2007 až 2019. Tradice vzala zasvé, na EPT Prague můžeme letos leda vzpomínat

6. prosince v 18:00 byly vyloženy první handy. O deset dní později, jen krátce po poledni, jsme z hlavního pódia sestupovali s Vlastimilem Pustinou, který 12. místem dopsal tečku za jedním z nejvydařenějších domácích deep runů v historii. Další den, 17. prosince 2019, dealeři rozdali poslední festivalové handy a akce v srdci karlínského Hiltonu po odehrání porce 43 eventů utichla. Tak v kostce vypadala loňská zastávka European Poker Tour v matičce měst Praze.

Od jejího zahájení zítra uplyne na den přesně rok a za normálních okolností bychom v tomto adventním čase budovali napětí před zastávkou další. Jakékoli normální okolnosti však v roce 2020 vzaly za své - a společně s nimi byla k ledu uložena také EPT Prague 2020.

To, že se slavná Tour do svého tradičního dějiště letos nevrátí samozřejmě není žádnou novinkou, ba ani překvapením. S nástupem podzimní druhé vlny koronavirové pandemie se nad živým pokerem v našich končinách začala stahovat mračna, teprve ve čtvrtek došlo ke znovuotevření kasin po dvouměsíční pauze, turnaje se navíc nevejdou do mantinelů vymezených 3. stupněm systému PES - ledaže by v nich tedy seděli jen tři hráči u stolu a končilo by se v deset večer.

Ne, tenhle výjev by protiepidemický PES opravdu nestrpěl

Situace není zrovna radostná ani v mnoha dalších zemích a i když adventní zastavení ve středu Evropy po předlouhá léta patřilo ke koloritu harmonogramu EPT, v roce 2020 není zbytí: v prosinci se v Hiltonu hrát nebude. Ještě před pár týdny se na stránkách pokerstarslive.com v souvislosti s pražským festivalem objevovala zmínka o plánovaném představení termínu, tu v posledních dnech, jak se můžete dočíst v článku našeho slovenského kolegy Borise, vystřídalo suché konstatování „neuskuteční se kvůli současné globální situaci“. I jedna věta stačí, více není třeba dodávat.

Třináct zastávek - třináct nůší vzpomínek

Máme držet minutu ticha za zrušený podnik? I to je jedna z možností, raději však zvolíme aktivnější vzpomínku. European Poker Tour totiž do České republiky poprvé zavítala již v roce 2007, tedy v polovině své čtvrté sezóny. Od té doby se vracela s železnou pravidelností a to i v roce 2017, kdy došlo k jednosezónnímu rebrandingu EPT na PokerStars Championship. Na tuto nevelmi dobře přijatou kapitolu historie na okamžik zapomeneme a budeme se tvářit, že i před třemi roky šlo o EPT - byla to ostatně právě Praha, kde pořadatelský tým oznámil návrat k osvědčené a populární značce.

V historii Pokermanu hrály EPT Prague důležitou roli, naše redakce totiž - jako jediná v České republice - byla přímo v centru dění během každého odehraného ročníku. Na domácí hráče zaměřené textové reportáže a informace z první ruky sklízely ve čtenářské obci velký ohlas a i pro nás, a dovolím si mluvit za všechny redaktory, bylo pražské épétéčko vždy něčím výjimečným. V předvánočním čase jsme rok co rok společně s reportérským adrenalinem vyplavovali i nějaké ty kalorie, protože získání informace přímo v sále od jejího zveřejnění na stránkách vždy dělily slušné atletické výkony. Ale ty naběhané kilometry za to vždy a bez výjimek stály: můžeme si totiž říci, že když se v Hiltonu něco stalo, byli jsme u toho.

A stalo se toho požehnaně. Výrazné domácí deep runy samozřejmě hrají prim, ovšem EPT Prague za ta léta napsala i bezpočet příběhů přímo globálních rozměrů. Vždyť právě v Praze se podařilo Robertu Romanellovi v roce 2010 zasadit první dílek do letos zkompletované skládačky s názvem Triple Crown. Právě v našem hlavním městě v roce 2015 zazářil Hossein Ensan, pozdější světový šampion pro rok 2019. Byla to loňská pražská zastávka, kde se Mikalai Pobal stal teprve druhým dvojnásobným šampionem v od roku 2004 se píšící historii Tour. A tato trojice je jen špičkou ledovce, za ty roky útrobami Hiltonu prošly tisícovky hráčů, hvězd celebrit, šampionů.

