Jack Straus - gambler, který vyhrál Main Event z posledního žetonu a zemřel u pokerového stolu

Vznik chip and chair má na svědomí Jack Straus, neupravený vlasatý obr a gambler, který jeden jediný žeton přetavil v zisk zlatého náramku pro šampiona World Series of Poker.

Právě vyřazený Straus odcházel od svého stolu, když tu najednou někdo spatřil pod obrouskem nebo novinovou stránkou, to záleží na vypravěči, zakutálený pětistovkový žeton. Místo odchodu na rušnou Fremont Street tak usedl zpět na své místo a o den později mohl obklopený početným obecenstvem slavit vítězství Main Eventu WSOP. V heads-upu překonal Deweyho Tomka, získal svůj druhý zlatý náramek z WSOP a $520.000...

Řekl to jako motlitbu, a ty bývají někdy vyslyšeny. Byl prvním člověkem, který něco podobného vyřkl? Pravděpodobně ne, protože to zní jako jedna z těch frází, které tu jsou snad věčně. Protože ji ale vyslovil krátce předtím, než porazil zástup nejlepších profesionálů té doby, patří autorství právě jemu.

A zaslouženě.

Sekvoj

Nad Strausovou přezdívkou Koruna se není třeba podivovat. Doyle Brunson říká, že měřil rovné dva metry a staré fotografie ho nejčastěji ukazují s hustou zrzavou bradkou a neupravenými kudrnatými vlasy.

Narodil se 16. června roku 1930 v texaském Travisu, otci Jackovi a matce Mary Anderson. O jeho dětství se toho příliš neví. Dokonce není jasné ani to, zda skutečně vyrostl v Travisu, malinkém městečku, v němž v současnosti žije méně než 60 obyvatel.

Jiné zdroje říkají, že byl Straus hráčem basketbalového týmu Texas A&M, ale tato tvrzení nelze podložit téměř žádnými důkazy. Jeho jméno nenalezneme v žádných novinových archivech od roku 1948 až 1954, ani ve statistikách od roku 1950 výše.

Po dokončení univerzity pár let pracoval jako učitel a poté svůj život spojil s cestováním po texasko-oklahomském pokerovém okruhu, kde vyhledával ty největší hry.

Straus tvrdil, že ho jeho texaské krev předurčila pro kariéru gamblera a karetního hráče.

"Myslím si, že Texasané mají prostě větší koule. Ostatní jednoduše neunesou ten tlak, když se začne hrát opravdový poker. V Texasu s pokerem vyrůstáte, je to naše hra," řekl Alu Reinertovi, který napsal pro Texas Monthly článek o texaských pokerových hráčích na WSOP 1973.

V tom roce se Straus podíval na finálový stůl. Stejně jako o rok později o poté v roce 1982. Ze stejného článku:

"Poker jsem se naučil od svého tatínka a karty jsem hrál od svých šesti nebo sedmi let, stejně jako každý jiný kluk z Texasu. Pamatuji si, že jsme jako mladí hráli v lese kostky. Na zem se natáhla překližka, přijelo 50 až 60 aut, pilo se a hrály se kostky. V noci jsme prostě jen zapnuli světla a pokračovalo se celý víkend."

Strausův životní postoj byl prostý. Žijeme, abychom hráli. Lidský život je krátká zápalná šňůra, tak proč nevyhořet co nejjasnějším plamenem.

"Mám k dispozici jen omezené množství času a chci si z něj užít každičkou sekundu. Proto jsem ochoten hrát s každým na světě, a to o jakoukoliv sumu. Je mi jedno, kdo to bude. Jakmile před sebou budou mít sto nebo dvě stě tisíc dolarů v žetonech, jsou pro mě stejní. V mých očích jsou to draci a já chci všechny zabít," říká v knize Bets, Bluffs, and Bad Beats od A. Alvareze.

Ačkoli se Straus usídlil v Houstonu, v roce 1960 následoval své pokerové souputníky do Las Vegas, kde si brzy vybudoval reputaci obrovsky agresivního a nebojácného specialisty na short-handed hry, stejně jako chlapíka, který potřebuje k životu akci stejně jako jídlo a vodu.

