Aktuálně
Paštika, Kluk z plakátu a další exotická zvěř
Zmíním jen ty, se kterými mě poutá osobní zkušenost a někdy snad dokonce kamarádství (záměrně jsem neuvedl obrat „vzájemně se jako hráči respektujeme“ neboť mě jako hráče nerespektuje ani prkýnko na hajzlu v Cardu na Smíchově), a proto se v textu najde jen pár široké veřejnosti známých chudáků, kteří měli tu smůlu, že proti mně museli hrát nebo odpovídat na mé debilní otázky v reportážích pro jinak nejlepší evropský server Pokerman.cz.
Josef „Question“ Kolena
Mimozemšťan z hodně vzdálené galaxie. Pamatuji ho ještě z jistého podniku na Arbesáku, kde před lety jistý Flary (nejhorší hráč česko-slovenské pokerové scény všech dob) rozjížděl ve svém baru poker room. Questiona (Ježíši, to je debilní slovo na skloňování) jsem tam párkrát zahlédl a neskutečně mě sral. Jednak hrál přesně 19-24% hand (já 95-98%) a hlavně vnesl do této herny fintu s hraním si s žetony, tzv. Butterfly, která byla do té doby k vidění jen na Youtube a ještě to byl počítačový trik.
Bylo to v době, kdy největší finesou bylo přehození si žetonu palcem zepředu dozadu, a to jsem v podniku uměl jen já (když jsem nebyl zhulenej!). Do toho přišel pan Kolena, ukázal „Motýla“, všichni si sedli na prdel a já byl za nazdárka.
Pepa je aristokrat, který pohrdá méně významnými turnaji a zatímco my smrtelníci dorazíme na tříkilovej rebuy a modlíme se, aby v sále bylo co nejvíc pokerových zoufalců, jako jsme my sami, pan Question se sálu s uchechtnutím vyhne a žene se na cash game Omaha PL, která ho stejně nezačne bavit, dokud u stolu nesedí první pětka českého pokerového žebříčku.
Při čekání na svou oblíbenou hru nadřazeně proplouvá casinem, laškuje se servírkami, které (nevím, co na něm vidí) mu s podlamujícími se koleny nosí jeho milovaný Jagermeister a vodku s gingerem a protože ho všechny milují (přestože já jsem hezčí), taktéž mu po kartonech vnucují ameriky, ačkoli ještě nesedí na cash game, zatímco já za ně musím platit!
Nedávno jsem proti svým zvykům usedl k jeho stolu řezníků, hodil dvojku na stůl a hoďku se držel. Kdepak, bylo mi jasné, jak to dopadne, ale měl jsem cíl: nahodit takovej bluffbet, aby mi sám Bič boží Question složil slušnou handu. Stalo se hned na riveru v naší první společné hře. Co na tom, že dvojka byla za chvíli v pejru. Vyhrál jsem hru nad Questionem!!! Připadal jsem si jako Král. Než mi ten ďábel na odchodu (pochopitelně mém, Pepa šel až v pět ráno se 40k v kapse) zase předvedl Butterfly…
Paštika
V mnohém mi svým chováním u stolu připomíná mě samého v běžném životě. Paštika je vlastně svým způsobem surrealista. Ti si totiž vytyčili provokaci a totální společenskou nepřijatelnost jako jeden z hlavních bodů svého programu.
Paštika je v civilu úplně normální, ironický řízek se slabostí pro žrádlo a lehké ženy, avšak u stolu se mění ve zvíře. Tipuji, že před nějakým časem zjistil, že takticky už nemá co vylepšovat a hnán dopředu neukojitelnou vášní k pokeru se rozhodl, že tzv. „na karty“ hraje každý vůl. A tak začal hrát „na lidi“.
Dostanete-li se při hře do konfrontace s Paštikou, jste předem odsouzeni k psychické újmě. Dotyčný klidně přeruší hru, zírá na vás svými malými očky a tři minuty vám v klidu vysvětluje, že jste stejně idiot ve fázi před odhozením karet.
Samozřejmě mu sežerete jeho oblíbenou fintu, jak vás donutit ke callu, ten učiníte, prohrajete s dobrým listem a pan Paštika vás za hurónského smíchu vyprovází ze sálu s konstatováním, že „Vy to, pane, prostě nemůžete hrát“. Ostatní u stolu se vám smějí taky, nevědouc, že jsou další na řadě.
Paštika je tak nenáviděn a zároveň obdivován, že i poražen odchází od stolu jako vítěz. Svými poznámkami zahlcuje zároveň chaty online heren a nejeden tamní hráč po přečtení Paštikova komentáře ke své hře utíkal s pláčem dolů za maminkou na čaj a bábovku, rušil účet a hledal v šuplíku dávno zabordelené karty na prší.
