Aktuálně
Televizní poker - v čem je problém?
To, co zahájilo pokerový boom, rozjelo slávu online heren a může za to, že čtete tento článek, byl právě poker v televizi. Konkrétně série World Poker Tour v roce 2002, kterou vykoumal Steve Liscomb. Jelo se po větších kasinech na území USA, komentovali pokerový hráč Mike Sexton a téměř neznámý herec Vince Van Patten. Podle kaisnových regulí tehdy nebylo možné sledovat v reálném čase karty hráčů, oba tedy komentovali až sestříhaný záznam. Turnaje WPT odstartovaly v Americe pokerový boom.
Po nástupu velkých pokerových heren došlo k dalšímu rozvoji TV pokeru, tentokráte už přímo jako reklamního formátu (většinou). Když televizní producent a pokerový hráč John Duthie dostal nápad (poté, co jako hráč figuroval v anglických pořadech Late Night Poker a Poker Million) udělat "něco jako WPT, ale v Evropě", PokerStars mu nápad nejprve sponzorovaly, a pak jej od něj rovnou koupily.
Někdy kolem roku 2006 se ale turnaje okoukaly a ke slovu přišly další televizní formáty - speciály pro kvalifikanty nebo celebrity a později cash games. A právě tady vzniká největší rozpor mezi zájmy diváků z řad pokerových hráčů a zbytkem světa. Dokonale se to ukázalo mimo jiné na debatě o novém formátu celebrity turnaje jménem PokerStar, který bude vysílat od konce měsíce Nova.
Jablko sváru je jasné - všichni, kdo o pokeru něco ví, by se nejraději v televizi dívali na dobře obsazené turnaje, případně na vysoké cash games. Včetně mne. Televize v tuto chvíli ale na obrazovku nepustí poker, pokud není pojatý jako mainstreamová zábava, protože každý televizní profesionál vám řekne, že není lepší návod na pracovní sebevraždu, než pustit do televize pořad, ve kterém se šest upocených chlapíků hodinu a půl ani nehne a hrají něco, čemu rozumí v divácké mase pár lidí.
Pro úspěch čistě pokerového cash game pořadu potřebujete mít (vedle klasických grinderů) jednak hráče, kteří se již dokázali stát známými i mimo pokerovou komunitu, případně bohaté celebrity. A především lidi, kteří nemají problém sednout si před kamery s vlastním milionem korun. A takoví lidé v tuhle chvíli v Čechách nejsou. Z těch pár desítek hráčů, kteří hrají v Čechách vysoké cash games (jiné nemá smysl v televizi ukazovat), je jen naprostá menšina ochotná jít hrát veřejně a z té menšiny ještě menší skupina bude ochotna ukázat národu vlastní milion. Těžko se jim můžete divit - co když paní z finančního úřadu nebo prostě estébácký soused dostanou nápad si vás proklepnout nebo vás rovnou udat. Nikdo z nich přitom není dostatečně známý a známí lidé zatím neumí poker tak, aby si sedli k vysoké cash game do televize. Osobně si myslím, že situace se za rok, za dva změní a vznikne pořad, sledující vysokou cash game s domácími hráči, protože vše je otázka vývoje. Když jsem před pěti lety jako první novinář z "většinového" média dělal rozhovor s Paštikou, odmítl se vyfotit. Dnes je v televizi nebo na internetu každou chvíli. To ale nic nemění na faktu, že vysokou televizní cash game momentálně nemá v Čechách ani kdo hrát, ani kdo vysílat.
Jediné, co vám tedy zbývá (vedle přenosů turnajových sérií, což je v Čechách ČPT) jsou celebrity formáty, mezi které patří právě PokerStar. Jsou v nich známí lidé, což většině lidí, kteří v televizi rozhodují o programu, omluví i to, že tam hrají něco, čemu oni sami nerozumí. Celebrity tomu ostatně často nerozumí také, ale to není zdaleka tak podstatné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tyto turnaje (často SNG nebo něco podobného) totiž nejsou pokerem - jsou televizním pořadem propagujícím poker. Nejde v nich ani tak o poker, jako spíše o ty známé lidi a zábavu. Celebrity turnaj v pokeru a klasický pokerový turnaj k sobě mají asi tak blízko jako kafe bez kofeinu a poctivé italské ristretto, které vám utrhne srdce. Oboje je tak nějak na motivy kafe, ale to je tak všechno.
Proto je nešťastné, když Jelly (kterého považuji za jeden z nejbystřejších mozků českého pokeru) řeší na blogu Abanany, jakou strukturu celebrity turnaj má. Je to totiž víceméně jedno. A pokud to jedno není, tak daleko spíš kvůli tomu, jak to vypadá v televizi, než co je lepší pro "hru". Z hlediska televize je v těchto turnajích také daleko zábavnější, jsou li obsazeny šesti lidmi, z nichž tři jsou zábavní, ale vůbec poker neumí, než šesti nezábavnými lidmi, kteří hrají poker slušně. A turnajová struktura má prakticky pouze dva úkoly - zajistit zábavu a lidi ve studiu neunavit a neotrávit. To znamená, musí být alespoň trochu hratelné na nějaké rozumné ploše. A to je tak všechno.
Což vysvětluje částečně i to, že kvalifikanti museli do pořadu PokerStar projít castingem. Stejné castingy fungují dnes u každé pokerové show včetně The Big Game. A koneckonců i většina pokerových profesionálů, která se dokázala prosadit v televizi, musela mít vedle dokonalých pokerových kvalit i charisma. Asi se shodneme, že Daniel Negreanu nebo Mike Matusow nejsou nejlepší turnajoví hráči na světě. Přesto se opakovaně v televizi objevují. Důvod? Jsou zábavní. Je to fér k tlustým, ošklivým, nemluvným, asociálním, stydlivým, autistickým, nicméně geniálním hráčům pokeru? Ne. Ale ti mají pořád šanci dostat se na televizní finálový stůl ČPT v Čechách nebo na EPT ve světě, což je regulérní pokerový turnaj. A pro pokerového regulara to má pořád daleko větší hodnotu.
PokerStar je naproti tomu spíše taková homegame před kamerami. A na homegame si, jak známo, můžete pozvat koho chcete a hrát co chcete. A nadávat na to, že se to bude vysílat? Jen díky televiznímu pokeru je dnes v téhle hře tolik peněz, kolik jich tam je. Tak o co jde?
« Zpět
Video
Spolupracujeme