Pokerman.cz - Průvodce světem pokeruHome
váš průvodce světem pokeru
menu


Lukáš Záškodný: Sebeuspokojení je to nejhorší, co může člověka potkat

Sedmatřicetiletý pražský hráč Lukáš Záškodný patřil v uplynulém roce mezi nejvýraznější osobnosti tuzemské turnajové scény. V rámci České Pokerové Tour se mu podařilo zvítězit v High Roller eventech  hlavního festivalu i Masters a s velkým náskokem ovládl celkový žebříček série. Proto nemohl uniknout pozornosti naší redakce.


Ačkoliv by se tak podle letošních výsledků mohlo zdát, Lukáš Záškodný profesionálním hráčem není. A ani se jím neplánuje stát. Studiu hry, jestliže zrovna netráví čas v rodinné firmě a nebo s manželkou a dětmi, se však v posledních letech věnuje velice pečlivě, což se zcela jasně odráží na jeho raketovém vzestupu. Zvládnout takový kolotoč povinností a u toho ještě stíhat časově náročné hobby, tím se jen tak někdo pochlubit nemůže, ale Lukáš je evidentně muž činu.

Lukáš Záškodný

Lukáši, nejdříve bych ti chtěl pogratulovat k fantastické sezóně a vítězství v leaderboardu České Pokerové Tour. Co to pro tebe znamená?

Děkuji za gratulaci. Z vítězství mám samozřejmě ohromnou radost. Upřímně, na začátku sezony jsem v něco podobného vůbec nedoufal a splnil se mi jeden z pokerových snů. Každopádně misi ČPT stale nepovažuji za uzavřenou. Podařilo se mi zvítězit v High Rolleru, Side Eventu, ale výhra v Main Eventu mi stale uniká. Letos jsem v něm měl řadu nadějných deep runů (9., 10., 11. a 12. místo), ale do vítězného konce jsem to zatím dotáhnout nedokázal, takže mám v roce 2015 rozhodně o co bojovat. Celý letošní ročník jsem měl navíc okořeněn vzájemným hecováním a špičkováním s Mrakym a Olafem (Michalem Mrakešem a Petrem Hlaváčkem pozn. red.), s nimiž  jsem musel o celkové vítězství pořádně bojovat.

Vítězství v leaderboardu ti zajistilo nejlepší výchozí pozici pro lednový freeroll. Zároveň jsi získal turnajové kredity v hodnotě 100.000 Kč pro nadcházející ročník ČPT. Jak se těšíšš na zajímavé finále a jak moc si věříš?

Na lednový freeroll se samozřejmě těším. Kdo by si nechtěl z pozice chipleadera zahrát zadarmo turnaj o million. Ptáš se, jak moc si věřím. Do každého turnaje, který se hráč zaregistruje, by si měl věřit, jinak by ho neměl vůbec zapínat. Pokaždé, když hraju nějaký turnaj, tak ho chci vyhrát a věřím, že je to možné. Vzhledem k tomu, že vyhrát každý turnaj nelze, končí většina turnajů zklamáním. Když je člověk druhý, je naštvanej, že nevyhrál, když je 10. tak ho štve, že nebyl na finálovém stole atd. Tato “zklamání” jsou tím nejlepším hnacím motorem na sobě dál pracovat, uvědomovat si chyby a dále se zlepšovat. Sebeuspokojení je to nejhorší, co může člověka u pokeru, ale i všech ostatních životních činnostech potkat.

Ačkoliv se na turnajové scéně pohybuješ delší dobu, jméno Záškodný se do povědomí širší pokerové veřejnosti dostalo pravděpodobně až letos, kdy tvoje cashouty z žživých turnajů bezpečně přesahují milion korun. Čemu připisuješ letošní vynikající výsledky? Pracoval jsi nějak na své hře?

Poker pro mě vždy byl a stále je především skvělou zábavou a relaxem. Nicméně asi jako každý hráč mám touhu se zlepšovat a snažit se být lepší než ostatní. Nemám rád, když se věci v životě dělají jen tak nějak napůl. Já se například snažím vše dělat maximálně důsledně – a to ať už se jedná o práci, rybaření či poker, protože jen tak mohu mít z výsledků opravdu radost.

