Pokerman.cz - Průvodce světem pokeruHome
váš průvodce světem pokeru
menu


Porno, peníze a byznys. Příběh Ruth Parasol, nejmocnější ženy pokerového světa 3

Ruth Parasol - žena, která se stala jednou z vůdčích postav pokerové revoluce na přelomu tisíciletí. Vychutnejte si náš několikadílný příběh o vzestupu v mnoha ohledech tajemné zakladatelky herny PartyPoker.


Jak společnost rostla, bylo nutné do jejího středu dosadit větší počet zkušených manažerů. Role výkonného ředitele byla v roce 2004 svěřena do rukou Richarda Segala, který opustil pozici šéfa Odeon Limited, předního britského provozovatele multikin, a tým ve stejnou dobu posílil také chlapík s rozpoznatelným jménem - Michael Jackson. Ten dal kvůli Party Gaming sbohem softwarové společnosti Sage Group a chopil se úlohy předsedy bez výkonných pravomocí. Ve stejné době vedení rovněž představilo dlouhodobou strategii pro kontrolu svého růstu, jenž měl podle analýzy vypracované firmou Christiansen Capital i nadále pokračovat překotným tempem. Odhadovalo se, že noví hráči budou do světa online pokeru v nadcházející pětiletce proudit v tak hojném počtu, že se hodnota trhu z původní 1 miliardy dolarů zvýší až na šestinásobek.

Tou dobou již uvnitř PartyPokeru byly v pohybu hektické přípravy na styčný bod celého plánu - vstup na Londýnskou burzu. Přirozeně šlo o událost, která s sebou přinesla velkou mediální pozornost. Odhady hovořily o tom, že veřejná nabídka akcií vynese firmě valuaci pohybující se okolo 5 milionů liber, tedy zhruba stejné sumy, za kterou byste si v té době mohli pořídit Marks & Spencer či Rolls-Royce. A nebo také British Airways a hudební vydavatelství EMI - v jednom drahém dárkovém balení. Čím blíže byl ohlášený termín transformace Party Gamingu na veřejně obchodovatelnou společnost, tím větší tlak na ni byl zvenku vyvíjen.

Mike Sexton, Kathy Liebert a Vikrant Bhargava

Trnem v oku byla novinářům zejména neochota vedení jakkoli komunikovat s okolním světem. Vikrant Bhargava z pozice marketingového ředitele odpovídal na všetečné dotazy týkající se všech hlavních majitelů, samozřejmě včetně Ruth Parasol, v té době již maminky tří malých dětí. Její podnikatelská minulost v oboru s nálepkou „mládeži nepřístupno" přišla na přetřes mnohokrát, všechny tyto útoky však Bhargava zručně odvracel a nezapomínal poukázat na fakt, že oba manželé plní především roli konzultantů a dozor nad každodenním chodem společnosti převzali jiní pracovníci. Tudíž ani není nutné se Parasolinou minulostí nadále zabývat. Neviditelnost Anuraga Dikshita pak v rozhovoru pro The Guardian odůvodnil slovy: „Anuraga znám ještě z dob, kdy jsme společně navštěvovali univerzitu a prozradím vám, že se od té doby ani trochu nezměnil. Je to stále ten stydlivý a skromný workoholik, který pracuje v sandálech. Pozornost médií mu jednoduše není příjemná."

Byl tu však ještě jeden problém. A na ten už Bhargavova výřečnost nestačila. Oficiálně se nazýval Interstate Wireline Act, pod známost však vešel ve své hovorové verzi wire act. Tenhle prehistorický zákon vešel v platnost roku 1961 a měl sloužit jako zbraň proti tehdejším zločineckým gangům, které podnikaly v oblasti herního byznysu. V podstatě jim zakazoval, aby pomocí telefonu uzavírali sázky na „sportovní události či soutěže". Vyvstává tedy otázka: je poker formou soutěže? Ministerstvo spravedlnosti na to mělo jasný názor. Odpověd zní ano a všechny online pokerové herny, včetně PartyPokeru, porušují zákon.

