Liv Boeree po druhém místě na UKIPT: Morálním vítězem jsem já

Jsi šťastná z toho, jak se ti to na UKIPT v Edinburghu vydařilo? Nebo zklamaná z prohry v heads-upu?

Šťastná, ale skončit druhá samozřejmě zamrzí. Na druhou stranu je to pořád hezký výsledek a dobrý start do roku. Snažila jsem se hrát co nejlépe, ale myslím si, že v heads-upu jsem udělala pár chyb, které si musím ještě projet. Bohužel tam pak byla situace, kdy jsem ho dostala na 20 bi blindů a prohrála K-K do jeho A-4, což je otravný. Po této hře jsme měli víceméně vyrovnané stacky a já jsem nemohla už pořádně vyhrát jedinou handu. Můžu kvůli tomu brečet, ale co, stalo se. I tak to je skvělý start do roku. Hrála jsem letos zatím dva turnaje a v obou byla deep, takže se těším na další turnaj.

Pojďme si říct rychle něco o tom heads-upu. Začala si s lehkým chipleadem a ten postupně navyšovala. Pak přišla ta osudná hra s K-K proti A-4. Rozebralo tě to? Nebo jsi měla pořád dostatek sebevědomí na výhru?

Ne, vůbec mě to nerozebralo, jen jsem se tomu zasmála. Pořád tam bylo sebevědomí a byla jsem si jistá, že vyhraju. Dostala jsem se do dost složité hry, když jsem zadefendovala svůj big blind a na flopu trefila dva páry. Soupeř checknul back na flopu J-9-4 a callnul můj bet na desítce na turnu. Na river přišlo eso, já vsadila hodně a on callnul s A-T. To mi ukouslo značnou část stacku a zůstalo mi jen 18 big blindů, se kterými jsem shovenula 5 , 3  na flopu 6-5-4 proti jeho 6-5. Zbytek boardu bez pomoci a bylo to.

Jaký byl Dean Hutchison soupeř?

Udělal na mě dojem tím, jak se v heads-upu rychle přizpůsobil. Nechci znít namyšleně, ale zpočátku jsem ho rozhodně o třídu přehrávala. Vyhrávala jsem podstatnou část hand. Když jsem potřebovala, aby dal fold, tak foldnul. Cítila jsem, že si s ním můžu dělat co chci. Po jeho double upu jsme však měli pauzu a mám pocit, že šel za kamarády a nechal si poradit. Přizpůsobil se a začal být nevypočitatelný. I tak si ale myslím, že hrál příliš mnoho hand. Preflop snad nefoldoval. Na druhou stranu bylo těžké odhadovat jeho range, protože nikdy nezpomalil tempo. Naneštěstí jsem nedokázala nic trefit, takže to pro něj byla asi dobrá strategie. Když jsem trefila pár, tak jsem se nepustila a samozřejmě jsem na konci handy nebyla dost dobrá. Dokázal mi se svou vysoce varianční hrou dobře vzdorovat, dával velké raisy a často 3betoval. Po pauze mi zkrátka dost komplikoval život.

Zdál se ti v této fázi turnaje v pohodě? Když se totiž podíváme na jeho výsledky, nikdy se nedostal na finálový stůl většího turnaje.

Myslím, že byl určitě nervózní. Ale poradil si s tím, jak nejlépe mohl. Udržel to pod kontrolou. Byly chvíle, kdy byl frustrovaný nebo vyklepaný, ale byl to jeho první finálový stůl velkého turnaje, takže to bylo v normě. Kdyby neukázal žádné emoce, bylo by to hodně divné. Jak říkám, udržel to pod kontrolou dost dobře. Je to příjemný kluk a měl také fajn přátele, kteří mu fandili.

A co ty? Byla jsi pod tlakem a nervózní, protože to byl pro tebe po dlouhé době final table většího turnaje?

Překvapivě jsem nebyla nervózní tak, jak jsem si myslela, že budu. Byla jsem si vlastně sama sebou celou dobu dost jistá. Spíš jsem si to celkem užívala. Kdyby tam bylo víc televizních objektivů a živých přenosů, asi bych byla nervózní víc při pomyšlení, že to podělám a uvidí to všichni ti lidi, kteří se koukají. Namísto toho byl z turnaje pouze textový report a ani diváků na místě nebylo příliš. Navíc jsem dost věřila ve své schopnosti. V porovnání s ostatními hráči jsem se cítila jako zdaleka nejzkušenější člověk u stolu. Cítila jsem, že bych je mohla rozdrtit, kdybych chtěla. Byl to dobrý pocit.

