Zaostřeno na Damiana Salase, Moneymakerovo dítě žijící v přítomnosti

Je mu 45 let. Žije v Buenos Aires. Poker, ačkoli výsledky mohou napovídat o opaku, je mu pouze koníčkem a civilní profesí je právník. Je ženatý se závazky - je hrdým otcem tří dětí. A od včerejšího dopoledne je také majitelem zlatého náramku z WSOP Main Eventu, tedy nejcennější pokerové trofeje světa.

Jistě pro vás není těžké z indícií určit, že dnes se budeme (opět) bavit o Damianu Salasovi. Argentinský hráč se stal vítězem finálové heads-upu hybridního $10.000 WSOP Main Eventu, který postupně hostily herny GG a WSOP.com a následně i resorty King's a Rio.

• Čtěte také: Argentina slaví, Damian Salas je světovým šampionem pro rok 2020

Salase na jeho cestě za titulem světového šampiona nezastavil nikdo a nic; v mezinárodní větvi hybridního turnaje za sebou nechal 673 soupeřů a následně si v Riu poradil i s vítězem americké části Josephem Hebertem. Při cestě do USA nedostal povolení ke vstupu do Spojených států, zastavili jej úředníci hned na dvou letištích a do Vegas dorazil až s dvoudenním zpožděním. V heads-upu v jednu chvíli ztrácel v poměru 1:9. Ve vzduchu (a to doslovně) se po celou více než měsíční dobu konání Main Eventu vznášelo nebezpečí nákazy koronavirem a tudíž automatická diskvalifikace z živé části turnaje. Inu, těch překážek bylo požehnaně a jejich překonání budiž nejpádnějším argumentem, abychom Damiana přijali jako právoplatného světového šampiona pro rok 2020.

V tuto chvíli není jasné, jak dlouho období Salasovy vlády nad světovým pokerem potrvá. Předchozí vítěz náramkového Main Eventu Hossein Ensan se na trůnu vyhříval od 17. července 2019 až do 4. ledna 2021, Damianovo kralování by přeci jen mělo být kratší - zřejmě celý pokerový svět by si přál, aby trvalo jen do poloviny července, kdy by za normálních okolností měl ve Vegas vyvrcholit další WSOP Main Event. To, jak moc koronavirová pandemie zasáhne do právě začínající sezóny, nikdo z nás ještě neví; minimálně půl roku by se měl Salas na výsluní udržet a to je dost dlouhá doba na to, abychom si novopečeného světového šampiona blíže představili. Tak copak je ten prošedivělý sympaťák zač?

Zlatý argentinský hoch

Argentina, osmá nejrozlehlejší země světa, už si v minulosti se značkou World Series of Poker spojenou zlatou radost prožila; vůbec první bracelet pro 44milionový jihoamerický stát v roce 2015 ukořistil Ivan Luca, jenž v heads-upu $1.000 NLHE freezeoutu předčil našeho Artura Rudenkova. Další kousek do národní sbírky o dva roky později přidal Andres Korn, vítěz pětitisícového lasvegaského freezeoutu.

To znamená, že Damian Salas se stal třetím argentinským držitelem zlatého náramku. Co do finančních odměn jde o nejšťavnatější triumf - Lucovi připadlo $353.391, Kornovi pak $618.285 a obě tyto sumy ve srovnání se Salasovými $2.550.969 blednou. Stejně tak se dva předchozí argentinské náramkové zářezy s tím aktuálním nemohou porovnávat ani v oblasti prestiže.

Jak už zřejmě víte, Damian Salas se stal vůbec prvním argentinským, ba dokonce i jihoamerickým světovým šampionem. V minulosti se zisku cenného titulu přiblížil jen jeden Argentinec a byl to, ehm, Damian Salas. V roce 2017 se ve Vegas v konkurenci 7.220 soupeřů probojoval až na 7. příčku, což byl vůbec nejvydařenější deep run v Main Eventu z dílny argentinský hráčů (Richard Dubini navíc v téměř turnaji obsadil 12. příčku). V Salasovi jsme poznali dalšího z nemnoha vícenásobných finalistů WSOP Main Eventu, přičemž doposud poslední přírůstek tato nepočetná skupina hlásila v roce 2018, kdy Joe Cada 5. místem navázal na svůj triumf z roku 2009.

