Téma: Ladies eventy - příliš mnoho povyku pro nic

Čtyři roky trvající pokles návštěvnosti se v rámci kolosu, jakým je European Poker Tour, zkrátka neodpouští a pokud je všeobecná šuškanda pravdivá, prestižní tour se do francouzského Deauville ve dvanácté sezóně nevrátí. Z určitého úhlu pohledu je to možná trochu škoda, protože když opomeneme tradičně skvělé výsledky našich hráčů, měla tahle zastávka řadu specifik, nad nimiž se pokerový svět mohl jednak docela dobře bavit, a druhak občas dokázala přerůst zdi kasina a v médiích či sociálních sítích rozpoutat hodně horlivé debaty na rozličná témata. Podivně ohyzdné žetony, nutnost striktně dodržovat vymezenou otevírací dobu kasina a v neposlední řadě tamní zákony, jež se ostře vymezují proti jakémukoliv náznaku genderové nebo jiné nerovnosti. Tenhle efekt se projevil přesně tam, kde byste to čekali. Tradiční hysterie se strhla zejména okolo Ladies eventu, kde se mezi nastoupivšími dámami s pocitem dobře odvedené práce producírovalo také 22 mužů. Ale o tom až později. Nejprve si totiž na takové turnaje posvítíme z trochu širšího úhlu pohledu.

Nejenže tohle téma není příliš originální, ale do hry v případě tvorby podobného článku vstupuje onen ošidný faktor toho, že rozhodnutí vyjádřit se k němu, je tak trochu chůzí po tenkém ledě (zvláště ve stínu několika vpravdě odstrašujících událostí poslední doby). A zvláště tehdy, pokud stejně jako já zastáváte názor, že vlastně není důležité do takové míry, aby se o něm musely každoročně vést dokola stále ty samé debaty. Peakové roky, kdy si zejména během června, v době konání lasvegaské World Series of Poker, světová pokerová média vybrala svoji chvilku a hloubala nad úlohou ladies eventů, jsou naštěstí minulostí. Stále však existují lidé, kteří jej staví nad úroveň mnohem palčivějších problémů současného pokeru.

Jeden ze základních důvodu přeceňování pozice ženských turnajů souvisí s neschopností zařadit si je do správného kontextu historického dění. Lidé jsou, zdá se, stále přesvědčeni, že si jako jakási novinka stále hledají své pevné místo. Že někdy během dob pokerového boomu dali organizátoři hlavy dohromady a přišli s geniálním nápadem, jak povědomí o pokeru a jeho reputaci ještě více přiživí mohutným přílivem ženských hráček. Nejen, že to není pravda, ale historie navíc ukázala, že neexistuje žádný prokazatelný důkaz takového efektu. Historicky první ladies event, konaný jako součást WSOP, se uskutečnil již v roce 1977 a své místo měl poté v programu v každém z následujících ročníků. Uběhlo tedy dlouhých osmatřicet let a v kolonce statistiky procentuálního zastoupení ženských hráček v Main Eventu 2014 svítí údaj 4,2%, což s odchylkou jednotek procent odpovídá vzorku z ostatních turnajů velkých světových festivalů. Jak je to možné?

Když přijde na výčet možných důvodů, zřejmě nejčastěji se v médiích setkáte s názorem, že se hráčky ve výrazně maskulinním prostředí necítí komfortně a přestože se rády v ženských turnajích pobaví, k další návštěvě se již neodhodlají. To je samozřejmě ve velkém procentu případů pravda a tento jev se dá koneckonců dost dobře vysledovat i v tuzemských ladies eventech. S tím spojený argument mluví o výrazném nepoměru ženských hráček v živých turnajích a online hrách o reálné peníze. Zatímco v prvním případě tento údaj můžeme pro jednoduchost zúžit na zhruba pět procent, v roce 2013 se v herně PokerStars naproti tomu vyšplhalo na 10,5%. Problém je, že celá záležitost je mnohem komplexnější, než aby se dala zúžit jen na pouhé konstatování, že ženy pocítí vlnu děsu pokaždé, když se ke kamennému kasinu jen přiblíží. Některé jistě ano, ale svoji úlohu hrají i další faktory (opomeňme nyní ten, že bohužel ne vždy hraje na takovém online účtu žena).

Jeden z těch nejdůležitějších souvisí s tolik propíranou konstantně se zvyšující úrovní pokeru, ke které nepopiratelně dochází na obou polích. Jestliže před nějakými čtyřmi, pěti lety scénu zasáhl evidentní náhlý nárůst ženské populace v živých turnajích, mělo to souvislost také s tím, že hráčská úroveň byla v té době všeobecně nižší, tudíž bylo zároveň mnohem jednodušší prorazit si cestu do dražších live eventů. Tedy těch, které jsou na očích. Než se mě někdo pokusí osočit z genderové předpojatosti, tenhle problém se samozřejmě týkal i mužů, jen zkrátka v té mase tolik nevyčnívali (v budoucnu se však projevil i u jiných forem "malých hráčských skupin", typicky např. u Super High Rollerů). A pravdou zůstává, že se v posledních letech na high stakes scéně objevilo jen zoufale málo nových tváří. I když se zamyslím dlouho a důkladně, přísnější srovnání snesou snad jen Luciana Manolea s Loni Harwood.

