Michal Maryška: nesnažím se nikomu zalíbit

Asi se shodneme na tom, že jsi jedna z postav českého pokeru, která nenechá nikoho chladným. Najde se jenom pár lidí, kteří by na tebe neměli vyhraněný názor a těch, kteří tě neznají vůbec, bude ještě méně. Proč tomu tak je?

No ty mi dáváš sodovčičku pěkně od začátku :-). Asi je to tím, že jsem opravdu kontroverzní. Nesnažím se někomu zalíbit, prostě říkám a dělám věci tak, jak jsou a jak je vyhodnotím jako optimální. Určitě tomu nepomohla ani doba, kdy jsem podnikal v poker byznysu, hrál jsem turnaje, na kterých jsem se organizačně podílel a občas i nějaký vyhrál, což nebylo vnímáno zrovna pozitivně.

Vraťme se o nějaký ten čas zpět - jak vzpomínáš na své působení v Poker Production? Tenkrát jsi zasahoval do českého pokeru vcelku významně, pořádal jsi spoustu sérií jak v Čechách, tak například i na Slovensku. Některé série byly opravdu velmi úspěšné, u jiných pak vznikaly jisté "aféry".

Tak Poker Production ještě úplně neumřela, ale když se vrátím do let 2009 a 2010, tak toho bylo požehnaně. Jestli jsme tu práci dělali dobře nebo ne, ať posoudí jiní. Podíleli jsme se na organizaci zhruba stovky středních a větších turnajů a měli několik mediálních poker aktivit. V květnu 2010 došlo k závažnému problému na prvním turnaji CSSOP. Bohužel toho tenkrát Poker Production dělala strašně moc a já se nedokázal všemu dostatečně věnovat. Když to hodně zjednoduším, na tehdejší poměry jsme přestřelili buy-in a garanci a já se to snažil zachránit tím, že jsem zaplatil buy-in 15 lidem, kteří pak hráli jen za menší podíl z případné výhry. No, nebyl to zrovna vydařený podnik. V paměti všech už tahle aféra zůstane, na ty pozitivní věci si pak nikdo nevzpomene.

Proč jsi tento business prakticky zcela opustil a co všechno stále ještě spolu/organizuješ?

Tak paradoxně tomu výrazně napomohla zmíněná aféra. Pomohlo mi to, abych se zastavil a zamyslel se nad tím, jak se honím v práci a co to přináší mě a mojí rodině. Začal jsem utlumovat činnost firmy a dnes se Poker Production výrazně podílí pouze na dvou akcích - Poker Festival Pardubice a Czech Poker Festival. Spoluorganizování těchto akcí mě stále baví a naplňuje, až mě to přestane bavit, přenechám to někomu jinému a najdu si jinou činnost.

V roli organizátora pokerových festivalů

Četl jsem některé tvé blogy na PG.cz, kde se docela často angažuješ. Zhruba před rokem jsi v jednom z nich oznamoval, že se stáváš čistě poker pro. Uplynul rok, mohl bys nějak shrnout, jak se ti dařilo a co vše se událo?

Především se mi narodila druhá krásná dcera, ale to asi nikoho moc nezajímá. Rok 2011 byl plný očekávání, jestli na to budu mít a jestli se bude dařit. Pokerově to byl velmi povedený rok, i když jsem žádného viditelného turnajového úspěchu nedosáhl. Poprvé jsem si zkusil jako hráč atmosféru turnajů EPT a WPT a hodlám si to letos několikrát zopakovat. Ještě bych rád vyzdvihnul jednu věc, která se mi předchozí roky moc nedařila, a to, že jsem za celý rok 2011 ani jednou neporušil pravidla pro svůj bankroll management.

Cítíš nějak ten rozdíl mezi tím, když se živíš pouze pokerem a nebo když prostě ten poker hraješ prakticky fulltime, ale máš u toho ještě podnikání/zaměstnání a tedy další zdroj příjmů? Je tam nějaký větší stres a tlak na ty výsledky, nemáš pak třeba tendenci být result oriented? Přeci jenom, pro ty mladé kluky, kterým je kolem 20 let, není takový problém být chvíli na koni a pak zase busto - pokud máš ale rodinu a zodpovědnost za dvě malé děti, tak je ta situace trochu jiná...

Tak já busto být prostě nesmím! Zodpovědnost vůči rodině cítím velikou. Základem dlouhodobého úspěchu je dodržování přísného bankroll managementu. Při samotné hře mě nic nesvazuje, protože mám na stole jen to, co můžu prohrát. Snažím se počítat jen big blindy, které jsou ve hře a kolik jich případně můžu vyhrát, když se rozhodnu vstoupit do hry. Když začnu myslet na peníze, je to špatně, opouštím svoji komfortní zónu a zhoršuje se má hra.

Pamatuji si, jak jsme spolu hrávali v bývalém klubu Suited Aces na Žižkově (začátek někdy v roce 2007), jaké byly tvoje pokerové začátky?

