Jan Barta: V doménovém businessu jsem jedním z největších hráčů na světě

Jan Barta je absolventem prestižní londýnské University College London, podniká na poli internetových domén a v roce 2007 založil firmu Elephant Orchestra a.s., jež se zabývá jejich monetizací. Je také tváří nespočtu dalších projektů, přičemž diverzifikuje své aktivity i do jiných oborů jako je například film, pojištění automobilů, liposukční kliniky a jiné.

V současné době platí za jednoho z nejnebezpečnějších českých live cash game hráčů. Jeho hru jsme mohli sledovat například v rámci televizní rozvadovské High Stakes CG.

V České republice platíš za jednoho z nejznámějších obchodníků s doménami. Jak se postupně tenhle byznys vyvíjí? Je to činnost, kterou můžeš vykonávat celý život?

Jako každý internetový business tak i ten domenový se mění. Google škrtí výplaty, protože má čím dál dominantnější pozici v PPC reklamě, lidi mění způsob navigace na internetu (méně vyťukávají domény do prohlížečů) apod. Dá se říci, že doménový business postupně opouštím a diverzifikuji jinam. Pořád jsem ale jeden z největších hráčů na světě.

V jakých dalších projektech figuruješ a co je zde tvojí úlohou?

Z těch, které by čtenáři Pokermana mohli znát, tak např. ePojisteni.cz, což je největší prodejce pojištění na českém internetu nebo SlevyDnes.cz, což je zase největší agregátor slevových nabídek. No a samozřejmě taky Elephant Orchestra.

Jak vypadal tvůj život před doménami a pokerem - co jsi vystudoval, jak a kdy ses ke své práci dostal?

Já jsem z malé vesnice v jižních Čechách, tam jsem trávil dětství zahradničením, rybařením, motorkami a fotbalem. Někdy v 15ti jsem se dostal do Prahy na English College, anglické gymnasium. Na universitu jsem šel do Londýna na University College London. První online businessy jsem už realizoval na gymplu, ale to byly spíše takové pokusy. Velký biz začal až když jsem se vrátil z Londýna, kdy jsem získal stomilionovou investici na Elephant Orchestra od skupiny českých investorů.

Zaměřme se více na University College London. Proč ses rozhodl ke studiu v zahraničí a co ti ty tři roky daly?

Hlavní důvod byl ten, že jsem si tak ve čtrnácti strašně zamiloval Londýn a řekl jsem si, že tam jednou chci bydlet - nutno dneska říci, že po třech letech strávených tam v podstatě dneska Londýn úplně nesnáším a snažím se mu vyhýbat obloukem.

Jak rychle sis na život na ostrovech zvykl? Co ti dělalo největší problémy, pokud vůbec?

Velmi rychle. Problémy jsem s ničím moc neměl - jenom snad první měsíc jsem bydlel s dvěma bratry, kteří měli kanibalistické tendence (to byl pro mě trošku nezvyk). V noci se třeba z ničeho nic ten starší zakousnul do toho mladšího, který svým řevem vzbudil cely činžák.

Nepřemýšlel jsi, že již v Anglii zůstaneš, třeba jinde než v Londýně? Neplánuješ se v budoucnu usadit v zahraničí?

V Anglii v žádném případě. Jediné místo v zahraničí, kde si dovedu představit žít, je Kalifornie. Trávím tam každý rok tak měsíc v zimě. Jinak si ale myslím, ze zůstanu věrný Praze, já to tady mám rád.

Proslýchá se, že jsi začínal na akciových trzích s půjčkou od rodičů, jak to tenkrát bylo?

Já jsem cca od 12ti let jevil velký zájem o akciové trhy (na stará kolena se mi to teď vrací), můj denní chleba po škole bylo CNBC/Bloomberg. Postupně se mi podařilo vylákat z rodičů nějaké peníze na investice a po prvotních úspěších sem získal ještě více. Skončilo to poměrně logicky - značnou část těch peněz jsem poté prodělal, kapesné bylo zaříznuto a musel jsem v patnácti vymyslet nový způsob jak si něco přivydělat, tak jsem se dostal k internetovému businessu.

