Michal Mrakeš: Držel jsem se plánu, s třetím místem jsem proto spokojený

Během uplynulých osmi dní si pro sebe na našem webu, a samozřejmě nejenom na něm, ukradl veškerou pozornost. A velice rádi v tom budeme ještě nějakou dobu pokračovat. Za Michalem Mrakešem, pátým tuzemským finalistou EPT/PokerStars Championship v historii, jsme se pro rozhovor vypravili jen několik desítek minut poté, co v €5.300 Main Eventu pražské PokerStars Championship obsadil třetí příčku a statistiky svých výher na živém turnajovém okruhu vylepšil o €332.000. Nad půllitrem piva se spokojený český profesionál ochotně rozpovídal o nejdůležitějších momentech turnaje, včetně fantastického callu s ace-high, svém pohledu na live telly, pravidelných výletech do zahraničí a dalších tématech.

Čtěte také:

• Good game: Michal Mrakeš končí v PSC Prague třetí, odnáší si €332.000
• Výborně! Michal Mrakeš se představí ve finále Main Eventu, jistých má €147.000
• Masivní chiplead je zasloužený, Michal Mrakeš po 4. dni vede PSC Prague
• Michala Mrakeše a Petra Targu dělí od finále €5.300 Main Eventu už jen dva dny
• K přímě bublině Main Eventu se podívá sedm Čechů, Michal Mrakeš stále v čele
• Michal Mrakeš dominoval a flight 1a €5.300 Main Eventu zakončil na chip leadu

Finále se vyznačovalo tím specifickým rozdělením stacků, v důsledku něhož jsi byl v sevření ICM kleští. Vstupoval jsi do něj s nějakým konkrétním plánem, jak bys chtěl nebo naopak nechtěl hrát?

Chtěl jsem hrát co nejméně hand a spíše trpělivě zahazovat. A v situacích, kdy bude na big blindu Harry Lodge a Sow zahodí, tak otevřít s any two. To bylo vidět i na tom streamu, že jsem otevíral třeba 82 nebo 97, abych se snažil tlačit právě na tyhle shorty. Ale když mě 3betoval Wheeler, tak jsem automaticky zahazoval, protože jsem se nechtěl pouštět do žádných větších konfrontací s těmi bigstacky a čekal jsem, až se postarají a to, abychom byli společně v posledních třech lidech. I proto jsem s tím třetím místem spokojený - povedlo se mi držet se plánu.

Semifinálová část turnaje končila poměrně brzy, stihl jsi před tou závěrečnou ještě nějakou speciální přípravu?

Mno, šel jsem na pivko. Říkal jsem si, že se mi každej den určitě tolik daří proto, že jsem na něj chodil celý turnaj pravidelně. Takže jsem šel znova a teda skončil až třetí, no... (smích)

Takže tam nějaká pověrčivost je?

Ne ne ne, to vůbec. Já si jen myslím, že ten poslední den se už člověk nic moc nenaučí. Na hendonmob se zvládnu podívat během pár minut a ani jsem třeba nenakoukával nějaká videa. Spíše to bylo opravdu jenom o tom hendonmobu a pak o nějakých diskuzích s lidmi, kteří už proti těm mým soupeřům v minulosti hráli a mohli mi o nich něco říct. Já jsem navíc už s některými z nich hrál v předchozích dnech, třeba Harryho Lodge jsem u stolu potkal ve druhém dni a hráli jsme proti sobě prakticky až do konce turnaje. V těch posledních šesti hráčích jsem si říkal, že to nebude nejsilnější protivník, protože to hrál moc zataženě. Předpokládal jsem, že ho ty blindy dřív nebo později přejedou. Ale zase dříve v tom fullringu patřil do skupiny těch nebezpečných soupeřů.

Měl jsem možnost tě sledovat prakticky celý turnaj a přišlo mi, že hraješ s obrovským klidem. Ať už se to týká průběhu rukou nebo toho, jak jsi ten svůj deep run celkově prožíval. Je to jen můj pocit z nebo tebou emoce opravdu příliš necloumaly?

Já totiž při hře vůbec nemyslím na peníze a jen se neustále snažím hrát svoji nejlepší hru, což je podle mě moje silná stránka. Samozřejmě, když už jsou tam takhle obrovský pay jumpy, tak bych na to pozor už dávat měl a taky dával, ale je to opravdu o tom, že se soustředím čistě jenom na hru a na ty peníze nehledím. Nedělám v tom rozdíl, je mi jedno, jestli je to turnaj za 5 tisíc korun nebo 5 tisíc eur, z tohohle pohledu k nim přistupuju úplně stejně.

