Krvavá lázeň na big blindu a jak ztrátu chipů a peněz konečně utnout

Pokerová superstar Jonathan Little vám vysvětlí, že bránit blind neznamená bezhlavě pálit žetony s naprostým póvlem v ruce.

Problém pozice na big blindu

Velký blind je v pokerovém světě černá díra na peníze, kde i ti největší borci končí v červených číslech. Rozdíl mezi elitním dravcem a tupou rybou, která u stolu jen sponzoruje ostatní, netkví v tom, kdo vyhraje víc, ale v tom, kdo dokáže tohle nevyhnutelné krvácení co nejvíce zpomalit.

Zatímco rekreační hráči buď zbaběle zahazují příliš často, nebo se naopak snaží hrdinsky bránit s každým polomočkou, profesionálové vědí, že jejich obranný val musí být přesně kalibrovaný.

Velikost vašeho komínu žetonů totiž přímo určuje, jak moc si můžete u stolu vyskakovat a kdy je lepší sklapnout podpatky a nechat si své ego na jindy.

Jonathan Little vysvětluje realizaci equity

Hodně amatérů si plete pojmy a dojmy a myslí si, že čím víc mají žetonů, tím agresivněji by měli svůj blind bránit. Jenže Jonathan Little a jeho data mluví jasně, je to přesně naopak.

Existuje tady totiž krutý paradox realizace equity, který vás sežere zaživa, pokud ho nepochopíte. Když máte v ruce patnáct blindů a trefíte na flopu s nějakým šuntem aspoň prostřední pár, milerádi tam ten zbytek pošlete a jdete na bar, protože už není co řešit a svou equity uplatníte snadno.

Jenže se stackem 60 BB se snadno ocitnete v pasti, kdy do vás soupeř v pozici bude pálit sázky na třech streetách a vy ho nebudete mít jak zastavit, protože vaše slabá karta prostě nemá sílu na tak velký tanec. Čím deep jste, tím horší je vaše hratelnost mimo pozici, a proto je bezpečnější držet se slabých kombinací co nejdále, i když u stolu právě sedí hladové krky.

Scénáře, kdy jeden hráč navýší a za ním se jako ovce na porážku přifaří další dva soupeři na buttonu a malém blindu, jsou pro velký blind doslova minovým polem.

Kdy použít agresi a jak rozhoduje velikost stacku

Agrese je totiž často jedinou cestou, jak si u stolu vybudovat respekt a vyřešit mindráky z toho, že musíte hrát celou partii v nevýhodné pozici. Pokud zvolíte cestu agresivního re-raisu, často donutíte soupeře zahodit karty hned na začátku a ušetříte si trápení po flopu.

Jonathan Little doporučuje u deep stacků kolem sta blindů používat lineární strategii se silnými kartami, které dobře trefují flop, protože soupeři vás budou často dorovnávat v pozici a vy potřebujete dobrou hratelnost.

Naopak u stacků kolem čtyřiceti blindů se vyplatí polarizovaný přístup, kdy do soupeře pálíte buď s absolutní špičkou, jako jsou desítky či eso s králem, nebo s promyšlenými bluffy v podobě slabých karet s vysokou kartou, například slabých kombinací od desítky po krále.

Tímto způsobem vyřešíte své problémy s realizací equity dřív, než se vůbec stihnou objevit, a ukážete všem, že nejste jen další snadná oběť.

Jonathan má i pro vás dobrou radu

Jonathan Little, který má na kontě dva tituly z prestižní série WPT a prodal víc knih o strategii než kdekdo stíracích losů, má pro vás naprosto neúprosný verdikt.

Ignorování velikosti stacku a pozice je ta nejdražší chyba, kterou může rekreační hráč u pokerového stolu udělat, a právě tohle vás dělí od toho, abyste se v téhle hře někam posunuli.

Poker není o tom, abyste viděli každý flop za pár drobných a doufali, že vás trefí blesk z čistého nebe, ale o disciplíně a schopnosti vědět, kdy své žetony bránit zuby nehty a kdy je nechat plavat.

Pokud se nezačnete řídit těmito pravidly a budete dál bezhlavě dorovnávat v nevhodných situacích, zůstanete navždy jen spolehlivým bankomatem pro zbytek stolu.

Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost! Účast osob mladších 18 let na hazardní hře je zakázána!