Tvé rodinné zázemí je poměrně zajímavým tématem. Jedním z tvých předků byl například známý český vynálezce František Křižík. Čím dalším se vaše rodina proslavila?

Naše rodina byla před druhou světovou válkou poměrně zámožná industrialistická rodina, byli jsme největší producenti cementu ve střední Evropě, vlastnili velkou stavební firmu Prastav, velký podíl ve Staropramenu apod. Zajímavá story je třeba to, že jsme za první republiky Havlům prodali Barrandov. Můj děda byl mikrobiolog, kterého sice nikdo nezná, ale jeho patenty přinesly České Akademii Věd druhý největší licenční poplatky hned po Wichterlem. V současný době jsou asi nejznámější členové rodiny Jiří Barta, známý to animátor nebo oba Čestmírové, kteří se zabývají kosmickým výzkumem.

Jaké dopady měla na vaši rodinu druhá světová válka a nástup komunistů k moci?

Praděda jako děkan na VSCHT skončil v koncentráku, který naštěstí přežil. Daleko větší pohroma byla ale samozřejmě nástup komunistů, kdy nám byly zabaveny rodinné majetky, velká část rodiny (včetně mých rodičů) emigrovala apod.

Cítil jsi ze strany svých rodičů někdy nějaký „tlak“ například úspěšně pokračovat v šíření dobrého jména rodiny, stát se úspěšným podnikatelem nebo něco podobného?

On to nebyl úplně tlak ve smyslu, že by mi rodiče řekli - očekáváme, že z tebe něco bude, snad jenom chtěli, abych vystudoval univerzitu. Spíš to byl takový plíživý tlak, který se tak nějak sám vynořoval a zanořoval průběžně.

V jednom z rozhovorů jsi přiznal, že první vydělané peníze padly "na život rockové hvězdy co vymetá jednu party za druhou". Vypadá teď tvůj životní styl podobně? Jak se svými penězi hospodaříš nyní? Kupuješ si rád nějaké přepychové věci a investuješ do svých koníčků nebo ti stačí, že je "máš"?

Patrně jsem se poslední dobou dost sklidnil, poslední dobou mě baví míň a míň někam chodit, takže trávím poměrně dost času doma - já po večerech až nocích totiž docela rád pracuju, případně něco čtu. Dá se skoro říct, že začínám “fotrovatět”, dokonce se za dva měsíce stěhuju už mimo centrum, protože chci víc klidu. Mejdan už absolvuju tak maximálně jednou do týdne.

Co se týče hospodaření s penězi, v podstatě já absolutní většinu peněz reinvestuju do businessu, docela mě totiž baví budovat takový to svý impérium. Druhý problém je, že mě nějak bohužel neuspokuje si kupovat drahý věci, takže spíš utrácím za věci, co řekněme ti zvedají trošku kvalitu života - hezký bydlení, dobrý jidlo atd.

Na co jsi za dobu své kariéry nejvíce hrdý a jakým směrem se teď bude ubírat?

Asi to, že to je všechno poměrně značně vydřené, ač to na to nevypadá, spousta lidí mě má za jakousi rychlokvašku. Co se businessu týče, tak obecně mě teď zajímají věci, které nějak pracují s dataminingem obrovského množství dat a jejich následnou analýzou k nějakému účelu. Abych to nějak zkonkretizoval - třeba financuju teď takovou firmičku, která se jmenuje Semantic Visions. Semantic Visions konstantně monitoruje asi 200 tisíc informačních webů a chroupe nové články a nějak je na základě sémantiky vyhodnocuje. No a jedna z aplikací této technologie by mohlo být obchodování na burzách podle těchto sémantických dat v reálném čase. Takových výzkumných projektů mám vícero.

Co je podle tebe potřeba k tomu, aby byl člověk v něčem úspěšný? Co stojí za tvým úspěchem, v čem jsi lepší než ostatní, kteří se věnují podobnému businessu?

