Porno, peníze a byznys. Příběh Ruth Parasol, nejmocnější ženy pokerového světa 2

• Porno, peníze a byznys. Příběh Ruth Parasol, nejmocnější ženy pokerového světa 1
• Porno, peníze a byznys. Příběh Ruth Parasol, nejmocnější ženy pokerového světa 2:

Horká půda pornografického průmyslu se začala Ruth Parasol a jejímu otci hroutit pod nohama ve chvíli, kdy na povrch vypluly nekalé praktiky obou klíčových spolupracovníků. Jak Ian Eisenberg, tak i Seth Warshavsky totiž podnikali s příliš ostrými lokty. První zmíněný nechvalně proslul především podvodem s e-mailovými „slevovými" kupony, které doručil do virtuálních schránek milionů amerických domácností a protože v té době bezpečnost na internetu nebyla zdaleka tak horkým tématem, jako je tomu v současnosti, velké procento lidí podvod neodhalilo.

Kdo si pozorně nepřečetl drobným písmem vytištěné obchodní podmínky a tříapůldolarové šeky uplatnil, zavázal se tím k odběru internetového připojení s měsíčním tarifem 29,95 dolarů. Eisenbergův troufalý nápad ocenila Federální obchodní komise žalobou, s níž byla nakonec úspěšná a nařídila úhradu škody ve výši 17 milionů dolarů. Warshavsky s Ruth stáli v pozici spoluobžalovaných a do té doby navenek dobře fungujícímu obchodnímu partnerství byl rázem konec.

Výčet svízelných situací, kterými si musela Parasol projít, se navíc dále rozrůstal. Její telefonické společnosti se dostaly do hledáčku správních orgánů v Severní Karolíně a Nevadě, přičemž se v obou případech řešily nesrovnalosti ve fakturování, společně s příliš přísnými obchodními podmínkami (při jejich nedodržení zákazníkům hrozily neadekvátní postihy, jako například zabavení majetku). Karolínský případ Parasol s Warshavskym prohráli, v důsledku čehož jim byla uložena pokuta ve výši $270.000. Ten nevadský vyšuměl do ztracena, protože odsouzená společnost posléze uplatnila ochranu před bankrotem.

Warshavsky upadl v nemilost rodiny Parasolů nedlouho poté. Předmětem sváru se tentokrát staly vlastnické vztahy v Internet Entertainment Group, finančně podporované kapitálovou společností, v níž otec Richard a jeho nejmladší dcera Ricarda drželi počátkem roku 1996 podíl ve výši 49 %. Ještě v červnu téhož roku podali na Warshavskyho žalobu kvůli údajnému nesplnění dohody o vyplacení jejich podílu ve firmě a právě to byl moment, kdy do hry rázným způsobem vstoupila Ruth. Během procesu dokázala vyjednat dohodu o finančním vyrovnání, což se drtivé většině těch, kteří se s Warshavskym dostali do křížku, nepodařilo ani vzdáleně. Na tomto místě je třeba zmínit, že ačkoliv Ruth patřila mezi spoluzakladatele IEG, svůj podíl podle dostupných informací držela pouze krátce.

„Vedla si velmi dobře. Získala své rodině peníze a pornoprůmyslu mohla dát s klidem své sbohem," uvedl později rodinný advokát Bradley Keller pro LA Times. Co na této Ruthiině kariérní epizodě zaujme nejvíce, je fakt, že zatímco řada jejích spolupracovníků se nevyhnula nepříjemným právním postihům, ona sama dokázala i přes všechny popsané peripetie z všeobecného zmatku vyváznout bez výraznější újmy. Údajně také proto, že dobře poznala, kdy legislativní hrozby překračují únosnou mez a své podíly v pornografickém průmyslu ve správný moment prodala.

Opustit svět internetu se ale ještě rozhodně nechystala. Své bohaté zkušenosti se rozhodla uplatnit v online herním průmyslu a spolu s hrstkou dalších partnerů v roce 1997 otevřela hernu Starluck Casino. Dobře poučená z předchozích let umístila kanceláře společnosti i technické oddělení se servery do Karibiku tak, aby zůstaly mimo dosah nenechavých rukou americké jurisdikce. Jinak na jejím start-upu zpočátku upřímně nic tak zvláštního nebylo. Měl pouhých pět zaměstnanců a softwarová platforma, která uměla zákazníkům zprostředkovat virtuální sloty, blackjack a další hazardní hry, byla zakoupena od externích dodavatelů. Ani tady ale Parasol nešlápla vedle a z původně samostatného online kasina postupně vyrostla síť heren s názvem iGlobalMedia, tedy jakýsi předchůdce dnešního PartyPokeru. To bychom ale předbíhali.

Nejprve se musíme seznámit s další klíčovou postavou našeho příběhu. Člověkem, kterému vznikající kolos později vděčil za svoji technickou stránku a uživatelskou přívětivost. Když se Parasol na počátku nového milénia ponořila do hledání svého vlastního softwarového vývojáře, jeden z jejích známých před ní zmínil jméno Anuraga Dikshita (vyslovováno dixit), šestadvacetiletého počítačového mága, který již o pět let dříve odpromoval na prestižní univerzitě Indian Institute of Technology v Novém Dillí.

Pracovní nabídky ho poté zavály do Spojených států amerických, kde svoji pracovní kariéru rozvíjel jako softwarový inženýr v CMS Limited, systémový analytik pro Websci a později také jako konzultant telekomunikační společnosti AT&T. Parasol okamžitě poznala, jak obrovský potenciál se v tomto tichém workoholikovi, pocházejícím ze skromných podmínek, skrývá - neuběhl ani rok a Dikshit se stal jedním z investorů Starluck Casina, nyní již jeho revitalizované podoby s novou softwarovou platformou vlastní výroby. Na obzoru se navíc již v ostrých konturách rýsovaly nové výzvy.