Tuhle jsem byl na turnaji blízko tomu, dostat se s ním k finálovému stolu. Měl jsem připravenou „vtipnou“ hlášku, kterou ho setřu, až to na mě zkusí (Paštiko, neměl bys padesát svejch fotek? Teta má v Písku na pouti střelnici). Na rádoby vtipnou průpovídku nakonec nedošlo, nechal jsem se s JJ strhnout proti AQ a mazal si to domů. Paštika na mě od vedlejšího stolu jen kouknul, a protože pro mě má slabost díky mému kamarádství s Jardou Vajglem, neřekl ani slovo. Ale ten pohled mluvil za všechno. Ještě na parkovišti jako bych slyšel: „Co ty tady ty vole děláš, Pavle, vždyť ty to originál vůbec nemůžeš hrát“.
“Kluk z plakátu“ pan Kabrhel alias Miky alias Košiláč
Exot všech exotů s tak excentrickým chováním, že Elton John je proti němu dítko s palcem v puse.
Pan Kabrhel (záměrně používám označení „pan“, protože dotyčný takto s oblibou oslovuje i lidi, se kterými si několik let tyká) je bezesporu vynikající hráč a dobrým readem a kalkulačkou v hlavě. To je asi tak vše dobré, co o něm mohu říct :-).
Je svorně nenáviděn prakticky všemi, kdo jej kdy při pokeru potkali. Vyznačuje se přehlíživým postojem k soupeřům (narozdíl od Paštiky nehraným) a extrémně prudérním chováním vůči personálu. Samozřejmě pravidla těchto podniků mu jako častému a váženému hostu dovolují kupit požadavky á la Britney Spears v šatně ve Wembley, ale to, co někdy předvádí, hraničí s námětem na grotesku.
I kdyby se u stolu tísnilo deset stokilových hráčů, Kluk z plakátu usedne a začne celé osazenstvo stolu buzerovat s budováním své „online centrály“, kterou tvoří stolek, dvě až tři velké sklenice s pitím, stodvacetimetrová prodlužovačka a další propriety.
Zatímco ostatní online/live pacoši (online/live pacoš – člověk, který se neumí odlepit od online hry ani na živých turnajích) se alespoň při velkých turnajích s největším sebezapřením svého laptopu na nezbytnou dobu zbaví, Kluk z plakátu by se svým compem obtěžoval i osazenstvo finálového stolu na WSOP.
Často bývá terčem společné zábavy u tzv. rozkecaných stolů. Čerstvý příklad. Květnová PPS v Alexu, sedím u stolu, kam má přijít i on, ale protože se v Alexu začalo (poprvé a doufám, že ne naposledy) včas, má Miky půl hodiny zpoždění a u stolu sedí zatím pouze jeho mrtvola (bohužel jen dočasně).
Košiláč má mít místo mezi Jardou Vajglem a jistým Rakušákem, na pozici č.5, tzn. zrovna na té, kde jsou na něj nalepeni i hráči za ním od vedlejšího stolu. Protože Miky ještě nedorazil, celý stůl mu tzv. myje prdel a jedou se storky, které s ním kdo kdy zažil. Přidávám do placu úvahu na téma „Kam si asi Košiláč v tak těsném prostředí postaví stůl s počítačem, koho bude posouvat a kam“ apod. Celý stůl se baví, jen někteří nováčci kroutí hlavou nad tím, co říkám já a remcají, že to je neúcta k soupeři.
Do toho přichází pán v černé košili s naškrobeným límečkem s nápisem Unibet, ke zběžnému pozdravu přidá ze svého katalogu pohrdavý pohled č. 7 (stejně jste banda ubožáků a váš stack jen nedopatřením zatím není mým stackem) a okamžitě začne odsouvat Jardu a Rakušáka o půl metru do strany a rukou si při tom ještě stihne objednávat stoleček. Když je tento nesen přes celý sál, pan Kabrhel ruší objednávku tohoto stolečku a nechává si donést ,,..ten druhý, dřevěný“, který mu zřejmě více vyhovuje.
Zbytek stolu včetně dealera potlačuje záchvat nekontrolovatelného smíchu až na Rakušáka, který nerozumí a tak nechápe, proč se má posouvat skoro do chodbičky k hajzlu. Do toho omluvné pohledy všech kverulantů, kteří mě před chvílí peskovali za urážení Mikyho a nyní jej již také svorně nesnášejí a sami si ponesou dále historku o stolečku, aby ji mohli přidat k lepšímu, až bude Košiláč zase pomlouván.