Analytické/strategické myšlení je jedna věc (to je věc, co pokeroví hráči dobře zvládaji), druhá věc je ale dříve jít konstatně dopředu a samozřejmě nějaké social skills (tohle zase většinou pokerovým hráčům chybí).

V letošním roce spatřil světlo světa na české poměry poměrně zajímavý snímek Czech Made Man, pod nímž jsi také částečně podepsán. Jak jsi byl s jeho výslednou podobou spokojený a jak byl projekt úspěšný?

Mně se ten film moc líbí, je to české poměry něco nesmírně inovativního, režisér Tomáš Řehořek je génius a Budař byl výborný. Co se komerční úspěšnosti týče, tak to samozřejmě byl velký průšvih, prodělali jsme na tom značně.

Hodně propaguješ i zbrusu nový snímek Hranaři. Podílel ses nějakým způsobem na jeho vzniku?

Ne, nikterak. Trošku to propaguju na blogu ze solidarity ke Zdeňkovi Kubíkovi, což byl můj producentský partner na Czech Made Manovi a Hranaře financuje. Bohužel Hranaři nejsou tak povedení, jak by mohli byt.

Ve svém blogu jsi kdysi psal, že tě zaujal život krále kasin Leona Tsoukernikova, jehož příběh podle tebe stojí za zfilmování. Znamené tohle všechno, že tě filmový průmysl hodně láká a zajímá?

Určitě. Po CMM jsem se ale rozhodl, že už půjdu cestou low-budget filmů dělaných pro radost. Teď jsem třeba financoval Gorilu (http://www.csfd.cz/film/307640-gorila/) a jeden studentský film. Spíš chci jít touto cestou.

Co tě v poslední době zaujalo z jak české, tak zahraniční filmové tvorby?

Z české jednoznačně Pouta, která jsem viděl teprve nedávno. Podle mě nejlepší novodobý český film. Co se zahraniční týče, tak jsem před dvěma týdny viděl francouzský film Skafandr a Motýl, který je už teda starší, ale rozhodně výborný.

Na střední škole ses údajně zamiloval do děl autorů jako jsou Nabokov, Dostoyevskij, Marquez nebo E.L. Doctorow. Které knihy jsou tvé nejoblíbenější a věnuješ se četbě i dnes?

V podstatě všechno od autorů, které zmiňuješ, obzvlášť od Nabokova a Doctorowa mám sjeté v podstatě všechno, co napsali. Poslední dobou moc knihy uz nečtu. Zjistil jsem, že se mi strašně zkrátil attention span, věnovat něčemu hodiny pozornost mi už moc nejde - to je samozřejmě trošku problém i v pokeru.

Vraťme se zpět k Leonovi - dá se říci, že jste přátelé?

Tak určitě, s Leonem je vždycky zábava. I když Leon je na mě teď trošku naštvaný, že jsem na jeho zahradě jeho helikoptérou usekl jakousi vzácnou břízu (dostal ji darem od ukrajinského ministra průmyslu) a potom ještě nešťastně přistál v jeho zahradním jezírku - naštěstí jenom na mělčině.

Je známo, že i Leon se často rád zahraje vysokou CG, přičemž je u stolů vítaným společníkem a katalyzátorem velkých her. Proti jakým dalším hráčům rád hraješ?

Já paradoxně nejradši hraju proti těm nejsilnějším hráčům - ideálně stylově podobným mě, tzn velmi loose-aggressive typům, ta hra je totiž nejzábavnější, protože není tak přímočará.

Na rozvadovské high stakes cash game jsi byl v minulosti hodně vidět. Jaké na ni máš vzpomínky, popřípadě jak se ti tam celkově daří?

Já jsem tam hrál třikrát a za ty tri sessions jsem byl přes dva miliony plus. Pamatuju si, že jednou jsem tam byl už 70 tisic euro mínus, pak jsem na dvě hodiny odešel, v pět ráno jsem se vrátil a měl jsem 90 tisíc euro heater nahoru během hodiny a půl.

Ovlivňoval tvoji hru nějakým způsobem fakt, že se odehrává před kamerami?