Je těžké mít nějaké nervy, když jsi vyřadila čtyři hráče za první půlhodinu hry...

Jo, měla jsem dost dobrej run. Soupeři měli malé stacky a dávali mi all-iny v pravou chvíli. Pokaždé jsem vyhrála a dostala jsem se do dobré pozice.

Mezi prvním a druhým místem je samozřejmě velký peněžní rozdíl. Neštvalo tě ale víc než peníze to, že jsi nevyhrála další titul z velkého turnaje? Zejména kvůli tvému stupni slávy a sponzoringu, který je pro hráče tvého kalibru zřejmě důležitější?

Jasně, že jo, a jak! Ten titul má sice velkou peněžní hodnotu, ale každý, kdo se pohybuje ve světě pokeru ví, jak velký rozdíl je skončit druhý a ne první. Já jsem toho pána už jednoduše měla na lopatě a v důležité situaci prohrála. Takže to beru tak, že jsem vyhrála (směje se).

Aha, takže jsi morální vítěz...

Přesně takhle se na to dívám. A jestli proti tomu někdo něco má, tak ať. Podle mě si tři nejlepší hráči v turnaji zaslouží podobnou poctu. Dostat se tak daleko a hrát tak dobře... V posledních lidech při short-handed hře se už může stát cokoliv.

Do turnaje v Edinburgu jsi naskočila už trochu rozjetá z bahamského PCA Main Eventu, kde jsi skončila padesátá z 1100 hráčů. Jak moc tě nakopl dobrý výsledek z Baham?

Jo. Skoro jsem byla víc zklamaná z prohry na PCA, protože jsem se tam držela zuby nehty, pak jsem udělala double a měla skoro průměrný stack a nakonec se po nějaké době dostala do flipu o průměrný stack v posledních padesáti hráčích. Q-Q do A-K. To jsem byla opravdu zklamaná. I tak mi to ale dost nakoplo sebevědomí. Ve třetím a čtvrtém hracím dni jsem měla opravdu těžké stoly. Byla jsem však trpělivá a zůstala v klidu a přežila to. Párkrát jsem se dostala na shortstack a byla z toho rozhozená. Rozdíl byl v tom, že jsem si vždycky řekla „hmm, dobrá no“ a „co bude to bude“. Snažila jsem se hrát, jak nejlépe umím, najít spot na double up a když mi to vyjde, tak paráda, když ne, tak žádný problém, snažila jsem se.

Je PCA Main Event tak těžký jako dřív?

V pozdních fázích ano, protože struktura turnaje je tak dobrá, že se do posledních padesáti lidí dostane hodně profesionálů. Musím říct, že prvních pár dní byly moje stoly fantasticky snadné, takže to nemůžu takhle hodnotit. Ale celkově je to těžký turnaj. Je v něm hodně profesionálů, kteří si ten turnaj nikdy nenechají ujít. Zrovna tak je v něm ale i mnoho turistů, takže je to tak nějak od každého trochu.

Během PCA jsi udělala opravdu zajímavé interview, kde jsi mluvila o tom, jak špatný byl pro tebe rok 2013. Jaké jsi měla problémy? Co bylo tak špatné?

Musela jsem řešit několik osobních záležitostí, které mě asi ovlivnily víc, než jsem si byla schopna připustit. Je to moje chyba, že mě to tak moc dostalo. Nemohla jsem ovlivnit, co se dělo, ale mohla jsem si dát pozor, jak na to budu reagovat, takže na tom mám i svůj podíl zodpovědnosti. Velkou roli v tom hrálo i to, že jsem měla fakt šílenej run. O pokeru jsem smýšlela dost negativně a to tak moc, že jsem se téměř děsila hrát. Příliš jsem se začala soustředit na negativní ohlasy na mojí osobu a neviděla ty pozitivní. Lidé přitom o vás vždycky budou říkat jak opravdu skvělé věci, tak i ty hodně ošklivé. A i když třeba nebudou opodstatněné, komentáře k vaší osobě se vždycky objeví.

Myslíš, že se ty ohlasy ještě násobí vzhledem k tomu, kdo jsi?

