Robert Kokoška: Nemá cenu dívat se zpátky a říkat si „co kdyby“

Pětadvacetiletý Robert Kokoška patří v současnosti mezi jedny z nejvýraznějších osobností tuzemské pokerové scény. Zdaleka nejvíce se do povědomí komunity zapsal svým počínáním za stoly online herny PokerStars, kde se mu v loňském roce podařilo obhájit elitní VIP status Supernova Elite. Zároveň je obávaným soupeřem na poli živých cash games a pochlubit se může rovněž řadou zajímavých turnajových výsledků. Rodák z Prahy je šampionem $1k eventu lasvegaské Deepstack Extravaganzy ($52.340), High Roller eventu předloňské České Pokerové Tour (290.500 Kč), Concord 1M GTD (300.000 Kč) a loni se podíval na finálový stůl TCOOP $215 Hyper-Turbo 6-max ($68.393). Zahrál si turnaje sérií World Series of Poker, PokerStars Caribbean Adventure nebo European Poker Tour. Na dráhu profesionálního pokerového hráče se přitom v roce 2010 vydal víceméně náhodou...

Patříš mezi hráče, se kterými se mohu při rozhovoru dotknout také zajímavých mimo-pokerových témat. U tebe je takovým jednoznačně tvá sportovní kariéra, protože pocházíš z fotbalové rodiny a sám ses této hře začal velice brzy věnovat. Kam až fotbalová historie rodiny Kokošků sahá?

Fotbal u nás hráli profesionálně děda s tátou, takže je pravda, že fotbalové geny máme v rodině. Ale už odmala jsem měl rád kromě fotbalu i další sporty, což mi zůstalo do dneška. Poslední dobou hodně chodím hrát squash a tenis.

Kdy ses poprvé postavil na trávník a jak vypadala tvá kariéra řekněme do dorosteneckého věku?

Svoje úplně první fotbalový krůčky jsem v pěti letech udělal v Brně, kde jsme tehdy bydleli, protože tam táta hrál fotbal. Poté jsme se přestěhovali do Neratovic, kde jsem začal chodit do školy a hrál jsem za místní tým. V jedenácti letech o mě projevila zájem Sparta, Slavia a Bohemka, což byly 3 nejlepší týmy v mém ročníku a já měl před sebou rozhodování, co dál. Nakonec přece jenom vyhrálo moje „sparťanský srdce“, ačkoliv táta s dědou byli spíš pro Slavii, jelikož tehdy měli asi o trošku líp propracovaný mládežnický systém. Největším úspěchem v mládežnických kategoriích bylo vítězství v celostátní lize staršího dorostu, což mi určitě pomohlo dostat se do reprezentačního týmu.

Do seniorského B-týmu jsem byl posunut ještě jako dorostenec. Tehdy nás trénovali trenéři Šilhavý s Kočím a bylo to moje první přičuchnutí k dospělému fotbalu. Skončili jsme v první polovině tabulky a další sezonu, když se k nám posunuli další šikovní  kluci z dorostu, jsme suverénně vyhráli ČFL, kdy jsme postup slavili už asi 5 kol před koncem soutěže. Jen tak mimochodem, naším nejlepším střelcem byl dneska veřejnosti již notoricky známý Bony Wilfried. Už tehdy vyčníval, kluk jeden ušatej :).

V roce 2007 (tehdy bylo Kokoškovi 19 let pozn. red.) se o tobě na webu Sparty mluvilo jako o velkém talentu... Bylo těžké se tam prosadit? Jak reálně jsi viděl své šance posunout se bez hostování až do "áčka"?

Samozřejmě jsem si moc přál dostat se do áčka Sparty, ale asi ti nemusím říkat, že to není úplně sranda. Přece jenom je u nás Sparta v mých očích pořád nejvíc, vždycky tam byla obrovská konkurence a před sezonou pravidelně přicházely nové posily, které už měly jméno. K tomu, aby ses tam z dorostu dostal, musíš mít štěstí a obrovský talent. A tak dobrej jsem nebyl. Ale vzpomínám si, jak jsem šel jednoho dne ráno jako obvykle do školy a najednou mi při hodině přišla smska od trenéra Bílka (tehdy trenér Sparty), že se mám za dvě hodiny hlásit na Letný na tréninku s A-týmem. To pro mě byl zážitek.. aspoň nakouknout a zatrénovat si s týmem, kde jsem měl sen jednou hrát.