Začínal jsem s pokerovými freerolly už na konci roku 2005. Následně jsem začal chodit do Hiltonu, kde jsem se potkal s Vaškem Rychtaříkem, který mě vysvětlil pravidla limitní hry a já hned naskočil na 200/400 (blindy 100/200) s pány jako Paštika, Peško, Mundos a Kraibich. Pokud si to dobře pamatuji, tak jsem hned první večer vyhrál 10.000 Kč a hned jsem si říkal, jak je to jednoduché a že bych se tím mohl živit. Netrvalo dlouho a zmiňovaní pánové mě velmi rychle při dalších hrách vyvedli z mého velkého omylu. Raději jsem hledal nějakou menší hru v Praze a jediné místo, kde se tenkrát hrálo o menší peníze, byla restaurace Buldog v Michli, až později si kluci založili klub Suited Aces a přestěhovali se na Žižkov. Na Suited Aces vzpomínám moc rád, panovala tam hodně přátelská atmosféra.

Od té doby se určitě tvoje kariéra vyvíjela, jakým způsobem ses dostal až tam, kde jsi nyní? Co bys vybral jako zlomový moment?

U mě to bylo takové postupné. Doma s přítelkyní jsme se pořád bavili o možnosti stát se profesionálním hráčem, ale nedokázali jsme se rozhodnout, protože už jsme nebyli sami a báli jsme se nepoznaného. Postupně jsem však navyšoval svůj kapitál na poker a také jsem se hodně věnoval studiu hry. Začalo se mi dařit víc na cash game a já poznal, že právě díky live cash game budu moct snadněji vybudovat potřebný bankroll na profesionální kariéru. Definitivní rozhodnutí, že se budu živit jen hrou, nastal v srpnu 2010 po 4. místu na Unibet Open.

Dnes patříš nejspíš k nejlepším (nejvyhranějším) hráčům cashovky v Praze. Spousta lidí o tobě tvrdí, že jsi neskutečně šťastnej, na druhou stranu několik hodně kvalitních hráčů mi potvrdilo, že to hraješ fakt dobře. Jak to tedy je a jak hodnotíš svoji hru?

Díky všem, kteří si myslí, že to můžu alespoň trochu hrát a není to jen o štěstí. Svoji hru bych nerad hodnotil, já si vyhodnocuji jen výsledky a ty snad ujdou.

Na živé cash game máš nahráno spoustu hodin. Koho považuješ na Česko-Slovenské scéně za nejlepší cash game hráče?

Vyjadřovat bych se asi měl jen k live scéně, protože online nemám dost nahráno. Výborné čtení hry mají Pepa Guláš a Marek Blaško, hlavně když je hra víc deep můžou uplatnit svoje přednosti. Za úplně 3 nejlepší cash game hráče považuji Josefa Cibička, Honzu Škampu a Vláďu Krasulu. Hodnotit však můžu hlavně jejich on-line výsledky, protože mimo Vládi jsem s nimi live nehrál.

Ty jsi dlouhá léta byl brán výhradně jako live hráč. Loni ses však začal více zajímat o online cash games a ačkoli jsi měl/máš velmi slušné výsledky, tak těch hands oproti jiným není nahráno tolik. Existuje nějaký důvod, proč se tomu nevěnuješ více?

Má to celkem 3 důvody. Tím prvním je disciplína, mě to vždycky baví jen chvilku. Hraji 3-4 týdny a třeba se mi i daří, ale pak mě jedna session natolik otráví, že jsem schopen k tomu několik měsíců nesednout. Druhý důvodem je efektivita. Hráním online nejsem průměrně schopen vydělat tolik co live hrou. Tím třetím důvodem je rodina. Zkuste si pustit 8 stolů cashovky, když máte doma 2 děti, které vyžadují pozornost. Neříkám, že to nejde, ale je to poměrně složité. Každopádně nárazově budu hrát online dál, protože to pomáhá zlepšovat moji hru a odstraňovat chyby z live hry.

Kteří čeští hráči tě inspirují? V Čechách existuje spousta menších skupinek, kde se ti hráči znají prakticky od začátku svého hraní.

Inspiruje mě Petr Jaroš, resp. jeho vlastnosti, které mu pomohli dokázat 3x za sebou získat status SuperNova Elite. Je to pokerový bulldog, jeho disciplína a houževnatost jsou neskutečné. Přesto, co dokázal, zůstal fajn člověkem, který nemá za potřebí se někde předvádět a ukazovat, že na to má.

Tvojí jízdu sérií Unibet Masters si pamatuji dodnes. Měl jsi pak několik dalších menších či větších úspěchů, proč se turnajovému pokeru nevěnuješ ve větší míře?

