Aktuálně
Stu Ungar: Muž, který mohl být nejlepší
Kariéra v gin rummy a první dva tituly světového šampiona
Stuart Errol Ungar se narodil 8. září 1953 v New Yorku. Jeho otec se kromě provozování baru živil i jako bookmaker, a tak není divu, že s hraním a sázkami přišel Stuey do styku již v raném věku. Po smrti svého otce v roce 1966 se potloukal manhattanskou herní scénou a byl nucen se starat o svoji nemocnou matku a mladší sestru. Tohoto úkolu se díky svému nevídanému talentu zhostil na jedničku. Ve hře gin rummy se brzy zdokonalil natolik, že najít jemu rovného soupeře bylo nemožné. V roce 1976 platil za nejlepšího hráče v New Yorku.
A protože už mu byla tamní scéna malá, po krátkém intermezzu v Miami následoval přesun do Las Vegas. Netrvalo dlouho a Ungar ukázal své schopnosti i zde. Gin rummy ovládal takovým způsobem, že se přihlížejícím tajil dech. Na Ungarovi si vylámal zuby i Harry "Yonkie" Stein, v té době nejlepší hráč gin rummy na světě. Své výzvy k vzájemnému souboji pravděpodobně velice brzy litoval. S mladým Ungarem sehrál celkem 86 partií - nedokázal zvítězit ani v jedné z nich a později ukončil profesionální kariéru. Ačkoliv se o Ungarovi mluví více v souvislosti s pokerem, pravděpodobně navždy zůstane znám jako nejlepší hráč gin rummy v historii. Brzy získal takovou reputaci, že i ti nejlepší hráči s Ungarem odmítali hrát a kasina mu zakazovala registrace do turnajů.
"Jednoho dne možná bude existovat lepší no limit holdem hráč než jsem já. Sice o tom pochybuji, ale stát se to může. Garantuji vám však, že lepší hráč ginu se nikdy neobjeví," řekl jednou.
Ungar poté obrátil svoji pozornost k blackjacku, ovšem ani tato kariéra neměla dlouhého trvání. Jeho fenomenální fotografická pamět mu zajistila celoživotní zákaz vstupu k blackjackovým stolům v téměř všech lasvegaských kasinech.
V roce 1980 tak Ungarovi nezbývalo nic jiného, než si najít další karetní hru, ve které by znovu mohl vydělávat obrovské peněžní sumy. Volba padla na poker.
První turnaj, kterého se tehdy šestadvacetiletý Stuey zúčastnil, byl rovnou $10.000 Main Event slavné World Series of Poker. A stalo se nevídané. Karetní génius se probil až do finálového heads-upu, kde se střetl se samotným Doylem Brunsonem. Ten se později ve své autobiografické knize svěřil, že byl Ungarovou hrou naprosto uchvácen. Byla prý každým dnem o třídu lepší a Brunson si je jist, že kdyby se tenkrát ve finálovém souboji utkal s kýmkoliv jiným, stal by se světovým šampionem on.
Přesto začaly z různých stran padat názory, že Ungarovo vítězství bylo pouze dílem náhody. Tyto hlasy však Ungar umlčel hned následující rok, kdy se mu podařilo vítězství obhájit. Překonal 74 elitních hráčů a na své konto si připsal $375.000. Jako úřadující světový šampion se Ungar radoval ještě v témže roce z dalšího náramku. Získal jej v $10.000 Deuce to Seven Draw eventu, kde na něj po překonání Bobbyho Baldwina čekalo $95.000. Předposlední čtvrtý náramek pak přišel v roce 1983. Vítězství $5.000 Seven Card Stud turnaje mělo hodnotu $110.000.
Temná strana slávy
V té době se však již naplno projevovala Ungarova kokainová závislost. S touto drogou přišel poprvé do styku krátce po svém prvním titulu světového šampiona. Vyzkoušel ji na radu svých přátel, kterým pomáhala při hraní dlouhých pokerových seancí. Rekreační užívání u Ungara však brzy přerostlo v závislost a ta vyústila v temné šestnáctileté období.
Za stoly se mu zejména v letech 1980-1990 stále dařilo, ale jeho osobní život se rozpadal jako domeček z karet. V roce 1986 se po čtyřletém svazku rozvedl se svojí ženou Madeline, se kterou měl dceru Stefanie a nevlastního syna Richieho. Situace se ještě zhoršila v roce 1989, kdy Richie spáchal sebevraždu. Spekulovalo se, že kvůli Stueyho slávě trpěl komplexem méněcennosti. Ačkoliv měl v té době Ungar v turnajích vyděláno více než 2 miliony dolarů, musel si na synův pohřeb půjčit. Veškeré vyhrané peníze totiž ihned prohrál v dostihových a sportovních sázkách.
