Úvod k technice hry

Dejme tomu, že byste se chtěli naučit tenis a vyhrávat v něm, trénovali byste, studovali hru top tenisových hráčů, pracovali na své kondici, platili trenéra a trávili tenisem spoustu času. Ovšem kdykoliv byste nastoupili k jakémukoliv soutěžnímu zápasu, hráli byste s pingpongovou pálkou a v holinkách. Po prohře (dost pravděpodobné) byste nadávali na smůlu a na svoji neschopnost. Znovu byste ještě víc dřeli na své technice, víc trénovali a studovali tenis. Pak byste ale k dalšímu zápasu nastoupili znovu s pingpongovou pálkou a v holinkách. Má pak práce na technice hry smysl? Úplně stejně je to s pokerovými hráči, kteří pracují na své hře, ale ignorují bankroll management a odmítají se zabývat zvládáním tiltů.

Jasné je, že poker je mnohem komplexnější záležitost, než se zdá. Technika hry prostě není všechno. Je možné se setkat i s takovým názorem, že poker je životní styl. Nepochybně ano. Specifickým způsobem mění a formuje nás i náš život. Výhry a prohry mají značný vliv na naše nálady a s těmi pak často odcházíme od reálných nebo virtuálních stolů do běžného života. Když se daří, můžeme si dovolit např. zajímavou dovolenou či víc volného času a naopak, když se nedaří, jsme nuceni se omezovat a uskromňovat. A to se netýká jen pokerových profesionálů, ale prakticky všech hráčů, pokud samozřejmě nehrají o zcela bezvýznamné sumy. Je potřeba se smířit s tím, že bez rozvíjení určitých kvalit, jako je sebeovládání a disciplína, se prostě neobejdeme, že je potřeba se naučit plánovat a že je nutné poker vhodně zařadit do našeho života. Jinak se prostě nikam nehneme a zabývání se technikou hry by byl jen zbytečný humbuk.

S tím úzce souvisí ještě jedno téma. V čem spočívá zábavnost pokeru? V napětí, požitku ze hry, v riskování, v porážení soupeřů a podobně? Asi ano, ale osobně znám mnohem lepší hry a způsoby, jak se zabavit. Ve skutečnosti jsou tyto požitky u pokeru, alespoň pro mě, relativně málo zajímavé. Nejzábavnější na pokeru mi přijde vyhrávání peněz. Možná to někomu přijde přízemní, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Na prohrávání peněz za neustálého kmitání a klikání myší po obrazovce (online poker) mně osobně nic zvláštního nepřipadá. Vám ano? Mnohem lépe a levněji se zabavíte u nějaké počítačové hry s méně statickou grafikou a stereotypností. Romantické prohrávání v kasinu a lá westerny je možná zábavnější, ale to se nepotřebujete učit relativně složitý poker (oproti jiným hrám v kasinech) a můžete se pobavit na ruletě či naházet peníze postupně do "výherního" automatu, za což vás pobaví spousta zajímavě blikajících světýlek.

Samozřejmě, že to tak úplně není. V pokeru je dost zábavné i vymýšlení strategií a psychologický boj. Poker bezesporu strčí zábavností všechny ostatní hazardní hry (k nimž je trochu neprávem přiřazován) do kapsy, ale o to mi nešlo. Šlo mi o vytvoření bojovnější nálady a motivace před zabýváním se technikou hry.

O čem ten poker vlastně je? O správném bankroll managementu, zvládání emocí, správném začlenění do života, pochopení principů hry, strategii, pravděpodobnostní matematice, psychologii, technice hry, čtení protihráčů, dlouhodobých plánech, správném rozhodování? Ano, je to o všech těchto vyjmenovaných i dalších oblastech a tématech. Poker je hra různých výhod, které v různých pokerových oblastech máte nebo nemáte.

Pár příkladů… Začnete hrát, jen když jste schopni se plně soustředit. Výhoda. Začnete pracovat na tiltu a začnete se dřív a snáz vracet ke své nejlepší hře. Výhoda. Začnete si víc všímat, jakým způsobem hrají protihráči. Výhoda. Atd. V technice hry každé jednotlivé zlepšení vede k drobné výhodě. Naučíte se jakoukoliv konkrétní matematickou souvislost. Drobná výhoda. (Pokud ji nebudete ignorovat a pomůže Vám se správně rozhodovat.) Začnete lépe vybírat startovací kombinace. Drobná výhoda. Atd.

Tak dlouho střádáte všemožné drobné výhody, až se z vás stane vyhrávající hráč. To vyžaduje vytrvalost. Výhoda, kterou získáte, bude jen malá a je těžké ji udržet. I jiní hráči se zlepšují. Dále musíte přehrát poplatek kasinu nebo serveru, což má mnohem větší vliv, než si někteří hráči uvědomují. Také má vlastní hra tendenci stagnovat.

O ziskovosti hry rozhoduje jedna jediná okolnost - jestli hrajeme proti hráčům lepším nebo horším než jsme my. Tj. jestli naše nastřádané výhody v technice a souvisejících oblastech celkově převyšují jejich o tolik, že uhrajeme i poplatek herně a začneme generovat profit. Co z toho vyplývá? Mnoho, například to, že vyhledávání takových her, kde disponuji dostatečnou převahou, je zcela zásadní podmínka pro profitabilnost. Opomíjení této skutečnosti může vést například k tomu, že hráč, který by byl schopný ziskovosti s většinou hráčů, se střetává s příliš těžkými soupeři (např. hraje příliš vysoký limit) a je ztrátový.

Doporučuji:

Akceptovat, že techniku hry je naprosto nutné podporovat plánováním, správným bankroll managementem, zvládáním tiltu, volbou her, volbou heren (např. snaha o co největší rakeback) atd.

