Trudoy - WSOP 2009 - začátek

WSOP den 0

O cestě jsem ani nechtěl psát, protože až do New Yorku to vypadalo úplně bezstarostně. Ovšem po nasednutí do letadla se nebe trochu zatáhlo a kapitán ohlásil, že musíme čekat. Po chvilce bylo zřejmé, že nic nestartuje a nic nepřistává a další hlášení nás informovalo, že v okolí letiště je bouřka a že nejbezpečnější místo pro nás je teď „na zemi“. Asi jsou teď opatrnější, což může být důsledek nehody Air France. Po dvou hodinách se trochu vyjasnilo a naskytl se mi úžasný pohled. Desítky přistávajících letadel, jedno za druhým sedalo a některá měla mezi sebou jen 60 vteřin. Nechtěl bych být tím na věži, co to má na povel.

Bohužel pak se nebe zase zatáhlo, a tak jsme v letadle strávili 4 hodiny navíc. Nakonec vše dobře dopadlo a já po skoro 24 hodinách dorazil do Vegas. Měl jsem sílu se tak akorát ubytovat a jít spát, ani jsem se nešel registrovat na zítřejší NL$1500, což jsem původně plánoval.

WSOP den 1

Tak nadpis není pravdivý, dnešní event byl vyprodaný, což mě opravdu nenapadlo. Nemám tady moc informací, neboť žádné informace kromě toho, že turnaj je „sold out“, nebyly k dispozici, ale desítky, či spíše stovky odmítnutých potenciálních hráčů spustily na chodbách mnoho spekulací a nadávek na WSOP management.

Já si alespoň něco chtěl zahrát a do úvahy přicházely Venetian s NL550 a Caesars Palace s NL340. Jelikož času nebylo moc a před nosem mi přijel shuttle k Harrahs, což je hotel naproti Caesars, bylo rozhodnuto.

Turnaj byl po chvilce také slušně naplněn, skoro 300 hráčů se dělilo na dva tábory, po pár handách každý věděl, kdo kam patří. Jedna skupina byli hráči, co se nedostali na WSOP (u mého stolu dva mladí Holanďané a dva Amíci) a staříci, což je mé označení pro americké zřejmě důchodce. Turnaj byl deep, 15000 chipů a 50 minutové levely.

Mnoho toho o hře napsat nemůžu, ne že bych brzy vypadl, ale hra byla jednoduchá, WSOPíci zvedali a důchodci callovali, callovali až za hrob. Jeden příklad, blindy 100/200 ante 25: early zvedne na 650 a dostane dva cally. Flop J77 dva diamanty. Všichni check. Turn diamantový K. Agresor betne 2000, call, a poslední taky call po asi pětiminutové samomluvě. River 9 v diamantech a všichni check. Agresor ukáže JK, první caller muckne a druhý (starší asijský Američan, co všude byl, všechno viděl a za kamaráda má J. C. Trana) řekne, že vyhrál. To, co ukázal, šokovalo všechny, jen on se divil proč. Asi byste neuhádli, ale měl 44 a jednu čtyřku v diamantech, což stačilo. Jak to mohl na turnu dát, nechápal nikdo kromě jeho.

Dalším příkladem může být na blindech 100/200 all-in na flopu, kdy flop byl x-x-Q a jeden měl JJ a druhý AQ, když preflop bylo jen zvednutí a call. Anebo all-in na riveru, kdy jeden „stařík“, shodou okolností onen Asiat, dal all-in s J high barvou a call dostal od dalšího staříka s top párem a K kickerem. Mimochodem ten J (měl kojaka) byl už na flopu a on to až do riveru jen calloval a nechal dojít tu barvu. Prostě hrůza.

Takže já vlastně jen okrádal staříky, a když jsem něco měl, tak hrál i s ostatníma. Stále jsem se držel okolo či spíš nad průměrem. Opravdu žádná handa nestojí za zapsání, neboť jsem ani nic extra nehrál, taky proč vymejšlet, když vám chipy vlastně dávají. Až přišla po 7 hodinách má poslední ruka. Mám na SB AKs a je zahozeno až ke mně. Je nás méně než 100 (27 bere). Blindy 600/1200 ante 100, zvednu na 3200 (mám stack 48000) a dostanu od BB (onen asijský amík) all-in. Jelikož to už udělal s A7 a hrál podobně „dobře“, tak nemohu jinak a dávám call. Má QQ (pěkná bitva blindů) a samo, že flip vyhrává. Já jsem venku a on má nesmysl chipů.

Jedu se tedy zaregistrovat do zítřejšího NL3000 Triple chance do Ria a pak zpátky na hotel, protože se stále peru s časovým posunem a jsem docela utahaný. Cestou si dávám nějaký to pivo, aby mi to líp psalo (a spalo).

Taky něco off poker. Po cestě na hotel jsem míjel patrně nejhorší atrakci v Las Vegas. Mně se většina atrakcí ve Vegas líbí (Freemont street, Treasure island, Bellagio apod.), i když to většinou jsou kýče, což mně nevadí. V Ceasars Palace je ale pod umělou střechou sousoší, které každou celou hodinu na chvilku „ožívá“.  To znamená, že začne hýbat hlavou, točit se na podstavci a mluvit z reproduktoru, oj, oj, ani amíkům se to nelíbí a to už je co říct. Fotka je 100x lepší než realita.

Další fotka je Margaritaville, což se asi nedá minout a hlavně nenavštívit. Dělají tu nejlepší a nejznámější margaritu v dvoupatrový hospodě a zvlášť upozorním na podkrovní zahrádku. Asi si dokážete představit, co s vámi provede pár margarit v 30 – 35 stupních (teplota večer). Ale stejně doporučuju, bude se vám po ní skvěle spát (v  posteli, pokud se do  ní dostanete) , i když já si ji dneska nedal, protože se mi i bez ní už zavírají oči…