Svědectví z turnaje, který změnil poker II.

V roce 1970 Benny Binion přemýšlel, jak ještě zvýšit publicitu svého lasvegaského kasina Binion's Horseshoe. Pak dostal nápad. Rozeslal pozvánky Johnnymu Mossovi, Doylu Brunsonovi, Amarillu Slim Prestonovi a dalším pokerovým hráčům, které považoval za nejlepší v celé zemi. Na akci, kterou pojmenoval jako World Series of Poker nakonec dorazilo sedm vyvolených, kteří mezi sebou tři dny v kuse zápolili za cash games stoly a když se hra rozpadla, na základě hráčského hlasování byl vítězem zvolen Johnny Moss. Klasický turnajový formát přišel ke slovu o rok později. Šestice účastníků si zahrála Texas Hold'em freezeout s buy-inem $5.000 a i tentokrát se nejlépe vedlo Mossovi. V roce 1972 se buy-in zvedl na $10.000 a po následující čtyři dekády se již v tomto zaběhnutém formátu pokračovalo. Co se ovšem v průběhu let měnilo, byl počet účastníků tohoto slavného turnaje. Hranici 100 hráčů Main Event překonal v roce 1982. Dvoustovka padla v roce 1991 a jednalo se zároveň o první turnaj, jehož vítěz získal sedmicifernou peněžní odměnu. V roce 2002 do hry zasáhlo 631 hráčů a nový světový šampion byl odměněn částkou 2 miliony amerických dolarů. A pak přišel rok 2003, a sice 34. vydání World Series of Poker. Turnaj, který z pokeru udělal pop-kulturní fenomén. Posuďte sami - jen o tři roky později počet registrací narostl na neuvěřitelných 8.773 a hodnota první příčky se zastavila na rovných $12 milionech. Tak obrovský skok to byl. Co přesně se v roce 2003 stalo, a co to pro pokerový byznys znamenalo, zmapoval ku příležitosti loňského desátého výročí portál grantland.com. Přinesl svědectví více než 30 osobností, které se kolem osudného turnaje pohybovaly či se ho přímo zúčastnily.

• Svědectví z turnaje, který změnil poker I.
• Druhá část - příběh Chrise Moneymakera:

Příběh Chrise Moneymakera

Chris Moneymaker: Než jsem začal hrát poker, byl jsem na kasinových hrách dole zhruba $30.000. V pokeru jsem ale vždy vyhrával. Začal jsem ho hrát kdysi dávno v kasinu v Tunice, kde mi jeden starší chlápek řekl, že existuje i online verze pokeru. Tak jsem se dostal k PokerStars.

Nolan Dalla: Rok 2003 byl prvním, který nabídl online satelity do Main Eventu World Series of Poker. George Fisher, ředitel pokerové divize v Horseshoe, vyjednal spolupráci se třemi internetovými hernami, včetně PokerStars, s níž jsme se nakonec domluvili na pořádání kvalifikací.

Moneymaker: Obyčejně jsem si na PokerStars nechával jen pár stovek. Začal jsem třeba s $200 a když jsem se dostal na $2.000 až $2.500, cashoutoval jsem. V dubnu 2003 jsem tam měl jen 60 dolarů. Zaprvé jsem ten měsíc vybral o něco více, protože jsem potřeboval poplatit nějaké učty, zadruhé se mě následně chytnul nějaký downswing. Sednul jsem si na sitko pro 18 hráčů a stala se mi taková věc. PokerStars tehdy neměli uspořádané lobby tak přehledně, jako v současnosti. Takže satelity a klasické SNG turnaje byly smíchány dohromady. Najednou jsem zahlédl 18max turnaj s buy-inem $39 a zrovna v něm zbývalo už jen jediné volné místo, tak jsem se rychle zaregistroval a začalo se hrát. Ukázalo se ale, že to byla nějaká subkvalifikace, kde vítěz získá tiket do dalšího satelitu no a v něm pak nejlepší trojice získá místo v Main Eventu World Series of Poker. Přiznávám, že jsem vůbec neměl ponětí o tom, že je to satelit. Kdybych to věděl, nikdy bych si ho nepustil.

David Gamble (Moneymakerův kamarád): Věděl jsem, že hraje online turnaj. Že to ale byl satelit do Main Eventu WSOP? To jsem neměl ani tušení. Popravdě ani nevím, jestli jsem v té době vůbec chápal ten rozdíl.

