Pokerman.cz - Průvodce světem pokeruHome
váš průvodce světem pokeru
menu


Luděk Staněk: Stapleton a Hartigan? Extrémně profesionální dvojka

Luděk Staněk je v pokerové komunitě synonymem pro zkušeného komentátora, bloggera a moderátora našeho pořadu PokermanTV. Tentokrát se ale do pozice zpovídaného dostává on sám. Rozsáhlý dvoudílný rozhovor pro POKERMAN.cz nabídne průřez jeho životem, novinářskou kariérou, láskou k fotbalu a samozřejmě také působením ve světě pokeru.


Luděk Staněk se na tuzemské pokerové scéně pravidelně pohybuje již šestým rokem. Za tu dobu se do povědomí komunity dostal zejména jako komentátor přenosů z velkých turnajových sérií, blogger a od roku 2012 také jako moderátor našeho úspěšného pořadu PokermanTV. I jeho cesta ke hře vedla přes média, jak se později dozvíte z našeho obsáhlého dvoudílného povídání, v němž naťukneme témata, která vám Luďka představí z výrazně širší perspektivy. Tedy jako legendárního hudebního kritika, anarchistu, šéfredaktora tištěných časopisů a člověka, jenž je bez debat jednou z nejzajímavějších osobností současného českého pokeru. V závěrečném dílu našeho rozhovoru se přesouváme k pokerovým tématům a ostatním Luďkovým zálibám.

Luděk Staněk

Jak ses dostal ke komentování pokeru? Pamatuješ si ještě na svůj úplně první přenos?

Určitě - WSOP Main Event první díl. Rok 2008, myslím. Komentoval jsem ho v Hradci Králové. To si budu pamatovat dlouho. Moje cesta k pokeru byla zase přes média. Někdy v roce 2004 jsem si pořídil ilegálně anglický satelit, protože jsem plánoval nějaké televizní projekty a chtěl se podívat, jak to dělají tam. A jednou večer jsem narazil na přenos pokeru. Byl to Main Event WSOP v roce, kdy vyhrál Raymer. Já na to koukal a insta jsem se do toho zbláznil. Našel jsem si kasino, kde se tehdy hrálo živě -  bylo to Banco - a vyrazil na turnaj. Vypadl jsem za chvíli, ale hra mě bavila. Pak jsem tam chodil pravidelně, seznámil se s pár lidma a nakonec se nějak dostal ke komentování. S tím mi tehdy pomohl hodně Tomáš Kvapil, kterého někdo oslovil, ale on to nechtěl dělat sám. Tak jsme šli spolu. První přenosy byly WSOP a WPT. Nikdy nezapomenu, když jsem poprvé komentoval přenos, který jsem o tři roky dříve viděl na tom anglickém satelitu a říkal si, jaká by byla paráda to jednou komentovat…

Dva roky po sobě jsi sdílel komentátorské stanoviště na pražské EPT s Joe Stapletonem a Jamesem Hartiganem a o přestávkách jsi po chodbách Hiltonu procházel plný zážitků. Takže - jací jsou?

Extrémně profesionální. Abych použil tu populární větu - jedou si to svoje. Baví se pouze ze štábem, s ostatními komentátory minimálně, mezi sebou jen málokdy o osobních věcech. Ale jako komentátorská dvojice fungují naprosto fantasticky. Speciálně, když si člověk uvědomí, že Hartigan je profesionální rádiový speaker, který se poker učí za pochodu a Stapleton neúspěšný komediální scénárista, který se před pár lety dostal k pokeru také vlastně náhodou. Mají dokonale udělané role - Hartigan sleduje statistiky hráčů, biografie a podobně a Stapleton komentuje herní situace. Je hrozně zajímavé, že byť není nijak špičkový hráč, všechny herní situace komentuje s naprostou jistotou v hlase a bez stopy zaváhání, používá všechna módní slova a podobně, což dělá z jeho projevu projev experta. A to je v kombinaci s vtipama, které si naprosto pečlivě připravuje před každým streamem (některé vtipy si píše na papír, vyzkouší je těsně před začátkem na Hartiganovi a když nefungují, tak je ještě přepíše) prostě skvělá „lajna“.

