Honza Orlický letí za Scottym do Vegas

A na co se může Honza těšit? Je toho opravdu dost:

• 2 dny pokerové školy od Scottyho Nguyena a pokerové akademie
• ubytování na 4 noci v The Venetian po dobu trvání Boot Campu
• $1.000 buy-in na WSOP event 3
• ubytování na 6 nocí v Riu během WSOP
• letenky do Vegas pro Honzu a jeho hosta
• klasickou noc ve Vegas Strip se Scottym
• barbecue ve Scottyho sídle

A jak viděl Honza svou pouť SCOTTY´S BOOT CAMPem?

Měl jsem v plánu dostat se přímo do final satellitu, na což bylo zapotřebí dost bodů („boot camp bodů“, ale v podstatě to byly pořád staré zámé FPP) na Top 5 umístění v českém leaderboardu. Nesnažil jsem se vyloženě za každou cenu nasbírat co nejvíc, hrál jsem, dá se říci, stejný objem hand, který bych nahrál normálně. Nicméně jednou za čas jsem ten žebříček omrknul, držel jsem se vždy průběžně okolo 4.-6. místa a říkal jsem si, že to na to 5. místo (poslední s přímým postupem) asi nějak vyjde, a nakonec i vyšlo.

Jestli jsem si vůbec připravil nějakou taktiku, tak spočívala zhruba v tomto - zkusit být hodně aktivní na začátku, protože jsem očekával, že všichni budou hrát dost straightforward a nebudou se do ničeho moc pouštět. Taky jsem si říkal, že bych šel do více coinflipů než obvykle (pokud by to nebylo čistě spewy), bylo to vlastně winner-take-all sit´n´go, takže hrát to jinak než na výhru by byla určitě velká chyba. Tenhle „plán“ byl nakonec irelevantní, protože jediný coinflip v průběhu turnaje bylo moje A-K na bb do 8-8 hráče na sb, který by mě sice zdaleka nevyřazoval, ale bylo rozhodně příjemné ho vyhrát.

Začátek mi vyšel, vyhrál jsem celkem dost her bez showdownu, párkrát dokonce i hitnul nějakou tu handu a tím pádem byl chipleader po většinu turnaje. Jediný trochu horší moment byl ještě snad před prvním breakem, kdy jsem prohrál preflop all-in s K-K do A-Q soupeře, který se předtím rychle odhodil, ale pořád to v tu chvíli byla tak čtvrtina mého stacku. Na druhou stranu jsem měl celkem good run tím, že jsem nebyl během turnaje v podstatě nikdy card dead.

Od doby, kdy jsme hráli ve třech, jsem se cítil už jako slušný favorit na výhru, měl jsem solidní chiplead a dva slabší soupeře, takže o moc lepší situace ani nastat nemohla. Do heads-upu jsem nastupoval s 1,7:1 chipleadem, ale stále jsme byli dost deep. Soupeř byl evidentně o dost slabší, takže jsem si tehdy skoro říkal, že už by to byla vyloženě smůla nevyhrát to. Jsem sice primárně 6-max hráč, ale čas od času hraju i heads-up cash a tady jsme byli na začátku cca 60-65bb deep, takže jsem cítil poměrně silný edge. Dopadlo to tak, že jsem postupně po malých potech zvětšoval svůj lead, soupeř mi dovolil raisovat v podstatě každý button, párkrát jsem zahodil nějakou ultra trash handu, ale jinak to byl vlastně takový dream heads-up. Konečná ruka byl soupeřův cca 10bb push ze sb s A-5o a můj call s 5-5.

Pak následovala menší oslava téhle trefy, rozhodnutí, koho vzít s sebou, a starosti s vízem – bude to ještě trochu napínavý, jestli ho dostanu včas (trochu jsem podcenil situaci a nedal si předem dělat biometrický pas, se kterým je cestování do USA jednodušší), tak mi držte palce… Do Vegas jsem se chystal původně spíš tak za rok, takže vyhrát tohle byla taková příjemná změna plánů. Pojedu tam s Kubou Stejskalem ze Showdown poker clubu, takže za předpokladu, že to s těma vízama vyjde, můžete od nás očekávat pořádný report z tohohle epic tripu.