Tak jednoduché to však nebylo. Zrovna v době, kdy se Party Gaming chystala po hlavě vrhnout do světa online pokeru - jak už víme, psal se tehdy rok 2001 - probíhal v New Orleans soudní proces se společností MasterCard International, na němž nás více než cokoli jiného zajímá především závěrečný rozsudek. Federální soudce Stanwood Duval totiž doslova prohlásil, že „wire act nezakazuje provozování internetových her s prvkem náhody". A odvolací soud mu dal za pravdu. Situace byla přesto i nadále napjatá: probíhala jakási zákopová válka mezi provozovateli herních společností na jedné straně a Ministerstvem spravedlnosti, jednotlivými státy nebo kongresem na té druhé. Byť každá z nich slavila střídavé úspěchy, v klíčových bitvách měly evidentně navrch herní společnosti. Včetně Party Gaming, která si během vzájemných potyček počínala suverénním a mnohdy až drzým způsobem.

 

Když například nejvyšší státní zástupce státu Luisiana vyzval PartyPoker k odchodu z tamního trhu, rozhodla se společnost jeho výzvu tiše ignorovat a čekat na další akci, která však nikdy nepřišla. Že se Ruth Parasol a její lidé z velké části spoléhají nejenom na nejasný výklad zákonů, ale především na neschopnost státního aparátu, by nebylo nic až tak zvláštního. Zarážející bylo, jak moc si byli svojí nedotknutelností jisti. V oficiálních právních dokumentech souvisejících se vstupem na burzu rázně odmítali možnost, že by americká vláda někdy skutečně zakročila. „V mnoha státech, včetně Spojených států amerických, považuje vláda tamní aktivity naší společnosti za nelegální. Party Gaming a její vedení spoléhá na zjevnou neochotu nebo neschopnost regulačních orgánů zakročit proti společnostem, které v dané zemi nejsou fyzicky přítomny," stojí v nich doslova.

Party Gaming se proti potenciálnímu nebezpečí ze strany Ministerstva spravedlnosti dobře pojistila. Její vedení se nacházelo na daňově liberálním Gibraltaru, kde byly zároveň umístěny servery, které záplavu online stolů poháněly. Část technického vybavení se nacházela také v Kahnawake, kanadské indiánské rezervaci kmene Mohawků, marketingové oddělení sídlilo v Londýně a co se týče tisícihlavého týmu zákaznické podpory, ten našel svůj domov v indickém Hyderabadu. Ať už byli američtí úředníci v jejich očích sebeneschopnější, zdravá míra obezřetnosti byla rozhodně na místě. V roce 2004, kdy se online poker rychlým tempem řítil ke svému nejslavnějšímu období, pocházelo devadesát procent zisků společnosti z účtů tamních zákazníků.

Zásah, který by vstup na Londýnskou burzu odvrátil, se však nekonal a dalším historickým mezníkem herny se tak mohlo stát datum 27. června 2005. Den, kdy byla její hodnota vyčíslena na 4,64 miliard liber, v přepočtu 8,46 miliard amerických dolarů, což je pro srovnání ještě o 3,5 miliardy dolarů více, než za kolik kanadská společnost Amaya převzala o devět let později dalšího online pokerového giganta PokerStars. Kolos. Takové označení v tu chvíli Party Gamingu slušelo zřejmě nejvíce. Ačkoliv nejméně dva z deseti největších britských investorských domů považovaly risk v souvislosti s její proklamovanou ilegalitou na území USA za příliš vysoký a investici odmítly, o akcie byl všude jinde mimořádný zájem. K nákupu se odhodlalo přibližně 200 institucí, z nich 75 % sídlilo na území Velké Británie. Hned další den akcie vzrostly o 11 %.

Slovo „party" v názvu společnosti najednou nabylo na významu. Naše kvarteto hlavních podílníků si několik skleniček drahého šampaňského zasloužilo, protože ze zveřejněných čísel by se leckomu mohla zatočit hlava. Investoři si rozebrali 23 % PartyGamingu, což v praxi znamenalo, že Ruth Parasol se svým chotěm obdrželi každý po 218 milionech liber v hotovosti a dalších £810 milionů ve formě podílů. Pohádkové bohatství čekalo na teprve třiatřicetiletého Anuraga Dikshita, který obdržel £420 milionů a další £1,5 (!) miliardy v podílech a škodný nebyl na prodeji ani Vikrant Bhargava - £119 milionů na bankovním účtu a £445m v akciích. V průběhu dalšího měsíce se navíc hodnota společnosti vyšplhala na těžko uvěřitelných £12 miliard a zařadila se do prestižního seznamu The Financial Times Stock Exchange 100 Index (FTSE100).