Stapleton rozhodně vychází z toho, jak začal komentovat WSOP Norman Chad, ale upravil to a posunul to dál. Dneska jsou určitě nejlepší komentátorská dvojka. Je to vážně fascinující, sledovat ty dva při práci. Navíc, a to bych rád řekl, je strašně zajímavé vidět, jak mají Pokerstars udělané streamy. Nic tak profesionálního a po všech stránkách dobře zorganizovaného jsem neviděl v žádné české televizi. Je fakt radost na tom dělat.

Když už jsme u EPT - hodně tě letos zaujal Daniel Negreanu, s kterým jsi už měl možnost sám mluvit během svého pár let starého výletu do Monte Carla...

 Nikdo dnes podle mě němá takovou hodnotu jako Negreanu. Výborný hráč, který je navíc dokonale media friendly a i když je v jet lagu nebo právě vypadl z turnaje, baví se s vámi jako s kamarádem. Tenhle přístup má vlastně každý hráč od PokerStars. Elky je skvělý na rozhovory, Eugene Katchalov jakbysmet, ale Negreanu pořád o něčem přemýšlí, pořád řeší poker, ale přitom to není nerd a má něco za sebou. Výborný chlapík, byť jeho legendární potíže, ať už s ubytováním nebo wifinou nebo jídlem nebo čímkoli dalším, jsou na EPT okruhu proslulé. Ale zase - třeba jeho řešení jetlagu, které zveřejnil na twitteru mi hodně pomohlo.

To mi uniklo. O co jde?

Vymyslel, nebo možná někde opsal, jak se vypořádat s pásmovou nemocí, tedy jet lagem, pomocí úpravy stravy. Výbornej life hack, dá se to vygooglovat. A takových vychytávek má několik.

Při komentování se - podobně jako třeba už zmíněný Stapes - stylizuješ do role řekněme takového zvídavého šaška a lidé ti občas vyčítají pokulhávající fundamentální znalosti. Je tohle podle tebe cesta, jakou by se měly pokerové přenosy ubírat?

Tohle je hodně dobrá otázka. Jak už jsem říkal, u Stapese je ta role trochu jiná, on je zároveň za šaška i experta. Asi se budu hádat o svých pokulhávajících elementárních znalostech, ale na druhou stranu, určitě jsem v přenosech pár věcí posral a radost z toho rozhodně nemám.Ale já nejsem ve studiu za experta, toho tam vždycky chci mít s sebou. Zároveň to ale musí být někdo, kdo funguje. Problém je vždycky to, co od toho přenosu chceš a komu je určený. Já lidem vždycky říkám, že ode mě se lidi poker vyjma základů nenaučí. Mým úkolem je představit jim ho jako něco přitažlivého a zábavného, co má smysl hrát a co hrají zajímaví lidé. Pokud se chcete naučit hrát poker tak, abyste se mohli porážet nejvyšší hru, na kterou máte - fajn, pak pro vás je spousta výukových videí, které si můžete zaplatit. Někde mezi jsou pak streamy, které nejsou úplný mainstream, jsou pro poučenější diváky, ale pořád mají mít vedle výukové i zpravodajsko-zábavní funkci.

Spousta lidí tohle nechápe. Když mi lidé říkají, že to nemůžu komentovat, protože to nemůžu hrát, pak nechápou jak celá věc funguje. Já to řešil párkrát s Mírou Bosákem, se kterým se občas potkáváme v hospodě a já se s ním o televizi bavím a tahám z něj rozumy. Dej do studia Bosáka a řekněme třeba Marka Jankulovského. Bosák hraje fotbal nejvýš v nějakém charitativním týmu na pražský úrovni, Jankulovský hrál v Serii A. Znamená to, že Jankulovský bude lepší komentátor nebo bude víc rozumět fotbalu? Ne.  Bude se na to dát koukat, když tam budou dva Jankulovští? Ne. Ale znamená to, že by tam měl být jenom Bosák? Ne.

Ale na druhou stranu - nemělo by se to dostat do opačného extrému, kdy je tam komentátor jenom do počtu. Což se také stává. Vlastně nejhorší myslím ani není občas nějaká chyba - to se stane každému. Byť to člověka rozčiluje. Osobně ale za nejhorší (i jak divák u jiných sportů) považuju to, když to komentátora nebaví.

Shledáváš zpovídané, se kterými jsi měl tu čest mluvit během natáčení PokermanTV, za zajímavé osobnosti? Je pro tebe ještě česká pokerová scéna něčím zajímavá?