Vzal jsem si na sebe lepší tričko.

Jak dlouho ti trvalo, než ses dostal na stakes, které aktuálně hraješ? Předpokládám, že jsi začínal o něco výše, než většina ostatních hráčů.

Já jsem tak dva roky hrál 25/25 Kč v Suited Aces, kde jsem byl považován asi za největší místní rybu. Potom se to nějak otočilo a v té době jsem začal hrávat už 100/200, kde už jsem lehce vyhrával a tak poslední rok a půl hraju 500/1.000 Kč a výše.

Jak na tu dobu v Suited Aces  vzpomínáš?

Ve velmi dobrém, byla tam dobrá parta lidí.

Kde všude a jak často tě za stoly v současné době můžeme spatřit?

Nejpravděpodobněji ve WINu v Revoluční, i když ne taky pravidelně. Občas si dávám nějaký heads-up battle online s Martinem Kabrhelem nebo dalšími českými profesionály.

Jak vysoká by musela CG v českých kasinech být, abys ji nehrál?

Nechci odpovídat.

Máš vůbec stanovený nějaký stoploss?

Úplně bohužel ne, měl bych se ale v tomto polepšit.

Koho z hráčů nejvíce uznáváš popřípadě proti komu se ti nejhůře hraje?

Z českých hráčů Honza Škampa, Ondra Vinklárek a Vojtěch Růžička. V live cash games je podle mě teď poslední 3-4 měsíce jasně nejlepší Martin Kabrhel - v budoucnu s ním live asi budu hrát pouze, když bude mít náhubek.

Zvýšil jsi během WPT a EPT nějak frekvenci hraní?

Nezvýšil jsem. Bohužel jsem udělal tu chybu, že jsem naskočil do prvního dne WPT - jel jsem kolem, tak jsem si řekl, ze se zastavím. Po dvou hodinach jsem toho už litoval.

Na podzim Daniel Cates přišel se svojí heads-up challenge, která měla proběhnout v rámci letošního EPT Prague. Cates byl ochoten odehrát heads-up souboj s jakýmkoliv hráčem na €200/€400 s minimem €100.000 u stolu. Nakonec se pro nezájem neuskutečnila. Z finančního hlediska to ale pro tebe již znělo poměrně atraktivně nebo ne?

Tady je spíš problém to, že v HU mě bude porážet poměrně šíleně, tipuju něco jako 20BB/100 hand a úplně šaška ze sebe udělat nechci. Nicméně zúčastnil jsem se té 6-7 max cash game v Corintii s ním, kdy se hrálo 100/200 euro, to byl docela zážitek. Jungleman je opravdu fascinující člověk, je to takový silný introvert, který působí až skoro autisticky :).

V Praze jste si s Martinem Kabrhelem během jedné z podzimních zastávek ČPT zahráli proti držiteli náramku z WSOP a HS CG hráči Marku Vosovi a jeho kamarádovi. Jak se ti proti nim hrálo a jak pro vás session dopadla?

Tak to byla taková “pushovaná” v přátelském duchu, takže moc o skillu bych tam nemluvil. Já jsem vyhrál asi čtyřista tisíc, Martin dvě stě.

Stejnou ČPT jste si s Martinem zpestřili cross-bookem, kdy ti měl vyplatit pětinásobek výhry Vojty Růžičky. Ten se nakonec umístil na finálovém stole a sázka tak poměrně rychle prosákla na veřejnost. Byl v průběhu turnaje Miky hodně nervózní?

No, to byla docela legrace. Abych to ještě vysvětlil, volá mi takhle jednou Martin a říká, že se mu nechce hrát ČPT, že je to moc malý prize pool, jestli bych mu to nemohl zvětšit. Tak jsme se domluvili, že já mu vyplatím 5x jeho prize money a on mně 5,15x Vojtovo prize money. Martin začal být lehce nervózní když se Vojta dostal na FT, protože kdyby to vyhrál, platil by mi 1,8 milionů Kč. K jeho štěstí Vojta skončil asi šestý, takže ho to nestálo tolik.

