WPC – tak zase za rok…

WPC jsem zaregistroval až asi týden před jeho konáním, ačkoliv třeba tady oznámení visí už skoro dva měsíce. První volbou, která se nabízela, byla kvalifikace s buy-inem $0,01 (tedy jeden cent), běžící každou hodinu. Maximální počet hráčů byl 500 s tím, že v dopoledních hodinách hrávalo okolo 300 hráčů. Toto je jeden z mnoha případů, kde je krásně vidět dotace těchto kvalifikací hernou. I při maximálním počtu 500 účastníků se na vstupném vybralo $5, cenou pro vítěze pak byl vstup do turnaje v hodnotě $1,050 :-)). Kromě těchto satelitů s obrovským overlayem (doplácení hernou) se konaly i standardní kvalifikace, kde byly ceny shodné s částkou vybranou na buy-inech. Co však dělalo celou věc nesmírně zajímavou, však byly právě různé dotované kvalifikace. Na jednocentových turnajích jsem se nikdy k vítězství výrazněji nepřiblížil. Úspěch nepřišel ani v kvalifikaci s buy-inem $25, kdy na každých 10 hráčů připadalo jedno postupové místo.

Do turnaje už zbývalo jen několik dní a v tu chvíli mě do očí praštil freeroll, z něhož postupovalo 200 lidí do kvalifikace o 100 míst na hlavním turnaji. Vstup do freerollu byl nicméně „restricted“, takže klik na live support a honem zjistit jak se tam dostat. Tam mně řekli, že je třeba učinit deposit (který jsem před pár dny udělal, ale to bylo ještě příliš brzy :-)). Trochu kuriózní podmínkou se mi zdálo to, že bylo nutné peníze vložit přes telefon (tzn. telefonátem podpoře a nadiktováním čísla karty). Po chvíli přemýšlení jsem tento požadavek akceptoval a operaci úspěšně provedl. Ale pozdě. Prý jsem to nestihl včas a měl jsem být zařazen do freerollu o den později, který však nabízel pouze 150 míst. No co se dá dělat, řekl jsem si a byl se změnou smířen. Další překvapení však přišlo tehdy, když zbývala asi hodina do startu onoho druhého freerollu a já se stále nemohl zaregistrovat. Tehdy mi support řekl, že díky svému depositu se nedostanu do žádného freerollu (WTF!), ale přihlásí mě do kvalifikace s buy-inem $100, která měla začít v sobotu v jednu odpoledne, tři hodiny před vypuknutím samotného WPC. Jednalo se tedy o poslední šanci, navíc s 50 Guaranteed místy. Tak si říkám co už, asi jsem mohl dopadnout hůř (btw. můj deposit byl nejnižší možný, $30) a software vypnul.

Když jsem jej ale asi v osm večer v pátek, den před turnajem, zapnul, najednou jsem seděl u stolu a hrál. Rychlý skok do lobby turnaje mi ukázal, že se právě účastním kvalifikace s buy-inem $100, ale rozhodně naprosto jiné, než na kterou jsem se po telefonu domluvil s panem Lee. Rychlý skok na livechat, jméno a první dvě písmena hesla jsem už zadával automaticky bez zeptání, a honem zjistit co se děje. No když jsem je přesvědčil, že tento turnaj hrát nemůžu z časových důvodů a že jsme se zcela určitě domluvili na jiném, řekli O.K., zahraješ si i zítřejší, teď si dej sitout. No asi jsem hovado, ale zeptal jsem se něco ve smyslu „Maybe I have time to play this tourney too, can I play both?“. Samozřejmě jsem očekával, že mě pošlou někam, proto jsem si, ještě než přišla odpověď, připravil odpověď typu „I appreciate your fairness, so I will be fair too“. :-)) Když odepsali, jenom jsem odpověděl, oznámil že vypínám software a těším se na zítra. Než jsem však stačil zavřít okno chatu, můj zrak ještě jednou padl na odpověd na mou první otázku a teprve tehdy jsem si uvědomil význam věty „Yes, that is correct“. (předtím jsem tam automaticky viděl „incorrect“, nebo něco podobného, zkrátka mnou očekávanou reakci). Tak si říkám no super, pustil jsem opět chat abych si to ověřil a když mi Catherine řekla, že mám dát sitout, odpověděl jsem, ať si přečte záznam mého minulého chatu (přece se hned nevzdám :-)). Její následující zpráva byla „OK, you can play this tourney too“, načež jsem jí chtěl napsat bye, ale v tu chvíli jsem byl z turnaje vyřazen, zprávu jsem tedy upravil na „Need to go to the work, sorry…“ a ukončil chat. No, věděl jsem, že pokud mi do pár hodin nezruší účet, mám v sobotu po poledni poslední šanci kvalifikovat se na zdaleka největší turnaj, který jsem kdy hrál :-)).

