3s a poté vyřadil pushujícího hráče na buttonu, když mu došla flush. To se neobešlo bez hlasitého povyku, který se rozléhal celým hracím sálem. Jak typické!

Nakonec jsem se rozhodl zaplatit buy-in na den 1b přímo. První dva levely se z mého pohledu nic moc nedělo. Seděl jsem mezi Antonem Wiggem (vítěz EPT Kodaň) a McLeanem Karrem (dvojnásobný držitel titulu z WPT). Oba dva se vrhali do větších akcí, až nakonec ztratili polovinu svých stacků během prvních dvou levelů. Já jsem hrál klidně, bojoval jsem hlavně o malé poty a to fungovalo docela dobře. Když byl náš stůl rozpuštěn, tak jsem měl kolem 35k. Na novém stole mě čekala např. Erika Moutihno (29. na ME WSOP) a chipleader Nicola Grieco, který měl víc jak dvojnásobek než druhý v pořadí.

Měl jsem pozici na Grieca a mým cílem bylo počkat si na dobrou příležitost, zaútočit na něj a vzít mu jeho chipy. Důvodem bylo to, že se je zřejmě chystal někomu odevzdat, protože neustále otevíral hru. Třeba i 7x, 8x za sebou. No, Ital.

Když byly blindy 200/400, hráč na UTG otevřel na 900. Já na MP flatnul s Q-T, stejně tak Grieco na BB. Na flop přišlo K-T-T. Oba dva check a já betnul 2.000. Grieco rychle raisnul na 5.500, UTG fold, já call. Na turn přichází J a Grieco bet 12.000, já zase call. River je další J a soupeř checkuje. Vsázím 25.000, Grieco dorovnává a ukazuje A-K! Neveřil jsem vlastním očím. Do teď hrál hodně agresivně, ale po tomto callu se jeho hra změnila. Nazval mě „tygrem“ a prý od teď foldne na všechny mé sázky. Rozhodující handa přichází při blindech 300/600. Grieco otevřel na MP na 2.500 a já na buttonu s A , 6  přemýšlím, že je to možná moje poslední příležitost, jak od něj dostat chipy. Dlouze si ho prohlížím, jako bych měl top kombinaci a nakonec dorovnávám. Flop je 3 , 5 , T  a Grieco znova vsází, tentokrát 7.500. A znova se na dlouho zamýšlím a poté dorovnávám se svou flush draw. Na turn přichází Jd a kompletuje mi nut flush. Soupeř vsází 12.000 a já opět hraji divadlo, dlouze se mu koukám do očí a dorovnávám. Na river přichází čtvrtá diamonda (4 ) a to Grieca asi odradí a jen checkuje. Po delším přemýšlení vsázím 30k, následuje call s K-K a druhou nejvyšší flushí. To soupeře značně rozladilo a zjevně mě začal v italštině proklínat. Po těchto dvou spotech se můj stack vyšplhal z původních 35k na 121k a já den 1b zakončuji celkem šťastný jako jeden z chipleaderů a jdu si odpočinout před dalším hracím dnem.

Kasino San Remo je masivní budova přímo v centru města s výhledem na moře. Hrací sály jsou velké a rozhodně vhodné pro velký turnaj včetně side eventů. Jediná menší kritka může být směrována na architekta, protože oba velké pokerové sály ústí do menšího koridoru, kde je speciálně během breaků docela těsno. Občerstvení formou bufetu bylo výborné. Velký výběr těstovin, salátů a různých pokrmů neměl chybu. Vše bylo dobře organizováno, a tak nikdo nemusel stát dlouhé fronty. Navíc se zdálo, že organizátor najal jen mladé a dobře vypadající dealery. Často bylo docela obtížné se soustředit na hru, když vám rozdává neuvěřitelně krásná dealerka...nezbývá než poděkovat managementu kasina za vytvoření tohoto příjemného prostředí.

Nebyl jsem připraven na hru jak na horské hráze - a to měl být můj osud druhý hrací den. Vojta Růžička seděl dvě místa nalevo ode mě a přímo po levici jsem měl IPT hráče roku Mustaphu Kanita. Hned jsem věděl, že to nebude snadné. Ještě v předsálí jsem potkal několik českých hráčů, se kterými jsem se zastavil na kus řeči. Byl to právě Růžička, Vinkyy nebo Cibák, všichni měli dost chipů a jsou ve druhém hracím dnu. Potkal jsem taky Američana žijícího v Praze, Davida Stogela, který se již několikrát dostal v EPT na peníze. Hra začala a Vojta se hned ujal aktivity. Otevíral spoustu potů a stejně často i raisoval. Rozhodl jsem se s ním hrát, protože ho znám a vím, že často hraje aktivně i se špatnými kartami. Jednu konkrétní handu raisnul na UTG+1 s A-K a já callnul s A-Q. Na flop přišlo A-Q-J. Oba jsme checkli. Turn J. Já betnul, Vojta call. River 3, já bet a Vojta zase call. V tomto přpadě jsem byl samozřejmě šťastný a můj stack se rozrostl na téměř 200k. I přes tento dílčí neúspěch Vojta dál hromadil chipy od ostatních hráčů u stolu a udržoval si obstojný stack.