Kdo tehdy v prvoligové Spartě vůbec hrával na tvém postu záložníka?

Už je to pár let zpátky, ale jestli si dobře vzpomínám, tak tehdy na postu středního záložníka hráli Karol Kisel, Ludovic Sylvestre a Tomáš Koňa.

Dá se takhle obecně říci, zda je pro mladého hráče lepší bojovat o místo v rezervě nebo spíše odejít na hostování?

To je dost těžká otázka, podle mě je to dost individuální. Hodně záleží na tom, jak velkou máš šanci se z rezervy dostat do A-týmu. Já jsem po dvou sezonách v B-týmu Sparty věděl, že se potřebuju hnout někam jinam, kde budu v prvním týmu. Kolikrát se stalo, že za nás přišlo hrát čtyři pět kluků z áčka, kteří se potřebovali rozehrát a s tím se prostě nedalo nic dělat a musel jsem se posadit na lavičku. To je úděl B-týmů.

Následně jsi proto přestoupil do pražské Dukly, která měla v té době hodně ambiciózní tým a netajila se přáním opět postoupit z druhé ligy mezi elitu. Jak se tenhle přestup upekl a s jakými pocity jsi tam odcházel?

Přestup do Dukly se upekl celkem rychle. Jednoho dne za mnou přišel můj manažer s tím, že je o mě ze strany Dukly zájem a mně se tahle varianta hned od začátku zamlouvala. Tým, který hraje druhou ligu, kterou už jsem tehdy hrával za Spartu a navíc má do budoucna ambice postoupit do nejvyšší soutěže. S Duklou jsem se celkem bez problémů domluvil na podmínkách dvouleté smlouvy a stal jsem se jejím hráčem. Odcházel jsem tam s pocity nové výzvy a touhou prosadit se v ambiciózním mančaftu.

Někdy na začátku roku 2010 ale přišel jeden z nejzlomovějších okamžiků tvé kariéry. V jednom z přípravných zápasů sis přetrhl přední křížový vaz v koleni. Jak se to stalo? Věděl jsi hned, že je zle?

Na tohle období nevzpomínám nejraději. Stalo se mi to v pozdější fázi náročné zimní přípravy, kdy jsme hráli přátelské utkání se Slavií v Edenu na umělce. Udělal jsem mírnou změnu pohybu a najednou mi z ničeho nic křuplo v koleni. Bylo to dost zvláštní, žádný souboj, nic… prostě lup a měl jsem přetrhnutý přední křížový vaz v koleni. Nikdy jsem předtím neměl s kolenem sebemenší problém a najednou tohle. Doktoři říkali, že to bylo nejspíš z velkého náporu na koleno v přípravě.

Jak nebezpečné toto zranění pro profesionálního fotbalistu je a jak dlouho u tebe probíhala rekonvalescence?

Každé zranění je samozřejmě v kariéře profesionálního fotbalisty velkou nepříjemností. U kolen to bývá ještě o něco složitější než u jiných zranění – doba rekonvalescence se velmi těžko odhaduje, záleží na vícero faktorech. V ideálním případě může hráč 6 měsíců od operace naplno fungovat. V průměru to ovšem bývá něco kolem 7-8 měsíců. V mém případě nastaly nějaké komplikace, musel jsem zhruba po půl roce ještě na jeden zákrok k panu Novákovi a ten mi hodně pomohl. Celkově se doba mojí rekonvalescence po operaci natáhla na necelý rok.

Tahle událost vlastně nastartovala tvoji životní etapu pokerového hráče. Výrazněji tě totiž komunita začala vnímat právě v roce 2010, a to zejména díky tvým výborným výsledkům na Unibet Masters. Jak dlouho jsi už v té době hrál poker? Jak u tebe vůbec probíhaly ty úplné začátky?

