Svědectví z turnaje, který změnil poker III.

V roce 1970 Benny Binion přemýšlel, jak ještě zvýšit publicitu svého lasvegaského kasina Binion's Horseshoe. Pak dostal nápad. Rozeslal pozvánky Johnnymu Mossovi, Doylu Brunsonovi, Amarillu Slim Prestonovi a dalším pokerovým hráčům, které považoval za nejlepší v celé zemi. Na akci, kterou pojmenoval jako World Series of Poker nakonec dorazilo sedm vyvolených, kteří mezi sebou tři dny v kuse zápolili za cash games stoly a když se hra rozpadla, na základě hráčského hlasování byl vítězem zvolen Johnny Moss. Klasický turnajový formát přišel ke slovu o rok později. Šestice účastníků si zahrála Texas Hold'em freezeout s buy-inem $5.000 a i tentokrát se nejlépe vedlo Mossovi. V roce 1972 se buy-in zvedl na $10.000 a po následující čtyři dekády se již v tomto zaběhnutém formátu pokračovalo. Co se ovšem v průběhu let měnilo, byl počet účastníků tohoto slavného turnaje. Hranici 100 hráčů Main Event překonal v roce 1982. Dvoustovka padla v roce 1991 a jednalo se zároveň o první turnaj, jehož vítěz získal sedmicifernou peněžní odměnu. V roce 2002 do hry zasáhlo 631 hráčů a nový světový šampion byl odměněn částkou 2 miliony amerických dolarů. A pak přišel rok 2003, a sice 34. vydání World Series of Poker. Turnaj, který z pokeru udělal pop-kulturní fenomén. Posuďte sami - jen o tři roky později počet registrací narostl na neuvěřitelných 8.773 a hodnota první příčky se zastavila na rovných $12 milionech. Tak obrovský skok to byl. Co přesně se v roce 2003 stalo, a co to pro pokerový byznys znamenalo, zmapoval ku příležitosti loňského desátého výročí portál grantland.com. Přinesl svědectví více než 30 osobností, které se kolem osudného turnaje pohybovaly či se ho přímo zúčastnily.

• Svědectví z turnaje, který změnil poker I.
• Svědectví z turnaje, který změnil poker II. 
• Třetí část:

Chris Moneymaker: Byla to poslední ruka před breakem. Na ace-high flopu s dvěma srdcovými kartami jsem držel A-8 v srdcích. Vsadil jsem, Johnny Chan raisnul, já dal all-in a dostal jsem call. Otočil K-5 v srdcích. Byl jsem strašně v šoku, že mě dorovnal s takovou kombinací. Pořád jsem si v té době myslel, že profesionálové mají vždy jen monster handy. Jakmile dorovnal, řekl jsem si, "hmm, teď mi musí přijít barva." Byl jsem přesvědčen, že budu pozadu. Třeba proti A-K nebo dokonce ještě něčemu lepšímu. Když otočil svoje karty, nemohl jsem tomu uvěřit. Naběhl si do jediné kombinace, kterou nechtěl vidět.

Matt Savage (turnajový ředitel WSOP): Jako člen turnajového personálu si říkáte: "Páni, kdyby se Johnny Chan dostal na finálový stůl, povedlo se mu turnaj vyhrát a oslavil by tak zisk svého třetího náramku, to by bylo něco." Moneymaker byl nikdo - chlapík, co vyhrál vstupenku v online turnaji - takže jsme nevěděli, jak by byl jeho úspěch přijat. Pokud by vyhrál amatér, bylo by to pro poker špatně, protože by to naznačovalo, že je tahle hra jenom o štěstí? Pamatuji si, jak mi problesklo hlavou: "Vyřazení Johnnyho Chana pro World Series of Poker není přilíš pozitivní." Ale jak se nakonec ukázalo, byla to ta nejlepší věc, co se mohla stát.

Matt Savage: Když v turnaji zbývalo 10 lidí, sesadili jsme všechny na jeden stůl. Měli jsme ale jenom devět kamer, takže se dva hráči museli dělit. To byl docela trapas.

Chris Moneymaker: Na bublině finálového stolu jsem se zatáhl a vlastně skoro nehrál. Chtěl jsem se probojovat na finálový stůl, ne někoho vyřadit nebo dokonce odehrát nějakou ruku. V téhle části turnaje jsem zahrál jen jedinou. A-Q do Phila Iveyho.

Howard Lederer: Tuhle World Series of Poker má každý spojenou s vítězstvím Chrise Moneymakera, ale nesmí se zapomínat, že se zároveň jednalo o turnaj, v němž se zrodil fenomén Phila Iveyho. Už v roce 2002 měl deep run a když vypadl, tak mi řekl: "Příští rok tenhle turnaj vyhraju." Já mu na to odpověděl něco jako: "No jo, prosím tě." No a o rok později měl ten deep run znovu. Už tehdy měl na to, aby vyhrál. Ten rok se z něj stal nejobávanější turnajový hráč na světě.

