Dnes startuje 11. WSOPE Main Event, připomeňte si 10 dřívějších šampionů

Dnes je ten Den. Den s velkým D; dnes bude zahájena sedmidenní turnajová pouť, na jejímž konci se jeden šťastlivec stane euro-milionářem, obdrží zlatý náramek a navždy si bude moci říkat evropský pokerový šampion. Tento titul, pravda, není oficiální - jen těžko bychom ale hledali turnaj, jehož vítěz by si takové označení zasloužíl více. Dámy a pánové, dnes startuje €10.350 Main Event World Series of Poker Europe.

A to již pojedenácté v historii. Zatímco lasvegaský WSOP Main Event si v pro dnešní dobu poněkud netradičním formátu odbyl svoji premiéru v roce 1970, jeho evropský bratříček se na scéně poprvé objevil léta páně 2007 - což ti, kteří listovali naším nedávným mini-seriálem jistě velmi dobře vědí.

• Čtěte také: Z historie WSOPE: Všechno je jednou poprvé
• Čtěte také: Z historie WSOPE: Rozkročeni přes Atlantik

Mění se doby, trendy, koneckonců i místa konání. Náramkový Main Event však zůstává a je nedílnou součástí všech festivalů WSOP Europe. Nikdy sice nedosáhl věhlasu lasvegaského Turnaje turnajů, v tomto ohledu si není třeba nic nalhávat. To ale jeho úrovni škodí jen pramálo - a vlastně ji možná i zvyšuje. Z velké části odpadají v Moneymakerových stopách kráčet toužící nadšenci, značnou část pole evropských náramkových Main Eventu tvoří ti, kteří to s pokerem myslí zatraceně vážně. Mnozí takoví už na vrchol turnaje vystoupali - a my si je dnes, v den D, v rychlosti připomeneme.

Londýnské časy

První čtyři vydání WSOP Europe hostil Londýn, WSOPE se zde zabydlela mezi roky 2007 až 2010. Historicky první šampionku jsme vám představili v prvním dílu mini-seriálu, triumf mladičké Annette Obrestad otřásl pokerovým světem. V dobrém slova smyslu, samozřejmě; norská hráčka si turnaj podmanila den před svými devatenáctými narozeninami, triumf v 362členném poli jí vynesl rovný milion liber.

To je odměna, na kterou už žádný další londýnský šampion nedosáhl. O rok později, léta páně 2008, přitom počet registrací dokonce vzrostl - pouze však o symbolický jeden zaplacený vstup. Po předchozím překvapivém Annettině triumfu tentokrát zvítězil hráč, jehož jméno už všichni skloňovat uměli.

V přestávce před rozehráním finále vegaského Mainu se k finálovému stolu probojoval Rus Ivan Demidov, pátou příčku obsadil Daniel Negreanu. Rybník však hvězdným soupeřům vypálil John Juanda, který v závěrečném heads-upu překonal Rusa Stanislava Alekhina a připsal si £868.800.

Pro mnohé life-chaning peníze, pro Juandu jen jedna mega-trefa z mnoha; k dnešnímu dni indonéský rodák nastřádal výhry v hodnotě $25.241.270 a londýnský výsledek je v jeho resumé až třetím nejhodnotnějším. V tu dobu se ale přeci jenom jednalo o Juandovo kariérní maximum, byť před jeho ziskem dokázal vyhrát hned 29 živých turnajů.

V roce 2009 účast poklesla na 334 entries a z vítězství se opět radoval dobře zavedený hráč - věhlas Barryho Shulmana však byl v době jeho triumfu spíše amerického než mezinárodního charakteru. K finálovému stolu tehdy 63letý CEO časopisu Card Player společně s Chrisem Bjorinem či Jasonem Mercierem usedal již coby stávající majitel zlatého náramku - ten si přivlastnil již v roce 2001, kdy opanoval $1.500 Seven Card Stud Hi-Lo.

V Londýně tedy Shulman získal bracelet s pořadovým číslem 2, přičemž odměnou mu bylo £801.603. V některém z alternativních vesmírů však závěrečný heads-up dopadl jinak - a v takovém vesmíru o Danielu Negreanovi nehovoříme jako o majiteli šesti, nýbrž rovnou sedmi zlatých náramků. V Las Vegas se věhlasný KidPoker k finálovému stolu Main Eventu nikdy neprobojoval (v letech 2001 a 2015 shodně obsadil 11. příčku), v Evropě se mu to podařilo rovnou dvakrát - a to pěkně v řadě, back-to-back.

V roce 2010, při poslední londýnské zastávce WSOPE, tentokrát Negreanu v ITM fázi zcela absentoval a křesla u finálového stolu se uvolnila pro jiné z celkem 346 účastníků. Žádná superstar tentokrát k final tablu neusedla, byť třeba takový Roland de Wolffe, celkově čtvrtý hráč konečného pořadí, svůj odkaz v pokerové historii díky zisku živé Triple Crown bezesporu zanechal.