Tohle moje zranění zásadním způsobem ovlivnilo moji pokerovou kariéru. Dukla se ke mně totiž v době, kdy jsem byl zraněný, zachovala tak, jak se zachovala… skoro rok jsem od ní nedostal ani korunu. Řekli mi, že když nemohu být na hřišti, tak jsem pro ně nepotřebný. Navíc měla Dukla v té době finanční problémy a bylo mi oznámeno, že nebudu dostávat peníze. Ale z něčeho jsem přece musel žít. Současně jsem musel denně jezdit na Duklu makat na svém návratu. Byl to pro mě určitě nejtěžší rok. Do této doby jsem hrál poker jen tak pro zábavu a měl ho jen jako přivýdělek ve volném čase k fotbalu. Poté jsem začal poker pilněji studovat a brát ho více vážně, protože jsem zjistil, že v českém fotbale to není vždycky zrovna 2x růžové.

Poker jsem začal hrát zhruba od svých 18ti let, kdy mě s pravidly seznámil můj dobrý kamarád Walda Fiala. Taky si vzpomínám, jak jsem mu po jednom z mých prvních turnajů volal, že je to voblož, že na bwinu mají chybu v systému, protože jsem měl postupku JQKA2 a místo ke mně odjely chipy k soupeřovi :-D. 

Jinak moje začátky probíhaly tak nějak klasicky – vložil jsem si na bwin nějaký drobný, hrál pár malých sitek a cashovku, prohrál to a vložil znova. Jak mi pořád říkají kluci, měl jsem oproti nim výhodu, protože jsem měl příjem z fotbalu a poker jsem hrál bez stresu – tímto zdravím  Waldu a Matese :-D.

Jak jsi měl v tomhle "Unibet Masters" období rozdělené pole působnosti? Hrál jsi tehdy i živou CG a online?

V té době, kdy se mi začalo dařit na turnajích Unibet Masters jsem už začal jezdit na cash game 25/50 Kč po pražských kasinech, kterou jsem celkem rychle začal výrazněji porážet. To byl můj hlavní příjem peněz. Na internetu jsem hrál malá sitka a spíše se „oťukával“.

Po doléčení zranění jsi znovu vyběhl na trávníky. Jak těžký to pro tebe byl návrat?

Návrat po zranění nebyl úplně lehký, přece jenom rok bez fotbalu... I když si sebevíc říkáš, že na to zranění už nesmíš myslet, stejně to určitou dobu máš podvědomě v hlavě, zejména když jdeš do nějakého tvrdšího souboje s operovanou nohou. Ale musím zaklepat, že koleno drží dobře a snad už s tím do budoucna nebudu mít žádné problémy.

Tvojí další zastávkou byla pražská Admira, které jsi v roce 2013 pomohl k postupu do ČFL. V letošní sezóně přezimujete na nelichotivé 14. příčce (z celkem 18 týmů pozn. red.), nicméně při bližším ohledání tabulky je vidět, že liga je hodně vyrovnaná a navíc vás od sestupových příček dělí poměrně bezpečný osmibodový náskok. Jaké máte pro letošek ambice?

V Admiře se sešla parta výborných kluků, a to se projevilo minulou sezonu i na hřišti, kde jsme po trochu pomalejším vstupu do sezony začali všechny soupeře drtit a s velkým náskokem na druhý tým postoupili do ČFL. Po polovině sezony jsme skončili na 14. místě, ale jak si dobře podotknul, soutěž je hodně vyrovnaná. Cíl pro sezonu v roli nováčka je jasný – zachránit se a nesestoupit. Admira navíc nepatří mezi kluby s nejvyšším rozpočtem, takže pokud se třetí liga zachrání, bude v klubu panovat spokojenost.

Jak sezónu hodnotíš ze svého pohledu? V posledních přípravných zápasech nastupuješ jen sporadicky, většinou střídáš. Je za tím nějaké další zranění?