Atmosféra předvánoční Prahy je prostě okouzlující a i s jejím přispěním si domácí zastávka v programu EPT držela pevné místo. Od premiéry v roce 2007 do roku 2016, při rebrandingu v roce 2017, i od comebacku EPT léta páně 2018, kdy kostru harmonogramu dále tvořily už jen festivaly v Soči, Monte Carlu a Barceloně. Třináct místních Main Eventů si podmanilo třináct různých hráčů, zde je jejich přehled.

Šampioni pražských EPT/PSC

Jak vidno, nejvíce pražská zastávka svědčila našim německým sousedům, přes západní hranice totiž putovaly hned čtyři vítězné trofeje. Dvakrát se radovali hráči z Francie, zbývající sedmička turnajů patřila zástupcům sedmi různých zemích. Pražské Main Eventy dohromady zaznamenaly 11.443 registrací, po dlouhou dobu zaplacené vstupy přibývaly tempem jeden na hlavu a na rok. Od formátu freezeout bylo upuštěno až v roce 2018 a celkové návštěvnické číslo za třináct sezón lze tedy rozdělit takto: 10.868 prvotních vstupů a 575 re-entries.

Absolvoval někdo všech třináct pražských Main Eventů? Odpověď bohužel neznáme, jako motivace k účasti však krom neopakovatelné atmosféry vždy patřila i vidina tučných prémií. V prizepoolech EPT Prague Main Eventů se dohromady sešlo €55.348.490 a třináctka šampionů si rozdělila €10.028.510. Průměrná pražská hlavní událost by podle těchto čísel zaznamenala 880 registrací, soutěžilo by se o podíly z €4.257.576 a šampion by si odnášel €771.424. V reálu se přes aritmetický průměr vyšplhalo pět vyplacených vítězných prémií, mnohdy ostatně docházelo k uzavírání dealů a až vloni byla poprvé pokořena sedmiciferná hranice.

Od jediného českého triumfu v neděli uplyne 11 let

To Jan Škampa, jenž se v roce 2009 stal vůbec prvním - a dodnes jediným - českým šampionem EPT Prague i EPT jako takové, žádný deal nepotřeboval. Z 586členného turnaje vytěžil dostupné maximum, které mělo hodnotu €682.000; v řeči dolarů však podle dobového průměru šlo o hned sedmiciferný výsledek, databáze Hendon Mob Škampovu prémii přepočetla na $1.022.090.

Okénko věnované úspěchům českých reprezentantů ani nešlo začít jinak, Škampův triumf na domácí půdě ostatně dodnes patří k největším úspěchům v historii tuzemského pokeru a například pod dobovou textovou reportáží se sešlo dnes těžko představitelných 259 komentářů. Od okamžiku Janova vítězství mimochodem zítra uplyne na den přesně 11 let a památného 6. prosince 2009 se slavilo na více frontách; v jiném zákoutí Hiltonu Martin Kabrhel vystoupal na vrchol €2.200 NLHE side eventu a zinkasoval €100.000. Jedenáct let? Nu, nikdo z nás nemládne...

Na vítěznou trofej z EPT Prague Main Eventu už si žádný další český hráč nesáhl, ostatně i samotný finálový stůl byl povětšinou nedobytnou pevností. Radek Stockner léta páně 2013 padl na 10. příčce, Jakub Šlemr se o rok později zastavil na 9. místě. Ani tento deep run nelze nazvat finálovým, v devíti hráčích se totiž hrálo „pouze“ na neoficiálním finálovém stole; i tak bývalý mistr světa v karetním Magicu obdržel €72.210 a to je vzhledem k původní investici naprosto pohádková trefa. Ta investice byla nulová, buy-in za Jakuba totiž platil Petr „Jelly“ Jelínek; dobře známý prop-bet měl Šlemra motivovat k zhubnutí o 20 kilo a zanechání kouření, Jakub obě podmínky splnil a domácí EPT si zahrál zdarma - a jen osm hráčů jej dělilo od toho, aby ji dokonce vyhrál.