Moneymaker: Všichni si myslí, že jsem měl proti Iveymu štěstí. Ale to není pravda. Otevřel jsem preflop s A-Q a flatnuli mě Jason Lester se T-T a Ivey s 9-9. Na flopu Q-Q-6 se dostala akce ke mně a já vsadil 75.000, přičemž Iveymu zbývalo něco jako 475.000. Každý říká, že jsem vsadil příliš málo a kvůli tomu zůstal v potu. Ale to já jsem přece chtěl. S A-Q lidi z potu nechci vyhánět. Jason ty desítky zahodil a Ivey dorovnal. Neměl jsem štěstí, právě naopak, protože na turnu trefil two-outer. Po rozdání té devítky checknul, já dal 200.000, on shovenul a já samozřejmě dorovnal. Prostě cooler. Já ale nakonec stál na té lepší straně, protože na river dorazilo eso.

Negreanu: Phila to štvalo, ale zároveň v sobě měl ohromnou dávku odhodlanosti a sebevědomí. Věřil, že může udělat finálový stůl příští rok a vlastně v každém nadcházejícím. Stejně mu ale chvíli trvalo, než se přes to přenesl.

Shulman: Moneymaker vyřadil Iveyho s Chanem. Když začínáte hrát poker, říkáte si, jaké by to bylo, kdybyste mohli svým kamarádům říci: "Wow, vyřadil jsem Johnnyho Chana. A pak jsem ven poslal i Phila Iveyho."

Matt Savage: Ačkoliv Moneymaker na finálový stůl nastupoval jako chipleader, lidé mu nedávali velkou šanci na výhru. Bylo to dobře obsazené finále, nikdy nečekal, že by to snad mohl udržet.

Sammy Farha: Ten stůl byl těžkej. Jason Lester, Dan Harrington, David Grey, Amir Vahedi. Chris Moneymaker tam vůbec nezapadal. Nikdo mu nevěnoval pozornost. Proč taky, že? Když se na takový finálový stůl dostane jeden špatný hráč, tak nikoho moc nezajímá.

Phil Hellmuth: Přišel jsem se podívat, kdo tam ještě zbývá. Zahlédl jsem Sammyho Farhu, který mi, mimochodem, dal v průběhu turnaje příšerný bad beat. Byl tam i Moneymaker. "Phile," zavolal na mě, zahodil karty, vyskočil od stolu a běžel za mnou. "Můžete se mi prosím podepsat?"

Norman Chad: V průběhu finále se šuškalo o tom, že Sammy celou noc hrál. A byla to pravda. Jak většina těchto semi-zdegenerovaných hráčů nedokázal odejít od dobré cashovky. Takže hrál do 3 do rána turnaj, pak celý den CG a nakonec šel bojovat o titul světového šampiona.

Farha: Pět dní jsem nespal. Vůbec. Nespal jsem. Poslední den jsem přežil jen proto, že jsem do sebe hodil 20 redbullů a zhruba stejně šálků kávy. Nemohl jsem fungovat.

Harrington: Celý život jsem příznivcem her, u kterých někdy musíte strávit velkou porci času najednou. Třeba šachy, backgammon a tak dále. V situacích, kdy se už blížíte ke konci a dost záleží na tom, jak pozorný ještě dokážete být, jsem se vždy uměl pohybovat a dostat ze sebe to nejlepší. Tentokrát to ale prostě nešlo, ani kdybych se rozkrájel. Prostě jsem už nemohl. Hezky to dokumentuje situace, kdy jsme byli 3handed - já, Sammy a Chris. Chtěl jsem vsadit 75.000, ale nemohl jsem za boha vymyslet, jak to udělat. Měl jsem před sebou hromadu pětadvacetitisícových žetonů, ale prostě jsem nevěděl, jak z toho vyrobit sázku 75.000. Byl to neřešitelný problém.

Moneymaker: Na finálový stůl jsem nastupoval s taktikou držet se v pozadí a počkat, než se lidé navzájem vyřadí a budeme hrát shorthanded. Když jsme se dostali do tří, tak upřímně řečeno doteď nechápu, co se najednou stalo. Začal jsem otevírat každou ruku. Oba jsem je ničil. Po nějaké době Sammy dokonce zahlásil: "Jdeme radši domů, ne. Už mě to nebaví." Byl jsem jak mini Stu Ungar. Cítil jsem se jako na steroidech, jak jsem si je tahal.

Harrington: Nedokázal jsem prostě nic vymyslet. Sammy skoro spal na stole, já jsem už mlel z posledního a Moneymaker si dělal, co se mu zachtělo. Poté, co jsem vypadl na třetím místě, se mě moderátor ESPN zeptal, koho tipuji na vítězství. "Nikdo starší 40 let už Main Event nevyhraje," odpověděl jsem tehdy. Je to obrovská zkouška odolnosti a výdrže. Následující rok jsem se na finálový stůl podíval znovu. V jednu chvíli se ke mně naklonil jeden z finalistů a řekl: "Slyšel jsem tě říkat, kolik sil tě stojí dostat se tak daleko. Hele, mně je 28 a jsem taky úplně vyřízenej."

Pokračování příště...