Pokerman.cz - Průvodce světem pokeruHome
váš průvodce světem pokeru
menu


Rozhovor s Olivierem Busquetem, vítězem barcelonského Super High Rolleru, část druhá

Olivier Busquet je muž mnoha tváří - obávaným heads-up specialistou, hráčem s více než $5,8 miliony v cashoutech z živých turnajů a pravidelným účastníkem těch nejdražších turnajů - ale především, je to někdo, kdo se nebojí hovořit o svých názorech. V druhé a závěrečné části rozhovoru přišel na řadu heads-up s Danem Colmanem a především téma kontroverzních triček, skrze které oba hráči veřejně vyjádřili svůj politický postoj.


První část rozhovoru: Rozhovor s Olivierem Busquetem, vítězem barcelonského Super High Rolleru 

Když hovoříš o handách, vyzařuje z tebe logické myšlení a pragmatismus, ale přesto ses v minulosti zmínil o problémech s emočním tiltem. Trápí tě dodnes?

Myslím si, že je to stále nejslabší stránka mojí hry - emoční nestabilita. V každém případě pouze u online hry. Během živé hry z několika důvodů žádné rozrušení nezažívám. Jedním z nich je čas - online je tolik rychlý, zatímco během živé hry mám příležitost k resetu a uklidnění se. Za druhé, figuruje zde určitá ješitnost. Online mne nikdo nevidí, ale pokud by si někdo všimnul viditelného tiltu naživo... je tady určitý stupeň rozpačitosti, který mi brání ve ztrátě kontroly. Nicméně mi to stále dělá trochu problémy. Oproti předchozím letem jsem se hodně zlepšil - jsem více uvědomělý a emočně vzdělaný, než když mi bylo 25 let. Hodně toho však vychází z tvrdé práce, získaných zkušeností a zlepšování se. Poker jsem objevil ve svých čtyřiadvaceti a ačkoliv je to později, než mnoho dalších hráčů, stále jsem byl dost mladý a teprve se snažil přijít na to, kým vlastně jsem a co se děje v mém životě. Poker v mém životě na dlouhou dobu vyplnil velkou mezeru. To platí i nyní, ale zprvu tomu bylo v mnohem větší míře. Z komunikace s ostatními high stakes hráči dále mohu prohlásit, že jsem dispozičně trochu jinak vybaven, než ostatní. Řekl bych, že jsem více extrovertní než mnoho internetem odchovaných hráčů a také jsem více emotivní člověk. To má své kladné i stinné stránky. U pokeru je určitě tou stinnou fakt, že mohu být náchylný k větším emočním výkyvům a nebo více tiltovat. Docela jsem se v tom zlepšil, nicméně stále je to oblast, na které se snažím pracovat.

Dříve jsi prohlásil, že nehraješ proti Danovi Colmanovi. Bylo pro tebe divné, když jsi s ním skončil v heads-upu?

Mnoho pokerových hráčů se dokáže blízce přátelit s těmi, proti nimž hrají, ale když jde o heads-up, já jsem toho nikdy schopný nebyl. V současné době hraji proti lidem, s nimiž se přátelím, ale nehraji proti nikomu, kdo je můj blízký přítel. Dělalo by mi velké obtíže hrát pravidelně proti někomu, koho za něj považuju. Nejsem si jistý, zda je takový i Dan, ale stojí za mnou. Naše přátelství se dostalo do bodu, kdy jsme prakticky rodina. A já bych nikdy nehrál proti mému bratrovi o jakékoliv peníze. Zkrátka by mi to přišlo divné - v případě výhry bych se cítil špatně a v případě prohry ještě hůře. Myslím si, že Dan to vidí stejně.

