Pokerová evoluce: Stu Ungar na finálovém stole Main Eventu v roce 1997 | Pokerman.cz

Stu Ungar. Legenda. Ať už si o tomhle talentovaném hráči myslíte cokoliv, z analýzy jeho hry se můžete mnohému přiučit. Stu se v pokeru zdokonalil pozorným sledováním hry starších profesionálů. Rychle se posunul na nejvyšší stakes, hrál různé varianty proti různým soupeřům a nějakým způsobem nakonec vždy dokázal hrát lépe, než ostatní. Brzy získal reputaci nejtalentovanějšího hráče své generace (a to nejenom v pokeru, ale kromě jiného například i v gin rummy). Jeho styl hry a hodně benevolentní bankroll management si ovšem vybraly svoji daň. V roce 1997, po letech boje s různými závislostmi, uchvátil pokerový svět svým návratem na půdu World Series of Poker. Ano, děti, stalo se to ještě o rok dříve, než se na plátnech kin poprvé objevili Mike McDermott a TeddyKGB. Jakmile se v pozici chipleadera probojoval na finálový stůl Main Eventu, všichni chtěli být u toho. Aby organizátoři mohli vyhovět všem divákům, kteří chtěli Stueyho vidět v akci na vlastní oči, museli finálovou šestku přesunout mimo zdi Horseshoe Casina na rušnou Fremont Street.

Naštěstí pro pokerovou komunitu tehdy veškerou akci nahrál Tom Sims na svůj kazetový rekordér. O deset let později tyto nahrávky objevila Jessica Welmann z organizačního týmu WSOP a inspirovala tím Claytona Newmana k vytvoření famózního článku, v němž Ungarovu hru podrobil důkladné analýze. Pokud jste jej ještě nečetli, směle do toho. Díky těmto třem osobnostem máme k dispozici cenná data a informace o hře Stua, jeho soupeřů a stavu pokeru v roce 1997. Smekám před nimi pomyslný klobouk, protože bez jejich úsilí by tento článek nemohl vzniknout.

Zbývá šest hráčů, vítěz bere milion dolarů. Takhle vypadala situace v úvodu finálového stolu:

Struktura

Blindy jsou 5.000/10.000 s ante 2.000, což znamená, že Stu drží v pozici chipleadera pohodlných 110 big blindů. Shortstackové se pohybují někde mezi 20 a 30 big blindy. Walker a Strzemp mají dostatek žetonů na to, aby hráli deep stack poker - ale budou?

Pojďme se podívat na tendence jednotlivých hráčů a na to, jak bychom k finálovému stolu přistupovali, kdybychom byli na Stueyho místě.

Po směru hodinových ručiček (spolu s informacemi o celkových výhrách jednotlivých hráčů podle RankingHero.com):

Peter Bao ($127.200)
Peter má 20 big blindů. Je to small stakes profesionál a dokud se mu nepovede zdvojnásobit, bude hrát tight. Vzhledem k tomu, že se bavíme o roku 1997, pravděpodobně neví, že by měl přes light open raisy hodně shovovat.

Bob Walker ($416.847)
S 60 big blindy a svojí pozicí u stolu patří Walker mezi hráče, kteří by nám mohli dělat určité problémy. Předpokládáme však, že bude hrát spíše tight.

John Strzemp ($990.448)
John Strzemp je černým koněm finálového stolu. Hraje poměrně loose a je schopen bluffovat. Light 3bety nicméně ještě nebyly "objeveny", takže se středně silnými až silnými handami bude spíše flat-callovat preflop.

Mel Judah ($3.545.958)
Dalším profesionálem u stolu je Mel Judah. Se svými 25 big blindy není v úplně nejlepší pozici, nicméně pokud se mu podaří stack navýšit, tak svoji hru otevře. Vzhledem k jeho pozici a naší reputaci (nezapomínejte, že jsme Stu Ungar) se pravděpodobně bude vyhýbat větším konfrontacím s námi.