Pochopit, že učení se pouze ze hry je obtížné a má své hranice.

Rozhodnout se, že po celou dobu, co se budu věnovat pokeru, budu pracovat na technice hry, tj. budu se ho stále učit.

Vyčlenit část času určeného na poker na studium, např. na čtení knížek, článků, na analýzu vlastních odehraných hands, na učení se pravděpodobnostním souvislostem, na konzultace s jinými hráči atd.

Vést si a vyhodnocovat statistiky - čím víc různých statistik, tím lépe - "statistika nuda je, má však cenné údaje".

V mé praxi:

Nějak se mi podařilo brzy prokouknout, že je potřeba pro úspěch v pokeru střádat různé výhody, kde se dá, a že některé leží i mimo oblast techniky hry. Založením jsem hráč a neinklinuji k hlubokým vědeckým rozborům a analýzám pokeru z matematického hlediska. To rád přenechám jiným. Také bych nejraději jenom hrál. Jenomže bych také rád vyhrával, což mě nutí čas od času pracovat i na technice hry. Ale upřímně, má to dost rezervy. Tipuji, že je na tom podobně dost hráčů. Ze začátku jsem se snažil naučit se co nejvíce ze hry. Tuto fázi bych doporučil všem začátečníkům. Naučit se pravidla a pak co nejvíc nahrát. Teprve pak ve frustrovaném stavu se zkušenostmi, co se u pokeru děje, začít řešit techniku a vše kolem. Postupně mě snaha o zlepšení přivedla ke čtení knih o pokeru a zabýváním se různými pravděpodobnostními souvislostmi (se znalostí pravděpodobnosti flush draw a oboustranné postupky draw na flopu po čase prostě nevystačíte). Každá kniha mě nějak obohatila. Ze začátku mi otevíraly oči. Ne všechno mi fungovalo a sedělo. Jako hráče mě zajímají informace, postupy a strategie, které mohu s úspěchem zařadit a uplatnit ve své hře. Byly i "mrtvé vývojové větve", některé styly a postupy mi nešly uplatňovat, prostě mi nefungovaly. Hledání a zkoušení nových nápadů a myšlenek je samozřejmě jednou z možností, jak svoji hru vylepšovat. Velmi dobrým bankroll managementem, plánováním a řadou výhod, které nepřímo souvisí se hrou, se mi dařilo a daří překonávat technické nedostatky a málo zkušeností. Na technice své hry stále pracuji a také stále sbírám nové zkušenosti. Vypadá to, že poker se dá učit celý život.

Příklady chyb:

Izolovaná technika hry - opakovaně zmiňované v článku. Sebelepší hráč, pokud si například opilý při družném živém hovoru s kamarády v hospodě otevře notebook, který zamrzá a má špatné připojení a investuje do online her, okamžitě ohrožujících jeho bankroll, jen těžko může očekávat, že ho jeho brilantní hra spasí.

Ignorování studia pokeru - notoričtí hráči budou jen neradi obětovat drahocenný čas určený na poker na studium a práci na technice hry. Bohužel se jedná o zcela zásadní překážku k profitabilnosti nebo větší profitabilnosti. Taky mě to štve, ale nedá se s tím nic dělat.

Samá teorie a minimum praxe - moc si to neumím představit, ale možná jsou typy lidí, co znají každou pravděpodobnost, co se v pokeru vyskytuje, přečetli stohy knih, ale hrají tak málo, že se nenaučí znalosti uplatnit při hře a vyvíjet svůj osobitý styl.

Pocit, že už není nic, co se naučit, co zlepšit - to je okamžitá stagnace a počátek úpadku hry. Pravděpodobně to také povede i k nudě a ztrátě motivace, což bude tilt stav.

Ignorování rakebacku a nabídek herny - to samé co pracně získáte zlepšením hry, snadno získáte větším rakebackem a využíváním různých výhod, které u herny, kde hrajete, můžete obdržet.

Vymlouvání se na smůlu - pokud hodně hrajeme a jsme dlouhodobě ztrátoví, je jasné, že to není smůlou. Stěžovat si na smůlu je zbytečné plýtvání energií. Všichni hráči zažívají badbeaty a různé hororové downswingy, není to nic divného. To je prostě poker. Poker není letní piknik u vody. Lépe, než se litovat, je hledat a řešit různé technické a jiné nedostatky. Část prohraných hands, které někteří hráči svalují na "smůlu", jsou špatně zahrané, např. nekrytím slabých draw, špatnou startovní kombinací karet ze špatné pozice, neochotou zahodit apod. Časté vymlouvání na "smůlu" lze považovat za znak určité slabosti a nepochopení některých principů pokeru.

Časté "překopávání" hry - pokud si nenecháme dostatečný objem turnajů a hands na prozkoumání určitého stylu nebo třeba jen zajímavého motivu, nikdy nezjistíme, co nám vlastně funguje a co ne, co nám sedí a co ne. V pokeru není krátkodobě pojítko mezi akcí a reakcí ani trochu směrodatné. Časté a prudké změny ve hře vedou k chaotickému a nahodilému stylu hry. Takhle se prostě nedá s technikou hry pracovat.

Pobíhání mezi limity, turnaji a různými druhy pokeru - podobné předcházejícímu. Jen těžko lze vyhodnocovat a pilovat techniku, když každou chvíli hrajeme odlišné hry. Co funguje na jednom limitu, může být klidně naprosto zkázonosné na jiném. Občasné oživení změnou typu turnaje a hry je zdravé, ale nesmí se to zvrhnout v chaos a bezplánovitost.