Velmi dobře si pamatuji moment, který byl pro mě v pokeru největším startovním impulsem, kdy jsem si uvědomil, že musím všechno úplně změnit. Tímto momentem byl Main Event MČR v NLH v listopadu 2012. Když v turnaji zbývalo posledních 36 hráčů, byl jsem přesazen na velmi těžký stůl s Ondrou Goetzem, Martinem Mečiarem, Tomášem Pletichou a dalšími výbornými hráči. Od toho momentu jsem byl divákem neuvěřitelného koncertu v podání Ondry Goetze. Ondra hrál neuvěřitelně krásný, agresivní poker, trvale tlačil na všechny hráče na stole, přesně věděl, kdy může přitvrdit a dostat do potu maximum žetonů a naopak kdy se “levně” pustit. V ten okamžik jsem si uvědomil, že neumím nic a že se opravdový poker hraje úplně jinak. Ondra tehdy celý turnaj zaslouženě vyhrál a já jsem si kromě konečného 16. místa odnesl odhodlání začít na svém pokeru tvrdě pracovat, studovat, snažit se opravdu smysluplně zlepšovat a pokusit se třeba jednou alespoň trochu herně přiblížit pojetí hry Ondry. Od té doby věnuji opravdu většinu volných večerů pokerovému studiu.

Takže to byl asi ten klíčový moment, díky kterému jsi se posunul kupředu. Jak konkrétně zlepšuješ svoji hru?

Nemáme doma televizi, kterou považuji za ten nejhorší a nejzbytečnější způsob trávení volného času, takže nic nebránilo věnovat se četbě pokerových knih, odborných článků a sledování pokerových videí. Pokaždé, když něco přečtu nebo vidím, tak přemýšlím, zda jsem opravdu pochopil, co chtěl autor říci, zda je to slučitelné s mojí hrou, co si z toho pro svou hru vzít atd. Řadu knih a článků jsem četl opakovaně a stále objevoval nové informace, které mi předtím mezi řádky unikly. Po turnaji si v hlavě přehrávám důležité spoty a přemýšlím, zda jsem je vyřešil dobře či ne. Řadu situací pak zpětně diskutuji s lepšími a zkušenějšími hráči, než jsem já a zajímá mě, jak by celou situaci řešili oni a snažím se z toho co nejvíce poučit.

Dalším pro mě významným impulsem byla jedna cash game session, kde jsem na stole seděl mimo jiné s Lukášem “Paštikou” Dydkem. Pašťa mi tehdy zcela bez okolků, jak je mu vlastní, řekl, že se mu má hra vůbec nelíbí. Řekl, že to hrozně přehrávám preflop a pak postflop nevím co dál. Protože si Pašti jako hráče velmi vážím, nijak jsem se nehádal a přemýšlel, co mi to vlastně nechtěně sdělil. Pašťa měl ohromnou pravdu. Postupně jsem pochopil, že většinu hand uhraji postflop bez showdownu a začal jsem se v rámci svého pokerového studia věnovat především této dovednosti. Myslím, že je to hlavní příčinou zlepšení mých pokerových výsledků. Jinak také samozřejmě to, že jsem hroznej lucker a hraji na permanentním heateru :) Ondra ani Pašťa určitě netuší, jak mi “nechtěně” pomohli, a tak bych jim rád, pokud náhodou budou číst tento rozhovor, moc poděkoval (to myslím zcela vážně).

Po letošním roce ses stal specialistou na High Roller eventy. Dva se ti podařilo vyhrát, ve dvou jsi skončil druhý. Jde o shodu okolností, nebo ti zkrátka vyhovuje menší pole a hra proti prakticky stejným hráčům?