Tahle myšlenka není tak úplně z mé hlavy. Přivedl mě k ní Mike McDonald v předvčerejším živém vysílání Joeyho Ingrama. Timex během rozhovoru bez okolků zároveň přiznal, že na přelomu aktuálního desetiletí bylo, zejména mezi americkými reguláry, zkrátka v módě stakovat do drahých turnajů své kamarádky a ostatní hráčky. Jakkoliv nepatřičně to může někomu znít. To samé se dá navíc zcela jistě vztáhnout i k tendencím tehdejších managementů pokerových heren. Později se ale ukázalo, že se takové investice zkrátka nevrací a ze všech těch jmen hráček, které po ukončení sponzorské spolupráce pokerovou scénu v tichosti opustily, by se dal vytvořit skutečně obsáhlý seznam. Vždyť kdo si dnes ještě vzpomene na Alexii Portal, Clonie Gowen, Katju Thater, Eriku Schoenberg, Evelyn Ng, Liz Lieu nebo třeba Sandru Naujoks? Obrovská část ženského poolu byla v těch dobách tvořena právě stakovanými či sponzorovanými hráčkami a když tahle vlna pominula, ženy se na nejvyšší úroveň v turnajové hře dostávaly jen s velkými potížemi.

Podotýkám, že mluvíme konkrétně o světovém turnajovém okruhu a nutně to nemusí platit v případě online CG a SNG turnajů, v případě nichž je důkladná analýza z pochopitelných důvodů prakticky nemožná. Přestože nemám k dispozici přesné statistiky, není těžké si domyslet, že drtivá většina z oněch výše zmíněných 10,5% má své pole působnosti na micro/low stakes. Také neznám přesný důvod, proč se některé z dam své kariéry vzdaly. Poker mohl ustoupit mateřským povinnostem a s tím spojené nechuti absolvovat náročné cestování, či fungovat v přehozeném režimu. Ale to už se zase pomalu dostáváme k daleko širší společenské diskuzi, která je zcela nad rámec tohoto článku, takže od ní rychle pryč.

Čemu se ale v celé argumentaci vyhnout nelze, je otázka rovnosti pohlaví. Světě div se, ale v některých disciplínách si zkrátka rovna nejsou. Vždy tomu tak bude, byť za vyvrácení tohoto tvrzení bude stále někdo bojovat do krve. Nemusíme ostatně chodit daleko. Pro srovnání si můžeme vzít třeba hru, která je pokeru nejbližší, tedy šachy. Průzkum, který byl v roce 2009 proveden ve vzorku 120 tisíc členů Německé šachové federace, ukázal, že poměr mužů a žen je přibližně 16 ku jedné ve prospěch první ze skupin. Debaty se sice o důvodech vedou také, ale nezdá se mi, že by byly podobně vyhrocené. Analogicky můžete vše vztáhnout také na snooker, šipky a jiné radovánky, kde se fyzické dispozice mezi oběma pohlavími tak nějak logicky mažou.

Pokud se nestane nic mimořádného a nepředvídatelného, poměr žen na živých akcích bude v nadcházejících letech a zřejmě i desetiletích i nadále oscilovat v řádech malých jednotek procent. Je to škoda? Asi ano. Je to něco, co by nám mělo dělat výraznou starost? Určitě ne.

Ona totiž představa, že by se v nové vlně ženských hráček objevil někdo, kdo by dokázal tak razantním způsobem ovlivnit myšlení té obrovské masy pokerem nepolíbených lidí, je roztomile bláhová. Ne, pohled veřejnosti na poker mávnutím kouzelného proutku nezmění ani tak geniální ambasador, jako je Daniel Negreanu, kterého Luděk Staněk před několika měsíci na Twitteru překřtil na Messiho pokeru, což je zřejmě jeden z nejpřesnějších příměrů, jaký mohl použít. Kdybych chtěl v téhle analogii pokračovat, stejně tak jako ze světa už nikdy nevymizí názory, že když se za kulatým cosi honí 22 kacířsky přeplácených lidí, chleba levnější nebude, i poker zůstane pro většinu obyvatelstva nepochopeným hazardem, který rozvrací rodiny a ničí lidskou důstojnost. Mimochodem, zajímá mě, jak se pokerová média chopí tématu, že je Negreanu aktuálně spojován s takovou značkou, jako je National Hockey League (NHL). Zatím se mu na můj vkus nedostává pozornosti, jakou by si zasloužil.

Budu se opakovat, ale ať už se to někomu líbí nebo ne, současný poker je ve stavu, kdy by se měly řešit jeho opravdové problémy. My, jako Češi, bychom si toho měli být dobře vědomi.

Jde to i jinak - Jan Kytlica se sice před čtyřmi lety na pardubickém pokerovém festivalu nedostal ani přes pokladnu, ale zábava to byla.

Na závěr se velkým skokem směrem vzad vrátíme k úvodu celého článku. Pro mě jasný závěr má totiž i debata, jak správně nahlížet na muže, kteří do ženského turnaje nastoupí. Takové rozhodnutí nemá snad jediné logické zdůvodnění, takže pokud se někdo do takového turnaje vědomě zaregistruje, nesmí se divit, že bude tak trochu za troubu. Už proto, že velké části svých soupeřek necitlivě zkazí pro ně sváteční okamžik, na který se mohly těšit už dlouho dopředu. Jestli někomu dělá radost postup takovým eventem, je duševní mrzák, se kterým si zaslouží stejnou ignoraci, jako vítězný Oliver Derkx.

Celé to zkrátka trochu připomíná ten slavný internetový meme o internetových diskuzích a paraolympiádě - totiž, pokud jste muž a vyhrajete ladies event, stejně zůstanete retardem.