Jakmile jsme se dostali do heads-upu, věděli jsme, že uděláme chop. Ani jsme o tom nemuseli diskutovat. Jsem si jistý, že mnoho dobrých kamarádů sní o společném heads-upu ve velkém turnaji, ale ve skutečnosti se to zřídkakdy stane. Pokud k tomu připočtete fakt, že jsme oba měli na sobě ve stejnou chvíli ta trička... bylo to fakt neskutečné. V podstatě jsme měli pocit, jako bychom ten turnaj vyhráli společně. Samozřejmě, že nevyhráli, protože jsme oba chtěli trofej a EPT trvá na tom, aby se hrálo o nějaké peníze, což je v pořádku. Navíc máme oba dostatek hrdosti a naše pojetí hry je založeno spíše na teoretické bázi, takže si nemyslím, že by to příliš ovlivnilo hru. Jsme schopní zcela klidně vysvětlil náš pohled na jednotlivé handy a ty handy jsme proti sobě zahráli stejným způsobem. Samozřejmě, že souboj probíhal v odlehčeném duchu, neboť jsme přátelé a riskovali méně peněz, ale řekl bych, že samotná hra tím nebyla nijak ovlivněna.

Dan Colman a Olivier Busquet při domlouvání dealu

Přesuneme se na téma kontroverzních triček - pokud by to Dan nedotáhl až do konce, vzal by sis ho na sebe sám? (tématu kontroverzních triček jsme se na našem webu věnovali v článku Poprask na sociálních sítích: PokerStars zakázala prezentaci politických názorů v turnajích EPT)

Abych se vrátil zpět a vysvětlil ty trička...pravdou je, že mi moje žena vybírá oblečení pro případ, pokud bych se někdy dostal na televizní finálový stůl (směje se). Je takový můj módní koordinátor. Ve skutečnosti už jsem tedy měl na televizní stůl něco připraveného. Vylezl jsem ze sprchy, Dan měl na sobě to tričko a povídá: "Mám tričko navíc, nechceš si ho vzít se mnou?" Moje první reakce zněla: "Ne! Už mám vybráno, co si vezmu na sebe." A on na to: "No tak, vezmeme si je spolu - bude to cool." Chvíli jsem o tom přemýšlel a pak jsem souhlasil.

K obléknutí toho trička mě motivovalo několik věcí. Za prvé, chtěl jsem podpořit Dana, který by si ho vzal tak jako tak. Za druhé, považuji to za opravdu vážnou záležitost, která mi dělá starost. Pokud bych však měl sepsat seznam všech problémů, na které bych rád upozornil, tohle by pravděpodobně v horních patrech toho seznamu nebylo. A to ze dvou důvodů. Prvním je to, že o ostatních problémech vím trochu více, než o tomhle. Hodně jsem o konfliktu četl, ale není to problém, kterým se zabývám nejvíce. Druhým je zkrátka to, že jde o nesmírně kontroverzní záležitost a ze strategického pohledu... je to cool a líbí se mi myšlenka použít finálový stůl jako prostředek pro vyjádření názoru. Nicméně si zároveň myslím, že začít s takhle kontroverzní věcí může být přece jen trochu kontraproduktivní. Na konci dne jsem neměl příležitost se zabývat žádnou z těch myšlenek, pouze jsem hrál rozdané karty.

Dopadlo to tak, že jsem došel na finálový stůl s mým nejlepším přítelem, který měl tahle trička dvě a požádal mě, abych si ho oblékl s ním, přičemž televizní stůl začínal za 20 minut. Rozhodl jsem se si tričko obléct, abych ho podpořil a protože s tím souhlasím. Takže, abych odpověděl přímo na tvoji otázku. Pokud by tam Dan nebyl, samozřejmě bych na sobě to tričko neměl - byl to jeho nápad. Kdybych nebyl na televizním stole, jsem si téměř jistý, že by ho oblékl i tak, stejně jako v případě, pokud bych to já odmítl.

Akce kromě toho konkrétního sdělení na tričku rozvířila zajímavou diskusi - měl by poker být používán jako prostředek ke sdělení svého názoru? Říkám správně, že jsi původně souhlasil s rozhodnutím EPT, ale po shlédnutí blogu Nolana Dally změnil názor?