Je pořád. Momentálně mám v PokermanTV problém, že spousta lidí, se kterými bychom chtěli mluvit, nechce mluvit s námi. Protože je tam spousta zajímavých příběhů. Ale mnoha hráčům vadí otevřeně mluvit o online, o penězích nebo dalších věcech, což je škoda. Takže bych byl rád, kdyby si to například pan Hurloon koukal rozmyslet a pan Desmoplakin se konečně rozhoupal a řekl ano :) . O panu Goetzovi nemluvě.

Ale jinak mě baví, jak se pokerová scéna vyvíjí a myslím, že je tu pořád spousta zajímavých hráčů. Hodně mě třeba fascinuje Paštika, který se dokonale dokázal přizpůsobit novým trendům a zůstat na špici. Když ho sledujete, pořád s nějakým rozebírá hru, pořád má chuť se zlepšovat, to je vážně fascinující. Baví mě Tomáš Kvapil, to je taky skvělý příběh. Z těch starších hráčů mám rád Honzu Lhotáka, strašně fajn jako člověk je Petr Peško. Výborní jsou Ondřej Goetz, Jelly, Alkáč a další. Ale třeba Jelly je fakt skvělej - jeho kombinace vysoké inteligence, suchého smyslu pro humor a naprostého nedostatku trpělivosti s lidma, které považuje za blbce, mě často rozesmívá nahlas. Navíc je to jeden z fakt mála hráčů, který je schopný napsat smysluplný delší a argumentačně zajímavý text. Jeho blogy si rád čtu, i když píše o tom, jak někde sbíral borůvky.

Jak říkám obecně mě baví spíš otevřený lidi, který něco dokázali nebo se snaží něco dokázat, ale zároveň se neberou moc vážně a dokážou se u pokeru nějak chovat. Zamračených kokotů v kapucích, co mají dojem, že jim patří svět, protože si je náhodou někdo vybral do stáje, už jsem viděl tolik. A půlka z nich už je někde v práci.  

Z tebe je často cítit, že tě samotné hraní pokeru už nebaví zdaleka tolik, jako tomu bylo dříve. Za stoly živých turnajů tě ale v poslední době vídám poměrně často. Znamená to, že jsi tu chuť znovuobjevil? Na začátku letošního roku ses navíc na konkurenčním portálu pod vedením Petra Jelínka a Lukáše Horáka pustil do CG projektu, jehož cílem je se do května dostat z NL10 až na NL100. Jak ta výzva probíhá?

No, mě to bavit zase začalo, právě díky té challenge, která mi teda zase tolik nejde. Respektive jsem v ní zaseknutý. Ale upřímně, já si ji dal především proto, že jsem se chtěl donutit systematicky hrát online a na nějakou rozumnou míru se zlepšit. Což se mi daří. A i když je jasné, že do května se na NL 100 rozhodně nedostanu, hodlám v tom pokračovat co to půjde. Resp. dokud se mnou budou mít trpělivost. Mimochodem, chtěl bych jim poděkovat. To, že jsem dřevo, není jejich chyba.

Teď přejděme k největším letošním rantům v pokerovém světě - nejbouřlivější diskuze rozproudil Joe Hachem, když se na Aussie Millions vyjádřil v tom smyslu, že poker přestává být zábavou, na což poté reagovali Negreanu, Galfond nebo Grafton, pak se hodně mluvilo také o problematice výše buy-inů a re-entry formátu v high roller eventech a na české scéně se po několika letech udála série velkých změn v turnajích České Pokerové Tour. Tvůj pohled na tato témata?