Problém s drogami vyvrcholil v roce 1990. Ungar neměl ani na buy-in do Main Eventu WSOP a s pomocí tak přispěchal jeho dobrý kamarád a další výborný hráč Billy Baxter. Ungar se mu ale "odvděčil" tak, že byl v průběhu třetího hracího dne nalezen ve svém hotelovém pokoji v bezvědomí pod vlivem drog. Protože ale do finálové fáze turnaje postupoval jako chipleader, blindy ho dostihly až na devátém místě, za které inkasoval $25.500.
Největší comeback v historii pokeru
Po roce 1991 se již Ungar neobjevil na vyplácených pozicích žádného velkého turnaje a jeho nejbližší se začali obávat nejhoršího. Jaké však bylo překvapení všech, když Ungar v roce 1997 znovu zasedl za stoly Main Eventu. Odepsanému a zadluženému hráči opět pomohl Billy Baxter. Na první pohled bylo zřejmé, že Ungar není v nejlepší fyzické pohodě. Za svými modrými brýlemi skrýval kokainem zničenou nosní přepážku, o jejíž rekonstrukci se lékaři pokoušeli marně. Zdání ale klamalo. Netrvalo dlouho a soupeřům bylo jasné, že za strhanou schránkou se opět skrývá ten geniální Stu Ungar, který o několik let dříve platil za nepřekonatelného hráče NL Holdemu.
Turnaje se zúčastnilo 312 hráčů a na vyplácené pozice se dostali například Doyle Brunson, Phil Hellmuth, Andy Black, Marsha Waggoner nebo Chris Bjorin. Všechny ale zastínil právě Ungar, který na finálový stůl nastupoval jako ohromný chipleader. V heads-upu si poradil s manažerem herny Mirage Johnem Strzempem a připadl mu rovný jeden milion dolarů.
Znovu nabyté slávy a uznání si však Ungar příliš dlouho neužil. Zaplatil své dluhy a poté, co zbytek peněz opět prohrál ve sportovních sázkách, vyhlásil další osobní bankrot. V roce 1998 se Ungarovi se zaplacením startovného do ME WSOP znovu nabídl Billy Baxter, ale deset minut před začátkem turnaje byl odmítnut kvůli hráčově velké únavě.
Odchod legendy
Poslední kapitola života tohoto výjimečného hráče se uzavřela o pár měsíců později. Dvacátého druhého listopadu roku 1998 byl Stuart Errol Ungar nalezen lasvegaském motelu Oasis bez známek života. Bylo mu pouhých 45 let. V jeho těle byly nalezeny malé stopy kokainu, methadonu a percodanu, ale ty nebyly příčinou smrti. Podle přivolaného koronera stálo za náhlým úmrtím kornatění cév, které se jako následek špatného životního stylu vyvíjelo již delší dobu.
Spolu s nečekanou smrtí Chipa Reeseho se jednalo o jednu z největších tragédií, která kdy pokerovou scénu postihla. Po celou svoji kariéru se Ungar prezentoval ultraagresivní hrou, které se jeho soupeři nedokázali přizpůsobit. V kombinaci s jeho inteligencí, talentem a fotografickou pamětí tak ke stolům usedal hráč, který se narodí jednou za sto let. Lze se pouze dohadovat, jakých úspěchů by Ungar dosahoval v dalších letech a jak by svoji hru dokázal přizpůsobit nové generaci online hráčů. Zajisté by byl oblíbeným objektem televizních kamer. Za stoly platil za arogantního bouřliváka, který dokázal nadávat spoluhráčům, házet karty po dealerech nebo po nich dokonce plivat. V soukromí ho však všichni znali jako laskavého člověka, kterého si každý ihned oblíbil. Byl chytrý, zábavný a měl báječný smysl pro humor. Dívky ho milovaly. Byl velice štědrý a peníze pro něj nehrály příliš velkou roli. V jednom z rozhovorů se ho reportér zeptal, co s vyhranými penězi udělá. "Prohraju je," zněla Ungarova odpověď.
Stu "The Kid" Ungar byl 14. května 2001 posmrtně zvolen do Pokerové síně slávy. Spolu s Johnnym Mossem byl jediným člověkem, který kdy třikrát zvítězil v Main Eventu WSOP (Moss byl navíc v jednom případě vítězem zvolen). Pouze Ungarovi se podařilo třikrát vyhrát Amarillo Slim’s Super Bowl of Poker, což byla ve své době největší pokerová událost hned po WSOP. Žádnému jinému hráči se navíc nepovedlo vyhrát obě tyto soutěže současně. Jen v oficiálně zaznamenaných turnajích Ungar ukořistil $3.675.321, a přestože již není 13 let mezi námi, patří mu vynikající 38. místo žebříčku nejúspěšnějších turnajových hráčů historie.
„Existuje staré pokerové přísloví, které říká, že u stolů jste sami sobě tím nejhorším soupeřem. Něco vám řeknu. V mém případě se jedná o to nejpravdivější, co kdy někdo vyřkl.“ - Stu Ungar
Přehled WSOP náramků Stu Ungara
« Zpět
Video
Spolupracujeme