Tou dobou se na stole děly zajímavé věci. Jednou jsem prohrál K-K, když jsem šel na flopu all-in, ale soupeř držel A-high flush draw. Flush nepřišla, eso však ano. Chvíli poté jsem měl Q-Q a dostal jsem se do all-inu proti 7-7. Na flop přišla 7! Ale na river mi došla flush k jedné z queen...Poté se stůl rozpustil a já byl přesunut do hlavní místnosti. U nového stolu mě čekali Mike McDonald z Kanady po mé levici, David Stogel po pravici a Govert Mettal, Praz Bansi a Vitaly Lunkin naproti. Mike McDonald viděl můj stack a asi se rozhodl, že mi ho vezme a kdykoli jsem se zapojil do hry, tak se zapojil i on. Bylo to pro mě těžké a začalo to být frustrující.

Následuje nejdůležitější handa turnaje a zároveň jedna z nejdivnějších co jsem kdy hrál... Blindy jsou 800/1.600, držel jsem 8-8 otevřel z EP na 3.500. Mike McDonald callnul, tak jak to často dělal. Všichni fold až do BTN, kde seděl Praz Bansi, který si nás dlouho prohlížel a poté mi říká: „Tak ty se nás snažíš zastrašit?“ a re-raisnul na 8.000. Cítil jsem, že je to sqeeze a taky vím, že Bansi je schopen takové hry. Jeho stack byl asi 115k, zatímco můj asi 300k. Následoval 4bet 15.000. McDonald zahodil a Bansi 5bet 22k. Původní read byl, že squeezuje s vysokými kartami. Nyní jsem trochu přehodnotil situaci, ale přesto jsem se rozhodl pro call. Zde nastal trochu zmatek, protože jsem omylem dal na stůl více chipů a to dokonce více, jak půl raisu. Byl zavolán floorman a rozhodl, že musím raisnout a to minimálně 40k. Po několika minutách co se řešil tento zmatek, se mě Bansi zeptal, zda jsem chtěl raisnout. Na to jsem neodpověděl. Bansi pokračoval v monologu: „Už toho mám dost, all-in!“. V potu bylo 150k a já potřeboval 70k na call, což by znamenalo, že mi zbyde nějakých 160k behind. Rozhodl jsem se, že můj původní read byl správný a callnul jsem. Z toho Bansi nebyl nadšený a ukázal K-J. Moje osmičky vydržely, vyřadil jsem Bansiho a vyšvihl jsem se na chiplead. O chvíli později se moje pozice ještě zlepšila, když moje 7-7 ustály souboj s A-K a A-J.

Nyní jsem měl přes 400k, zatímco další v pořadí měl 300k. Cítil jsem se nepřemožitelný, ale v tu chvíli nastal update vypadnuvších, kde jsem byl i já. Sice to byl omyl, ale cítil jsem, že to pro mě není dobré znamení. A nebylo. V posledních třech levelech jsem prohrál několik flipů se shortama, přišel o 100k bluffem do italského hráče a potom se nechal terorizovat McDonaldem po mé levici. Den jsem zakončil se 175k. Sice nic strašného, stále to bylo více jak průměr, ale vzhledem k mým průběžným 400k to byla docela katastrofa. Byl jsem sklíčený a frustrovaný. Ten den už jsem nechtěl hrát. V posledním levelu turnaje jsem foldnul všechny své handy. Den 3 byl blízko a doufal jsem, že nebudu mít McDonalda po mé levici.

Třetí den jsem byl vylosován znovu s Vojtou Růžičkou, ale tentokrát seděl přímo po mé levici. A znova jsme se pravidelně potkávali. 3bety střídaly 4bety tím častěji, čím se blížila bublina (128. místo). Shorti jen tak seděli a čekali, co se stane a nechali nás bojovat. Vojta se tou dobou dostal na 350k a pomalu opanoval celý stůl. Potom se mi zadařilo, když jsem na blindu callnul raise hráče na UTG s 3-3. Flop byl 3-4-9. Check, check. Turn byl 9 a já vsadil 90k, což byl soupeřův all-in. Na takovém boardu by callnul asi každý pár, což byl důvod pro můj overbet. Po chvilce přemýšlení opravdu přišel call a soupeř ukázal 6-6. Handu jsem vyhrál a znova jsem se dostal na 300k. Od té chvíle to však se mnou šlo z kopce. Prohrál jsem A-Q do A-6, top pár do flush draw a nakonec Q-Q do A-K. Vypadnul jsem ještě před koncem třetího dne na 66. místě. €10.000 bylo pěkných, ale zdaleka ne tolik, jako peníze na finálovém stole.

Na pokladně jsem potkal Tomáše Cibáka, který mi vyprávěl příběh o tom, jak vypadl na 80. místě. Docela jsme si užili ve frontě u pokladny, kterou jsme museli vystát několikrát, protože jsme mohli vybrat jen 2.500 eur najednou. Za to asi mohou nějaké směšné italské zákony.

San Remo pro mě byla velká zkušenost a navíc vím, že jsem hrál dobře. Avšak v pokročilejší fázi turnaje nebyly karty na mé straně. Poté, co jsem prohrál další ze svých flipů (70/30 pro mě :-) ) Vojta Růžička pronesl jen „That’s poker“. Přeji Vinkyymu a Vojtovi hodně štěstí, protože stále jestě bojují o titul a 800.000€. Dnes hraji, stejně jako Tomáš Cibák, heads-up event s buy-inem €2.000 a potom se pravděpodobně vrátím do Londýna. Pokud vše půjde dobře, tak se ukážu za několik týdnů v Praze na WPT a EPT.