Přestože je pouze rekreačním hráčem (nám se více líbí status semi-profesionála), Damian je dobře známou postavou argentinské scény. Ještě před startem hybridního Main Eventu součet jeho kariérních výher z živých turnajů činil $2,7 milionů a Damian se vyhříval na 4. příčce money listu své země. První živý cash zaznamenal již v lednu 2009 a hned o dva měsíce později se těšil z prvního vítězství: v uruguayském Punta Del Este opanoval $1.100 NLHE side event tamní zastávky tehdy velmi populární série LAPT a zinkasoval $43.860. Hned v červnu téhož roku se vypravil do Las Vegas a trefil zde jeden skromnější talířák v kasinu Bellagio. V Punta Del Este znovu triumfoval v roce 2013, tentokrát v $5k LAPT High Rolleru a za $107.800. Další jeho finálové deep runy z živých turnajů se počítají v desítkách.

Muž, který dělá čest svému (online) jménu

Právník, manžel, otec od rodiny - taková je soukromá vizitka novopečeného mistra světa. V mládí, když se Damian rekreačně věnoval fotbalu, byl však zřejmě jinačí zvíře; již tehdy od svých spoluhráčů získal přezdívku, která v překladu znamená „divoch“ - a tento nick si zvolil také v počátku své online kariéry. A co vám budeme povídat, pampa27 se u online stolů jako pořádné zvíře chová dodnes.

Komunitní web Pocket Fives Salasovy výhry z online turnajů nacenil na nesmírně solidních $7.646.788, přes pět milionů vybojoval v MTTčkách herny PokerStars, kde vystupuje právě jako pampa27. Součástí celoživotních earnings je i $1.550.969 za výhru v rozvadovském finále jinak na herně GG konané mezinárodní větve Main Eventu, i bez tohoto hybridního výsledku Salasovo online resumé obsahuje mnoho zajímavých tref.

Tohle je, prosím pěkně, Salasův graf z PokerStars. Downswingy se Argentinci v jeho téměř 15leté kariéře nevyhnuly, přesto se křivka nachází na té správné straně osy - po 20.117 nalogovaných MTTs s průměrným buy-inem $252 se Salas těší z profitu v hodnotě $330.912. Prvních velkých hupů se křivka dočkala na přelomu let 2012 a 2013, kdy Damian v rozmezí pár týdnů trefil $1.050 Super Tuesday a následně i $530 Sunday 500, dohromady za $163.340. Tuze profitabilní pro něj byl i úvod roku 2018, kdy pampa27 exceloval v turnajích festivalu Winter Series; v $5.200 NLHE 8-Maxu to nejprve dotáhl na 4. místo ($63.186), jen aby o pár dní později v 9-Max edici stejné klání získal titul - a s ním spojených $139.183.

Další festivalové vítězství pampa27 oslavil během Turbo Series 2019, kdy trefil $530 NLHE [6-Max, Progressive KO] za příjemných $74.591. Od druhé poloviny nyní již předloňského roku se sice Damianova čísla začala propadat, ovšem downswing byl na konci roku 2020 zažehnán velmi stylově: Salas nejprve zvítězil v 475členném posledním turnaji EPT Online, kdy si z $1.050 NLHE Last Chance eventu odnášel $117.475. 20. prosince, již po návratu z rozvadovského finálového stolu, pak Damian opanoval další talířák, tentokrát $1.050 Sunday High Roller [8-Max]. Triumf v 226 entries čítajícím poli měl hodnotu $54.683.

Existují navíc trefy, o nichž web Pocket Fives - v jehož celosvětovém leadeboardu Damian momentálně okupuje fantastickou 15. příčku - neví. Jako například v režimu reálných jmen v září konaný $10.300 WPT World Online Championships, v němž bylo na partypokeru zaznamenáno 1.011 registrací. Salas byl chipleaderem finálové devítky, za konečnou 3. pozici nakonec obdržel $814.664. Nu, rozhodně to nebyla největší trefa jeho životní sezóny...

