Exkluzivní rozhovor s Michaelem Mizrachim, dvojnásobným šampionem Poker Players Championship

Jste dvojnásobným šampionem prestižního $50k Poker Players Championship, další úžasný výsledek ve vašem pokerovém resume. Jak velkou váhu pro vás má?

Když jsem tento turnaj vyhrál poprvé v roce 2010, tak to byl úžasný pocit. Neprocházel jsem tehdy zrovna nejlepším obdobím. Vyhrát takový turnaj dvakrát je v podstatě splněný sen. Je to něco úžasného, nedokáži popsat jak se nyní cítím. Je to další pilíř v mé kariéře, další pilíř v historii a doufám, že ji budu psát i nadále. Chtěl bych se dostat na první příčku all-time money listu. Jsem stále ještě mladý, je mi 31 let a v budoucnu toho chci ještě hodně dosáhnout.

Finálový stůl tohoto turnaje většinou trvá až do časných ranních hodin. Letos to byla ovšem pětihodinová záležitost. Jaktože jste to zvádl takhle rychle?

To je jasný - v pot limit omaze neexistuje žádný limit (smích). Měl jsem opravdu dobrej run, o tom není sporu. Lepší jsem snad ani na finálovém stole mít nemohl. Hrál jsem nejlépe, jak umím, ale zároveň mi vycházelo vše, na co jsem sáhnul. Když jsem byl v heads-upu proti Chrisovi, tak mi to dost chodilo a jakmile to skloubíte s mojí agresivitou, tak je jasné, že proti někomu takovému je těžké hrát. Jsem strašně rád, že se to takhle pěkně sešlo zrovna v tomhle turnaji. Porazil jsem nebezpečného hráče v heads-upu a podruhé jsem nad hlavu zvedl Chip Reese Trophy. Je to neuvěřitelný pocit. Doufám, že tenhle náramek není můj poslední v tomto ročníku. Do neděle si teď dám pauzu...

A pak naskočíte do milionového Big One for One Drop?

Stoprocentně. Strašně se na ten turnaj těším.

Mělo tohle vítězství nějaký vliv na to, zda se ho zúčastnítete?

Ne, to vůbec. Buy-in jsem si zaplatil zhruba před týdnem. Samozřejmě mi nepojede celá akce. Milion dolarů je pro pokerové hráče velká suma, a proto jsem se rozhodl část prodat. Setkalo se to s velkým ohlasem - během pár dnů jsem se mi ozvalo tolik zájemců, že bych prodal i $900.000. To mi vyrazilo dech. No, ale vsadím se, že teď by chtělo část akce mnohem více lidí, ale maj smůlu (smích).

(pro zvětšení klikněte na obrázek)

Má pro vás vaše umístění na 5. místě Main Eventu 2010 stále trochu hořkosladkou příchuť?

Kdyby mi teď někdo řekl, že letos skončím v Main Eventu pátý, tak to beru všemi deseti.

Byl tenhle finálový stůl o něco méně stresující než ten před pár lety? Přeci jen jste tenkrát ještě neměl náramek, moc se vám v tom roce nedařilo. Užíval jste si ho více?

Jo, určitě. Už jsem jeden titul z Players Championship měl a najednou jsem po roční pauze přidal druhý, to je něco nepředstavitelného. V tuhle chvíli tomu vůbec nemohu uvěřit. Neumím popsat co cítím.

Který finálový stůl vám seděl více? Ten holdemový před pár lety a televizními kamerami nebo ten letošní hraný stejně jako celý turnaj ve formátu 8-Game?

Vyhrál jsem oba, tak nevím (smích). Ale myslím si, že formát by měl zůstat po celý průběh turnaje stejný. Na druhou stranu chápu, že no limit holdem je pro širokou veřejnost stravitejnější, oblíbenější a 8-Game asi není pro televizní vysílání nejvhodnější formát. Tak to prostě je. Zároveň ale doufám, že se lidé začnou více věnovat i dalším disciplínám a za několik let bude možné masově vysílat i 8-Game.

Kdy se všichni bratři Mizrachiové objeví společně na jednom finálovém stole?

Hehe, to nebude jednoduchý. Se svým dvojčetem Ericem jsem se jednou dostal do heads-up Limit Holdem eventu. No a porazil jsem ho (smích). Robert zase skončil na pátém místě Player Championship, který jsem vyhrál v roce 2010. Tak snad se brzy zase dočkáme nějakého příběhu.

Krátce po svém vítězství jste někomu telefonoval. Kdo to byl?

Volal jsem mamce. Je mi trochu líto, že tu nemohla být se mnou, ale všechno sledovala z domova a fandila mi, jako vždy.

Jak na vaše vítězství reagovala? Musela být nadšená.

Já ji ani pořádně neslyšel, všichni tady poskakovali a řvali, takže si ještě zavoláme. Pozítří by měla dorazit do Vegas.