Hááá, to je spousta věcí najednou - tak postupně. Chápu Hachema a i když je snadné jeho názor odstřelit jako vzlyk někoho, kdo byl někdo a teď je nikdo, má to racionální jádro. A v podstatě i Negreanu to ve své odpovědi nepopírá. Poker potřebuje osobnosti. A když je nebude mít, budou tahákem pro veřejnost pouze peníze.  Což není ideální. Z hlediska médií je samozřejmě špatně, že najednou místo chlápků ve středním věku, z nichž o každém se dá napsat knížka, je tu najednou dvacet kluků, kterým je osmnáct, jsou milionáři a podle toho se chovají a přitom za nima nic není. Jednou za čas je fajn, když máš spratka typu Luke Schwartze, ale když máš najednou jen tenhle mediální typ hráče a nebo na druhé straně kluky, co jsou hyperinteligentní a vyhraní nesmysl, ale nechtějí nebo neumí mluvit, pokud do sebe nenalejou dvě lahve vodky a nedají tři lajny, tak je to problém. A i když mluvit umí, tak se nebaví o ničem jiném, než rangích a equity, protože od třinácti nedělají nic jiného. Ale na druhou stranu, takhle prostě poker dneska vypadá a jiné to nebude a média se tomu musí přizpůsobit. Ale nedávno se řešilo, že v Americe do nějakého regulérního nového turnajového formátu Nolan Dalla hráče castuje, resp. má právo odmítnout jim vstup, pokud je nepovažuje za správný mediální typ. Což je druhý extrém, do kterého celá věc může dojít. Ale každopádně mediálně drží momentálně poker nad vodou PokerStars. Což nikdy asi není úplně ideální. Protože upřímně, když zítra Negreana přejede autobus, mají problém nejen PokerStars, ale celý světový poker.

Co se týče re-entry formátů - smysl to nějaký má i v běžných turnajích a tím spíš i v high roller eventech. Debata o tom, zda je fér to započítávat do žebříčků je prostě problém žebříčků, nikoli té hry. Lidi re-entry chtějí, herny je musí nabízet. Protože pokud několik posledních let rostou na EPT masivně pole a stejně tak přibývá high roller turnajů, které z hlediska bankroll managementu nedávají vůbec smysl a přesto je hraje stále větší část světové špičky, pak je jasné, že ta pomyslná pyramida pokerového byznysu stále roste do výšky a odděluje se skupina hráčů, kteří mohou hrát všechno, od skupiny, která může hrát jen určitou spodní část turnajů. Co to z dlouhodobého hlediska s pokerem udělá, je otázka, ale pravda je, že z hlediska televize se raději vždycky podívám na celý sestřih z High Rolleru, ale rozhodně nebudu muset vidět celý main event, pokud mi rozumíš. High Rollery nabízejí televizi nejlepší hráče a největší peníze. Main Eventy pak pouze příběh vítěze, který porazil velké pole. Prostě ano. Poker se mění. Mění se k lepšímu? Nevím. Dá se s tím něco dělat? Ne.

A k České pokerové Tour? Znám ten problém z obou stran. Osobně si myslím, že je naprosto správně, že se Taška, Artur a další ozvali. Je to úplně správný přístup, stoprocentně. Vím, že tím Václava Rychtaříka zatlačili někam, kdy musel přemýšlet a pokoušet se najít nějaké řešení. Což je taky správně. Na druhou stranu chápu, že Václav je mezi několika mlýnskými kameny. Na jedné straně jsou požadavky hráčů, kteří ho živí, na druhé straně požadavky televize a limity Cardu jako místa a prostoru. Do toho, což si málokdo uvědomuje, prochází kasinový byznys největší změnou od roku 1989, takže předpokládám, že i tohle hraje roli. Ale upřímně - pořád si myslím, že Václav je nejlepší turnajový ředitel, který tady je, má mezi hráči autoritu a vyřešil to nejlíp, jak mohl.  Jeho osoba je pořád  velká komparativní výhoda Cardu vůči stále rostoucímu Rozvadovu.

Co se samotné České pokerové tour týče, asi by se dala lehce vylepšit jako formát - asi by bylo dobré, aby možná vyjela z Prahy vícekrát než jednou za rok do Pardubic, typicky třeba do Ostravy a tak, ale chápu, že je to naprosto nereálné.

O tobě je známo, že jsi zapáleným milovníkem fotbalu a člověkem, který si vybral špatný londýnský klub. Jaké to je, být fandou Arsenalu?

Být fanouškem Arsenalu je... no jak to říct. Je to asi stejné jako rok za rokem vypadávat z nějakého velkého turnaje na bublině a velmi často na missnutou combo draw. Ale pořád má člověk víc sebeúcty, než když fandí ruskému národnímu týmu obecně také známému coby Chelsea. Nebo Totáči. To už je úplné zoufalství.

Dva atraktivní zápasy jedenatřicátého kola jsi v Londýně viděl na vlastní oči. Vracel ses domů po šestibrankovém přídělu od Chelsea v depresi? Neproběhla nějaká šarvátka s oslavujícím Ondřejem Goetzem?