Moneymaker: První satelit jsem vyhrál a v tom závěrečném postoupil na finálový stůl, kde jsem měl jeden z největších stacků. Pro nejlepší trojici tam byly přichystány tikety do Main Eventu a $1.000 na útratu. Čtvrté místo bylo ohodnoceno částkou $8.000. Můj kamarád Bruce Perry mě railoval a viděl, že úmyslně prohrávám žetony. "Co děláš?" ptal se. "Zkouším vypadnout jako čtvrtej," odpověděl jsem. A on na to něco jako: "Kámo, to nedělej. Pojď si pro tu vstupenku, sakra! Takovej turnaj už si nikdy nezahraješ." Mně se ale ta myšlenka nelíbila. "Proč bych měl hrát proti nejlepším hráčům na světě? Vždyť to mám jako koníčka. A chci si přivydělat." Nakonec mě Bruce přesvědčil, protože mi slíbil $5.000 výměnou za půlku mé akce. Takže jsem souhlasil a vstupenku vyhrál.

Mike Moneymaker: Syn mi zavolal a řekl, že vyhrál vstupenku na World Series of Poker. "Vstupenku do čeho? World Series of Poker? Co to sakra je?" Nikdy jsem o tom neslyšel. O Světové sérii jo, ale jen o té baseballové.

Moneymaker: Týden před mým odjezdem mi Bruce řekl, že těch $5.000 nemá...

Gamble: Chris mi zavolal, jestli bychom se nemohli sejít v baru. Tam mi řekl: "Poslouchej, uděláme to takhle - mám vstupenku a nějaký peníze, ale nestačí mi to." Napsal jsem mu šek na $2.000. Bylo to, jako kdybych si kupoval vstupenku do loterie.

Mike Moneymaker: Chris mi oznámil, že chce prodat nějaká procenta. "Ok, beru jich 20," odvětil jsem. Lidé se mě ptají, jestli jsem byl přesvědčen o tom, že dělám správné rozhodnutí, nebo jsem jen chtěl pomoci svému synovi. Asi od každého trochu. Ale měl jsem takové podivné tušení. Znáte to. Když mi poprvé zavolal, že se vydá do Las Vegas, řekl jsem si okamžitě, že tu zpropadenou věc vyhraje. Řekl jsem to i své ženě, jen je škoda, že jsem si to nenapsal někam na papírek a ten nevložil do sejfu.

Moneymaker: Můj backer se jmenoval "Gamble". Když se na to zpětně dívám, tak ten příběh je tak neskutečně bizarní, že by ho snad nikdo ani nevymyslel.

Nolan Dalla: Den před zahájením Main Eventu jsem se procházel po Binion's a před pokerovou kanceláří jsem zahlédl postávat 37 hráčů, kteří na sobě měli tričko s logem PokerStars. Wau, hustý, přes třicet lidí z jedné pokerové herny, pomyslel jsem si, ale do větší hloubky jsem se tím nezabýval. Tehdy jsem to samozřejmě nemohl vědět, ale někde v té frontě postával chlapík, který se jmenuje Chris Moneymaker. Člověk, který navždy změnil pokerovou historii.

Barry Greenstein (v turnaji obsadil 49. místo): Main Event byl každým rokem větší a větší. V roce 2003 se jej zúčastnilo 839 hráčů, rok předtím něco přes 600. Takže to byl nárůst o nějakých 30 procent. V roce 2003 se za vítězství vyplácelo $2,5 milionů, a to už je dost peněz. Jedním z opravdových milníků WSOP bylo, když vítěz získal $1 milion. Teď jste k sedmimístné sumě nepotřebovali ani výhru.

Peter Alson (pokerový žurnalista): Právě tehdy jsem poprvé začal cítit, že internetový poker získává určitý vliv. Návštěvnost se zvýšila o 200 lidí a věděli jsme, že je to zejména díky internetu.

Dalla: Neměli jsme dostatek prostoru pro stoly, takže jsme se museli nabourat do sekce se sportovními sázkami a hrálo se i u občerstvení, kde jsme rozmisťovali takové ty hrozné skládací stoly a nepohodlné židle. V turnaji za $10.000...

Howard Lederer (v turnaji se umístil na 19. příčce): Hráčská účast v Main Eventu každoročně dávala odpověď na zásadní otázky - v jakém stavu se pokerová komunita nachází a jak se hra vyvíjí? Každý na to číslo vždy netrpělivě čekal. Jednalo se totiž o nejdůležitější turnaj roku, nic pro hráče nemělo větší význam. Nezáleží na tom, kolikrát jste ho hráli předtím, vždy je to dost zvláštní a speciální pocit.