Ale přesto, byl tam během toho turnaje moment, kdy ses dobře necítil? Třeba když sis procházel tím pádem v semifinálovém dni?

Jo, to zase jo, v tomhle období jsem se cítil mizerně a vůbec si nevěřil. Vykolejilo mě asi to, že jednu z těch rukou Sow nezahrál optimálně. Mám na mysli tu, kdy tam check/calloval gutshot a back door flush draw, tam jsem se opravdu hodně divil, co tam na mě v showdownu vytáhnul. Ta druhá ruka, ve které měl proti mně nuts s QT na A-K-J-7-5, už byla v pořádku. Nijak mi nevadila, protože jsme ji oba zahráli standardně. Ale to jeho A7 mě dostalo do tiltu, protože prostě back door, že jo... (smích)

Říkal jsi mi, že v té druhé handě jsi měl dva páry, takže z toho utéci asi nešlo?

Jo, v té druhé jsem měl dva páry s A7, takže si nemyslím, že se to dalo zahodit. Proto mě tohle nijak nerozhodilo, vnímal jsem to od obou jako standardní hru. Ta předchozí mě ale naopak rozhodila.

Dodalo ti potom sebevědomí, že jsi tuhle krizi ustál a dokázal ses znovu dostat na stack, se kterým jsi začínal?

Hele, nad tím jsem vlastně ani nějak nepřemýšlel. Jestli jsem cítil nějaký příval sebevědomí... To asi ne. Mně třeba stačí, když si dám nějaký dobrý jídlo a okamžitě tím zabiju veškerej tilt. Jako v tom předposledním dni. To jsem se během prvních dvou levelů odhodil o nějaký tři až čtyři miliony na těch zhruba 1,6 milionu, brácha mi přivezl oběd a byly to jedny z nejlepších těstovin, který jsem kdy jedl. Takže jsem se tam vrátil dobře najedenej a všechno bylo najednou super. Na tiltu už jsem nebyl a vlastně mi k tomu stačilo jen to jídlo.

Spíš jsem měl na mysli situaci, kdy skončí den a ty si ho v hlavě přehráváš, přemýšlíš o handách...

To ani ne. A ani si zpětně nic moc nevyčítám, asi jen to, že jsem v těch posledních třech nemusel možná až tolik tlačit na pilu. A vybavuju si vlastně jednu handu, kdy jsem na buttonu zahazoval 96 suited, což bych normálně otevíral, jenže to bylo ve chvíli, kdy mi Arnošt podal banán a já jsem se na ty svoje karty podíval jenom jednou rukou, protože tu druhou jsem měl ulepenou. No a když jsem ty karty nadzvedl, tak jsem si všiml, že Sow je zakloněnej a mohl je vidět. Takže místo standardního openu jsem foldnul, protože jsem se bál, že ví, co držím. Tam jsem mohl ztratit value nějakých pár set euro. Možná dokonce pár tisíc (smích). Jo a chyba byla taky nevytočit tu A-Q (smích). Kdybys mi teď nadhodil nějakou ruku, která nebyla zahraná standardně nebo mi někdo něco vyčetl, tak k tomu taky něco dokážu říct, ale takhle z fleku si na nic nevzpomenu.

Co třeba ta arogance Jasona Wheelera, dokáže tě něco takového u stolu rozhodit?

Ke mně nemluvil, takže mě to nijak neovlivnilo. Ale Francouze mi bylo líto, i když jsem ho jako hráče nerespektoval, protože se mi jeho hra nelíbila. Ta Wheelerova ano, nicméně to mu nedává právo někoho takhle shazovat. Navíc tam na Sowa mluvil anglicky, i když věděl, že on ten jazyk moc dobře neovládá a na tu aroganci mu nemůže nijak odpovědět. Takže mi ho v téhle situaci bylo trochu líto. Ale krásný bylo, když mu lámaně řekl něco jako: „Hele, jestli na mě chceš mluvit a nadávat mi, tak mluv francouzsky, to si potom my dva něco povíme." Tak to se mi líbilo, to byla dobrá odpověď.

V pozdní fázi toho turnaje ses dostal hned do několika situací, kdy jsi dorovnal 3barrely soupeřů a dvakrát jsi zachytil jejich bluff ve velice důležitých potech. Tohle člověk asi v tak hojné míře normálně nezažije, že ano?

Já jsem takovej nevěřící v tom pokeru, takže hodně calluju light asi (smích). Ale musí to samozřejmě dávat smysl, taky někdy dokážu zahodit dobrou kombinaci. Někdo by si mohl říct: jak to může zahodit, támhle si calluje eso high a tady zahazuje fullhouse. I když fullhouse... ale jo i fullhouse asi dokážu zahodit. Za ten Main Event jsem udělal tři hero cally - o tom eso deset už všichni ví, pak jeden na sklonku třetího dne proti Martinu Roca De Torresovi a pak jsem tam měl ještě velkou hru proti Pierru Calamusovi...