Mezi další oblíbené Mikyho produkce patří vyžadování šňůry na elektřinu, jelikož baterie jeho laptopu holt vydrží jen deset hodin nepřetržitého provozu a Miky nemůže comp plnohodnotně nabíjet přes noc, neboť i ve spánku (podobně jako někteří ptáci) jedním okem stále monitoruje okolí a příležitostně na monitoru něco calluje nebo raisuje.
Naposledy mě dostal minulý týden Na Knížecí, kde minul bar se třemi servírkami, neb spěchal na WC. U toho potká (ve směru od baru někam s tácem jídla uhánějícího) číšníka, kterému vystavuje stopku a žádá ho o „přinesení jednoho džusu tam na ten bar“ a v klidu pokračuje vykonat potřebu. Miky je prostě Miky.
Tak jo, přiznám se, že ač ho mám vlastně rád a baví mě, jsem proti němu trošku zaujatý. Jsem jako profesionální provokatér zvyklý v pracovním životě na leccos, včetně výhrůžek a výsměchu, ale nikdy mi nebylo tak trapně, jako když mě tuhle na významném turnaji po ultrablbém callu do jistého Slováka naproti sedící Košiláč na celé casino uzemnil větou: „Pane Novotný, prosím vás, neodhazujte se mi do jiných lidí“ :-).
Lukáš „Na Vlně“ Němec
Člověk, kterému bych okamžitě svěřil své celoživotní úspory či svou obhajobu u hrdelního procesu, ale kterého u stolu nesnáším. Prostě proto, že je fakt dobrej. Kdyby existovala Univerzita pokeru, byl by vedoucím katedry kamenného ksichtu a smrtícího stanovení vyháněcího betu.
Nenávidím situace, kdy blufuje a já stejně vím, že jsem nenávratně v hajzlu, i když se ještě ani nevyjádřil. Dám na buttonu raise s ATs preflop, Lukášek Němců si lehce poposedne a nezúčastněně čumí před sebe minutu a půl, i když všichni ví, co bude následovat. Zvedá ruku, mezi dva hubené prsty navrství větší než velké množství litrových žetonů a aby svému výstupu ještě dodal, pro formu přihodí dva tři žetony od všech ostatních barev. Vzniklý komín postaví na stůl, dá si víc nahlas sluchátka a dále se věnuje úvahám na téma Výklady právního systému v Rakousku v 18. století. Já ještě chvilku dělám haura, jako že kdybych ho nechtěl ztrapnit, klidně mu to tam pošlu, a pak jakoby mimochodem zahazuji.
Pozor na jeho vynikající pamět a přehled. Onehdá jsem ho chtěl těsně před final tablem na pětkovém rebuyi poslat domů a s pocket 9 jsem dal all-in v jistotě, že to má horší. Měl, ale samozřejmě s A9 a A na flopu mě poslal domů koukat na Vraždy v Midsomeru (mimochodem, často u tohoto seriálu myslím, nevím proč, na Košiláče).
Protože jsem s Lukáškem měl předtím pár slušných hand a dobrých rozhodnutí, otcovsky mě pochválil, povzbudil a sdělil mi, že mi u něj dnes jede 5%. Samozřejmě skončil na penězích a hned na další akci (PPS duben) mi vysolil čtrnáct set. Bylo mi trapně, a tak jsem mu po opakované a upřímné snaze peníze odmítnout slíbil, že mu tentokrát jede to samé u mě. Zasmál se mému kreténismu a začátečnické naivitě a šel.
Dílem několika podvodů, krádeže žetonů a neskutečné náhody jsem se umístil v dealu a vyhrál skoro 31k. Za tři týdny potkám mistra, matně si vzpomínám, že mu u mě něco jelo a zoufale hledám po kapsách hotovost. Jelikož je po addonu, jsem prakticky bez koruny (:-)), ale naštěstí najdu v levé kapse dvanáct set. Ty mu velkoryse předávám a jakoby mezi řečí připomínám, že mu u mě kdysi jela procenta.
Lukáš namísto díků zapátrá v paměti, neomylně si vzpomene, že před nějakou dobou rozespalý a nepozorný četl (v záplavě další dvou tisíc nezajímavých informací) kdesi na netu, že na PPS duben byl v půl páté ráno rovný deal pěti lidí z celkové částky 191 000, provede neomylný přepočet a namísto poděkování se zeptá: „Hele, a nebylo to víc?“ :-)))).
Mám toho kluka rád i přes jeho totální nadvládu nad mou rozháranou hrou. A dodávám, Lukáši, máš u mě ještě tři sta pade. Přesně!!!
Stanovisko redakce
« Zpět
Video
Spolupracujeme