Pokerman.cz - Průvodce světem pokeruHome
váš průvodce světem pokeru
menu


Svědectví z turnaje, který změnil poker I.

Již za osm dní se v Las Vegas rozehraje podzimní část Main Eventu World Series of Poker 2014. S blížícím se termínem velkého finále rychle narůstají velká očekávání hráčů, fanoušků i světových médií. Všudypřítomný rozruch okolo slavného turnaje má kořeny ve sledu událostí, které pokerový svět zasáhly jako blesk z čistého nebe před jedenácti lety.


V roce 1970 Benny Binion přemýšlel, jak ještě zvýšit publicitu svého lasvegaského kasina Binion's Horseshoe. Pak dostal nápad. Rozeslal pozvánky Johnnymu Mossovi, Doylu Brunsonovi, Amarillu Slim Prestonovi a dalším pokerovým hráčům, které považoval za nejlepší v celé zemi. Na akci, kterou pojmenoval jako World Series of Poker nakonec dorazilo sedm vyvolených, kteří mezi sebou tři dny v kuse zápolili za cash games stoly a když se hra rozpadla, na základě hráčského hlasování byl vítězem zvolen Johnny Moss. Klasický turnajový formát přišel ke slovu o rok později. Šestice účastníků si zahrála Texas Hold'em freezeout s buy-inem $5.000 a i tentokrát se nejlépe vedlo Mossovi. V roce 1972 se buy-in zvedl na $10.000 a po následující čtyři dekády se již v tomto zaběhnutém formátu pokračovalo. Co se ovšem v průběhu let měnilo, byl počet účastníků tohoto slavného turnaje. Hranici 100 hráčů Main Event překonal v roce 1982. Dvoustovka padla v roce 1991 a jednalo se zároveň o první turnaj, jehož vítěz získal sedmicifernou peněžní odměnu. V roce 2002 do hry zasáhlo 631 hráčů a nový světový šampion byl odměněn částkou 2 miliony amerických dolarů. A pak přišel rok 2003, a sice 34. vydání World Series of Poker. Turnaj, který z pokeru udělal pop-kulturní fenomén. Posuďte sami - jen o tři roky později počet registrací narostl na neuvěřitelných 8.773 a hodnota první příčky se zastavila na rovných $12 milionech. Tak obrovský skok to byl. Co přesně se v roce 2003 stalo, a co to pro pokerový byznys znamenalo, zmapoval ku příležitosti loňského desátého výročí portál grantland.com. Přinesl svědectví více než 30 osobností, které se kolem osudného turnaje pohybovaly či se ho přímo zúčastnily.

Co pokerovému boomu předcházelo

Chris Moneymaker (šampion Main Eventu WSOP 2003): Na konci devadesátých let jsem navštěvoval kasina v Tunice, Mississippi. Byl tam i poker room, ale do toho jsem se nikdy neodvážil vkročit, protože tam vždy sedělo 15 až 20 chlapíků kolem sedmdesáti let a vypadali dost nevrle. Raději jsme s přáteli pořádali home games. Nikdy jsme nehráli no-limit holdem. Jakmile jsme ale zhlédli Rounders (kultovní snímek, který vyšel v roce 1998), už jsme nechtěli hrát nic jiného.

Brian Koppelman (scénárista Rounders): V pokerovém světě se Rounders rychle stali něčím hodně důležitým. Pro tehdejší poker se stal něčím opravdu zásadním. Když jsme s Davidem Levienem ten film psali, chtěli jsme stvořit něco, čím pro nás tehdy byl Diner: prostě film, jehož hlášky začnou kolovat mezi lidmi. A v současnosti snad není card room, v němž byste nějakou hlášku z našeho filmu nezaslechli (Pay that man his money atd.). Myslím si, že Rounders lidem poskytl exkurzi do světa pokerového nářečí, vysvětlil jim principy hry a co vlastně znamená hrát Texas Hold'em. Během psaní pro nás byly hodně důležité také přenosy z World Series of Poker. Dost nás ale štvalo, že neukazovaly hole cards.

Henry Orenstein (vynálezce kamer, které snímaly karty jednotlivých hráčů, tzv. hole cams): Někdy v letech 1981 nebo 1982 jsem v televizi sledoval nějaký pokerový turnaj a byla tam série asi šesti rukou, kdy hráč nedorovnal, takže divák nevěděl, co se vlastně stalo! Pak mi hlavou probleskla myšlenka, že kdyby v tom stole byla zabudovaná kamera, tak by celá ruka byla mnohem zajímavější. Zavolal jsem svým inženýrům a o čtyři týdny později jsme již měli funkční model.

Cory Zeidman (hráč, který v Main Eventu 2003 obsadil 39. příčku): Myslím si, že Henryho vynález byl pro budoucí vývoj pokeru asi to nejdůležitější. Dal totiž divákům k dispozici informace. Viděli kdo bluffuje, kdo nebluffuje a tak. Ty staré přenosy z WSOP s komentářem Gaba Kaplana, to byla úplná muka! Nepoznali jste totiž nic.