Co se týče poslední půlsezóny v ČFL, tak ze svého pohledu nemůžu být spokojen. Měl jsem to trochu ztížené tím, že vlastně „bojuju“ na dvou frontách. Takže když kluci v létě byli na soustředění a určitým způsobem se tvořila sestava, já byl měsíc ve Vegas a snažil jsem se urvat náramek na WSOP. V sezoně jsem většinou střídal. I proto jsem se rozhodl, že už neprodloužím hostování na Admiře, které mi teď v zimě skončilo a vrátím se na jarní část sezony do Neratovic, které hrají o soutěž níž a kde bych měl mít větší šanci si zahrát.

Když se teď díváš na výborné výkony Dukly v Gambrinus lize, nepřetrvává v tobě pocit lítosti, jak se to tenkrát vyvinulo?

Angažmá v Dukle prostě nevyšlo a tak to beru. Nemá moc cenu dívat se zpátky a říkat si „co kdyby“ … Snažím se na to koukat z pozitivního hlediska – tím je zejména to, že mi vznikla velká možnost prosadit se v pokeru a seznámit se s mnoha zajímavými lidmi.

Myslíš si, že za současnou pozicí týmu stojí především trenér Luboš Kozel?

Trenér Kozel udělal na Dukle ohromný kus práce a je to hlavně jeho zásluha, že je nyní klub tam, kde je a už třetím rokem hraje v horní polovině nevyšší soutěže a netají se ambicemi na evropské poháry. Nyní má Dukla hodně silný tým a velké ambice, o čemž i bezesporu svědčí fakt, že pan Kozel nedávno odmítl nabídku z mistrovské Plzně.

Máš ještě v současnosti ještě nějaké fotbalové ambice nebo už stavíš svoji pokerovou kariéru výše? Nebo to nijak nerozlišuješ?

Snažím se fotbal s pokerem skloubit jak nejvíc to jde, ale vždycky to není úplně jednoduché. Třeba v sezoně, když se hrají mistrovské zápasy, tak z časových důvodů vynechávám některé zahraniční turnajové série, které bych jinak hrál. O to víc se to snažím „dohnat“ v letní a zimní přestávce, kdy jsem většinu času někde v zahraničí. Ale kdybych měl podle tvojí otázky porovnat, co stavím výš, tak musím říct poker, protože ten mě živí. Z fotbalu mám peníze tak na benzin :-D.  Je pravda, že mnohem raději bych hrál fotbal v nějaké špičkové zahraniční soutěži, kde by se na zápasy každý týden chodily dívat desítky tisíc diváků, ale situace se prostě vyvinula takhle a já si nestěžuju.

Jinak co se týče mých ambicí, ty už momentálně nejsou ve fotbale moc velké. To neznamená, že bych se nesnažil hrát jak nejlíp umím. Ale snažím se na situaci dívat reálně. Mám hodně dobrých kamarádů v ligových týmech, s kterými jsem v kontaktu a vím, jak to chodí. U nás, aby ses měl řekněme dobře, musíš hrát ve čtyřech, pěti nejlepších týmech. Proto se momentálně více soustředím na věci spojené s pokerem.

Takže aby ses finančně přiblížil svým současným pokerovým výdělkům, kde bys teď musel hrát?

To je hezká otázka :). Poslední tři roky už si pokerem pravidelně vydělávám slušné peníze... Kdybych to měl porovnávat vyloženě s českým fotbalem, tak bych musel hrát v některém z top klubů.

Vraťme se ale k pokeru. Skončili jsme v roce 2010, kdy jsi udělal několik finálových stolů Unibet Masters a o rok později jsi další slušné výsledky zaznamenal v turnajích Mercedes Poker Series a na Rozvadově. Věnoval ses spolu s turnaji stále i živé cash game?

Je to pár let zpátky, ale pamatuji si, že tehdy jsem míval na Rozvadově hodně dobrej run, což mi v mých pokerových začátcích dost pomohlo. Do toho jsem pravidelně vyhrával na cashovkách a postupně začal budovat bankroll i na větší cash game hry a turnaje.

Co jsi v té době hrával online?