A ta jediná nevyšla...

Přesně tak. Ale říkal mi potom, že by tu ruku vzdal jenom v případě, že by na river přišel druhej jack, protože toho mi přiřadil do range. Všechny ostatní rivery by shovenul. Bohužel mu tam přišla ta flush. Takže to ode mě byl dlouhodobě profitabilní call.

Ta konfrontace proti Martinu Roca De Torresovi, vítězi letošního Main Eventu WSOP Europe, byla pikantní i v tom, že ti v ní pomohla informace od našeho redaktora Ondřeje. O co se přesně jednalo?

Dostal jsem info, že když má hodně silnou kombinaci, tak sází málo a když to naopak nemá, tak sází hodně. Ty jeho velký barrely se mi na tom boardu, který tam byl, nějak nezdály. Říkal jsem si, že buď nemá nic, a nebo naopak nuts a právě tahle informace převážila ty misky vah na stranu callu.

No, a tím jsme se tedy konečně dostali k oné nejdiskutovanější ruce turnaje. Určitě si všichni rádi poslechnou, jak jsi ji viděl ze svého pohledu...

Otevíral jsem třetí, čtvrtou, možná pátou ruku v řadě a věděl jsem, že už to ty lidi nevydržej a začnou mě z buttonu 3betovat light. Takže ten Hon Cheong Lee se dostal na button, hned mě 3betnul a já si říkal, že to AT je zrovna dobrá ruka na dorovnání a pak callování klidně jenom s A-high nebo trefenou desítkou, kdyby šlo něco jako K-T-6. No a nakonec tam přišel super board. Věřil jsem, že to bude stačit.

Tomáš Cibák tenhle calldown přičetl tvým bohatým zkušenostem na živém turnajovém okruhu s tím, že on sám by takový call neudělal. Souhlasíš s ním, bylo to opravdu o zkušenosti?

(dlouho přemýšlí) On si každej myslí, že jsem na těch nohách viděl něco specifickýho, a proto jsem to callnul. Ale přitom to není pravda. Já už jsem byl o tom callu rozhodnutej dlouho před tím... Občas se takhle podívám a je v tom nějaký malinký plus, proč bych měl nebo neměl dorovnávat, ale zrovna v tomhle případě už jsem byl stejně rozhodnutej. Podíval jsem se a neseděl tam vůbec nějak nekomfortně, spíše to vypadalo, že si věří. Ale stejně jsem to dal.

Ten tvůj objem odehraných živých turnajů je ale opravdu velký -  cítíš, že se v rozlišování a čtení tellů rychle zlepšuješ?

Právě, že vůbec. Zvládnu přečíst třeba opravdu jen takové ty starší hráče, kterým dojde nuts a opravdu se u toho rozklepou. Takový ten klasický třes v ruce a podobně. Ale jinak si osobně myslím, že takový ty staredowny, jak lidi často a rádi předvádějí, tak 95 % z nich to dělá prostě proto, že to viděli v televizi a jen ta zbylá menšina z toho opravdu vyčte nějakou cennou informaci. Většina lidí prostě jen opakuje to, co viděla v televizi. Tohle pokeroví hráči přece dělají, tak to budu dělat taky. Proto když na sebe dva lidi takhle koukají, tak se tomu často směju, protože ani jeden z nich většinou nic neví. A ještě lepší je, když to někdo dělá v turnaji za padesát eur.

Jaký bude mít tahle tvá letošní výsledková šňůra vliv na další směřování tvé pokerové kariéry? Mám tím na mysli třeba výlet na příští World Series of Poker.

S tím Las Vegas ještě nevím, ale teď jsem si asi udělal dobré jméno a už se dost lidí začalo zajímat o nějakou formu sponzoringu. Když už, tak bych ale spíše uvítal nechat část akce v blízkém okruhu svých přátel. Jinak ta trefa samotná mi bankroll nijak výrazně nenavýší. Myslím to v tom ohledu, že si sice budu moct něco koupit, ale stejně najednou nemůžu začít pravidelně hrát pětadvacítky a desetitalířáky. To ne. Já chci mít vždy minimálně 100 buy-inů na ten daný turnaj a v tom budu pokračovat. Před tím, než jsem trefil ten partypoker Millions, jsem selektoval dvoutalířáky, takže jich bylo třeba okolo pěti za rok, následně jsem už začal hrát všechny bez ohledu na to, jestli je to turbo nebo tohle a támhleto. Prostě ten dvoutalířák zapnu bez výjimky, protože bych ho měl porážet. A teď po Praze? Ono vlastně neexistuje moc pravidelných turnajů s buy-inem třeba okolo 3,5 tisíc eur, takže to i nadále vidím hlavně na €1k a €2k eventy.