Psal se rok 2000 a nové vedení v čele s Parasol začalo rozvíjet svoji myšlenku o vstupu na pole online pokeru. Byť se stále jednalo o neprobádané odvětví, roli vizionářů týmu okolo PartyPokeru přisuzovat nelze. Tradiční karetní hra byla do své internetové podoby poprvé implementována o několik let dříve prostřednictvím protokolu IRC, aby se v roce 1998 nápadu poprvé podnikatelsky chopila herna Planet Poker, která byla hned vzápětí následována Paradise Pokerem.

Princip jejich fungování byl v podstatě totožný, jako ho známe dnes. Hráči z celého světa mohli hrát proti sobě za virtuálními stoly o reálné peníze a herna si z každé hry či turnaje vybírala malý poplatek (nebo-li rake) za to, že jim vzájemné soupeření umožní. Jednoduché, že ano? Rychle odpovím za vás - v podání PartyPokeru rozhodně. Herna sice na startu závodu na pokerový Olymp zaspala, nicméně počáteční náskok své konkurence rychle smazala, jen aby zbytku pole rychle nadělila nesmazatelnou ztrátu.

PartyPoker byl hráčům oficiálně představen v roce 2001, kdy Parasol uvedla do pohybu plán, jak ze své společnosti vytvořit další továrnu na peníze. Nebyla na to ale sama. Společně s ní chod kontrolovala další trojice významných akcionářů - její manžel Rusell DeLeon, nepostradatelný Anurag Dikshit, jenž ve firmě zastával pozici provozního ředitele a také další nová tvář v podobě marketingového ředitele Vikranta Bhargavy. U posledního ze jmen se na chvíli zastavíme, protože raketový start jde na vrub z velké části právě jemu.

Mluvilo-li se o Dikshitovi jako o technickém géniovi, jeho bývalého spolužáka z univerzity v Dillí stejná pověst provázela na poli online marketingu. „Vikrantovy odborné znalosti v oblasti internetového marketingu z PartyPokeru udělaly multi-miliardovou společnost," je přesvědčen John Shepherd, bývalý ředitel firemní komunikace herny. A jeho názor sdílí i další lidé, kteří se v online průmyslu pohybují. Sue Schneider, jedna z organizátorek konference World Poker Congress, například prohlásila, že „jedním z hlavních důvodů, které stojí za úspěchem PartyPokeru, jsou právě jeho inovativní marketingové kampaně či zákaznický servis, jenž se posléze stal v tomto průmyslu standardem."

„Všichni tehdy mluvili o Paradise Pokeru. A my jsme si řekli - když vydělávají peníze oni, my je budeme vydělávat taky," řekl Bhargava v jedenáct let starém rozhovoru pro britský deník The Guardian. Na trh PartyPoker vstoupil s velkou slávou: turnajem s možností získat na tu dobu nevídanou sumu 1.000.000 amerických dolarů. Nezapomeňte, že stále mluvíme o roce 2000 a pověstný pokerový boom měl přijít až o tři roky později společně s vítězstvím Chrise Moneymakera v Main Eventu World Series of Poker. Ne, online poker byl stále v plenkách a Bhargavova myšlenka patřila mezi ty vskutku revoluční. A padla na úrodnou půdu. Herna uspořádala cenově dostupné online satelity, z nichž se 100 nejúspěšnějších hráčů probojovalo do živého finále o hlavní výhru.

„Vzali jsme 100 lidí a posadili je na vyhlídkovou loď, která brázdila vody Karibiku. Proč jsme jako online herna zvolili živé finále? Protože to byl jediný způsob, jak hráčům dokázat, že jim ten milion opravdu vyplatíme," poukázal na fakt, že důvěra uživatelů musela být kdysi tvrdě zaplacena. V případě PartyPokeru konkrétně částkou $500.000. Investice se ale bohatě vrátila.

World Series of Poker získávala na oblibě, na scénu měla brzy nastoupit také World Poker Tour a masového rozšíření se dočkal vynález hole card cams, jehož zásluhou se poker přestěhoval do obývacích pokojů zvědavých Američanů. Hrát ho najednou chtěli všichni. Software PartyPokeru se po zámořském internetu podpořen reklamním náporem v hlavním vysílacím čase šířil jako dobře naprogramovaný počítačový virus. Dikshitův software bez problémů zvládal nápor až 70 tisíců současně hrajících uživatelů a poker se stal nejrychleji rostoucím segmentem v rámci online herního průmyslu.

Tohle tvrzení lépe vyjádří čísla. V roce 2002 činily celkové tržby z online pokeru 92 milionů dolarů, o dva roky později se již jako následek šílenství způsobeného Moneymakerovým triumfem* pohybovaly dokonce okolo jedné miliardy. Co se týče údajů, které v daných letech porovnávají hráčskou účast na PartyPokeru, jsou stejně úchvatné - v roce 2002 se denní průměr současně hrajících uživatelů pohyboval okolo pouhých 1.300, v roce 2004 to bylo takřka 80.000 a v první polovině roku 2005 dokonce více než 120.000. Ruku v ruce stoupal i profit společnosti: mezi lety 2002 až 2004 vzrostl z pouhých 9 milionů na rovnou půlmiliardu.

Ruth Parasol se konečně obklopila těmi správnými lidmi a z malého start-upu společně s jejich přispěním vybudovala neochvějnou jedničku světového herního byznysu. Pomyslný vrchol byl na obzoru. I druhý díl našeho seriálu ovšem zakončíme konstatováním, že se po jeho dosažení rozpoutá další nelítostná bouře.

*Zajímavým paradoxem je, že Moneymaker uspěl jako kvalifikant konkurenční PokerStars.