Online jsem v té době hrával všechno možné, pořád jsem se tak nějak hledal. Prostě od všeho trochu – sitka, cashovku, MTTs, heads-upy… což nebylo úplně ideální. A ačkoliv jsem online něco vyhrával, nebyl můj čas strávený u počítače dostatečně efektivní. O čemž jsem tehdy samozřejmě neměl nejmenší tušení.

Rok 2012 s sebou přinesl první úspěšný útok na Supernovu Elite. Co tě k tomuto zásadnímu rozhodnutí vedlo?

Rok 2012 byl pro mě co se týče onlinu zlomový. Rozhodl jsem, že udělám status Supernova Elite a to se mi taky povedlo. Jelikož jsem měl z dřívějška zkušenost s formátem „Double or nothing“ a celkem mi to šlo, rozhodl jsem se zaměřit při celoročním grindění na Fifty50, což je nová verze donů. K tomuto rozhodnutí mě vedla jediná věc, a to peníze :).  Jednoho dne jsem si sednul a spočítal si, kolik mi nejvyšší status SNE vydělá peněz v porovnání se stráveným časem hraní, přišlo mi jako dobrý nápad to zkusit a pustil jsem se do toho.

Můžeš popsat, jakým způsobem jsi požadované kvóty milionu VPP dosáhl?

Byl jsem vlastně takový samouk, jelikož jsem žádného dobrého hráče z tohoto formátu neznal. U nás to vlastně dobře hrál jedině „Phase89“, jinak myslím nikdo. Hodně důležitý pro mě bylo, že hned na začátku grindění jsem nechytil žádný větší downswing. Nemyslím ani tak z finančního hlediska, protože jsem věděl, že je to v pokeru běžná věc. Ale spíš z hlediska psychiky a hlavně toho, že bych si asi vnitřně začal myslet, že v tomto formátu nejsem dostatečně dobrej a nemohl to s nikým moc konzultovat. Přece jenom to pro mě bylo úplně něco jiného, zejména z hlediska počtu turnajů odehraných za den. Ale zvyknul jsem si celkem rychle. Myslím, že je to i hodně podpořené tím, že jsem díky fotbalu a dalším sportům v dobré fyzické kondici. Nedělá mi problém hrát několik hodin v kuse a být neustále soustředěný.

Potkal tě během tvého tažení nějaký zádrhel - třeba právě v podobě nějakého pozdějšího downswingu - nebo šlo všechno přesně tak, jak sis nalinkoval?

Za celý rok 2012 mě na fifty50 žádný downswing, který by vybočoval z normálu, vlastně nepotkal. Navíc tím, že to byl nový formát, tak tomu hodně lidí opravdu moc nerozumělo a dělali dost velkých chyb. Zejména ve specifické hře na bublině v 6ti lidech, tam se opravdu děly věci…  I to mi určitě pomohlo k tomu, že jsem hned první rok na fifty50 vyhrál celoroční leaderboard na PokerStars, což byl pro mě po celoročním hraní pěkný úspěch.

V loňském roce jsi status obhájil. Kdybys měl oba roky porovnat, byla pro tebe obhajoba snadnější, než ta první dosažená SNE?

Kdybych to měl porovnat s předchozí „ sezónou“, tak co se týče volume, tedy počtu odehraných turnajů a počtu hodin strávených u počítače, tak to bylo o něco lehčí. Hlavním důvodem bylo, že PS spustili dražší formáty fiftyn ($300 a zatím je max. $500) a odehrál jsem více turnajů na vyšších stakes, než v předešlém roce. Navíc mě to i o něco více bavilo, protože jsem různé situace konzultoval s dobrýma kámošema Martinem Růžičkou a Ondrou Goetzem, kteří se do fiftyn taky pustili. Zase na druhou stranu to bylo o něco těžší v tom, že se mi tolik nedařilo z hlediska profitu. V tomto roce začalo hrát více dobrých regů a do toho navíc největší šťastňák ve střední Evropě mistr Goetz (smích) kterej mě nenechá zavřít jediný pětikilo, protože mě ze všech pravidelně vyndává.