Ron Stanley ($1.620.883)
Se 70 big blindy a loose hrou představuje Ron Stanley jedno z možných nebezpečí u stolu.

Mějte na paměti, že tehdejší styl se od toho současného významně odlišuje:
- open limpování není bráno jako chyba a záležitost dob minulých
- 3,5x je standardní velikost open raisu (a tihle chlapíci hrají poměrně typicky na svoji dobu)
- žádné cbety v kontrastu s množstvím donk betů "pro informaci"
- žádné 3bety, squeezy, back-raisy a další typické postupy dnešní doby

A ještě jedna věc - výplatní struktra je top heavy a vaše reputace ballera, který nikdy neudělá deal, vás předchází:

• 1. $1.000.000
• 2. $583.000
• 3. $371.000
• 4. $212.000
• 5. $161.120
• 6. $127.200

Posouzení situace u stolu

Kdykoliv zasednete k novému pokerovému stolu, zkuste popřemýšlet o tom, zda je váš herní styl uzpůsoben tomu, co se na něm zrovna odehrává. Vědomě si každou hodinu udělejte svůj vlastní rozbor aktuální situace. Přizpůsobili jste se dostatečně svým soupeřům? Jakou máte image? Jaké chyby protihráči dělají a těžíte z nich nějak?

A konečně - jste na tom fyzicky a psychicky tak dobře, abyste mohli hrát svoji A-game? Pokud ne a jste v tu chvíli už v turnaji, raději hrajte bezpečnou B-game do chvíle, než se budete cítit zase lépe.

Takže jste Stu Ungar. Jaký je váš plán? Chcete maximalizovat zisk a minimalizovat risk. První otázku, kterou byste si měli položit je: "Jaké chyby mí soupeři dělají?" Hrajete finálový stůl Main Eventu WSOP, jste chipleader a máte reputaci možná nejlepšího hráče, který kdy žil. Jo, uhodli jste - budou foldovat více, než by ve skutečnosti měli!

Řešení - lagtard

Stu má reputaci loose agressive hráče, možná až šílence, ale takového, který je schopen tak skvělých readů, že si může dovolit hrát i slabé handy. Pokud soupeři často foldují, můžeme si dovolit otevírat přibližně 40% až 55% rukou. Abychom tuto strategii podpořili, 3betovali bychom preflop se středně silnými nebo slabými kombinacemi a multi-barrelovali postflop. Úspěšný lagtard totiž musí soupeřům ukázat, že pokud se proti němu rozhodnou hrát, bude to o velké poty. Zní to jako slušná strategie, protože jsou na stole 3 shortstackové, kteří se budou chtít posunout ve výplatní struktuře a 3bety tady každého překvapí. Stále je tu však několik nástrah:

- Právě tohle od vás všichni očekávají. Z pohledu shortstacka můžete být nejlepší volbou, proti komu zagamblit. Navíc do vás mohou tilt shovenout v případě, že je budete už moc štvát. Bigstackové naopak mohou začít nepředvídatelně callovat a tím značně zvyšovat varianci.
- Výplatní struktura je top heavy, což je další argument pro shortstacky, aby více gamblili.
- Vzhledem ke všudypřítomným 3,5x open raisům je obtížné 3betnout bez toho, abyste se tím necommitnuli. Bez možnosti 3betovat ztrácí tato strategie na účinnosti.

Řešení - smallball

Kontrolovaná agrese postflop se najednou jeví jako mnohem lepší nápad. V dnešním světě je to oblíbený styl. Časté agresivní lajny, nízký bet sizing a konstantní tlak. V zásadě se to dá shrnout jako: "pokud checknou, vy vsadíte." Proti hráčům, kteří jsou příliš tight nebo pasivní, je to dobrý plán. Bez odporu totiž získáte mnoho potů. Jakmile pot naroste do velkých rozměrů, zatáhnete se, abyste snížili varianci. Málokdo vám v té chvíli dá kredit, takže dostanete akci, když to budete potřebovat.