Výkonný ředitel Richard Segal si pochvaloval širokou základnu nesmírně kvalitních investorů a hýřil sebevědomím. Rozhodně si nepřipouštěl, že by někomu z vysokého vedení společnosti hrozily na území USA nějaké problémy.

„My se přece v USA před nikým neskrýváme. Vysíláme reklamy v televizních stanicích, naše značka je vidět. Popravdě nechápu, na čem je postoj Ministerstva spravedlnosti založen. Několik členů našeho managementu se ve Státech nachází každou chvíli. Nemám žádný důvod se nečeho obávat, určitě mě tam ještě uvidí."

Ruth Parasol se ve svých 38 letech zařadila na 164. pozici žebříčku nejbohatších Američanů Forbes 400, kam ji vyneslo odhadované jmění ve výši 1,8 miliard dolarů, v přepočtu asi 44 miliard korun. Nejlepším přítelem každé dívky jsou diamanty, vzpomínáte? Jak moc ve světle historického prodeje rezonuje vzpomínka na popisek maturitní fotografie tehdy osmnáctileté „Ruthles Ruthie". Jako jedna z nejbohatších žen světa jeden takový diamant z původně malého start-upu stvořila. A pokud jde o ty v pravém slova smyslu, možná na ně došlo také.

Jak sama Ruth později prozradila, krátce po vstupu Party Gamingu na burzu jí jeden známý řekl: „Teď se můžeš sbalit, odletět na Fidži, lehnout si na pláž a do konce života nehnout ani prstem." Takovému nápadu se jen zasmála. Jako by snad mluvil o jakési formě mučení. Potřebovala kolem sebe vytvářet týmy dobrých lidí, neustále pracovat a prosazovat své myšlenky. Jen to ji pohánělo kupředu.

Zatímco se PartyPoker vyhříval na vrcholu potravního řetězce celého online herního průmyslu, za oceánem už americký kongres spřádal plán, jak lukrativnímu byznysu, z něhož však nevidí ani cent, zasadit rozhodující ránu. K jeho naplnění došlo v pátek třináctého října roku 2006, kdy vešel v platnost zákon Unlawful Internet Gambling Enforcement Act (UIGEA), který zakazoval finančním institucím zpracovávat platby spojené s „nezákonným" online gamblingem.

 

Dopady jeho přijetí byly pro PartyPoker zdrcující. Více než 77 % jejích příjmů v té době generovali američtí zákazníci a bylo proto jasné, že svému 41% podílu v pokerovém průmyslu může dát sbohem. Jako veřejně obchodovatelná společnost se zodpovídala svým podílníkům a neměla tak jinou šanci, než se z USA zcela stáhnout. Akcie PartyGaming se propadly o 60 %, zcela jiná nálada mezitím panovala v soukromých společnostech PokerStars a Full Tilt Poker, které si našly své právní kličky a začala jejich okamžitá cesta k pokerovým výšinám.

Značka PartyPoker se z odebrání nejcennějšího trhu nesesypala, své služby hráčům v dalších zemích nabízí až do dnešní doby (jako čtvrtá největší online pokerové herna) a po sedmi letech se dokonce vrátila na regulovaný trh v americkém státě New Jersey. Přijetím UIGEA však skončila jedna fascinující kapitola v příběhu herny, která internetový herní průmysl zformovala do podoby, v jaké ho známe dnes. Stejně tak nekončí ani naše vyprávění. Čeká nás epilog, v němž se naposledy podíváme na životní osudy jak Ruth, tak i jejích nejdůležitějších spolupracovníků.

Sdílet tento článek na Facebooku
29.3.2016 | Autor: Filip Novák

Diskuse k článku

Přidat komentář - celkem: 2
Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte být přihlášeni. Přihlásit se můžete zde.
sitka
29.03.2016 19:16:53
Super clanek, moc pekna serie. ::U
sitka
inf
30.03.2016 18:15:06
SITKA 29.03.2016 19:16:53: diky, Jardo ::)
inf
 

Spolupracujeme:

Forbes Casino