Celkem obsáhlému výčtu tvých turnajových výsledků vévodí trefa z loňského lednového TCOOP, kdy jsi chopnul $215 6-max Hyper-Turbo za nějakých 68 tisíc dolarů. To musela být při vidině toho nadcházejícího variančního grindu takhle zkraje roku celkem vítaná psychická vzpruha, že?

To bylo tuším nějak těsně po návratu z bahamského PCA... Samozřejmě to byla velká psychická injekce takhle na začátek roku, taky jsme to s klukama ještě ten večer pořádně oslavili…

Ještě o pár tisíc tvoji trefu překonal právě Ondřej, který svůj turnaj dokonce vyhrál. Mrzelo tě, že jsi nebyl prvním českým vítězem TCOOP nebo tě tohle sbírání nějakých primátů a trofejí příliš nezajímá?

To, že se potom podařilo TCOOP vyhrát Kvickovi, je super úspěch a moc mu to přeju. Pár dní zpátky to mohl zopakovat, ale 5. místo za $35K taky není k zahození. Jinak trošku mě mrzelo, že jsem ten 6max nakonec nevyhrál. Hlavně kvůli tomu krásnýmu pocitu, když máš před sebou žetony všech protihráčů. Ale doufám, že si vítězství ve velkém turnaji ještě užiju.

K vašim trefám se nabízí další otázka. Myslíš si, že máte v těchto turnajích nějakou výraznou výhodu i nad hodně kvalitními MTT hráči nebo už zkušenější profesionálové na shortstacku v současnosti příliš chyb nedělají?

Zejména v neděli potkávám na dražších fiftynách hodně MTT kvalitních hráčů, kteří si tak doplňují session. A je to různý, někteří mají shallow hru zvládnutou velmi dobře, jiní dělají chyby. Celkově si ale myslím, že lepší MTT hráči moc dobře vědí, jak se na shortstacku chovat. Ale jenom minimum z nich ví, jak hrát správně na bublině fiftyny.

Zdá se mi, že jsi vloni hodně omezil účast v živých turnajích, třeba na tuzemských podzimních festivalech jsem tě snad vůbec neviděl. Mělo to co dočinění s grindem a tedy nedostatkem času nebo jsi jednoduše neměl chuť?

Je pravda, že v minulém roce jsem živých turnajů na tuzemských festivalech odehrál hodně málo. Bylo to zejména s časových důvodů. Celkem dost času jsem trávil v zahraničí a když jsem byl v ČR, tak jsem hlavně hrál online nebo radši zašel na zajímavou cashovku.

V létě ses znovu, již několikátým rokem v řadě - objevil v Las Vegas i na bahamském PCA. Když si v hlavě promítneš všechny ty výlety, na co nejraději vzpomínáš?

Když si to promítnu zpětně, tak na každém výletě se dělo něco zajímavého. Ale nejraději asi vzpomínám na svoji úplně první návštěvu Las Vegas. Znal jsem to město samozřejmě z filmů a z různých videí. Ale pak když to vidíte na vlastní oči... hned jsem si to tam zamiloval. První rok jsem z toho všeho byl docela vykulenej, je to trošku jinej svět a kdo má rád zábavu a něco našetřeno, můžu doporučit.

Stává se už pro tebe Vegas jakousi tradicí? Pojedeš i letos?

Chystám se tam i letos, akorát ještě nevím na jak dlouho. Na Vegas je super, že během WSOP se tam sjedou hráči z celého světa a máš tam nonstop akci. Je jedno, jestli se vzbudíš ve dvě ráno nebo ve dvě odpoledne, pořád se hraje několik stolů cashovek i různých turnajů. A rake je tam na cashovce v porovnání s Evropou minimální, což je dost podstatná věc, pokud hraješ hodně.

Máš nějakou vysněnou destinaci, kam by ses ještě rád podíval? Ať už z pokerového hlediska, tak cestovatelského.

Poslední dobou mě hodně láká Austrálie, tam bych se chtěl hodně podívat. A pak ještě Brazílie - třeba takový karneval v Riu musí být hezký zážitek a už jsme se o tom i s klukama vážně bavili.

