Mise Barcelona

Dlouhý let jsme samozřejmě nemohli absolvovat bez alkoholu, a protože jsme spořiví hošíci, nakoupili jsme v Duty Free zásoby, které jsme se rozhodli aplikovat už v letadle, kde přišlo deja vu a starý známý problém, jak otevřít lahev bez otvíráku… Nicméně díky našim pokročilým znalostem anatomie korku jsme nápoj otevřeli pomocí přezky bezpečnostního pásu a žádný suckout se nekonal.

Na místo určení jsme tedy dorazili v úterý, zašli na jídlo a nemohli jsme opomenout kulturní povinnost sangrii. Moc chutnala, takže padlo pět džbánů a šli jsme spokojeně spát. Dopoledne před turnajem jsme strávili na pláži a v 16:00 vypukl Main Event, kam jsem suverénně nakráčel ve tříčtvrťákách a žabkách. Pán z ochranky nicméně tvrdil, že no deal possible, takže jsem si za €8 musel zakoupit slušivé šusťáky, neboť náš hotel se nacházel 25 minut od místa konání turnaje, a domnívám se, že tento fakt naprosto zdecimoval můj pokerový výkon. V tomto gustovním úboru jsem v kasinu figuroval asi pět hodin a po vyřazení jsme se u východu akorát potkali s mou laskavou přítelkyní, která mi právě donesla džíny. Turnaj můžu popsat v pár handách, protože jsem jich ani víc neodehrál. Ze začátku to bylo turbo, blindy se zvyšovaly po 40 minutách, starting stack 20.000, za 2,5 hodiny jsme se dostali na level 200/400 a já jsem měl stále 20k, protože jsem byl úplně card dead.

Pak přišla handa, kdy shortstack s 6,5k raisnul z hijacku na 1k, já jsem měl na small blindu K-Qs, big blind měl jenom 8k, takže jsem pushnul, ale BB se smolně probudil s desítkami. Třetí to výborně callnul s Q-J, desítky hold a mně zbylo 9k.

Dva orbity na to middle position raise na 1k, já posílám all in, hošík vezme své žetony do dlaně, nábožně je políbí a vhodí je do potu. Callnul mě s K-T, já měl devítky a flip nevytočen, seat open, easy game.

Následně jsem si sednul na €2/€5 v naději, že jsem si svůj denní příděl zesrabenosti už vybral, ale never - aspoň to mělo spád. Hned první handa: cutoff raise na 20, button call, já na BB K-Qs re-raise 65, fold, fold.

Druhá handa já na small blindu fold, třetí handa já na buttonu: hijack raise 20, cutoff call, já mám Jacky, takže 3bet 75. Hijack 4betnul, já mu dám all-in a on call s esy, takže jsem si odlehčil o €500, a když jsem uviděl svou drahou polovičku, zájem o hru mě opustil úplně.

Tak a teď předávám slovo Davidovi, který má jistě k Main Eventu hodně co říci, protože den 1 zakončoval mezi chipleadery a pak vypadl ještě před ITM.

David Huspeka:

Hned v prvním orbitu mě potkala nepříjemná hra, když při blindech 50/100 proběhl UTG raise na 300 a 6 callů včetně mě na small blindu s trojkami. Na flop se otočilo 3-5-J, já frontbetnul 3/4 potu a dostal jsem dva cally. Turn došel blank, já sázím půl potu a opět dostávám dva cally. River se točí T, po mém betu 1/2 potu dostávám double raise. Dorovnal jsem, ale bohužel se na mě zasmály desítky. Okamžitě jsem spadl na polovinu starting stacku a na totálním tiltu raději na 15 minut opustil kasino, abych to rovnou neodpravil. Zdravotní procházka byla naštěstí úspěšná a já jsem se rozhodl, že to na nekompetentním stole pořádně rozjedu. Strategie fungovala, za chvíli jsem měl zpátky 20k, set kingů mě poslal na 35k a díky konstantnímu navyšování stacku jsem den zakončil v top ten se 140k.

Druhý den mi ale nic nevycházelo, čekaly na mě setupy, prohrával jsem flipy a nakonec odstoupil jako 70. ze 430 lidí. Weee

Matyáš:

Poker byl tedy zdárně za námi a my jsme následující den zamířili do věhlasného aquaparku vzdáleného 70 km od Barcelony, který doopravdy můžu jen doporučit - zejména atrakci Kamikadze, svému jménu dělala opravdu čest. Dvě hodiny do odjezdu autobusu jsme strávili jak jinak než konzumací našeho oblíbeného místního nápoje, a po každé objednávce jsme tahali lístky na autobus o to, kdo bude platit. Překvapivě všechno jídlo i 5 litrů sangrie platil pan Provazník, který to originál nemůže tahat ;-).

V hotelu jsme pak hráli Člověče, nezlob se o panáky a pěkně uvolnění zamířili na jednu slavnou diskotéku, kde jsme pokračovali. Na tanečním parketu jsem se trochu odvázal, ale následně jsem obdržel upozornění, že dělám svým prostorově i energeticky náročným tancem ostudu a pak jsme se nějak odebrali domů. Já jsem ještě po cestě svými sněhobílými džíny vytřel jednu z nejslavnějších barcelonských ulic a s pocitem dobře odvedené práce usnul v bezpečí našeho hotelového pokoje.

Tak to byla Mise Barcelona a v dalším blogu se můžete těšit na CAPT Baden, kde jsem skončil 7. a kupodivu neřešil problém, jak otevřít lahev bez otvíráku.