S naším webem jsi dělal rozhovor už v roce 2015, kdy jsi mimo jiné prozradil, že pokeru věnuješ 20 dní v měsíci s tím, že by sis přál ten čas omezit. Ale minimálně letos se mi úplně nezdá, že se ti to povedlo...

Ty jo, ono se to možná ještě zhoršilo (smích). Ne, teď to mám tak, že odjedu na nějaký velký festival, jsem tam třeba dýl, dejme tomu dva tři týdny, ale pak zase dlouho nic neodehraju. Nebo když se toho hraje hodně v King's na Rozvadově, tak odjedu na tři dny tam, pak se na pár dní vrátím a pak jsem zase dva dny na Rozvadově. Ale myslím si, že to volume zůstává tak nějak stejný. Já jsem chtěl hlavně začít brát poker pouze jako koníček a neživit se výhradně hrou, jenže když jsem chtěl do něčeho investovat, chtěl jsem si vzít na něco hypotéku, tak pro ty banky něco jako profesionální pokerový hráč neexistuje. Takže si na to musím vydělat. Údajně to samé mají také třeba fotbalisté, u kterých je nebezpečí, že se zraní.

Zvládneš alespoň přibližně spočítat, jak dlouho jsi tedy letos strávil na cestách a kolika festivalů ses zúčastnil?

Dejme tomu, že každý měsíc na cestách strávím těch 14 dní. Jo, něco takovýho to bude. Týden na Rozvadově, týden v zahraničí a zbylých čtrnáct dní jsem doma. Ale je to opravdu jenom odhad. Vedu si statistiky, ale ty mám na druhém telefonu, takže ti je nemůžu ukázat.

Tenkrát jsi také jasně řekl, že vyhraných peněz si ceníš více, než titulů. Letos už jsi ale získal dva prsteny pro vítěze WSOP Circuit, stal se šampionem partypoker Millions a teď na domácí půdě jsi byl opravdu blízko k zisku jedné z nejcennějších trofejí na okruhu. Začal jsi jim nějak přikládat větší váhu?

Jo, vidíš to, já jsem úplně zapomněl, že mám v kapse medaili (smích). Hele, tohle pořád vůbec neřeším. Chtěl jsem ji věnovat kamarádce dealerce, která mi tam nosila čaje, ale taky tu medaili nechtěla, že by se jí jen válela v šuplíku. Z mýho pohledu je to úplně bezcenný.

A to samotný vyhrávání není trochu návykový?

(rychle odpovídá) Ale lidi zvenku už nevidí, jaký je za tím strašný volume. Není vidět, kolik dní v měsíci já strávím v zahraničí a na cestách... Každej si jednou za měsíc přečte, co jsem kde trefil a nikdo už neví, jak dlouho jsem tam byl a že jsem předtím hrál na jiném festivalu a tam jsem naopak všechno prostřelil. Takže jeden týden já někde prohraju 100 tisíc korun, další týden dalších 100 tisíc a pak teda vyhraju turnaj, ale ten cashout je třeba 6 tisíc eur, což stejně nezaplatí ty dvě předchozí akce. Takže ono je to opravdu někdy takový dost zkreslující. Ty celkový buy-iny prostě vidět nejsou.

Ta hra tě ale pořád baví?

Jo. Ty větší turnaje mě pořád hodně baví. A třeba ta parta, co tady sedí, je fajn. Ta naše česká komunita je hodně specifická v tom, že se tady hodně brečí a všichni říkají, jak jsou nešťastný a že jim to nejde. Ale myslím, že v pokeru je dlouhodobě šťastnej a smolnej každej úplně stejně.

Takže od tebe nikdo něco takového čekat nemůže?

Já si nestěžuju, kor ne teď, vypadl jsem třetí. Jasně, mohl jsem mít o několik set tisíc eur víc, ale ten život není jenom o penězích. Já jsem hlavně moc rád, že mě přišla podpořit tady ta partička, i když malinká, tak ale srdci blízká. Líbí se mi, že potom zajdeme na pivko, najíme se, pokecáme. To je fajn. Zpráv mi na facebooku a jinde taky dorazilo ohromné množství, nestíhám na to odepisovat všem. Jen je škoda, že se to nedohrávalo večer, ale od dvanácti a ta skupinka v railu nebyla větší. Tohle bylo na pokerový hráče ještě moc brzo, zvlášť po neděli.