Poker jako sport

Pokud se pokerový laik vyjadřuje k otázce, zda poker je nebo není sportem, má hned a bez váhání jasno -  poker sportem prostě nemůže být, jelikož zkrátka nezahrnuje žádnou tělesnou aktivitu. Tento kategorický postoj je zcela pochopitelný, protože většinou vychází z naprosté neznalosti pokerové problematiky a hlavně také z neznalosti významu vlastního slova sport. Takový pokerový laik může klidně označit pokerového sportovního nadšence za idiota a vůbec ho samozřejmě nenapadne, že tím shazuje především sebe, protože svým povrchním soudem vlastně upozorňuje na svůj omezený rozhled a určitou nevzdělanost. Ti, co jsou přesvědčeni o sportovním charakteru pokerových soutěží, se ale někdy setkávají s neuznáním pokeru jako sportu i ze strany lidí, kteří mají k pokeru blízko. Vesměs se jedná o hlasy, které argumentují tím, že v pokeru nejde hráčům o sport, nýbrž pouze o peníze. Pochopitelně, že toto je stejně extrémní nesmysl, jako kdyby někdo tvrdil, že všem profesionálním cyklistům jde jen o sportovní vavříny. Dnes je ve světě profesionálního pokerového sportu situace taková, že ten, kdo se významně prosadí v největších světových turnajích, stává se automaticky i světovou sportovní celebritou. V pokeru jde tedy samozřejmě - stejně jako v jiných sportech - i o prestiž a ti nejlepší hráči, kteří získali třeba tituly světových šampiónů, by je asi většinou těžko vyměnili za nějaké peníze. Ale nechme úvah a podívejme se na to, proč by měl být poker považován za činnost, která má určitý charakter sportovní disciplíny.

U hesla sport je v Novém akademickém slovníku, vydaném Nakladatelstvím Academia v roce 2006, napsáno:

1. pohybová činnost (tělesná cvičení, hry aj.) prováděná zprav. soutěživou formou; druh této činnosti.

2. jiná činnost provozovaná ze záliby, pro zábavu.

Oxfordský slovník angličtiny definuje výraz "sport" jako aktivitu, která zahrnuje fyzické úsilí či obratnost a spojuje tuto činnost se soutěžením jednotlivců, resp. týmů. Podle téhož slovníku musí zkrátka sport vykazovat atributy:
- soutěživosti
- fyzické námahy
- mentální dovednosti

Pokud bychom se tedy podívali na pokerovou hru prizmatem právě uvedeného, došli bychom k následujícím závěrům:

1. moderní poker obzvláště ve své turnajové formě vykazuje atributy soutěživosti v míře více než vrchovaté. Jestliže hrajete pokerový turnaj třeba čtyři hodiny a daří se vám v desítkách mini soubojů s protihráči neustále se takticky posouvat do popředí startovního pole tak, abyste stále měli ještě šanci na konečné vítězství, potom se nejedná o nic jiného, než o jasné soutěžení. Ve smyslu psychické náročnosti se v tomto směru dokonce poker více než vyrovná i mnohým z tzv. adrenalinových sportů. To jistě potvrdí každý, kdo se někdy po nervydrásajících pokerových maratónech dostal až do závěrečného souboje jeden na jednoho o první místo.

2. poker přirozeně nelze považovat za sportovní činnost, která by snad mohla přispívat ke zvyšování aerobní kapacity plic. Na druhou stranu, nelze ani říci, že by hraní pokeru nemohlo být fyzicky náročné. Zkuste hrát celý týden šestnáct hodin denně důležité turnaje a dost možná, že vám předchozí věta bude připadat velmi korektní. Profesionální poker je o zkušenosti, kterou doma v posteli nezískáte. Jestliže se podíváte na http://www.olympic.org/uk/sports/recognized/index_uk.asp, potom vedle zimních a letních sportů narazíte také na sporty recognised, čili uznané. Otázka zní: proč mezi těmito sporty není také poker, když zde nechybí hry jako šachy a bridž? Trochu jiný přístup k pokerové hře projevily poměrně nedávno státní orgány v Rusku, které prostřednictvím ministerstva sportu oficiálně uznaly pokerovou hru za sport. Poker tak dostal v Rusku jako intelektuální sport absolutní zelenou a jeho hra tedy nebude vázána kasinovými omezeními, která začnou v Rusku platit v roce 2009. Pokud snad někdo této informaci nevěří a náhodou vládne azbukou, může se podívat na stránky http://www.pokerfederation.ru/

3. jeden z legendárních pokerových šampiónů Doyle (Texas Dolly) Brunson byl v mládí vynikajícím hráčem košíkové a zároveň i výborným atletem - vysokoškolským šampiónem v běhu na jednu míli. Když se ho jednou zeptali, co si myslí o pokeru jako sportu, odpověděl: “Myslím, že existuje hodně věcí, které poker a sport spojují. K dobré pokerové hře je například nutná psychická a tělesná výdrž. Musíte být zkrátka takovým mentálním atletem, abyste mohli hrát se slušnými výsledky. Je třeba mít hru kvalitně a dlouhodobě natrénovanou. Já mám například tu zkušenost, že když se několik týdnů pokeru nevěnuji, vracím se potom ke hře méně připraven a dělám chyby. Silnou stránkou nejlepších pokerových profesionálů je právě jejich mentální odolnost a disciplína, tedy vlastnosti, s nimiž se můžeme setkat i u špičkových atletů".

Kdyby poker nebyl hrou mentálních vyzrálostí a dovedností, neexistovali by stále titíž hráči se skvělými umístěními na velkých světových turnajích. Kdyby poker nebyl hrou, v níž v delším časovém intervalu vyhrává zásadně umění nad náhodou, neexistovali by proslulí a několikanásobní světoví pokeroví šampióni.

I když poker samozřejmě není sportem v tom klasickém a nejpopulárnějším slova smyslu, nepovažovat tuto hru vůbec za sport je ale opravdové nedorozumění, které má své kořeny v naprosté ignoranci problematiky.