Slowplay: Dostaňte je tam, kam potřebujete

Jak již pravděpodobně víte, smyslem slowplayování monster handy je svést soupeře k domněnce, že je ve vedení, s tím, že převezme iniciativu ve hře. Řekněme například, že jste callovali raise pre-flop s 8-8 a na flopu se vám objevil top set na boardu 2-3-8. Tušíte, že váš protihráč má vysoký pár, držíte se zpátky a necháte ho být agresorem. Ve hře se cítíte pohodlně a jste si jistí, že handu vyhrajete. Typicky v situaci jako je tato vyhrajete významný pot.

Samozřejmě správný čas na slowplay není vždy tak zřejmý. Obecně platí, že slowplay je vhodná akce, pokud máte velmi silnou handu (pochopitelně) a domníváte se, že agrese donutí vašeho soupeře složit, nebo si myslíte, že existuje šance, že vaši protihráči teprve čekají na zkompletování handy, což by pro vás bylo ještě horší. Slowplay má největší smysl, když je pot malý a vy chcete, aby soupeři zůstali v handě pro jeho budování.

Pokud nemáte absolutně bezkonkurenční nebo téměř nepřekonatelnou handu (straight flush nebo quads), slowplay vždy zahrnuje určitá rizika. Uvedu svůj příklad z dřívějška. Pokud má váš soupeř dvě esa, pořád mu dáváte šanci trefit dva outy tím, že mu nabídnete možnost vidět turn a případně i river zdarma. V této konkrétní situaci není moc pravděpodobné, že ho trefí lepší kombinace než ta vaše, ale je tu stále to riziko.

Vyšší riziko slowplay hry existuje, pokud se na boardu ukáže nějaká draw. Například pokud váš soupeř měl 4-5, měli byste větší šanci, pokud mu necháte kartu zdarma. Co když se na flopu objeví 8-9-T se dvěma srdci? Teď někdo se 7 nebo Jackem má open-ended straight draw a někdo se dvěma srdci flush draw. Čím více je board uspořádanější, tím je slowplay riskantnější.

Pokud někomu umožníte vytvořit lepší kombinaci, než je ta vaše, zahrnuje to riziko ztráty mnoha chipů, na druhé straně rizika je možnost jednoduše nemaximalizovat svou výhru. Když slowplayujete, váš soupeř často mine všechny své outs  a procheckuje se až do konce, takže vám zbude pouze smutný bank. Pokud máte velmi silnou handu a myslíte si, že váš soupeř by byl ochoten zaplatit malou částku za další kartu, zvolte value bet a uvidíte, jestli se protihráč chytne. Skvěle to může fungovat proti calling station, kdy chce vidět celý board. Může to být těžké rozhodnutí, kdy vsadit, pokud flopnete monstrum. Někdy stačí jen počkat, jestli někoho něco netrefí a risknout to, že nemusíte inkasovat za vaší handu vůbec nic.

Chvíle, kdy se vyplatí být trpělivý a slowplay vám přinese zisk, je, pokud čelíte chronickému overbettorovi. Tento typ hráče jen tak hází čipy asi jako rýži na svatbě, takže se ho chyťte a použijte check/call, check/call, dokud board vypadá přátelsky. Když konečně vsadíte, pravděpodobně na riveru, je už v pasti.

Byl jsem v heads-upu na konci SNG turnaje a už poněkolikáté za večer právě proti tomuto druhu agresora. Hodně jsem skládal, ale nakonec trefil jackpot, když po callu jeho raisu pre-flop s A-J se mi otočil fullhouse na flopu J-A-J. Checknul jsem, on vypálil, já call. Bezvýznamný turn, check/call opět. Na riveru jsem ho check/raisnul all-in. On nakonec složil a ukázal 3-3. Vyhrál jsem turnaj o několik hand později.

Scénář, kdy by slowplay byla chybou, je skutečně vzácný, při práci na pokerovém projektu jsem narazil na citát o slowplayi od Gary Carsona, pokerového spisovatele a bloggera, který se mi opravdu líbil:

"Problém se slowplayováním nuts je, že by mohl být někdo další, kdo slowplayuje s handou, která se mu zdá jako nuts."

Mám sklon k odmítání rizika, takže se obvykle snažím vyhnout se zbytečnému slowplayování. Ale někdy, i když mi můj mozek říká, že hrát slowplay specifické handy je špatný nápad, protože bych nemusel dopadnout dobře, moje srdce mi říká zariskovat. A to je v pořádku. Je na mně, jak hraji já a je na vás, jak hrajete vy. Pokud chcete hrát slowplay na místě, kde je to proti agresorovi vhodné, jděte na to. Riziko může být vysoké, ale stejně tak i odměna. Jděte za svým a zkuste to, co chcete. Je to jediný způsob, jak najít své vlastní úspěšné strategie.