Koppelman: Vzpomeňte si na poslední pokerovou scénu v Rounders a postavu Matta Damona - zprvu jsme ji napsali tak, že nebyly v průběhu té konfrontace vidět jeho karty. Pak nám ovšem režisér navrhnul: "Měli bychom ty jeho karty ukázat," ale mně se to moc nezamlouvalo. "To ne, pokud diváci budou vědět, co drží, nebude to už tak zajímavé." John se ke mně obrátil: "Ok, natočíme obě verze a pak je někomu pustíme - jednu podle tebe a v té druhé budou Mattovy karty vidět." Nejprve jsme si přehráli verzi, kterou jsem zamýšlel já, a byla super. Když Mattova postava otočila karty, obecenstvo bylo u vytržení. Pak jsme ale lidem pustili tu druhou a jakmile spatřili, že Matt flopnul straight, napětí se dalo krájet. Ta konfrontace diváky zcela pohltila - všichni doufali, že se John Malkovich chytí do pasti. Byli úplně pohlceni. A přesně tohle byl fenomén hole cards. Chtěli být v Mattově hlavě.

John Vorhaus (pokerový novinář, spisovatel): S příchodem hole cams se obecenstvu dostalo něčeho nevídaného. Lidé mohli sledovat průběh hry v celé své kráse, měli informace a každý z jejích účastníků mohl být považován za protagonistu. Najednou se na poker dalo nahlížet jako na určitou formu vyprávění.

Matt Maranz (výkonný producent 441 Productions): V minulosti jsem pro ESPN vytvářel řadu dokumentů a World Series of Poker jsem jim opakovaně nabízel někdy od roku 2000. Vždy to ale odmítli. "Poker v televizi přece nikdo nebude chtít sledovat," říkávali. Až v roce 2003 konečně svolili. Dělal jsem vlastně takový dokument. S tím, co znáte ze současnosti, to nemělo nic společného.

Dave Swartz (producent 441 Productions): Když jsme s týmem poprvé vstoupili do Binion's, okamžitě jsem byli uchváceni z toho, jaké osobnosti jsme tam potkali. Na poker u nás bylo v té době stále stereotypně nahlíženo jako na hru ze zakouřených a špinavých nelegálních heren, ale tohle rozhodně nebyl náš první dojem. Když jsme začali točit rozhovory, okamžitě jsme věděli, že to bude bomba. Narazili jsme na skupinu inteligentních a opravdu zajímavých lidí, kteří o hře přemýšleli - na tu dobu - nevídaným způsobem.

Nolan Dalla (ředitel PR divize pro Binion's Horseshoe a World Series of Poker): Většinu hráčů té éry bych popsal jako "výstřední". Už jen ten fakt, že jste byli schopni do pokerového turnaje investovat 10 tisíc dolarů, z vás dělal trochu jiného člověka, než jaký se běžně pohybuje na ulici.

Maranz: Existuje jedno takové staré úsloví, které říká, že jediná věc, co je zajímavější, než poker, je osoba, která sedí vedle vás. Byla to unikátní skupina lidí, kteří si jako svůj způsob obživy vybrali poker. Každý z nich měl v rukávu zajímavý příběh. A my jsme byli přesvědčeni, že tím zasáhnou svět u obrazovek.

Phill Hellmuth (člen Pokerové síně slávy, v turnaji skončil na 27. místě): Matt Maranz je génius. Do pokeru vnesl kult osobnosti. World Poker Tour ukázala karty, Matt Maranz přinesl příběhy.

Maranz: Chtěli jsme toho natočit co nejvíce. Takhle totiž byznys model v televizi funguje: vkročíte na plac a snažíte se toho natočit co nejvíce, dokud můžete. Uvědomili jsme si, že to není jen o finálovém stole, ale také o všech těch dnech před tím. V určitých ohledech jsou ty dřívější fáze zajímavější. Na finálovém stole pracujete s těmi, kdo se na něj probojovali. V prvním hracím dni jsou ale úplně všichni. Všechny známé tváře, všechny hvězdy a spousta zajímavých lidí. A vy můžete budovat příběh.

Dalla: Mechanismus těch kamer byl poměrně složitý. Tehdy totiž nebyly přímo součástí stolů, jako to známe dnes. Hráči sice mířili kartami na kamery, ale ty někdy nebyly ve správném postavení, takže jsme je třeba žádali, aby je posunuli o pár centimetrů vedle. Nebo je prosili, aby ty karty ukazovali déle. A když jste na televizním stole World Series of Poker, tak určitě nechcete, aby vám někdo každé dvě minuty klepal na rameno. Nicméně hráči chápali, že je to pro dobro hry a nikdo si nikdy nestěžoval.

Fred Christenson (senior editor programového oddělení ESPN): Poslední velkou překážkou byla nutnost získat povolení od nevadských kontrolních úřadů. Dlouho nám kamery nechtěli povolit. Nakonec řekli, že se musí sami přesvědčit, jestli jsou splněny všechny bezpečnostní podmínky.

Maranz: Měli velké obavy a nevypadalo to dobře. Nakonec nás zachránil Phil Hellmuth. Myslím si, že bez jeho zásahu by je nepovolili. Vzal si je stranou a řekl jim: "Jednou na světě nebude žádný turnaj, který by tyhle kamery neměl. Takže teď stojíte před volbou - chcete být průkopníky nebo naopak pozadu?"

Pokračování příště...

Sdílet tento článek na Facebooku
2.11.2014 | Autor: Z grantland.com přeložil Filip Novák

Diskuse k článku

Přidat komentář - celkem: 0
Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte být přihlášeni. Přihlásit se můžete zde.
Zatím nebyl přidán žádný komentář.


 

Spolupracujeme:

Forbes Casino