TED Talk Liv Boeree: 3 věci, které mě poker naučil o rozhodování se

Tradiční konferenci TED, na které se každoročně schází zajímaví hosté z různorodých oblastí vědy, techniky, umění, politiky, vzdělání či byznysu a prostřednictvím takzvaných TED Talks, tedy video záznamů jejich vystoupení, do světa šíří zajímavé a inspirativní myšlenky, v minulosti již dvakrát zblízka poznala také populární pokerová hráčka Liv Boeree. Role řečníka se naposledy chopila v dubnu letošního roku. Její šestiminutová přednáška, která do této chvíle nasbírala bezmála 800 tisíc přehrání, nesla název „Liv Boeree: 3 lessons on decision-making from a poker champion", a pustila se v rámci ní do svého oblíbeného tématu. A totiž toho, jak lze principy naučené u pokerových stolů uplatnit ku svému prospěchu také v reálném životě. Kompletní záznam jejího vystoupení naleznete zde, pokud vám však přece jen více vyhovuje textový přepis v rodném jazyce, směle se můžete pustit do čtení.

Štěstí/Dovednosti

Život je stejně jako poker kombinací dovedností a štěstí. Když přijde na tři oblasti, na kterých nám záleží nejvíce, tedy zdraví, bohatství a vztahy, výsledek vždy nezávisí pouze na tom, jak kvalitně se umíme rozhodnout, ale také na určité dávce štěstí. Někoho, kdo pečlivě dbá na své zdravé zdraví, může postihnout smrtelná nemoc, stejně jako někdo může vykouřit 20 cigaret denně a dožít se vysokého věku. Vzhledem k těmto rozporům je někdy obtížné rozeznat, jak moc dobré naše životní strategie jsou. A obzvláště to platí tehdy, když se nám v něčem daří. Uvedu to na příkladu.

V roce 2010 jsem vyhrála jeden takový velký turnaj, kterému se říká European Poker Tour. A protože jsem v té době profesionálně hrála zhruba rok, usoudila jsem, že jsem prostě skvělá. Tak skvělá, že jsem nejenom přestala hru studovat, ale začala riskovat účastí v těch největších turnajích, v nichž jsem soupeřila s těmi nejlepšími světovými profesionály. Z mého krásného grafu znázorňujícího profit se stalo něco hodně smutného a pokračovalo to až do té doby, kdy jsem si konečně uvědomila, že své schopnosti přeceňuju a měla bych se dát dohromady.

Připomíná mi to trend v oblasti kryptoměn, tedy alespoň to, co se dělo v roce 2017, kdy to jediné, co rostlo více než samotný trh, byl počet samozvaných „senior investment" specialistů, kteří se vyrojili vlastně odnikud. Neříkám, že není možné mít strategickou výhodu, ale je velmi jednoduché cítit se jako génius ve chvíli, kdy trh roste takovou rychlostí, že vám i ty nejhorší strategie vynesou profit. Jakmile tedy zažíváme nějaký úspěch, je důležité se na chvíli zastavit a zeptat se sám sebe, nakolik je zapříčiněn našimi dovednostmi. Pokud v něčem vyhráváme, naše ega mají tendenci faktor štěstí potlačovat.

Konkretizované uvažování

Druhou věcí, kterou mě poker naučil, je důležitost jakéhosi konkretizovaného uvažování. Když hrajete, nemůžete si říct pouze „Eh, pravděpodobně blafuje." Docílíte tím jen toho, že budete prohrávat peníze, protože poker je hrou pravděpodobností a přesnosti, takže musíte uvažovat v číslech. Věřte mi, třeba při plánování to pomáhá opravdu hodně. A věc se má tak, že téměř vše, co by se mi mohlo stát třeba tady na pódiu, nebo kdykoli jindy v budoucnosti, lze vyjádřit číselnou pravděpodobností.

Takže pokud se mě někdo zeptá: „Hej, myslíš, že se k tomu dneska večer dostaneš?", místo „Jo, asi jo," mu zkusím dát co možná nepřesnější odhad, řekněme 60 %. Protože - a vím, že to zní trochu zvláštně - když jsem si na Twitteru vytvořila anketu a prostřednictvím té se lidí zeptala, co si pod spojením „asi jo" představují, dostala jsem spoustu rozličných odpovědí.

Takže pokud chcete dostat konkrétní informaci, taková odpověď je absolutně k ničemu. Jakmile se tedy přistihnete, že používáte nicneříkající slova jako „asi" nebo „někdy", zkuste místo toho použít čísla. Mluvíme-li totiž v číslech, přesně víme, co si mozek našeho protějšku zpracuje.

Intuice

Existuje vůbec někdo, kdo by na facebooku nikdy nenarazil na nějaký ten inspirativní citát? Třeba něco jako „Věřte svým instinktům a nikdy je nezpochybňujte. Jen tak budou vaše rozhodnutí vždy správná".  Zní to dobře, že ano? „Věrte sým instinktům." Ve skutečnosti jsou to všechno příšerné rady. Myslíte si, že se podle toho řídí ti nejlepší pokeroví hráči světa? Samozřejmě, že ne.

Na vrchol je dostaly důkladné a složité analýzy, protože doby, kdy vám k úspěchu stačila jakýsi selský rozum a čtení protihráčů, jsou dávno pryč. A to proto, že naše intuice nefunguje zdaleka tak dobře, jak si rádi myslíme. Jo, bylo by skvělé, kdybychom v každém těžkém spotu měli k dispozici odpověď, která by se objevila z nějakého magického místa uvnitř našeho mozku a náš problém vyřešila, ale takhle to opravdu nefunguje. Realita je taková, že naše instinkty extrémně podléhají přáním a předsudkům.

K čemu jsou tedy dobré? Studie říkají, že jsou vhodné pro každodenní rozhodnutí, s nimiž už máme velké množství zkušeností. Dokážeme třeba poznat, že je na nás náš kamarád naštvaný ještě před tím než na něj promluvíme. Nebo to, jestli se svým autem zaparkujeme zrovna na tomhle místě. Jakmile ale dojde na opravdu velká rozhodnutí, třeba za koho se provdat, jakou kariéru si vybrat, proč bychom měli předpokládat, že intuice tu bude lepší než dlouhá a pořádná analýza?

Takže moje třetí ponaučení je to, že bychom sice intuici neměli zcela upozaďovat, ale zároveň není dobré jí přikládat větší váhu než by si zasloužila. A můj citát na závěr - Budoucnost sice neznáme, ale můžeme se dost dobře pokusit ji odhadnout.