Jo, myslím si, že každý, kdo je v branži v záři reflektorů, bude budit víc pozornosti než jiní. A vůbec ženy v pokeru obecně dostávají neúměrné množství kritiky. Mnoho slavných pokerových hráčů, muži nebo ženy, jsou kritizovaní, ale u žen to bývá víc kritiky, než si zaslouží. Je to smutné, ale je to tak. Musíte se s tím však smířit, protože existuje také řada výhod, které plynou z toho být ženou v pokerovém světě. Já osobně jsem se ale dostala do tak sebepodceňujícího stavu mysli, že jsem si všímala jen negativních komentářů. Pozitivní komentáře, které tam také pořád byly, jsem ignorovala. Došlo to tak daleko, že jsem si někdy připadala totálně bezcenná. Trvalo hodně dlouho, než jsem se z toho dostala. Vytáhli mě z toho mí nejbližší přátelé. Říkali mi: „Nebuď směšná, vždyť se na sebe podívej.“ Chtělo to kolem sebe přátele a trochu sebereflexe, abych zjistila, že jsem vlastně dobrá! Pomyslela jsem si - srát na hatery - a raději jsem se zaměřila na hand history a statistiky. Uvědomila jsem si, že to byla prostě jen variance.

Byl to pouze jen tvůj narušený mindset, nebo ti dělaly trable i finance?

Jo, samozřejmě. Když nevyhrajete značnou částku nějakou dobu, tak začnete cítit další tlak. Došlo to do bodu, kdy jsem začala přemýšlet, jestli mám hrát tenhle a tamten turnaj. Byly i chvíle, kdy jsem si musela z turnajů vybírat jen některé, ale naštěstí se to vyřešilo a nakonec to nebyl tak velký problém. Rozhodně mi dělal větší starosti můj mindset.

Jak se změnil tvůj mindset v roce 2014?

Je to hloupé, ale vlastně mi pomohlo, že je na konci jiná číslovka a já už jsem mimo ten hrozný loňský rok. Také mě pomohla fantastická a otevřená diskuze s lidmi, kteří mě vždy hodně podporovali. Například můj táta a nevlastní máma. Užili jsme si pár fajn společných chvilek. Vždy jsem řešila své problémy dost uzavřeně, ale můj táta mi řekl: „Jdeme se podívat, co se ti honí hlavou.“ Bylo to skvělé a osvěžující a náhle jsem cítila, že při mně stojí spoustu skvělých lidí. Mimo to se mnoho mých kamarádů z pokeru vrátilo z různých cest, například kluci z Německa. Ti byli vždy mými skvělými kamarády.

Jak moc důležité je mít kamarády, kteří jsou v pokeru skvělí? Jako například tihle němečtí high stakes hráči.

Velmi. Jsou nejlepší a mnohem lepší než já. Jsou to blízcí přátelé a tak skvělá skupina lidí, že je naprosto fantastické poslouchat jejich diskuze nad handami a způsob, jakým se o pokeru baví. Jen možnost poslouchat, co si o pokeru myslí, je něco skvělého a když si vezmi jen malou část jejich rozboru handy a začlením ji do své hry, tak to podstatně vylepší moji hru.

Co máš v plánu v následujících měsících?

Dnes letím do Austrálie na sérii Aussie Millions. Bude to poprvé po pěti letech a už se na to těším. Zpáteční let mám až na konci února, takže po sérii budu cestovat po severní Austrálii a Thajsku a z cesty si udělám menší dobrodružství.

Takže po svém výsledku na UKIPT toužíš po takových malých prázdninách?

Je to zvláštní, ale na zmíněnou cestu jsem se chystala bez ohledu na výsledek. Výhra opravdu nijak neovlivnila moje rozhodnutí cestovat, ale díky ní se o to víc těším na návrat zpět a na sérii UKIPT v Dublinu na konci února. Co jsem ale zjistila je, že od sebe až příliš očekávám a jsem sama sobě největším kritikem. Jasně miluju svůj lifestyle, ale málokdy dokážu úplně vypnout a nějakou dobu odpočívat. Vždy cítím, že musím udělat tohle a tamto a cítím se provinile, pokud něco nehraju. Byla to tak trochu lose/lose situace. Teď je to win/win, protože když si dám oraz, tak dělám něco pro sebe a když naopak hraju, vím, že hraju kurva dobře.