High Roller eventy mám moc rád. Obecně rád hraji turnaje s vyšším buyinem a menším hráčským polem. U High Roller eventů navíc cítím velkou motivaci. Hráčské pole je výrazně těžší než u ostatních turnajů hraných v Čechách. Při měření sil s hráči, kteří jsou lepší než já, cítím ohromný adrenalin, velmi mě to baví a motivuje a jen tak se mohu dál zlepšovat a posouvat. Nikdy jsem se jak při turnajích, tak při cash game nevyhýbal hře s lepšími, naopak jsem tuto konfrontaci cíleně vyhledával. Jsem též zastáncem názoru, že hra na stole plném dobrých hráčů je sice daleko těžší, ale v konečném důsledku mnohem trefitelnější. Dobří hráči nedělají kraviny, ale jejich hra se tím stává rozhodně čitelnější. V posledním díle Pokerman TV odpovídá Milan Šimko na otázku, jaký je jeho ideální pokerový stůl. Milanova odpověď byla stůl s 8 random rybama. Myslím si, že Milan převážně díky hraní online na Stárech proti výborným soupeřům a díky zapínání živých turnajů pouze s vyšším buy-inem, kde je také poměrně slušné pole, již zapomněl, jaké to je hrát proti 8 random rybám. Milanovi bych doporučil zkusit živý turnaj za 500 Kč a zjistí, že bez ohledu na výši blindů, stacků a preflop akci bude vždy na flop koukat minimálně v 7 lidech, a to neporazí ani Phil Ivey :) No a tohle při High Rollerech (většinou) nehrozí.

Jako specialista na High Roller turnaje se, ale určitě necítím. Nejvíce mě baví vícedenní deepstack turnaje typu main event ČPT, GPT, GSOP, Eureka, Estrellas, IPO a podobně. Mám rád velmi pomalou strukturu, která ponechává hru v jakékoliv fázi turnaje výborně hratelnou, nemám rád když od půlky turnaje je polovina stolu v push foldu.

Jestliže na všechny vítězství nenahlížíš pouze z finančního hlediska, jakého triumfu si cenníš nejvíce?

Ohromnou radost jsem měl z vítězství v červencovém High Rolleru (Summer Edition). V turnaji se sešlo velmi silné startovní pole a finálový stůl byl nejtěžší, který jsem doposud hrál. Soupeři mi byli mimo jiné Karel Kratochvíl, Ondra Goetz, Marek Slaběňák, Pavel Kellner, Jirka “Desmo” Horák, a Petr Targa. Turnaj se mi nakonec podařilo po tuhém boji vyhrát bez dealu.

Co tě k pokeru přivedlo, jak dlouho hraješš a na jakých turnajích či cash games jsi začínal?

S pokerem jsem se, asi jako většina ze čtenářů, poprvé setkal při home game s kamarády. Hráli jsme většinou na našich výletech na hory či víkendových pařbách na chalupě rodičů. Tehdy jsme hráli hlavně 5 karetní poker. Pořádně jsme ani neznali výherní kombinace. Dobře si pamatuji věčné dohadování, zda je víc trips nebo dva páry, zda barva nebo postupka. Při jednom takovém výletu na hory (myslím, že to byl rok 2010) můj dobrý kamarád Lukáš Klinecký přišel s tím, že pěti karetní poker je out a tudíž budeme hrát Texas Holdem. Naučil nás pravidla a hra nás hrozně chytla. Po návratu z hor mi Lukáš volal, že se hraje nějaký turnaj s buyinem tuším 10k a garancí 1 milion. Naivně jsem si myslel, že to po týdenní průpravě na horách můžu hrát a tak jsem se zaregistroval do svého prvního opravdového turnaje v životě. Jak asi tušíte, byl to Main Event ČPT. V té době jsem vůbec netušil, že nějaké “čépétéčko” existuje. Pamatuji si, že jsem byl hrozně nervózní, nevěděl jsem ani, jak mám sázet a rychle jsem pochopil, že s mou horskou průpravou se mohu jít tak klouzat. Po této studené sprše mé pokerové nadšení na čas opadlo.

To se jistě stalo mnoha začínajícím hráčům, ale většina z nich dala hře další nebo více šancí. Dnes je jasné, že to byl i tvůj případ.