To Michal Mrakeš se dostal ještě dále. Až v roce 2017 (tedy osm let po Škampově vítězství) se další domácí hráč usadil k oficiálnímu finálovému stolu - a byla to tehdy v €5.300 PokerStars Championship Prague velká, překrásná jízda. Zakončena byla až na 3. místě, přičemž před Mrakyho se protlačili pouze americký profesionál Jason Wheeler a francouzský kvalifikant a rekreační hráč Kalidou Sow. Kdo že vyhrál? Jo, byla to sovička; krom cenného skalpu z pražského heads-upu má dnes Kalidou v kapse i sponzorskou smlouvu s PokerStars.

Vraťme se ale k Michalovi, který se v roce 2017 vezl na neskutečné vlně a sbíral jeden deep run za druhým. Ten pražský mu vynesl €332.000, což dodnes zůstává největší odměnou Mrakyho úspěšné kariéry. Odměnou zaslouženou, neboť vydřenou: minimálně jedna ruka od televizního stolu zvedla ze židlí diváky po celém světě a do Michalova pomyslného railu se po jejím odehrání nahrnuly davy. Psal se čtvrtý z šesti herních dní, 24 přeživších právě usedlo k posledním třem stolům. Mraky z hi-jacku otevřel za 60.000 (bb=24.000) a mimo pozici dorovnal 180tisícový button 3-bet z dílny Hon Cheong Leeho. Na dalších streetách 4 , 4 , 4 , 8  Michal check-callnul dalších 110 a 225 tisíc, na riveru 2  hongkongskému hráči za čarou zbývalo 856.000 - ale jen do té chvíle, než je po Mrakyho dalším checku shovenul. Díky tomu v potu ležely dva miliony v žetonech a Michala, jednoho u turnajových lídrů, čekalo přetěžké rozhodnutí. Čas běžel, Mraky tankoval - a pak...

...vyrazil pod stůl poohlédnout se po živém tellu. A pak dorovnal: s pouhým A , T , tedy ace high. To však na vítězství bohatě stačilo, Hon Cheong Lee Michalově dlouhodobější herní agresi zkoušel čelit s Q , 7  a český hráč tento bluff prokouknul. Hero call večera, možná i hero call roku; Mraky na posledních stolech držel více, než měl být průměr na stole finálovém. Z pozice chipleadera vedl i patnáctku přeživších čtvrtého dne, po dni pátém mu mezi šesticí finalistů patřila třetí příčka, ta byla nakonec otištěna i do konečné výplatní listina. „On si každej myslí, že jsem na těch nohách viděl něco specifickýho, a proto jsem to callnul. Ale přitom to není pravda. Já už jsem byl o tom callu rozhodnutej dlouho před tím,“ prozradil po konci 4. dne tehdejší chipleader. Soupeřovy nohy tedy k hero callu nijak nepřispěly, přesto se jedná o jeden z nejpamátnějších okamžiků pražských zastávek a i s jeho přispěním jde na Michalův vrub druhý nejvydařenější deep run z dílny českých hráčů.

Nejúspěšnější české deep runy v EPT Prague

Letos se tedy žádného takového okamžiku nedočkáme. Velká škoda; vždyť EPT Prague nebyla jenom o Main Eventech, pravidelně jsme naše zástupce popoháněli také v talířácích Eureka, respektive EPT National a hned dvakrát, v letech 2015 a 2018, toto naše railování trvalo až do heads-upů, které bohužel Martin Staszko i Ondřej Lón opouštěli jako poražení. Duely v jiných side eventech dopadly lépe a přestože kompletní výčet českých šampionů doprovodných turnajů vám (alespoň nyní) nenabídneme, jedenáct let starým vítězstvím Martina Kabrhela rozrýsovaný kruh můžeme zakončit třebas loňským triumfem Josefa Šnejberga v €330 EPT Cupu, který byl honorován částkou €83.330.

Tak zase za rok? Budeme v to doufat; pro letošek nad EPT Prague zvítězila korona, kuloáry však kolují informace, že by se pořadatelé do pražského Hiltonu v roce 2021 opět rádi vrátili. A to je naprosto v pořádku, tradice jsou totiž od toho, aby se dodržovaly - a předvánoční zastávka ikonické Tour v centru našeho hlavního města je ze všech pokerových tradic tou námi nejoblíbenější.

Táhneme za jeden provaz. Nová facebooková stránka Pokerman CZ / SK světem pokeru provede všechny české i slovenské fanoušky.