Aktuálně
Cesta do hlubin duše českého pokerového hráče
Začnu tím, jak se hraje pokerový turnaj tady v Anglii. Ono je tedy vcelku jedno kde, prostě stačí vyjet za hranice a zahrát si kdekoliv jinde, což 99 % diskutujících nikdy nezažilo. Tak tedy, tady v Anglii je pokerový turnaj brán jako čisté hobby a hráči na turnaj přijdou s tím, že se pobaví, pravděpodobně prohrají, ale u pivka si promluví s ostatními hráči, užijí si příjemný večer a za ten čas, strávený u pokerového stolu, klidně těch pár liber obětují. Nikdo se s nikým nehádá, i když vyletí na suckout, protože přeci přišel s tím, že prohraje. Poker je tu všeobecně brán jako zábava, což by měl být jeho základ.
Když se však vrátím na české pokerové stoly, situace je naprosto obrácená – na pokerový turnaj jde 90 % hráčů s tím, že to „můžou hrát“ a že pokud se nedostanou ITM, je to rozhodně vinou dealera, případně nějaké „ryby“, která ho určitě suckne. Hádky jsou na denním pořádku, stejně jako urážení soupeřů, v historkách se objevuje slovo „pán“ a „ryba“ ve spojitosti s tím, jak špatně to ten člověk zahrál. Ano, možná máte pravdu, nikdo se jako Phil Ivey nenarodil, ALE kam se tím dostaneme? Jak se asi cítí nováček, který přijel poprvé v životě na turnaj a ze všech stran slyší, jak to zahrál špatně, a to ještě v tom slušnějším případě? Proč se nechovat jako zkušený hráč a nepřejít celou situaci s nadhledem a sebereflexí? Zahrál jsem tu handu dobře? Zahrál, tak proč bych se na sebe zlobil, zbytek je v rukou dealera a Kartiboha, nezávisle na pravděpodobnosti.
Další super vlastností je česká závist – pokud trefí SM Láďa Míka, je všechno v cajku a i jménem babičky mu 100 lidí gratuluje. Když se ovšem na FT dostane „neznámý“ hráč, diskuze je plná závisti a komentářů, jaké měl štěstí. Jasně, ke každé trefě je štěstí potřeba, ale jak myslíte, že je motivující číst místo gratulací posměšky, jen proto, že se nejmenujete Míka, ale třeba Novák (no offence, Filipe)? Zajímalo by mě, jak začínalo s pokerem 99 % diskutujících a jestli by se nad sebou zamysleli stejně, kdyby se jim povedla podobná trefa. Dohráli by turnaj, zhoupli se na židli a řekli si „To jsem ale měl dnes kliku?“ Ne, o vlastním pokerovém umění nikdo nepochybuje.
Je mi jasné, že lidskou povahu změnit nejde, ale doufám, že přečtením tohoto blogu se nad sebou někteří jedinci zamyslí a ubyde podobných komentářů pod článkem, že jsem trefil SM (one time :D).
Hezké Vánoce!
« Zpět
Video
Spolupracujeme