Las Vegas jak ho neznáte: dějiny v kostce - díl 1.

Impuls od řeky Colorado

Ještě na začátku 30. let minulého století bylo Las Vegas bezvýznamným pouštním Zapadákovem. A kdoví, jak by to nakonec s tímto místem dopadlo, kdyby kousek na východ od lokality Las Vegas neprotékala strmým Černým kaňonem mohutná řeka Colorado. Již v době hospodářské krize totiž zahájil president Herbert Hoover program velkých státních investic na podporu ekonomického rozvoje, jehož součástí byla také výstavba gigantické 221 metrů vysoké přehradní hráze u městečka Boulder. Z následné přistěhovalecké vlny pracovních sil ale začalo na sklonku 30. let profitovat Las Vegas – dnes již nikdo nezjistí, kolik peněz vydělaných na stavbě boulderského inženýrského zázraku skončilo právě v lasvegaských putykách, hernách a nevěstincích.

Mafiáni z Los Angeles

Po svém dokončení v roce 1936 se přehrada Hoover stala největší turistickou atrakcí Nevady, kterou chtělo ročně vidět přes 100.000 návštěvníků. Zvědaví turisté mohli v poušti trochu komfortněji nocovat pouze v Las Vegas, kde byla tehdy hlavní tepnou kasinová třída Fremont. Většina návštěvníků přijížděla z Los Angeles a mezi nimi byly i různorodé skupiny hráčů, podnikatelů a gangsterů. Přestože byla Nevada v té době jediným státem s povoleným hazardem, neznamenalo to, že by se jinde nehrálo ilegálně. Nezákonné herny prosperovaly především v Los Angeles, kde byl vyhlášeným místem hazardu zvláště Hollywood a kde se o hráče staralo dobře naolejované mafiánské soukolí.

V roce 1938 se v Los Angeles dostal k moci nový starosta, kterému se dařilo potírat mafiánské a zvláště hazardní struktury. Hráči a podnikatelé v hazardu byli tedy nuceni hledat nové místo, kam by mohli přesunout své aktivity a volba v mnohých případech padla právě na Las Vegas. V roce 1939 si například otevřel v Las Vegas svůj Club 91 bývalý policista a později majitel ilegálních heren Guy McAfee. Jeho kasino dostalo jméno podle silnice vedoucí do Los Angeles, které se brzy začalo říkat lasvegaský bulvár. McAfee tuto dnes asi 7 km dlouhou lasvegaskou kasinovou třídu nazval Stripem, protože měl dříve své podniky na známém bulváru – Sunset stripu - v Los Angeles. Název Strip se poté v Las Vegas během let ujal.

Mýtus Benjamina Siegela

Mnoho lidí si dodnes myslí, že vzorec toho, čemu se dnes říká moderní Las Vegas, vymyslel známý gangster Bugsy Siegel. Nejlepší, co ale Siegel pro Las Vegas udělal, bylo to, že se nechal zabít. Přispěl k tomu, že bylo Las Vegas dlouho vnímáno jako místo, kde se člověk může setkat nejen s hvězdami a slavnými osobnostmi z Hollywoodu, ale i se šéfy mafie. Myšlenka udělat z pouštního Las Vegas luxusní Mekku hazardu není ovšem Siegelovým vynálezem. Je mu pouze mysticky přisuzována. Lasvegaský bulvár Strip nebyl ve třicátých letech prakticky součástí Las Vegas. Tehdy to byla jen silnice v poušti, která se vůbec nedala s tehdy rušnou ulicí Fremont srovnávat.

Cesta k osídlení Stripu začala někdy v roce 1940, kdy skupina zdejších podnikatelů pozvala do města kalifornského hoteliéra Thomase Hulla. Podařilo se jim ho přesvědčit, aby investoval na Stripu do koupě pozemku a tak již v roce 1941 zde vznikla první stavba – na tehdejší dobu velmi luxusní hotel El Rancho, který dostal jako jedno z prvních kasin v roce 1945 i klimatizaci (širší rozšíření této pouštní nezbytnosti umožnil až přísun energie z nedaleké přehrady Hoover). Stavba El Rancha, která byla na bulváru průkopnickým činem, otevřela oči i dalším podnikatelům a v roce 1942 tak byl na Stirpu postaven i další velký resort The Last Frontier. Hodně lidí má za to, že třetí velké kasino na Stripu, legendární Flamingo, nechal postavit od základů právě neblaze proslulý gangster Bugsy Siegel – pravda je ovšem taková, že Siegel pouze koupil projekt a pokračoval ve vizi mafií odstaveného hazardního kalifornského hráče Williama Wilkersona.

Wilkerson byl zámožný podnikatel, který měl velkou slabost pro hazard. Byl od přírody hráč, jenž hrál o velké peníze. Často sedával o víkendech i celou noc u pokeru s magnáty od filmu a hrál o tehdy vysoké částky od 10.000 dolarů výše a nedá se říci, že by nějak zvlášť vyhrával. Jednou mu jeho vysoce postavený přítel z filmové branže poradil: „Když chceš sázet tak velké peníze, tak si raději postav a provozuj vlastní kasino.“ Ta rada se zalíbila jak Wilkersonovi – hráči, tak Wilkersonovi - podnikateli. Již ve 40. letech létal Wilkerson každý víkend do Las Vegas najatým letadlem, aby nechával hodně peněz v místních hernách. Wilkerson měl rád eleganci, hodně cestoval a dost si tedy oblíbil také atmosféru a stylovost Monte Carla. Lasvegaské herny ho v tomto směru nijak nevzrušovaly – chyběla jim tehdy přepychovost a vytříbenost.

Na začátku roku 1945 tedy koupil v Las Vegas 33akrový pozemek a začal realizovat svůj nový sen – přepychové kasino, které nazval Flamingo. Jenomže více času než na vedení stavby strávil v místních hernách, začal prohrávat a poté, co utopil ve Flamingu přes 600.000 dolarů, zjistil, že nemá peníze na další výstavbu. Až tehdy se na scéně objevil Benjamin Siegel, gangster, jenž řídil v Los Angeles pro přední mafiány Lanskyho a Luciana nelegální sázky a hry.  Té době začala už i mafie tušit, že by se dalo v Las Vegas dobře podnikat a proto dostal Siegel úkol, aby zde zorganizoval stavbu luxusního kasina. Siegel se nejdříve pokusil získat pro tyto účely hotel El Cortez ve starém centru na třídě Fremont, ale představitelé města se tehdy obávali vlivu gangsterského podsvětí a neposkytli elektřinu a vodu nutnou ke stavbě.

Siegel se tedy musel poohlédnout jinde – až na tehdejším okraji města, takže byl nakonec pod pohrůžkou fyzické likvidace zastrašen majitel Flaminga Wilkerson a Siegelovi tehdy rozestavěné Flamingo za pakatel prodal. Siegel stavbu a později i provoz velkolepě pojatého Flaminga nakonec manažersky nezvládl, dostal se kvůli strašidelným dluhům herny i údajným zpronevěrám do křížku s bossy mafie a byl nakonec v roce 1947 v Beverly Hills zavražděn. Flamingo ale pokračovalo v provozu dál, vyhrabalo se z dětských nemocí a pod vedením mafie mimořádně prosperovalo. Protože byl podnik nakonec úspěšný, začalo se podsvětí zajímat i o další pozemky na Stripu. V letech 1948 až 1958 tak plynuly miliónové sumy většinou špinavých peněz na výstavbu kasin a hotelů, stále větších a stále vybavenějších.

Konec prvního dílu.