Greg Raymer (světový šampion z roku 2004): Tehdy jste spoustu lidí znali osobně. Znali jste většinu jmen, většinu tváří. Pokud jste narazili na někoho zcela neznámého, pravděpodobně to nebyl dobrý hráč. Pokud se vám tohle stane v současnosti, a je-li ten člověk navíc mladý, předpokládáte, že je to pravděpodobně dobrý online hráč. Tenkrát ale platil stereotyp, "Pokud toho týpka neznáš, nejspíš moc dobrej nebude," a platilo to poměrně dobře.

Lederer: Podívali jste se před sebe a uviděli dva chlapíky s tričkem PokerStars. Bylo od nich hezké, že se nám sami takhle označili.

Dan Harrington (v turnaji skončil na třetím místě): Moneymakera a ostatní hráče, kteří se účastnili díky satelitům, nikdo nebral vážně, tak to prostě tehdy bylo.

Moneymaker: Upřímně, že ten turnaj vyhraju, by mě nenapadlo ani v nejdivočejších snech. Už kdybych se dostal do peněz, tak bych byl štěstím bez sebe. Moje strategie vypadala asi takhle - před každým rozhodnutím počkej pět sekund; když před tebou v potu všichni checknou, zkus vsadit; když před tebou někdo vsadí a ty nic nemáš, zahoď; pokuď ano, raději jen callni.

Dan Goldman (více prezident marketingového oddělení PokerStars): S Chrisem jsem si tehdy povídal o struktuře Main Eventu, kterou porovnával s online turnaji. Tehdy jsem se dozvěděl, že to byl jeho první živý turnaj.

Moneymaker: Ten pán od PokerStars si musel myslet, že jsem úplnej blbeček s nulovou šancí na výhru. Přišel jsem k němu a spustil na něj něco jako: "Kámo, to je hustý. Dostal jsem xxxxx žetonů a blindy jsou 25/50, to nemusím vůbec hrát. Můžu se profoldovat až do dne 2!" Neustále jsem ho s tím otravoval. "Můžu se profoldovat sem, můžu se profoldovat tam, můžu se profoldovat až do peněz!" Řekl mi, že to takhle asi nepůjde a pravděpodobně budu nějakou ruku přece jen muset zahrát. "Jasně, že jo. Esa, krále a sety. To je všechno," odpověděl jsem.

Moneymaker: A další vtipná historka - ve dni 2 jsem zaspal a myslel jsem si, že je po všem. Prostě jsem předpokládal, že když se v turnaji neukážete, tak vás z něj vyřadí. Nevěděl jsem, že můj stack leží na stole. Opravdu jsem si myslel, že jsem skončil.

Když jsem pak přiběhl ke stolu, čekali tam na mě Johnny Chan a Phil Ivey. Nevěděl jsem, kdo je Phil Ivey. Byl to mladej černej kluk a leželo před ním hodně žetonů. Byl to prostě jen Phil Ivey, ne ten Phil Fucking Ivey. Hrozné problémy mi ale dělal Johnny Chan, který mě celou dobu 3betoval. "Hraješ moc ustrašeně. Předpokládáš, že ten soupeř vždy drží silnou ruku, ale to není většinou pravda," řekl mi jeden chlapík u večeře. To mělo něco do sebe.

Greenstein: Na sklonku dne 2 jsem u stolu seděl se Sammym Farhou. V jedné z her jsem do něj na turnu shovenul se straigh draw a on mě dorovnal. Na riveru mi ta postupka přišla. Sammy se začal zvedat. "Sammy, kreješ mě," volal jsem na něj. "No a, je to jen nějak těsně," odpověděl. "Zbylo ti ještě 5.000," upozornil jsem.

"A co jako mám dělat s 5k?"
"Ale no tak, nemůžeš přece jen tak odejít."

Takže se posadil zpátky a dal all-in na slepo. Dostal call a udělal double up. Příští hru udělal to samé a znovu se zdvojnásobil. Do konce dne zbývalo sedm rukou a on figuroval v každé z nich.

Sammy Farha (v turnaji nakonec podlehl Moneymakerovi v heads-upu): Main Eventy jsem hrával jen sporadicky. Naskočil jsem na poslední chvíli a to jen proto, že zrovna neběžela dobrá cash game. Z těch posledních 5 tisíc jsem v průběhu několika rukou udělal 54.000.

Greenstein: Kdybych ho tehdy nepřesvědčil, tak by prostě odešel...

Pokračování příště...