Ano, byli jsme tam spolu a ano, nějak to komentoval. Ale podívej - já jsem člověk, co má malé dítě, takže jsem se naučil nevnímat skřeky, které mne obtěžují.

Fotbalový moment, který nikdy nevymažeš z hlavy?

Viděl jsem Thierry Henryho živě na Highbury. Na to nezapomenu nikdy. A pak mám několik zápasů, které jsme viděl v televizi, ale pamatuju si je úplně přesně. Přesně si pamatuju, jak jsem se v jedné thajské hospodě tehdy na dovolené strašně ožral poté, co jsme vyhráli titul na Tottenhamu. Pamatuju si, jak jsme hráli finále FA Cupu v roce 2005 na penalty. Na to jsme koukal v JJ Murphy´s na Malé Straně a pak šel vysílat večer do Radia 1, kde jsem nebyl úplně střízlivý. A pamatuju si hrozně živě další dva zápasy s United známé jako The Battle Of Old Trafford (což byl šílenej zápas, kterej jsem dohrávali v deseti a Van Nistelrooy nedal penaltu, načež na něj Keown málem skočil) a Battle Of The Buffet v roce 2004, kdy jsme prohráli dva nula a na Fergusona letěla z naší šatny pizza. Tyhle bitky s United v době, kdy jsme ještě měli srovnatelný týmy, byly nezapomenutelný.

Mimochodem, dozvěděl jsem se, že ti příliš nevyšla Fantasy Premier League, kterou si společně s několika dalšími pokerovými hráči krátíš volný čas. Nakonec z toho byla beznadějně poslední příčka v tabulce a mastná pokuta. Jak se to stalo?

Vykuř se.

Prý ses také nějaký čas věnoval boxu. Já si to příliš nedokážu představit...

Boxu se věnuju pořád. Ale začal jsem s ním pozdě, takže šance, že uvidíš, jak mě někdo bije v nějakém zápasu, je minimální. Už chodím jen trénovat a občas si trochu zaspáruji - a často mě při tom dost zbijou. Ale je to fajn.

Jaké filmy, seriály a knihy jsou tvojí srdeční záležitostí, co tě v poslední době nejvíce zaujalo a co nasralo?

Seriály jedu takovu tu klasiku - True Detective, Big Bang Theory a tak. Na BBC běží teď výbornej seriál Inspektor De Luca. Dobrej film jsem teď viděl Detective Down.

Jak se podle tebe povedla třetí série seriálového Sherlocka? Stálo to čekání za to?

Podle mě byla příliš inspirovaná diváky a trochu se vzdálila prvním dvěma sériím, ale na druhou stranu - ty nejlepší sherlockovské příběhy už jsou vystřílené v prvních dvou sezonách a novelty efekt je taky pryč, takže to nakonec dopadlo docela dobře.

Nelákal tě někdy svět filmu? Třeba psaní scénářů?

Můj táta několik scénářů napsal, takže mám samozřejmě v tomhle ohledu motivaci. Ale sám jako samouk to rozhodně nedám - na to jsem viděl moc špatných filmů lidí, kteří se o to pokoušeli. Na druhou stranu, pořád něco vymýšlím - s jedním známým máme rozepsaný docela dobrý scénář inspirovaný pokerem a předevčírem mi volal Samír, že bychom spolu mohli něco napsat na téma začátek devadesátých let v Praze. Tak uvidíme.

Jednou z tvých dalších zálib je astrologie. Čím tě zaujala? Máš ještě nějaké jiné neobvyklé koníčky, o kterých se neví?

Astrologie mě baví dlouho - myslím, že je to zajímavý svět, kombinující symbolické věci s reálným životem. Ale nebavíme se teď o horoskopech v novinách - jako že dneska nechoďte do práce a pozor na peníze.  Ty mají se skutečnou astrologií společného asi jako pexeso s PLO.

A jiné koníčky? Sbírám komiksy Alana Moora a Warrena Ellise, jsem ve fanclubu skupiny Alabama 3 a ve výboru Česko-thajské společnosti. S čímž souvisí to, že jsem naprosto ujetý na asijské nealkoholické limonády.

Cizí ti ani není svět módy a oblékání považuješ za určitý druh komunikace. Jak jsou na tom s volbou šatníku Češi?