Jak to vlastně vypadá s vaší již dávno oznámenou heads-up challenge? Začíná již její podoba nabírat trochu reálnější obrysy?

Problém je, že se zatím nemůžeme domluvit na formátu. Martin by preferoval live, já online. Pokud Martin bude souhlasit s onlinem - řekněme něco jako na 30-50 vítězných HU sng’s, tak můžeme kdykoli začít.

Vojty Růžičky se mimochodem týká i jedna z tvých nejnovějších sázek. Jejím tématem přitom vůbec není poker.  Můžeš čtenářům trochu přiblížit o co jde?

Posledních pár měsíců sleduji, že Vojtěch strašně tloustne, tak jsme se vsadili, že musí zhubnout 20 kg během tří měsíců o jistý finanční obnos. Podle mě by to pro Vojtu neměl být problém, ostatně Lubor to zvládl za měsíc.

Baví tě hra stejně jako v minulosti? Ten faktor zábavy u tebe musí být, vzhledem k tvé práci a sumách, které se v ní pohybují, skutečně velký.

Upřímně, bohužel ne. Mám posledních pár měsíců takové období, kdy už třeba po dvou hodinach hry mě to přestane bavit. To logicky samozřejmě ovlivňuje moji hru, poslední dobou hraju dost špatně, protože se na poker dívam pouze jako prostředek k odreagovani. Cítím, že by možná bylo prospěšné si dát na dva-tři měsíce pauzu.

Neuniklo mi, že se v poslední době snažíš věnovat také backingu. Nese již investování do ostatních hráčů nějaké ovoce? Stojí ti vůbec případný zisk za vyloženou námahu nebo jsou za tím i jiné než finanční důvody?

Stakování mě docela baví, je to totiž  jako takové sázení na koně. To, že jsem měl u Vojtěcha u jeho WCOOP trefy nějaký podíl, se už rozkřiklo. To je asi nejmarkantnější výsledek. S Vojtěchem jsme měli ve WPT a EPT Praha teď ve hře asi pět koní, leč všichni vyhořeli.

Zapojuješ se aktivně třeba do nějakých charitativních projektů?

Já si většinu těhle věcí nechávám pro sebe a nechci o nich mluvit, protože se mi to často zdá jako kupování si dobrého svědomí. Nicméně jednu věc mohu disclosovat - je to moje stipendium pro děti ze sociálně slabých rodin na English College v Praze. Každý rok vybereme jedno až dvě děti, kterým po dobu šesti let platím školné a kapesné. Je to docela dobrá value, protože tech šest let přijde na více než million Kč. Kdyby někdo měl zájem, více je zde: http://englishcollege.cz/financni-podminky.htm

Před časem na veřejnost pronikla zajímavá příhoda ze statku Ládi Maláka, kde se odehrává čas od času vysoká cash game. Po jedné z nich jsi na Facebooku postoval, že sotva, co ses vzbudil, měl si fakturu na 350.000 Kč za zničený interiér. Co se tam dělo?

Předně chci říci, že to není něco, na co bych byl hrdý. Ale na obhajobu bych chtěl dodat to, že mám takovou lehkou, poměrně vzácnou, psychickou poruchu, odborně se tomu říká krystalofobie. Je to jakýsi panický strach ze skla - u mě se to týká hlavně oken a zrcadel - mám jakousi iracionální fobii, že se každou chvilku okno samovolně roztříští a střepy se rozlétnou směrem ke mně a zapíchnou se do mě.

Za ty roky jsem se to naučil poměrně dobře potlačovat, bohužel když se mírně napiju, tak se to zhoršuje (proto mam od psychiatra zakázáno pit). Tady u Ládi jsem to trochu přehnal, Mike Nguyen měl totiž svatbu. No a jak jsem vlivem alkoholu tu fobii přestal kontrolovat, tak jsem u Ládi vysklil všechna okna a různé výlohy ve skříních apod., protože jsem se cítil tím sklem ohrožen. Chápu, že to zní pro čtenáře velmi komicky, ale není to nic příjemného s tím žít.