Ne tak úplně. Vysvělím vám to. Den po turnaji za mnou přišel zástupce PokerStars a sdělil mi, že herna se v reakci na naše oblečení rozhodla změnit pravidla. Moje jednání s ním probíhala v pozitivním duchu. Je to profesionál a slušný člověk. Stavil se za mnou a oznámil mi, že PokerStars udělali změnu, a že z toho den před tím nechtěli dělat problém, neboť nikdo nestál o nějaké pozdvižení na televizním stole. Moje reakce byla tahle: Z obchodního hlediska rozumím, proč jste se tak rozhodli.

Po důkladném zamyšlení a přečtení Nolanova blogu stále rozumím, proč k situaci došlo, ale už si dále nemyslím, že jde o správné rozhodnutí. Jestliže se na celou záležitost díváte z pohledu akcionářů, což si myslím je herna PokerStars zavázána učinit, musí udělat to, co je v jejich zájmu. Když však neberu v potaz PokerStars, nemyslím si, že jde o nejlepší rozhodnutí provedené ve všeobecném zájmu pokerové komunity. Myšlenka využívat poker jako určitý prostředek se mi zamlouvá. Pokud bych si nalepil sticker Pepsi a společnost Pepsi mi za tu nálepku platila, nikdo by se nad tím ani nepozastavil. Takže lidem je jasné, že mohou použít poker jako prostředek pro soukromé obchodní účely, ale nemohou nosit tričko, které vyjadřuje solidaritu skupině lidí, či když to upřesním, které vyjadřuje politický názor. To mi přijde nechutné. Nesouhlasím s takovým postojem a s všeobecným přijetím takového rozdílu komunitou. Prostě jsem toho názoru, že jsem se na finálový stůl dostal na vlastní pěst. Není to tak, že by mne herna PokerStars vybrala a na ten stůl posadila - zasloužil jsem si to sám. Nemyslím si, že by bylo vhodné nosit třeba uniformy a dokud přímo neurážím nějaké lidi nebo nenosím něco opravdu vulgárního či obscénního, měl bych mít právo se vyjádřit tak, jak jsme to udělali my s Danem.

Řekl bych, že hlavním důvodem, proč se tohle stalo, je obrovská kontroverze celého problému. Pokud bych měl na sobě tričko s nápisem, "Ruce nahoru, zbraně dolů", vyjadřující solidaritu s lidmi z Fergusonu, čelícím policejní brutalitě (jde o kauzu policisty, který v americkém Fergusonu zastřelil černošského mladíka - pozn. redakce), dostalo by se mi všeobecně kladných reakcí. Nemyslím si, že by někdo směrem k PokerStars pronesl, "Jak jste mohli dopustit, aby si to oblékl? Měli byste se stydět." Prošlo by to. Cítím v sobě určitý rozpor, neboť mi Scott Seiver řekl něco o tom, že by si tohle téma nevybral. Například by si prý vybral téma Ferguson. Tomu rozumím, ale jedním z důvodů, proč je pro mne zajímavé použít poker jako prostředek k vyjádření názoru, je můj zájem o kontroverzi daného tématu. Pokud bych sdělil něco, s čím každý souhlasí, ničeho bych tím nedosáhl. Prakticky by to bylo stejné, jako bych řekl, "Hele hoši, proč mi nezatleskáte kvůli tomu, na čem se všichni shodneme?" Nemělo by to smysl.

Asi by bylo zajímavější, pokud by to někdo pojal lépe ze strategického hlediska, aby poukázal na sérii událostí a situací, kdy kontroverze problému začala narůstat a narůstat. První projev, který získal nějakou pozornost, byl natolik kontroverzní a emotivní, že ho herna PokerStars okamžitě zabanovala. Roland Lo měl na sobě během Super High Roller eventu v Monte Carlu znáček komunistické strany, ale nikdo neřekl půl slova. Člověk by si myslel, že se to někoho dotkne, ale samozřejmě šlo o méně emotivní téma, takže po PokerStars nikdo žádné vyjádření nechtěl a oni to s radostí nechali být. Aby bylo jasné, šlo o Danův nápad. Tím netvrdím, že bych toho litoval či se vzdal zodpovědnosti, ve skutečnosti je tomu naopak. Jde zkrátka o to, že jsem většinu času brán jako jeho mentor či učitel a Dan naopak jako ten, kdo jde v mých šlépějích, zatímco tentokrát tomu bylo naopak.