Pokud byl tohle váš první instinkt, nezvolili jste špatně. I tak se ale musíte mít na pozoru:

- Pokud budete stejně jako všichni ostatní otevírat 3,5x riskujete příliš mnoho, abyste vyhráli málo. Jakmile otevřete menším raisem, než je obvyklé, dostanete často call - jednak jim lezete na nervy, druhak to pro ně bude "levné". V multiway potech pak bude obtížné bluffovat, zejména proti nízkým stackům.
- Automatickým sázením velkého množství flopů berete jen malou edge a stáváte se předvídatelným. Začnou vás callovat a pak budete muset s minimem informací dělat velká rozhodnutí na turnu.

Řešení Stu Ungara - rozhodnutí na turnu

Zjednodušený název pro dobře promyšlený plán. Stu ví, že na tomto stole (a pravděpodobně i na každém jiném) nemá postflop konkurenci. Jeho soupeři hrají dost face up a často ukážou sílu své kombinace už na flopu. Pro rok 1997 se takový plán ukazuje jako velice vhodný hned z několika důvodů. Pomáhá vám chránit vaši handu, utváří větší poty v situacích, kdy držíte silnou kombinaci, v opačném případě naopak ztrácíte málo žetonů. Také zvyšuje vaši šanci vidět kartu zdarma, když ji potřebujete. Naneštěstí funguje pouze proti soupeřům, kteří vyznávají stejnou hru a "Comeback Kid" ze stejného těsta není. Když budete sázet jen handy, které se vám "líbí" a jen občas bluffovat na turnu a riveru missnutou draw (typicky), budete hodně předvídatelní.

Ungarův plán byl pravděpodobně následovný:
Pre-flop: Pokusit se co nejvíce potů sebrat open raisem, i když ne tolik, jak by mohl leckdo čekat (otevíral okolo 25%). Vidět co nejvíce flopů a nabýt vždy nutně agresor tzn. flat/callovat a over limpovat.
Flop: Kdykoliv to půjde, být velice pasivní - checkovat back nebo callovat.
Turn a river: Soulreadovat soupeře za pomoci informací, které v průběhu hry poskytli.

Stu chtěl o osudu hry rozhodnout na některé z pozdějších street, kdy mohl těžit z toho, že má mnohem balancovanější range, než jeho soupeři. Proč sázet už dříve, když nemám ještě tak velkou šanci na úspěch? Stu je ochoten soupeře pustit daleko, protože má nad nimi obrovskou edge. Dokonce dělal i to, že proti dvěma slabým limperům checknul big blind.

Od svého plánu se uchýlil pouze v jediném případě. A to tehdy, pokud zrovna hrál proti agresivními Strzempovi. Proti němu Stu chtěl ruku ukončit co nejdříve a používal k tomu mnohem větší sizingy. Myslím si, že ho považoval za hráče, kterého je nejobtížnější přečíst.

Závěr

Stu v turnaji zvítězil a na všechny přítomné udělal dojem zdánlivě nejagresivnějším a nejúčinnějším pokerem té doby. To množství neotřelých nápadů ukazuje, že Ungar byl víc než jen "agresivní klučina se skvělými ready". Byl to jednoduše strategický génius. Byl by Stu Ungar nejlepší i v současnosti? Možná, ale musel by svoji hru přizpůsobit dnešním standardům. Ve své době se přizpůsobit dokázal, nicméně zemřel příliš brzy na to, aby byl součástí té velké strategické revoluce, která přišla s nástupem online pokeru. S dnešními znalostmi by na takovém stole bylo pravděpodobně nejúčinnější hrát jako Stu a navíc přidat nějaké "click-backy", kterými bychom exploitovali vysoké open raisy. Ale to bychom hodně předbíhali, protože tohle začali hráči praktikovat až v roce 2008!