Mnoho Čechů komunikuje oblečením to, co jsou - tedy v podstatě asociálové, které zajímá pouze vlastní pohodlí. A když se pokouší o něco komplikovanějšího, často dojde na to, že je nikdo neučil základním estetickým pravidlům. Teď jsem třeba potkal na ulici frajera, který měl jeden ohromný nápis na tričku, druhý na mikině, třetí na bundě přes to a čtvrtý na čepici. Každý jiný a každý ohromnými písmeny. Všechno takové ty velké nápisy typu „ENERGY STYLE“, „SOUND OF REBEL“ a podobný píčoviny. Vypadal tak, že by sis ho nevymyslel, ani kdybys chtěl.

Co ještě Češi neumí nebo naopak umí dobře?

Nerad zobecňuji, ale tohle říkám poměrně často a jsem si tím celkem jistý. Češi jsou obecně výborní v improvizaci a hledání nečekaných řešení, do kterých si mnoho jiných národů netroufne. Proto byli vždycky výborní technici, třeba proto jsou podle mě často dobří v kolektivních sportech, kde je nutná kolektivní strategie. Odvrácenou stranu stejné věci je, že nemají absolutně schopnost dodržovat pravidla. Ale tak to prostě je. Každá vlastnost má pozitivní i negativní stránku.

V pokerovém světě se moc na sondy do osobních záležitostí hráčů nebo obecně lidí, kteří se kolem této hry pohybují, příliš nedá, takže jejich soukromí zůstává ve většině případů zahaleno tajemstvím. Už jsi prokecl jednoho potomka, takže, má Luděk Staněk nějaké manželky, milenky, další děti, psy...?

Si děláš legraci?

Ne, mě to vážně zajímá...

A mě nezajímá, že tě to zajímá.

Tak se vykuř.

Ty se vykuř...

Právě jsi překročil práh čtyřicítky - co to s tebou vnitřně udělalo? Vypadáš totiž podrážděně...

Nic. Je známý a v psychologii popsaný fakt, že člověk od určitého věku - asi 33 let nebo tak - "uvnitř hlavy" nestárne. Respektive si stárnutí neuvědomuje, dokud mu to nepřipomene okolí nebo vlastní tělo. Takže děkuju pěkně, ty hajzle.

Kde bys rád sám sebe viděl za deset let?

Pokud možno naživu...

Kdyby ses mohl na jeden den vrátit v čase, do jaké doby by to bylo?

Asi do viktoriánského Londýna. Musel bych sebou ale mít Glock, roušku, antibiotika a dost balený vody.

Sdílet tento článek na Facebooku
7.4.2014 | Autor: Filip Novák, foto: Tomáš Stacha

Diskuse k článku

Přidat komentář - celkem: 7
Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte být přihlášeni. Přihlásit se můžete zde.
maaaarty
07.04.2014 15:34:04
::U super počtení
maaaarty
junabombr
07.04.2014 17:08:52
Bezvadny. LS to ma v hlave srovnane ::U Btw. rozhovor s Desmoplakinem by byl nuts.
junabombr
MBcko
07.04.2014 22:10:20
"Ale nebavíme se teď o horoskopech v novinách - jako že dneska nechoďte do práce a pozor na peníze. Ty mají se skutečnou astrologií společného asi jako pexeso s PLO."

::D ::D ::D

Palec hore za tenhle rozhovor!
MBcko
chiczken
08.04.2014 07:39:08
Kam zmizel Martyho blog?
chiczken
majky666
08.04.2014 14:50:33
majky666
mkdp
08.04.2014 19:04:22
Jj fandit Arsenalu je fakt posledni roky fuska, ale ono to prijde ::R
mkdp
gesho
09.04.2014 10:25:32
skutecna astrologie je propracovany hermeticky system, bez sebemensi vazby na fyzikalni realitu, ale jestli to nekoho bavi, proc ne. ty historicke prameny okolo toho mohou byt docela zajimave. jinak ludek stanek docela prekvapuje, je to takovy kultivovanejsi rebel, co rad nosi hnusne kosile a nagelovane vlasy, nic proti. je videt, ze oproti ostatnim (napr. oproti p. novotnemu) je to docela profesionalni novinar. solidni clanek
gesho
 

Spolupracujeme:

Forbes Casino