Vítězná poklona však byla tehdy smeknuta před Jamesem Bordem. Sbírka jeho placených umístění tehdy nebyla nijak objemná, Bord od roku 2008 před nástupem do Main Eventu zaznamenal 7 cashoutů, přičemž v létě 2010 se dostal na dosah náramku z vegaského $1.500 NL 2-7 Draw eventu. V Londýně byl však Bord k nezastavení a po překonání Itala Fabrizia Baldassariho v duelu obdržel £830.401. O Jamesově tehdejší dominanci svědčí skutečnost, že o rok později byl při předávání European Poker Awards za svůj výkon oceněn trofej v kategorii výkon roku. Bord se stal prvním a dodnes jediným hráčem, který v evropském Main Eventu triumfoval na domácí půdě. Ano, dodnes: pevně doufáme, že už ve čtvrtek k němu přibude druhý takový.

Francouzské časy

S rokem 2011 nastala francouzská éra WSOPE, tři další náramkové festivaly se uskutečnily na opačné straně Lamanšského průlivu. Pro Main Event nastaly časy hojnosti; přestože návštěvnost postupně klesala, všechny tři francouzské edice počtem entries překonaly ty britské. Z toho vyplývá, že ročník 2011 musel být rekordním - a tehdy se do Mainu zapojilo 593 hráčů. Heads-up přinesl souboj mezi živoucí legendou online scény Chrisem Moormanem a americkým talentem Eliem Foxem. Tučné písmo napovídá, kdo že si vedl lépe a kdo že si připsal €1.400.000.

Elio, kterému v době jeho triumfu bylo čerstvých pětadvacet, v roce 2011 prožil tuze zajímavou sezónu. Cashoutoval sice v pouhých čtyřech turnajích, hned třikrát však dokázal zvítězit; v létě si ve Vegas nejprve podmanil $1.590 NLHE event ve Venetianu ($87.192), následoval triumf v $10k Bellagio Cupu ($669.692). Foxova kariéra trvá až do dnešních dní, ve skutečně velkém měřítku se však Američan začal do živých turnajů zapojovat až v posledních dvou letech. Úspěšná pro něj byla především loňská sezóna, během níž vybojoval odměny v hodnotě $4.277.915, vítězstvím v $10k Super Turbo Bounty uzmul svůj druhý bracelet a navíc si zahrál i heads-up náramkovém $100.000 Super High Rolleru. Super, super.

V roce 2012 se návštěvnost meziročně propadla o dramatických 29 %, zklamání z pouhých 420 zaplacených vstup však bylo plně kompenzováno jménem šampiona. Zatímco filmaři v Cannes tradičně soupeří o Zlatou palmu, jeden tuze známý profesionál se zde v září 2012 polaskal se svým již třináctým náramkem - a to jen čtvrt roku poté, co získal předchozí. Nu ano, před sedmi roky se evropským šampionem stal Phil Hellmuth.

Co dodat; dějiny Světové série nepamatují úspěšnějšího hráče, Hellmuthova náramková sbírka čítá patnáct kousků a je to jen několik hodin od chvil, kdy 55letý Američan v Rozvadově v heads-upu Mixed Games Champioship bojoval o šestnáctý. Mezi nejlepší devítku Main Eventu tehdy postoupili Timothy Adams, Jason Mercier či Joseph Cheong, Hellmuthovým vyzyvatelem se v heads-upu stal Ukrajinec Sergii Baranov. Zatímco Phil obdržel €1.022.376 a jen stvrdil svůj status pokerové legendy, Baranov se k ním získaným €632.592 už nikdy nepřiblížil. Ale snaží se dodnes, je třeba poznamenat.

Vzhledem ke klesající návštěvnosti se nad Francií vznášela hrozba odebrání pořadatelství, přesun WSOPE z Cannes do pařížského předměstí Enghien-les-Bains bohužel spásu nepřinesl. V roce 2013 se do Main Eventu zapojilo pouze 375 entries - alespoň byl ale napsán tuze dobrý pokerový příběh.

Šampionem a majitelem odměny v hodnotě rovného milionu eur se totiž stal Adrian Mateos. Tedy mladík, kterého by za velkou louží do kasina ještě ani nepustili - Mateos do Mainu nastoupil čtvrt roku po svých devatenáctých narozeninách a svým triumfem dal vzpomenout na šest let staré vítězství slečny Obrestad. Bronzovou příčku tehdy obsadil Dominik Nitsche, heads-up si s hyper-talentovaným Španělem zahrál Fabrice Soulier. Bednu vítězů obsadili dodnes aktivní a úspěšní hráči, v přetahované mezi Mateosem a Nitschem má lehce navrch Němec, jehož $18,6milionové earnings o milion překonávají ty Adrianovy. Dominik vede i v počtu získaných braceletů a to v poměru 4:3 - úctyhodné skóre na to, že jim je pouze 28 a 25 let. Je to nicméně Mateos, kdo se stal historicky nejmladším trojnásobným šampionem WSOP - svůj třetí a prozatím poslední bracelet ukořistil ve 22 letech. Tomu se říká start....

