Nevyprávějte mi nikdy vtipy a pokerové historky!

Patřím k těm hráčům, kteří nejsou hrou posedlí a berou ji v první řadě jako dobrou zábavu. Na to, abych vám tu vysvětlil pár fint, hraji teprve krátce. I když samozřejmě (jak dobře ví Jarda Vajgl, Kluk z plakátu a další ryby) kdybych chtěl, můžu pořádat kurzy na téma „limpování“, „donucení se k pocitu feelingu“ a v neposlední řadě uspořádat seminář na téma „jak se zvednout pět minut před add-onem, stack/nestack, a sežrat polovinu rautu."

Namísto školení (kterým bych vám ale neuvážlivě předal tajná moudra) vám raději popíši jev, který mě v prostředí pokerových hráčů nejvíce sere. Je jím vyprávění pokerových historek!

Připadá mi to jako sociologická studie. Pokeroví hráči na live turnajích se rekrutují z opravdu rozmanitých prostředí. Jedno však mají takřka všichni společné – neukojitelnou touhu vyprávět všem okolo, co jim kde kdo callnul a jak to pro ně (překvapivě) zle dopadlo.

Prostě jim to nedá!!!

Doposud jsem podobně trpěl jen v okamžicích, kdy mi někdo vyprávěl vtip. Je to můj problém, živil jsem se tři roky psaním skečů pro jisté rádio, napsal 1100 scének a při tom vykradl všechny televizní seriály všech dob a přečetl všechny vtipy, které kdy kdo napsal. Zjistil jsem při tom, že tzv. anekdota je vždy založena na určitém vzorci, na který se jen nasazuje situace.

Kreslíř Vladimír Jiránek mi kdysi vyprávěl, že tímto stylem pracuje čtyřicet let. Proto jsem jako posluchač vtipu naprosto nešťastný. Ne, nezkazím vypravěči jeho chvíli slávy, nechám ho dovyprávět nudnou krávovinu o Čechu, Rusovi a Američanovi, přidám lehkou dávku předstíraného smíchu, dovolím mu vychutnat si pocit baviče a pokusím se otočit téma.

V drastických případech se mi to nepodaří a je li ještě hůř, přidá se nějaký kretén z hloučku se svou hádankou na téma blondýna a je konec! Namísto, aby řekl alespoň kvalitní vtip, např. jaký je rozdíl mezi vibrátorem a Tomášem Řepkou (vibrátor je jen jako, ale Řepka je opravdový ču…:-) ), unavuje mě dementním druholigovým vtipem, který četl předchozí den v rubrice Dívka Blesku. Odcházím.

Nikomu svou fobii necpu, jen se neúčastním, protože bych se zbláznil. Bral jsem to vždy jako profesionální deformaci a hlavně svůj problém, kterým bych neměl obtěžovat okolí. Nic jiného mne v konverzaci tak netrápilo. Než jsem začal hrát poker!

Neukojitelná touha všech vyprávět své karetní zážitky je smrtelná. Rozumím, že pokerové hráče spojuje stejný zájem a prožitky, ale nerozumím faktu, proč si mnozí z nás nepřipouští prostý fakt, že ne každého jejich příběh zajímá. Nevím, jsem začátečník, ale jsem si jist, že každý pokerový hráč, který se věnuje online i live hře, odehraje za měsíc ne stovky, ale tisíce a často spíše desetiticíce hand. A přestože je při nich se statistickou jistotou v desítkách případů badbeatnut, musí s tím opruzovat ostatní.

Prostě mu to nedá!!!

Nedokáži takovému jedinci s kamennou tváří říct, ať jde do prdele, že znám konec jeho příběhu. Ten vypadá pokaždé asi takto:

1. Měl super handu, přišel flop snů a soupeři na riveru došla zázračně barva, od které držel původně jen jednu kartu

2. Měl super handu, na turnu set, ukrutnej bet, přivítanej call a soupeři na riveru došel s pětiprocentní pravděpodobností jeden ze dvou možných outů.

3. A pak samozřejmě megaopruzy, kteří obtěžují se stokrát omletou story s trefenou a docallovanou barvou na flopu/turnu, kterou riverem porazil fullhouse. Pokud se navíc vypravěči taková věc stala v Omaze a on mi to sděluje, přemýšlím často o tom, proč u nás zrušili trest smrti.

Atd.

Vypravěč se tak dopouští nejhorší chyby, jaké se může ve vztahu k posluchači dopustit: Pointa je předem jasná. Prostě jsi to měl dobrý a na riveru tě nějakej lucker podělal!!!! A proto mě, kreténe, nutíš, abych si pamatoval, jakou jsi měl startovní kombinaci a jakou soupeř. Proč? CHCÍPNI!!!!!

Pořád dokola. Přijdu do Cardu a už to jede. Přijdu do Aleksu, nestihnu ani vejít do sálu a už slyším na schodech pátou story (naštěstí nerozumím rusky a arménsky, jinak bych slyšel dvojnásobek).

A já se ptám: proč mě OBTĚŽUJETE??? MĚ TO NEZAJÍMÁ! Halt existuje faktor štěstí a badbeaty k té hře patří, vy to nechápete, rádoby vypravěči????

Já chci mluvit o Slavii, o hulení, o politice, o diskusi pod Paštikovým článkem, o vodících a řídících lanech výtahů, o vizualizovaných oratoriích, o daních, o tom, zda má větší sluchátka Lukáš Němec nebo Olísek, prostě o Č E M K O L I, vždyť pokerový turnaj je vlastně společenská událost, jen ne o tom, jak vás někdo badbeatnul a poslal s klíčky od auta v ruce do šatny pro mikinu!!!

Prosím, respektujte to a neopruzujte mě!!!!!!!!!!!!!!!

DĚKUJI

PS: Nebudete věřit, co se mi stalo tuhle na cash game v Cardu. Tři a půl v chipech, na straddlu a soupeř raise ze 100 na 300. All fold a já na ruce 59 off. Jsa kokotem, dávám stupid straddle call a flop 5-2-9 duha. Samozřejmě check (jó jasně, vy byste ho tam nepustili atd…), soupeř bet 400, já tajemně call. Turn T. Já bet 1000 soupeř call. River T. Já lehce vylekán check, soupeř all-in, já call, soupeř AT a já tři a půl v prdeli!!!!

S kamenným, rádoby nad věcí ksichtem přeji všem good luck, odcházím s předstíranou lhostejností casinem k domovu, laškuji se servírkou a následně na parkovišti Na Knížecí za přihlížení vyděšeného brigádníka pod stanem kopu deset min do stromu a nadávám. Takovej bad beat na riveru, to bych se po….

Druhý den pátek a dvoukilovej re-buy na stejném místě. Výše popsanou událost jsem popsal kamarádům, dále všem účastníkům turnaje, personálu casina, obsluze benzinky, kde jsem bral cestou na turnaj natural, několika kolemjdoucím, doma psovi a nakonec i divně se tvářící sestře, která o pokeru v životě neslyšela.

Prostě, nedalo mi to!

Pokeru zdar a neberte se vážně,

Pavel Novotný :-)