Na jaře 2011 jsem spolu s partou kamarádů (též tatínků) vzal děti a bez žen vyrazili na hory. V této partě byl i možná některým z vás známý Dima Kretov, který celý týden na horách pinkal PokerStars a zároveň jsme po večerech hráli NLH. Hra mi opět velmi učarovala. Pak přišlo léto a žena s dětmi odjela na prázdniny mimo Prahu. Přes týden jsem chodil do práce a o víkendech jezdil za rodinou. V týdnu jsem pak skoro každý večer začal chodit do Poker Areny na Vinohradské, kde se hrály turnaje s buyinem 300-500 Kč. Opět mě to hodně chytlo a postupně se začalo i trochu dařit. Pokud si dobře vzpomínám, podařilo se mi toto léto 3 malé turnaje vyhrát. V lednu 2012 jsem si troufl na své druhé ČPT, ve kterém jsem skončil šestnáctý. V témže roce se rozjela v Concordu Mercedes Poker Series, kde se mi celkem dařilo. K tomu jsem přidal pár vítězství v Celebrity Poker Tour a další semifinálový stůl ČPT. Na konci tohoto roku pak přišlo již výše popisované mistrovství České republiky a setkání s hrou Ondry Goetze. V tomto roce jsem nakonec na turnajových výhrách překonal hranici 300k, což bylo do té doby pro mě nepředstavitelné.

Lukáš Záškodný

Věnuješ se pouzežživým turnajům, nebo je možné tě zahlédnout i na cash games? Stejná otázka platí i na online poker.

Až do konce roku 2013 jste mě mohli častěji potkat za cash game stoly. Cash game byla pro mě časově méně náročná (mohu přijít a odejít, kdy chci) a zároveň se mi dařilo dosahovat lepšího profitu než v turnajích. Hrál jsem zejména limity 25/50 Kč, 50/100 Kč nebo 2/5 Eur, což jsou limity, na kterých se cítím komfortně. 10/20 Kč hrát nemohu (nemám tam žádnou fold equity) a 100/200 Kč už mi připadá jako zbytečný gamble. Nicméně turnaje mě vždy bavily mnohem víc. Letos se mi v turnajích dařilo nad očekávání a tak na cash game už moc času nezbývalo. Hraji jí tedy již jen občas pro zpestření s tím, že dávám přednost PLO před holdemem. Letos jsem dokonce odehrál i 3 PLO turnaje a výsledky nebyly špatné. Jeden jsem vyhrál, jednou jsem byl 10. (ITM) a jednou busto.

Co se týče online pokeru, tak ten nehraji téměř vůbec. Občas si zapnu nějakou kvaldu na živý turnaj a to je tak víceméně všechno. V rámci studia občas hraji na onlinu 1-2 stolová sitka. Tento format nejvíce připomíná finálovou fázi u živých jednodenních turnajů, tedy rychlá struktura a ne moc deep. Myslím, že mohu říci, že jsem čistě hráč živého pokeru. U hry mám rád i ten sociální aspekt, rád se se soupeři bavím a sleduji jejich reakce.

Já už žo tobě vím, že poker rozhodně není tvým primárním zdrojem příjmů, i když po sezóně jako ta letošní by to možná nekdy mohlo v konečném součtu vyjít jinak :) Prozradíšš čtenářům něco o svém povolání?

Je to tak. Poker je pro mě, ač ho beru maximálně seriózně, zejména zdrojem zábavy. Ve svém pracovním životě řídím a dále rozvíjím firmu, kterou v roce 1990 založil můj táta. Věnujeme se dovozu a následné distribuci spotřební elektroniky a malých domácích spotřebičů. Naše společnost zastupuje na výhradní bázi 10 známých světových značek pro Českou a Slovenskou republiku, máme i vlastní značku a zároveň zajišťujeme některým našim partnerům výrobu pod jejich privátní značkou. Mohu s pýchou konstatovat, že jsme nejstarší firmou v tomto oboru v ČR.

Pracovat na plný úvazek a zároveň hrát poker musí být pěkně náročné, obzvláště v případě nasazení, kdy tě vidíme téměř na každém živém turnaji. Jak to prosím tě dokážeš všechno zvládnout?

