Vyčůraní paraziti u stolu: Proč gentlemanská dohoda v kasinu nikdy nefunguje

Pokusy o zavedení slušnosti a vzájemné spolupráce u veřejného pokerového stolu často připomínají snahu domluvit se s hladovým vlkem na dietě.

Foto: Redakce

Lee Jones předvádí, jak se musí na negustovní frajery

Proslulý manažer světových kasin, například Wynnu v Las Vegas, Lee Jones pro Poker.org popsal, jak složité je srovnat hráče, kteří nectí pokerovou etiku, nicméně přímo neporušují pravidla.

Koncept sociální smlouvy, kdy se hráči nepsaně dohodnou na straddlech nebo bomb potech pro rozhýbání akce, zní sice krásně, ale v reálném světě naráží na lidskou vyčůranost.

Lee Jones trefně pojmenoval problém, který zná každý zkušený reg. Vždycky se u stolu najde nějaký parazit, který chce jen brát a nic nedávat, čímž totálně rozbíjí dynamiku celé hry.

Nitka Bob a straddle problém

Je naprosto naivní čekat od cizích lidí automatickou spolupráci, protože sociální smlouvy jsou ve veřejném prostoru prostě nevymahatelné. Když se u stolu objeví někdo jako nit Bob, který odmítne straddlovat a tváří se, že se ho tyhle nepsané dohody netýkají, nepomůže žádné prošení ani moralizování.

Postava jménem Bob se stala symbolem všech hráčů, kteří se odmítají podřídit nepsaným zákonům o povinné akci. Management Jonesovy lokální herny ovšem ukázal, že na takové typy platí jen tvrdá ruka a jasně definovaná pravidla.

Místo trapných debat o dobrovolném straddlu v limitu 5/10 herna jednoduše oficiálně změnila hru na formát 5/10/20. Tím z nepovinného příspěvku udělala třetí povinný blind a Bob najednou neměl na výběr.

Buď zaplatíš, nebo sbalíš žetony a uvolníš seat někomu, kdo chce opravdu hrát. Je to jasný důkaz, že cedule na zdi a oficiální limity mají mnohem větší váhu než všechny ty prosebné pohledy spoluhráčů dohromady.

Pokud pravidla jasně definují povinnost, prostor pro vyčůrané nity se okamžitě smrskne na nulu a hra může v klidu plynout dál.

Murray a jeho vyčůranost u bomb potů

Ještě větší dno ovšem představuje hráč jménem Murray, který povýšil angle shooting při bomb potech na novou disciplínu. Tenhle vykutálený hráč se do akce zapojuje jen tehdy, když mu to zrovna vyhovuje podle pozice u stolu.

Když má špatný seat a hrál by mimo pozici, prostě bomb pot vynechá a tváří se, že se ho tato dohoda netýká. Z morálního hlediska je to naprostá ubohost, ale pokud herna nemá oficiální pravidlo, zůstává Murray v rámci regulí nedotknutelný.

Lee Jones sám přiznal, že ho tohle chování šíleně tiltovalo, než pochopil, že jedinou skutečnou obranou je zavedení oficiálního nástroje, jako je bomb pot button.

Tenhle čudlík totiž eliminuje jakoukoli možnost volby a udělá z této speciální hry pevnou součást každého orbitu. Pokud herna takový nástroj nemá, je lepší Murrayho chování ignorovat, než si nechat ničit vlastní duševní klid někým, kdo žije v šedých zónách etikety.

Každý hráč by měl u stolu striktně rozlišovat mezi sprostým podváděním a pouhým porušováním etikety. Pokud někdo krade žetony z potu nebo vyloženě šidí při rozdávání, je nutné řvát jako na lesy a vyžadovat okamžitou nápravu od managementu.

Pokud se ale někdo jen chová jako sobecký parazit v rámci povolených mezí, nemá smysl plýtvat energií na jeho převýchovu.

Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost! Účast osob mladších 18 let na hazardní hře je zakázána!