Berlínský čas

V roce 2014 si WSOPE vybrala oddychový čas a na scénu se vrátila v roce 2015. Plná sil? Nu, návštěvnické číslo Main Eventu tomu příliš nenapovídá; Speilbank Casino v srdci Berlína tehdy u turnajových stolů přivítalo pouze 313 hráčů a je možné, že i historicky nejnižší účast v hlavním turnaji WSOP Europe z berlínské návštěvy učinila pouze jednorázovou záležitost.

Turnaj si opět podmanil již notně dekorovaný hráč - a již počtvrté na vrchol evropské pokerové hory vystoupal Američan. Kevin MacPhee už v minulosti získal tituly z EPT i samotné WSOP; náramek si přivlastnil v létě 2015 coby šampion $5.000 NLHE Turbo eventu, na vítězství v EPT dosáhl dokonce již v roce 2010, kdy - ó, ano - triumfoval právě v Berlíně. Tím si zajistil rovný €1.000.000, o pět let později si ve stejném kasinu dokráčel pro dalších €883.000. Věta Ich bin ein Berliner zřejmě nezněla pouze z Kennedyho úst.

A s kým že se tehdy čerstvě 35letý MacPhee potkal u finálového stolu? Nu, neměl to vůbec jednoduché; 9. příčku obsadil Johannes Becker, 7. Erik Seidel, 6. Felix Bleiker, 4. Andrew Lichtenberger, 3. pak JC Alvarado. Podruhé v řadě se v heads-upu objevil Španěl, David Lopez však na Mateosovo předchozí představení nenavázal a loučil se jako €475tisícový runner-up.

Rozvadovské časy

Na věčné časy? Nu, minimálně pro blízkou budoucnost. WSOP Europe se v rozvadovském King's Resortu poprvé zabydlela v roce 2017 a od té doby se sem podzimní festival vrací s železnou pravidelností - české podzimy jsou rázem o něco méně sychravější. První tuzemský Main Event zaznamenal 529 zaplacených vstupů a první, co se nám při vzpomínkách na předloňský turnaj vybaví, je zdánlivě nekonečný heads-up mezi Gianlucou Speranzou a Martim Rocou de Torresem - ano, potřetí v řadě se v duelu představil Španěl, podruhé jej pak opouštěl jako vítěz.

Ale načekal(i jsme) se. S celkově třetím Mathijsem Jonkersem jsme se v naší tehdejší textové reportáži rozloučili v čase 21:40, jméno evropského šampiona pro rok 2017 jsme vám oznámili až 4 hodiny a 57 minut později. Limpovalo se, flipovalo se, chiplead se přesouval. Nakonec se štěstí usmálo na tehdy 36letého bývalého učitele a Speranza, back-to-back šampion SCOOP Main Eventů, jistě promine - usmálo se dobře. To si alespoň myslíme jakožto milovníci dobrých pokerových příběhů; De Torres si totiž vstupenku do turnaje vybojoval v online satelitu a zanedbatelnou investici proměnil v zisk €1.115.207. Španělsko mělo svého Moneymakera, byť o tento post Martiho letos připravil šampion $25tisícového PSPC Ramon Colillas - ten totiž bahamský turnaj o pětimilionovou vítěznou trefu rovnou freerolloval.

Kompletní souboje šestičlenného finálového dne si tehdy vyžádaly 14 hodin, obhájce berlínského prvenství MacPhee se jich nezúčastnil - byl totiž vyřazen na 10. příčce. Bubble boyem finálového dne se stal známý britský profesionál Jack Salter, Maria Ho se loučila na šesté příčce, Niall Farrell pak na místě pátém. Michal Mrakeš dokráčel až na 14. místo, čímž ustanovil český rekord v Main Eventech WSOPE.

Ten vydržel v platnosti přesně jeden rok, Dominik Matejka se totiž stal Kevinem MacPheem loňského Mainu - ano, vyřazen byl na 10. příčce. Sedmé místo obsadil Koray Aldemir, na čtvrtou příčku vystoupal lasvegaský šampion z roku 2015 Ryan Riess. V heads-upu 534členného turnaje - největšího WSOPE Main Eventu od roku 2011, druhého největšího vůbec - se potkali Maďar Laszlo „omaha4rollz“ Bujtas a Brit Jack Sinclair. Jistě si vzpomínáte, že náramek a s ním spojených €1.122.239 putovaly na ostrovy, druhý anglický šampion Sinclair zvítězil osm let po triumfu Jamese Borda.

Jack rozvadovský hlavní turnaj opanoval rok poté, co při svém průlomovém výsledku obsadil osmou příčku v tom lasvegaském. Sinclairova kariéra nabrala ten správný směr a budeme s napětím sledovat, zda se Jack náhodou nestane historicky prvním dvojnásobným šampionem Main Eventu WSOPE. Sinclair už je v Rozvadově a není pochyb o tom, že se o obhajobu pokusí; historicky jedenáctý evropský šampionát svým prvním flightem startuje dnes, (staro)nového šampiona poznáme ve čtvrtek 31. října.

Šampioni Main Eventů World Series of Poker Europe

Táhneme za jeden provaz. Nová facebooková stránka Pokerman CZ / SK světem pokeru provede všechny české i slovenské fanoušky.