Považuji se spíše za průměrného turnajového hráče. Časem jsem zjistil, že vyhrát peníze na cash game je daleko jednoduší než na turnajích. Při turnajích necítím zdaleka takovou edge nad soupeři jako na cash game. Na turnaje jsem úplně nezanevřel, ale víc si vybírám a hrávám je spíš pro odreagování. Letos mám v plánu zúčastnit se 2 až 3 zastávek EPT a na WSOP pojedu s plánem odehrát co nejvíce holdemových turnajů.

Michal na Unibet Open 2010, zakončeno čtvrtým místem a výhrou €48.800

Staking, stáje, nakupování procent a coaching. To je jedna z věcí, které se dnes neuvěřitelně rozmáhají. Ty už v této oblasti nějaké zkušenosti máš, zkus je nějak vyhodnotit a rozvést.

Tohle je můj koníček a čas od času vyhledávám hráče na spolupráci, kterým pak poskytuji staking nebo backing. Určitě nejznámější je moje spolupráce s Martinem Balážem, který po zrušení DoNů na PokerStars začínal s hrou na novém formátu Fifty50. Asi 2 měsíce jsem financoval jeho hru a on mohl začít hrát vyšší stakes, na kterých se mu dařilo. Samozřejmě i pro mě to bylo finančně zajímavé. Perličkou však je, že na červen uzavřel veliký probet na odehrání masivního volume Fifty50 sitek. Asi po 4 dnech od zahájení probetu, kdy zažíval nepříjemný downswing, mě oslovil, zda bych mu zase neposkytnul staking, ale nedokázali jsme se domluvit na rozdělení rakebacku. Kdybych tenkrát přistoupil na jeho podmínky, vydělal bych do konce měsíce přes $17.000. Co se týče coachingu, tak právě v těchto dnech připravuji s Martinem Čapounem a Jakubem Hovorkou projekt PG Cash Game School, který je určen pro online shorthanded hráče na NL10-50.

Poker se u nás za poslední dva tři roky drasticky změnil. Rozrostla se hráčská základna a to samozřejmě přineslo do hry nové a někdy docela i talentované hráče. Vzhledem k tomu, jak se často o hře diskutuje a jak jdou dnes snadno získat informace, tak se každý více či méně zlepšuje. Vnímáš tenhle trend nějak výrazně?

Pokerový kolotoč u nás se změnil za pár let k nepoznání. Specializované weby nabízejí zdarma obrovské množství informací pro všechny pokerové varianty. Ještě před 3 lety nebyla na českém trhu jediná slušná knížka o pokeru a nevycházel žádný pokerový časopis. V mezinárodních turnajích se stále prosazuje více a více našich mladých hráčů. Z tohoto pohledu je celkem zajímavé, že na české high stakes cash game scéně se neobjevuje více mladších hráčů. On se tedy občas někdo objeví, ale jeho působení nemá často dlouhého trvání.

Doslechl jsem se, že finančně podporuješ AČP, z jakého důvody ses tak rozhodl? Jaký je tvůj názor na vývoj pokeru jako takového v ČR a na nový zákon, který pravděpodobně projde dalšími změnami?

Asociace je tu od toho, aby zastupovala nás hráče. Prostřednictvím AČP máme šanci vyjadřovat se k zákonům, které mají vliv na naše hraní. Pokud chceme, aby asociace byla nestranná a hájila zájmy nás hráčů a ne vybraných on-line heren je potřeba se o dění v asociaci zajímat a také ji v rámci možností podporovat. Já tu naši hru miluji a není mi lhostejné, kam se bude dál ubírat, a proto jsem se rozhodl podpořit AČP finančně. Věřím, že lidé, kteří AČP vedou, budou zastupovat zájmy nás hráčů, jak nejlépe to bude jen možné.

Jak vidíš budoucnost pokeru obecně a sebe jako pokerového profesionála? Dokážeš si přestavit, že by ses tím živil dalších 10-15 let?

Domnívám se, že se současný stav udrží ještě tak maximálně 4-5 let. Zřejmě nás čeká i krátkodobé zlepšení stavu. V letošním roce připravují spuštění svých poker heren 4 české sázkové společnosti, které jistě získají potřebnou licenci. Pokud ne letos, tak příští rok se rozjede poker o peníze na sociální síti (Zynga Poker). Obě tyto skutečnosti přivedou do pokeru na českém trhu velké množství nezkušených a začínajících hráčů. V příštím roce by měl vstoupit v platnost nový loterijní zákon, který bude umožňovat i společnostem jako PokerStars nebo PartyPoker získat lokální licenci. V průběhu let však bude problém s likviditou trhu, počet regulárů bude stoupat, naproti tomu bude stále méně nových hráčů, ze kterých žije celý systém a ta hráčská pyramida se časem zbortí. Jsem přesvědčen, že podobně jako FullTilt skončí v budoucnu ještě několik heren. Za 10 let sám sebe rozhodně nevidím jako pokerového profesionála. Jsem přesvědčen, že dříve nebo později se vrátím k podnikání mimo pokerový byznys.