Ještě pořád jsme se úplně nedostali z toho období bilancování a plánů, takže - jak bys z pokerového hlediska zhodnotil uplynulý rok?

Uplynulý rok hodnotím jako celkem povedený. Ačkoliv se mi příliš nedařilo na live turnajích, o to lepší run jsem měl na live cashovkách. A na onlinu se mi taky docela dařilo, přičemž největší část profitu je z obhajoby Supernovy Elite.

Část svého minulého rozhovoru s Arturem jsem věnoval tématu vzdělávání, protože zrovna on v tomto směru patří mezi naše nejpilnější hráče. Kolik času věnuješ těmhle mimo-herním aktivitám ty?

Poker se neustále vyvíjí a je potřeba na sobě pracovat. Mě tahle hra pořád hrozně baví a rád se učím novým věcem. Myslím, že člověk se nejvíc naučí praxí. Nikdy jsem nebyl ten typ, co by přečetl několik knížek a pak to zkoušel praktikovat. Znám se téměř se všemi předními českými pokerovými hráči a nejvíc mě posouvá to, že se s nimi bavím o různých situacích a posíláme si zajímavé handy, které potom rozebíráme. Snažím si z toho vzít ponaučení do budoucna.

S kým nejčastěji v současnosti poker konzultuješ a kdo na tebe měl v průběhu tvé kariéry největší vliv?

V současnosti handy nejčastěji konzultuji s Ondrou Goetzem, na nedělní session občas zajedu k Vojtovi Růžičkovi s Honzou Kropáčkem a na skypu jsem v kontaktu s Arturem Rudziankovem.

Mezi přední české hráče ses dostal poměrně rychle. Je to sice dost klišovitá otázka, ale přesto - hrálo v tom roli i to, že jsi prakticky celý život díky fotbalu zvyklý na sobě pracovat a stále se někam posunovat?

Máš pravdu v tom, že jakmile jsem se začal pokeru víc věnovat, šlo to všechno celkem rychle. Svoji roli v tom určitě hraje i fotbal – jsem zvyklý na sobě pracovat a nejsem línej na rozdíl od mnoha jiných hráčů hodně hrát. Dále na to má vliv i fakt, že mám hodně soutěživou povahu a nesnáším prohry. V čemkoliv…

Ve svým rozhovorech jsi na tuhle otázku odpovídal už stokrát, ale přesto - jak v současnosti vypadá tvůj běžný den?

Můj běžný den vypadá tak, že vstanu před polednem, dám si oběd a zajdu se projít se psem. Odpoledne většinou zařizuji běžné každodenní věci, od šesti jdu na trénink a po tréninku jedu domů hrát online. Nebo zajdu posedět s přáteli, rád chodím do kina. Těch možností je více..

Myslíš, že tenhle vyvážený životní styl je receptem na úspěšnou pokerovou kariéru?

Myslím si, že správný životní styl má na hráče velký vliv, zejména v době, kdy se jim úplně nedaří. Neříkám, že by měli všichni chodit 5x týdně do fitka, ale hodně hráčů hraním pokeru šíleně zleniví a pak se to projevuje nejen na jejich postavě, ale i na psychickém rozpoložení, které je při hraní hodně důležité.

Pokud se nepletu, tak tys nikdy nepatřil mezi stakované hráče, nemusel prodávat žádnou velkou část akce v turnajích a jen sem tam s někým uděláš swap, což je zcela běžná věc. Když se nad tím tak člověk zamyslí, pravděpodobně patříš mezi jednoho z "nejvyhranějších" českých hráčů současnosti. Blesklo ti někdy hlavou, že by sis možná zasloužil více pozornosti, než lidé, kteří jsou sice v médiích prezentováni jako kvalitní hráči, nicméně jejich kariéra ve skutečnosti až tak úspěšná není?