Zvládnout se to dá. Pracuji přes den a poker je většinou noční zábava. Většina lidí je schopna zvládnout více, než si připouští. Je to jen o určení priorit a organizaci svého času. Mé priority jsou rodina, práce a dnes již i poker. Nechodím po hospodách (jen výjmečně), nekoukám na televizi ani jinak zbytečně nemrhám časem. Co se týče turnajů, tak si dnes již pečlivě vybírám, co budu hrát. Téměř úplně jsem zrušil malé turnaje a hraji vpodstatě pouze pravidelně ČPT a Masters, plus nepravidelně vybrané rozvadovské turnaje jako GPT, GSOP či jiné 3denní rozvadovské turnaje. Turnaje na Rozvadově, které mají finále v neděli, nemám rád, protože mají velmi špatnou strukturu. První den nesmyslně deep a ten druhý nesmyslné turbo. Párkrát do roka si svůj pokerový život zpestřím větším zahraničním turnajem.

Jsi táta od rodiny, působíššjako spořádaný člověk, což žje v pokerovém světě nevídaným úkazem. Jak se vůbec tvoje rodina, převážně tedy manželka, staví k tomu, že máš šve své podstatě druhou práci, respektive časově náročný koníček?

Mám úžasnou, chápavou a tolernatní ženu, která maximálně respektuje mé koníčky a zájmy. Stejně tak já respektuji a podporuji její zájmy a koníčky a snažím se jí vytvořit podmínky, aby se jim mohla věnovat. Jsme spolu 18 let a máme krásný vztah. Tím, že jsem pánem (občas otrokem) svého času, dokáži ženě a dětem své občasné pokerové absence vynahradit jindy a jinak.

Bankroll management - do jaké míry jej dodržuješ, máš rozdělené peníze čistě na poker a pak ty, jaké si vydělṚ prací?

Mám jedno pravidlo, které jsem nikdy neporušil a nikdy neporuším. Nikdy nehraj o více peněz, než si můžeš dovolit prohrát. Díky striktnímu dodržování tohoto pravidla mi poker nikdy nedělal starosti a přinášel pouze zábavu. Na samém počátku jsem musel samozřejmě do hry vložit peníze vydělané prací. Vzhledem k tomu, že jsem na počátku hrál jen velmi nízké limity, poker mě nikterak finančně nezatěžoval - občas jsem něco vyhrál a když jsem prohrával, nestálo mě to víc než pár stovek korun či jednotek tisíc měsíčně. Když se mi začalo více dařit a začal jsem hrát trochu vyšší limity, stejně jsem si striktně hlídal pokerové příjmy a výdaje. Když se mi dařilo méně, tak jsem si holt odpustil větší turnaj, když se dařilo lépe, tak jsem se občas odměnil turnajem větším. Tímto přístupem jsem relativně brzo dosáhl stavu, kdy jsem přestal do pokeru peníze vkládat a naopak spíše něco vydělávat, či být nejhůře breakeven. Zhruba od poloviny roku 2012 se mi daří držet se konstantně v plusových číslech. Od té doby mám pokerové a soukromé peníze striktně odděleny a bankroll management se snažím až na občasné výjimky dodržovat. Občas se odměním větším turnajem nad rámec rollu, ale nikdy nehraji o jeho podstatnou část. Letos se mi povedlo můj roll poměrně zajímavě navýšit.

Pokud by se ti dlouhodobě dařilo alespoň podobným způsobem, jako tomu bylo v letošním roce, uvažoval by jsi nad profesionálním hraním?

Ambici stát se profesionálním hráčem nemám. Forma, kterou k pokeru přistupuji, mi maximálně vyhovuje. Hraji vždy s čistou hlavou a fakt, že na pokerových příjmech nejsem závislý, je mojí velkou výhodou. Za roky, po které se v pokerovém prostředí pohybuji, již dobře vím, jak je život pokerového profesionála trnitý a vím, že profesionálů, které poker opravdu dobře živí, moc není.

V pokerovém prostředí a kasinech trávíšš značné množství času. Co si myslíš o pokerových mezivztazích v takovém prostředí? Získal jsi za tu dobu nějaké kamarády?

Pokroví hráči jsou velmi pestrou sociální skupinou stejně jako jakákoliv jiná společenství. Najdete tam řadu velmi zajímavých osobností, mnoho příjemných a přátelských lidí, stejně tak i početnou skupinu podivínů, různých vychcánků a řadu jiných individuí. Nemyslím si, že by se prostředí kasín nějak zásadně vymykalo. Taková ta zvláštní aura, kterou kasína mají, je u lidí, které toto prostředí neznají, způsobena právě pouze tou neznalostí. Myslím, že mám velmi dobrý odhad na lidi a dávám velký pozor na to, koho si pustím k tělu blíže, takže mé zkušenosti jsou až na výjimky pozitivní. Za roky, co poker hraji, jsem samozřejmě poznal některé lidi blíže a mohu je doufám nazvat svými přáteli. Rád bych se vyhnul uvádění nějakého dlouhého seznamu, abych na někoho nezapomněl a nedotkl se jej, tak jen namátkou pár jmen.