Nejrozlítanější šampion...

K zisku titulu světového šampiona v letech 1970 až 2019 vždy vedla jedna a táž cesta: na pár dní se v Las Vegas zavřít do útrob resortu Rio (či dříve Binion's) a doufat, že v nejdůležitějším turnaji sezóny se štěstěna usměje právě na vás. V období November Nine bylo toto čekání proloženo několikaměsíční přestávkou, všechny handy bez výjimky se však rozdaly u lasvegaských stolů. To letošní/loňský šampion Salas to k cennému titulu musel vzít pořádnou oklikou.

Do prvních dvou herních dní hybridního WSOP Main Eventu se Damian zapojil z domovské Argentiny. Postupem mezi finálovou devítku získal pozvánku do Rozvadova - to máme nějakých 11.800 kilometrů vzdušnou čarou. Po rozvadovském triumfu v polovině prosince se Damian po stejné trase prolétl zpět do Buenos Aires, odkud pak na přelomu let vyrazil do Las Vegas, což dělá dalších 9.816 přímou linkou - v reálu ale Damian díky přestupům nějaké ty kilometry do svého cestovního itineráře ještě přidal.

Aby tedy nad hlavu mohl pozvednout nejcennější pokerovou trofej, musel Damian podle našeho hrubého výpočtu nacestovat přes 33 tisíc kilometrů. Hybridní Main Event 2020 sice nebyl desetidenním turnajovým maratónem jako jeho o něco starší sourozenci, cesta na vrchol ale vzhledem k podmínkám také nebyla zrovna nejsnadnější. Ne, žádný jiný z 43 bývalých světových šampionů si nemůže říci, že si při své vítězné pouti zahrál na třech různých kontinentech, pakliže budeme Severní a Jižní Ameriku považovat za jeden světadíl.

...se také pořádně nadřel

V dalších odstavcích možná smícháme nějaká ta jablka s hruškami, hybridní podoba náramkového Main Eventu si ale o takovou mixáž přímo říká. Tak tedy; heads-up z růžičkovského vydání Turnaje turnajů se v roce 2016 zapsal do historických análů jako ten vůbec nejdelší. Qui Nguyen a Gordon Vayo, kteří se v útrobách Ria přetahovali o titul a s ním spojených $8.005.310, potřebovali 181 společných rozdání, než se překvapivým šampionem stal Nguyen.

Tento rekord příliš dlouho nevydržel, vůbec nejdelší heads-up WSOP Main Eventu v historii byl odehrán v roce 2018. Tehdy se v závěru 7.874členného turnaje potkali John Cynn a Tony Miles a aby mohlo být Las Vegas překřtěno na Cynn City, museli dealeři rozdat celkem 199 heads-upových hand.

Tolik k jablkům, teď ty hrušky. Pánové Salas a Hebert spolu absolvovali 173 rukou. Rekordní údaj to není, ovšem v historickém srovnání jde stále o jeden z nejdelších duelů vůbec. Má to však svá ale: prvních pár desítek hand se mohlo s klidem vyškrtnout, 500 bb deep souboj se v úvodu nesl v duchu vzájemného oťukávání. V koncovce heads-upu jsme pak (na dálku) byli svědky jiného extrému: oběma hráčům zoufale chyběly žetony, 20minutová délka blind levelů se ukázala být zoufale krátkou. Když Nguyen porazil Vaya, všechny chipy ve hře měly hodnotu 112 velkých blindů. Přetahovaná mezi Cynnem a Milesem skončila v okamžiku, kdy si oba hráči stále dělili 98 herních jednotek. Závěr nejčerstvějšího duelu však nastal na 20blindové metě. Nikoli 20 bb deep - 20 blindů pro oba dohromady.