Život byl pro tohoto obra jednou velkou horskou dráhou vyplněnou nečekanými výhrami, stejně jako masivními ztrátami. Pokud mu na penězích záleželo, nedával to najevo. Protože byl talentovaný vypravěč s vpravdě podivínskou vyzáží, přitahoval v dřevních dobách WSOP pozornost fanoušků a médií, které nadšeně seznamoval se svým životním postojem. 

"Jack byl chlapík do nepohody, někdy až moc, což jsme s Louise zjistili ve chvíli, kdy jsme s ním vyrazili hrát do karibského Curacaa. Tedy na ostrov, kde byl gambling legální. Ještě v letadle Jack a jeho kamarádi vytáhli marihuanové koláčky," napsal Brunson ve své autobiografii Kmotr Pokeru. Louise je jeho silně věřící žena.

Na zpáteční cestě do Států se kvůli Strausově chování musela celá výprava podrobit přísné letištní kontrole.

Takhle Brunson popisoval Strausův herní styl:

"Jack byl výborný hráč, který neustále vyhledával akci. V heads-upu nebo 3-handed byl jako dynamit. Agresivní hráč má v short-handed hrách ohromnou výhodu, protože ho jen tak nevyženete z handy."

Při hře si nikdy nedělal hlavu z možných následků a s prázdnými kapsami stál před card roomem vícekrát, než by kdokoliv dokázal spočítat. Žil takový život, po jakém by mnoho gamblerů prahlo. Pokud měl Straus nějakou spřízněnou duši, byl to pravděpodobně Stu Ungar.

Z Alvarezovy knihy The Biggest Game in Town:

"Mistrem tohoto absolutního všechno-nebo-nic životního přístupu je Jack Straus. V roce 1970 mu po jedné z neúspěšných pokerových session zbylo posledních $40. Místo toho, aby se sebral a odešel, vzal své poslední peníze k blackjackovému stolu a vše vsadil v jediné handě. Vyhrál a pokračoval v sázení tak dlouho, dokud neměl $500. Ty si poté vzal zpátky na poker, kde dokázal nastřádat $4.000, vrátil se zpět k blackjacku a udělal z nich $10.000. Nakonec celou tuhle sumu vsadil na vítězství Kansas City Chiefs v Super Bowlu a vyhrál $20.000. V průběhu méně než čtyřiadvaceti hodin se dostal z absolutního bankrotu na celkem obstojný bankroll. Důvod, proč se tahle historka stala v pokerových kruzích tak známou, je právě ta Strausova nechuť k jakémukoliv kompromisu. Pokaždé, když vsadil, tak vsadil všechno. Od těch $40, až do $10.000..."

Novinář Jim Bishop napsal v roce 1976 o Strausovi následující:

"Na basketbalu jednou Straus prohrál všechno, až na své ponožky. Jak říká "dostalo se to až do bodu, kdy jsem nemohl vlastního tátu vyzvednout z místnosti plný Žluťáků"."

A pak se jistě společně všichni zasmáli.

Poker jako otázka života a smrti

Podívejte se na závěrečnou handu z Main Eventu World Series of Poker 1982. Tomko shovenul s A , 4  a Straus dorovnal s A-To. "Good Lord!" řekl, když spatřil soupeřovu kombinaci.

Jeho bradka a vlasy značně zešedivěly, ale v jeho očích se stále zračila radost, jakou má pětiletý chlapec nad narozeninovým dortem. Hned ve dveřích se ovšem objevila čtyřka a Straus jen bezmocně krčí rameny a kroutí hlavou.

Desítka na riveru ale vše mění. Straus je v šoku, jeho tvář vypadá, jako by se snad z nebe snesl anděl a posadil se mu na klín. Následně ze sebe šťastný vítěz vyloudí upřímný úsměv.

O šest let později, 17. srpna 1988, Straus umírá v důsledku infarktu přímo za pokerovým stolem v losangeleském Bicycle Club. Když se něco takového stane, lidé rádi říkají, že zemřel při něčem, co miloval. A možná to se mu mihlo hlavou, když na prsou ucítil první bolesti.

Straus je jedním ze tří členu Pokerové síně slávy, společně s Tomem Abdem a Wild Billem Hickokem, kteří zemřeli za pokerovým stolem.

Následující řádky napsal Doyle Brunson ve své knize, ale možná je měl použít jako Strausův epitaf.

"Jack Straus, jeden z nejpozoruhodnějších vypravěčů a osobností, jaké kdy pokerový svět měl. Člověk bizarní, a přesto tak okouzlující."