Je pravda, že jsem nikdy nebyl stakovaný. Od začátku jsem hrál na „svoje triko“ a vypracoval se sám. Přestože je dnes stakování velmi populární, nejsem jeho velkým fanouškem. Můj názor je takový, že než bych se nechal někým stakovat na online turnaje dejme tomu s průměrným buy-inem 50 dolarů, tak radši budu hrát na sebe turnaje za 15 – budu na nich mít o hodně větší ROI, protože jsou logicky lehčí a pokud budu opravdu dobrej, tak je jenom otázkou času, kdy se na vyšší stakes posunu. A taky si myslím, že není úplně optimální, když hodně lidí chce ten mezikrok přeskočit a hrát co nejdřív o ty velké výhry, o ty desetitísíce dolarů, které vidí v lobby při pohledu na první místa a co nejrychleji se chtějí nechat stakovat na dražší turnaje. Ale je to každého věc.

Já jsem nikdy o extra pozornost v médiích nestál, takže asi proto se v nich tolik neobjevuji. Myslím si, že lidi, kteří se v českém pokeru trochu víc vyznají, mě znají velmi dobře. Navíc nejsem velkým příznivcem sociálních sítí, takže když jsem na nějakém větším turnaji, ani tam nepíšu report jako jiní hráči. Nicméně v našich médiích je spousta českých „regů“ prezentována v o hodně lepším světle, než jaká je opravdová realita. Ale abych ti řekl pravdu, tohle je mi úplně jedno.

Ve svém životě ses určitě setkal se zajímavými trenéry či hráči, a to samé platí i pro pokerovou scénu. Kdo na tebe udělal největší dojem a koho nejvíce uznáváš?

Za pokerovými stoly jsem se potkal s několika zajímavými lidmi. Dobrá zkušenost byla zahrát si v Main Eventu PCA s Viktorem „Isildurem“ Blomem. Z českých turnajových hráčů si největší pozornost podle mě zaslouží Vinkyy a Vojta_R

Máš čas sledovat fotbal i z pohledu fanouška? Jaká liga, tým či hráči jsou tvoji nejoblíbenější?

Fotbal samozřejmě sleduji pravidelně. Kluci mě navíc před sezonou zatáhli do jejich fantasy ligy Premier League, kterou hrajeme o peníze. Vždycky se mi nejvíc líbila anglická liga a teď ji i v porovnání s ostatními soutěžemi suverénně nejvíc sleduji. Žádný vyloženě oblíbený tým ale nemám.

Sdílíš nadšení z angažování Pavla Vrby k národnímu týmu? Myslíš, že si v reprezentaci povede stejně dobře jako v minulých letech s Plzní?

Pavel Vrba je momentálně pro českou repre nejlepší volba. Moc jiných dobrých variant ani nebylo. V Plzni se mu dařilo skvěle, jeho styl trénování se mi líbí, tak jenom doufám, že se mu povede stejně dobře i v nároďáku a dovede nás na další šampionát.

Jsi rovněž velkým příznivcem elektronické hudby. Jak sis užil loňské EDC a co tě tam nejvíce zaujalo? Chystáš se letos třeba na Tomorrowland?

Loňské EDC bylo výborné. Jenom jsme měli menší problém s lístkama, protože jsme to nechali na poslední chvíli a už to vypadalo, že se tam ani nedostaneme. Nakonec jsme je i s trochou štěstí sehnali a mohlo se jít na pořádnou párty. Letos po Vegas jsem vyrazil s kamarádama ještě na Tomorrowland a to byl taky super zážitek. Kdybych to měl porovnat, tak obě akce na tom budou na stupnici hodnocení podobně a rozhodně stojí za to je navštívit, pokud máte rádi tenhle styl hudby. Stačí si pustit na youtube pár videí a hned bude vědět, o čem je řeč.

Kvapem se blíží olympijské hry v Soči, které si předpokládám jako milovník sportů všeho druhu nenecháš ujít...

Na olympiádu se samozřejmě těším. I když o něco radši mám letní olympijské hry než zimní, přesto budu na dálku držet našim reprezentantům palce a sledovat je. Nejvíc se těším na hokej a na mého oblíbence Jardu Jágra.