Když Joe Hebert v 173. ruce nahlásil all-in za 390.000, poslal do hry jen osmičku bigů. Damian Salas, v tu chvíli majitel 610tisícového stacku, držel jen 12 blindů. Chvíle, kdy by push/fold tabulky začaly hráčům diktovat all-iny s jakýmikoli dvěma kartami, nebyly příliš vzdálené - a takové proporce nejprestižnějšímu duelu světa opravdu nesluší. Salas stále absolvoval jeden z nejdelších heads-upů historie, jen mu kvůli shallow parametrům zřejmě k prošedivělým skráním přibyl nějaký ten bílý vlas navíc.

Tady a teď

A nebo ne? Na věc je možno nahlížet také tak, že Damian Salas nejdůležitější duel kariéry zvládnul s klidem zenového mistra. Právě na svou mentální přípravu totiž v pozápasovém rozhovoru klad velký důraz: „Myslím, že hlavní věcí je soustředit se na přítomnost. Na to jsem po docela dlouhou dobu pracoval. Musíte se soustředit na handu, kterou máte právě teď. Jestliže jste přišly o žetony, to už patří minulosti,“ řekl Damian zkušené žurnalistce Sarah Herring.

Krátce poté Salas poděkoval svému učiteli jógy, panu Spinnerovi (přepis jména bez záruky). „Na tohle jsem se připravoval dlouho a myslím, že díky tomu soustředění a všemu okolo jsem vyrostl, jako člověk i jako hráč.“ Umění žít přítomností je součástí mnoha duchovních směrů, pro pokerové hráče je takový mindset obzvláště prospěšný. A jsme si jisti, že Damian si současné okamžiky vychutnává plnými doušky. Je to přeci jen zasloužená satisfakce za eliminaci od finálového stolu v roce 2017 - tehdejší přítomnost přeci jen tak sladká nebyla.

Kruh se uzavřel: Zvítězilo Moneymakerovo dítě

Krom poděkování rodině a fanouškům, kteří Damianovi tu z menší, tu z větší vzdálenosti dodávali energii, Salas v prvním mistrovském rozhovoru zmínil ještě jednu zajímavost. „Splnil se mi sen. Všechno to začalo, když jsem sledoval turnaj na ESPN, myslím, že to bylo v roce 2004 nebo 2005,“ vrací se Damian do doby, kdy mu táhlo na třicet. „Viděl jsem Moneymakera a řekl si, že jednoho dne chci také vyhrát náramek. A tím to všechno začalo.

Zřejmě nikdy se nedozvíme, kolik přesně hráčů nastartovalo svou kariéru po shlédnutí záznamu náramkového triumfu tehdy 27letého účetního. Rozhodně jich bylo dost na to, aby byl již v roce 2004 zažehnut pokerový boom - a jak se ukazuje, dopad legendárního vítězství Chrise Moneymakera se neomezoval jen na severoamerický kontinent.

Je to jen pár dní, kdy světový šampion pro rok 2003 po dlouhých 17 letech rozvázal partnerství s hernou PokerStars, v jejímž Team Pro byl nejdéle sloužícím členem. Mezi řádky Moneymakerova oznámení šlo vyčíst, že pokeru už se bude hlavní postava boomu věnovat jen sporadicky - můžeme to nazvat odchodem do důchodu, chcete-li.

Jeden hráč se loučí, ovšem do řady jeho následníků přibyl muž, který s pokerem začal právě kvůli Moneymakerovi. Kruh se zavírá, Chrise s jedním z jeho pokerových dětí navíc pojí výše získané odměny; Moneymaker si z Vegas v roce 2003 odnášel $2.500.000, Damian dohromady zinkasoval o $50.969 víc.

Zřejmě všichni bychom světovým šampionem pro rok 2020 raději nazývali někoho, kdo by za sebou měl desetidenní herní maratón, kdo by k titulu dokráčel přes tisíce soupeřů. Snad vás ale předchozí řádky přesvědčili o tom, že titul nakonec skončil v dobrých rukou; výjimečná sezóna zasluhuje výjimečného mistra a Damian Salas výjimečným bezesporu je.

Táhneme za jeden provaz. Nová facebooková stránka Pokerman CZ / SK světem pokeru provede všechny české i slovenské fanoušky.