Michal Mrakeš, výbornej, pracovitej, poctivej a cílevědomej kluk. Ač byl Michal letos mým největším rivalem, přeji mu každý úspěch a věřím, že on i mně bez ohledu na nějaký žebříček. David Táborský, skvělý člověk naladěný na stejné vlně jako já, s nímž si skvěle rozumím. Tonda Felfel, největší šoumen českého pokeru, nikdy s ním není nuda, navíc jsme se narodili ve stejný den a numerologie se nemýlí :) Jirka Golasowski, v současnosti se již moc nevídáme, ale nemohu na něj zapomenout. Jirka byl člověk, který mi byl v začátcích průvodcem a pomáhal mi poznávat svět pokeru a kasín a s nímž jsem zažil spoustu srandy. Petr Targa a Markéta V., bezvadný pár, dva velcí sympaťáci a fajn lidé. Petr Hlaváček, možná některé lidi překvapím, ale cítil bych se na baru v Cardu nesvůj, kdybych tam nepotkal Olafa a nemohl si vyslechnout poslední zesmolené příhody. A celá řada dalších. Velmi důležitá je pro mě skupinka mých mimopokrových přátel. Některé z nich znám již déle než 20 let, a jsou mezi nimi lidé, kterým mohu ve všem 100% důvěřovat.

Jaký je tvůj názor na současné změny a nově připravovanou legislativu?

Toto je spíše dotaz na lidi z managementu kasin či heren. Necítím se tou správnou kompetentní osobou, která by měla odpovídat na tento dotaz. Z mého pohledu se jedná o našimi populistickými politiky nesmyslně nafouknutou bublinu. Pár tisíc gamblerů je naprosto zanedbatelný problém v porovnání s miliony alkoholiků a kuřáků, které v naší zemi máme. Je dost zvláštní říkat “gamble je zlo, musíme ho zakázat” a přitom neřešit opravdu společensky nebezpečné a masově rozšířené věci. Ale zkrátka je to nyní populární téma a někteří voliči to patrně rádi slyší.

Kromě pokeru máš ještě jednu zajímavou vášeň, které se již delší dobu věnuješ. Jak ses vlastně k rybaření dostal a kolik času mu věnuješ?

K rybaření jsem se dostal díky tátovi. Táta byl vášnivý rybář a brával mě odmalička s sebou. Začátkem puberty jsem ale ryby opustil a dal přednost holkám, paření a jiným zajímavým věcem. Zpět k rybám jsem se vrátil až mnohem později se svým kamarádem a rybářským parťákem Milanem B. Rybaření jsem opět absolutně propadl. Nejraději mám přívlač, za kterou vyrážím nejčastěji do zahraničí. Nejvíc jsem si zamiloval Švédsko, Finsko a Norsko. V posledních letech jsem též objevil krásy irských řek a jezer, ale nejvíce mě to stejně táhne do Skandinávie. Miluji tamní divokou přírodu a úžasné lidi. Pokud bych si musel vybrat jinou zemi kromě České republiky, kde budu žít, bylo by to bez váhání Švédsko. Chytám striktně metodou chyť a pust a specializuji se na lov predátorů, ale to je téma na úplně jiný rozhovor. Rybaření jsem věnoval poměrně dost svého volného času, ale musím přiznat, že v posledním roce a půl jsem musel značnou část tohoto času obětovat pokeru. Nicméně i tak si najdu čas na 1-2 zahraniční výpravy ročně a pár výprav tuzemských. Před 3 roky jsem si s rodinou postavil chatu u řeky, ale paradoxně tam na chytání nemám skoro čas.

Nějaká povedená historka z natáčení?