Když jsem se další den přihlásil, opravdu jsem viděl mé jméno na seznamu zaregistrovaných a tehdy jsem také zjistil, že se jedná o turnaj se startovním stackem 1,000 žetonů a pětiminutovými blindy, tzn. docela turbo :-)) Hrálo 420 lidí, z toho 50 postupovalo na WPC. Během asi dvaceti minut se mi podařilo vybudovat stack cca 9,000, to jsem byl asi druhý v turnaji a tehdy jsem začínal tušit, že bude stačit zbytek her trpělivě pokládat. Což byla téměř pravda, pár her jsem ještě zahrát musel, ale zejména konec turnaje, od doby kdy zbývalo přibližně 80 hráčů, byl šílený. Hráči na stole využívali pokaždé všechen svůj čas na rozhodnutí, aby zpomalili hru a ostatní tak mohli vypadávat, nemělo to však žádný efekt, jelikož to stejné dělali hráči na všech stolech. Jediným důsledkem tohoto zpomalení tak bylo to, že při 60 hráčích byl na našem stole průměrný stack ve výši asi jednoho a půl big blindu :-)) Docházelo tak ke kuriózním situacím, kdy jsem se naopak snažil hru zrychlit s vědomím, že když přese mě přeběhnou aktuální blindy, zůstanu ve hře a pravděpodobně během dalšího orbitu vypadne dostatek hráčů. Naopak, pokud se blindy zvýší, dostanou mě do all-inu, čemuž jsem se snažil vyhnout jako čert kříži. A povedlo se :-)). Turnaj se poté ještě bezdůvodně dohrával, v tu chvíli zbývala asi hodina do začátku samotného World Poker Crown.

Paradoxně, to nejdůležitější, a to samotný turnaj, už tak zajímavý nebyl. Účastnilo se jej asi 2,200 lidí. Jelikož byla garance turnaje $3,000,000, doplácela tak herna asi $800,000. Specialitou bylo to, že osm nejlepších dohraje tento turnaj živě ve španělském Peralada Castle Resort. Z českých hráčů jsem v seznamu účastníku zahlédl snad jen Upmaxe, Slováků tam bylo hned několik, mimo jiné i roy016, kterému se zadařilo nejlépe. Velkou změnou byl přechod z turbo struktury kvalifikace do main eventu, který začínal s 5,000 žetony a blindy, zvyšujícími se po půl hodině. Nejsem zvyklý hrát větší turnaje, proto jsem začínal hrát trochu úzkostlivě, s vědomím, že podobný turnaj si dlouhou dobu nezahraji. Navíc jsem se po pár handách propadl na 3,000 žetonů., což mi na klidu také nepřidalo. Potom se však postupně začalo dařit, chytnul jsem několik flush draws, z nichž asi dvě vyšly a postupně jsem se tak držel nad průměrným stackem. Pak karty najednou chodit přestaly, navíc mě začínalo tiltovat, když mnou zahozená handa typu 6-3 vytvořila na boardu nějaký monster  :-)) Tohle se mě na Pacific Pokeru stává neuvěřitelně často a tento turnaj nebyl výjimkou. Vyvrcholilo to situací, kdy jsem po raisu soupeře zahodil 9-9 před flopem (byl jsem pod průměrem, ale ne úplný short). Radoval jsem se z dobrého foldu, když dva hráči u stolu ukázali K-K a A-A. Na stole se však objevily samé číslice, jedna z nich samozřejmě devítka. I když vím, že moje rozhodnutí bylo dobré a dlouhodobě výnosné, přesto mě takováto situace vždycky děsivě rozhodí.

Snažil jsem se tedy dostat zpět do hry, což se mi povedlo ve chvíli, kdy jsem to čekal ze všeho nejméně. S K-J jsem navýšil před flopem, jeden hráč dorovnal a po flopu 4-5-6 jsem vsadil all-in, který byl o něco menší než pot. Soupeř dorovnal s Q-Q a já se zvedal ze židle. Kluk na turnu mi dal malou naději, král na riveru ale rozhodl hru v můj prospěch. O pár her mě však štěstí nepřálo, když můj all-in s Q-Q před flopem dorovnal hráč s A-Q a na boardu se objevilo eso. Turnaj jsem tak opustil kolem 600. místa s tím, že placené pozice začínaly od 300. místa ($1,500).  Roy nakonec skončil 53. a bral $4,200. Každopádně jsem rád za zkušenost s větším turnajem. Úroveň asi nebyla nějak skvělá vzhledem k tomu, že se tam min. 90% lidí kvalifikovalo z těch satelitů, ale jak říkám, dobrá zkušenost :-)).

Tak zatím stačí, o něčem jiným zase příště,

Blahdy