Ty a Dan Colman rozumíte varianci heads-upů ze všech lidí nejlépe. Když k tomu přihlédneš, co pro tebe vítězství znamená?

Snažím se můj pohled nezobecňovat, neboť ostatní hráči mohou na věc nahlížet jinak. Já osobně nyní na věc nahlížím zcela jinak, než tomu bylo kdysi. Poprvé jsem se do heads-upu dostal na turnaji v Borgotě v roce 2009 a čelil sem deficitu v poměru 1:19, než se mi pak podařil comeback a zvítězil jsem. Pro moji pokerovou kariéru to byl neuvěřitelně zvláštní a významný okamžik . Později jsem byl v heads-upu třikrát a pokaždé prohrál. Ta zkušenost v podobě ztráty tří turnajů v heads-upu a tím pádem to, že jsem nevyhrál turnaj pět let, opravdu změnila můj pohled na vyhrávání turnajů. Nyní to beru jako další element dodatečného štěstí, které potřebujete. Když se vám ho nedostane, neznamená to nic zvláštního.

V pokeru je mnoho lidí, kteří stojí v záři reflektorů, a kteří se pyšní neúměrným počtem turnajových vítězství, což může doopravdy ovlivnit dvě věci. Zaprvé, zkresluje to všeobecné veřejné vnímání hráčů jako vítězů či lepších hráčů, neboť sbírají vítězství místo druhých či třetích míst. Myslím si, že je to nepřesné a špatné, lidé jsou zkrátka ovlivněni variancí. Stejný efekt to má na samotné hráče - a netýká se to pouze vyhrávání turnajů, ale také dobrého runu všeobecně, obzvláště v živé hře, kde trvá celý život, než se variance vyrovná. Pro lidi je velmi, velmi obtížné nepodlehnout dobrému runu. Když říkám nepodlehnout, myslím tím přeceňování jejich schopností, získání přílišného sebevědomí a naparování se. Jedním z hráčů, jenž uchvacuje tím, že se nenechá ovlivnit, (kromě Dana Colmana) je Mike McDonald. Mike má samozřejmě hodně úspěchů a je stále velmi mladý, nicméně na tyhle věci dokáže nahlížet hodně nezaujatě. To neznamená, že by to byl pokorný člověk - je velice dobrý a ví to o sobě - jenže to není to podstatné. Nenechá si úspěch stoupnout do hlavy. Chápe, že měl neskutečně štěstí a v budoucnu bude obrovské štěstí potřebovat, aby byl úspěšný stejným způsobem.

Teď se dívám na tu trofej a cítím se úžasně! Je to fakt cool a jsem šťastný, že ji mám. Moje žena ji miluje. Z mediálního hledsika si lidé málokdy vzpomenout na týpka, který skončil druhý. Tahle hodnota navíc tam určitě je, což beru na vědomí - zároveň si ale snažím udržet chladnou hlavu.

Sdílet tento článek na Facebooku
16.10.2014 | Autor: Z BLUFFeurope.com přeložil Tomáš Jíra

Diskuse k článku

Přidat komentář - celkem: 3
Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte být přihlášeni. Přihlásit se můžete zde.
majky666
17.10.2014 13:02:55
Do sportu politika nepatří, i když je to "jen" poker, kterej sleduje jen zlomek lidí oproti třeba fotbalu.
majky666
Karel96
17.10.2014 13:35:18
MAJKY666 17.10.2014 13:02:55: to je téma na hranici svobody vyjádření názoru... podle mě si může každý sportovec na svůj sportovní úbor nechat vytisknout co chce... sport je dost často součástí politiky - viz účast/neúčast na Olympijských hrách za studený války... takže sen o apolitickém sportu je utopie
Karel96
Jendrul
18.10.2014 20:46:43
KAREL96 17.10.2014 13:35:18:

" podle mě si může každý sportovec na svůj sportovní úbor nechat vytisknout co chce... "

Blbost, vsichni jsou figurky majitelu, sponzoru, organizatoru, asociaci...
Jendrul
 

Spolupracujeme:

Forbes Casino