Zajímavých historek z rybaření mám spousty. Před třemi lety jsem například vyrazil s Milanem na ryby na jezero Ravarp. Jedná se o nádherné, ale z rybářského hlediska poměrně těžké jezero v Daslandu (střední Švédsko). Na tomto jezeru žije mimo jiné endemická forma pstruha jezerního. Místní rybáři ho chytají na trolling (hlubinná přívlač za jedoucí lodí), ale na klasickou vláčku ho na Ravarpu nikdo nikdy nechytl. Než jsem na tuto výpravu vyrazil, napsal jsem spíše ze srandy a hecu jednomu známému rybáři a publicistovi mail, kde jsem mu oznámil, že jedu na Ravarp a že plánuji chytit jezerního pstruha na vláčku. Odepsal mi něco ve stylu: “cha cha, tak to si věříte, když se vám to povede, budete první”. Třetí den výpravy jsem mu mohl s pýchou poslat mail a obrázky s textem: “tak jsem tedy první”. V oblasti Ravarpu se ta zpráva okamžitě rozkřikla a já zažil něco doposud nepoznaného. U chaty, kterou jsem si na pobyt na Ravarpu pronajal, se netrhly dveře. Chodili za mnou otcové se syny a všichni chtěli vyprávět, jak se mi to povedlo, jak to probíhalo atd, pořád dokola. Zažil jsem pocity takové místní švédské rybářské celebrity.

Vidím, že rybaření zcela očividně nemusí být vůbec nuda, jak by se to mohlo okem laika pozdávat...

Veselou historku jsem zažil též dva roky nazpátek na Syršanu (brakická voda ve východním Švédsku). Vzal jsem tehdy s námi na výpravu Golase. Na Syršanu se musí striktně dodržovat pravidlo chyť a pust a žádné rybě se nesmí zkřivit ani vlásek. Jirka o tom pravidlu dobře věděl, ale neodolal. Jednoho dne jsem při návratu z ryb našel Golase, jak přímo na molu kuchá nebohou štiku. Všude byla spousta krve a šupin. Myslel jsem, že mě klepne. Pokud by nás takto chytili, museli bychom okamžitě opustit chatu a přišli bychom o místní rybářskou licenci, bez které není možné chytat. Seřval jsem tehdy Golase jak malého fracka. Golas pro mé rozčarování moc pochopení neměl. Večer nás přišel navštívit majitel chaty a zároveň revíru, na kterém jsme chytali. Milan mu tehdy ze srandy řekl, že jsme zabili štiku. Majitel se tomu “vtipu” zasmál a dál z vesela, netuše že se to opravdu stalo, vyprávěl, že kdyby to byla pravda, tak bychom za sebou nestihli ani zavřít dveře. Až po této návštěvě Golas pochopil, že to nebyla žádná prdel.

Už jsi přemýšlel o plánech pro nacházející rok? Hodláš se zúčastnit pouze tuzemských sérií, nebo s kamarády jako Michal a David vyrazíš také do zahraničí?

Žádné velké změny neplánuji. Určitě odehraji ČPT, Masters a některé turnaje na Rozvadově. S Davidem a Mrakym jistě také někam vyrazíme, ale plánovat budeme až později. Patrně nějaká Itálie, možná Španělsko nebo Francie. Tento rok bych se opět rád věnoval o něco více času rybaření. Už mám naplánovanou zajímavou výpravu do Laponska.

Tak hodně štěstí v dalším roce a díky za rozhovor!

Sdílet tento článek na Facebooku
2.1.2015 | Autor: Tomáš Jíra, foto: Tomáš Stacha

Diskuse k článku

Přidat komentář - celkem: 2
Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte být přihlášeni. Přihlásit se můžete zde.
SididisiS
02.01.2015 17:16:10
Velice příjemné a poučné čtení.
Líbí se mi Lukášovi názory a jeho smýšlení.
Také jeho přesný řád a pořádek v životě je u pokerového hráče vzácností.
Děkuji ván za tento člének, vazl jsem si z toho opravdu hodně a Lukášovi přeji good luck do budoucna.
Budu se těšit na případné další povídání ::U
SididisiS
mindas84
02.01.2015 21:58:59
fajn chlap ::U
mindas84
 

Spolupracujeme:

Forbes Casino