Život hráče: Jeff Sarwer

Poté, co strávil podstatnou část dětství se svým násilnickým otcem na cestách jako uprchlík a dokonce používal falešné jméno, svoji dávnou slávu oprášil za pokerovými stoly. Od roku 2007 Sarwer znovu ukazuje svoji inteligenci a charisma, tedy vlastnosti, které ho proslavily v osmdesátých letech.

Šachová kariéra

Pravidla šachů se Sarwer naučil od své sestry Julie. Netrvalo dlouho a zvídavý, teprve čtyřletý klučina začal do hry stále více pronikat.

O dva roky později se během cestování se svým otcem a sestrou nachomýtl mezi šachisty, kteří spolu soupeřili v neworleanském McDonald's.

"Vyhodili je z Burger Kingu a Popeye’s Fried Chicken, takže tohle bylo poslední místo, kde jim dovolili hrát," vzpomíná Sarwer. "Přišel jsem k nim a zeptal se, zda si mohu zahrát. Porazil jsem jednoho z nich a on nás poprosil, ať nikam nechodíme, že mě musí ukázat "Alovi". O pár minut později přišel Al Carlin. Byl to člověk plný energie, šachový šampion státu Louisiana. Stal se prvním člověkem, který mi ukázal nějaké základy a já byl štěstím bez sebe. Byl jsem unešen krásou těch figurek a tím, jak mi všechny tahy dávaly větší smysl."

Sarwer poté pokračoval do New Yorku, kde začal studovat v Manhattan Chess Clubu. Pod vedením šachového instruktora Bruce Pandolfiniho začal s intenzivním tréninkem.

V roce 1986, ve svých osmi letech, se stal vítězem mistrovství světa juniorů v Portoriku, kde reprezentoval zemi svého původu - Kanadu. Jednalo se o mistrovství hráčů do deseti let. I když se Sarwerovi po vítězství dostalo velké pozornosti a začal být vnímán jako vycházející hvězda a jedna z největších světových nadějí*, vždy chtěl soupeřit s lepšími hráči.

"Už tehdy jsem věděl, že tenhle dětský poker je jen začátek," říká Sarwer. "Raději jsem hrál s dospělými. Přirozeně mi nejvíce imponovaly partie v Manhattan Chess Clubu. Chodili sem i někteří velmistři a i když mě stále poráželi, vždy jsem dychtil po tom vidět jakých strategií a plánů využívají. Snažil jsem se je zakomponovat do své hry. "

I přes zájem médií o mladou šachovou superstar a dost možná budoucího světového šampiona se Sarwerův otec rozhodl pro nemyslitelné - odvezl Jeffa a jeho sestru z New Yorku a přivedl je zpátky k životu na cestách.

"To, že mě otec odtrhl od šachů, byla jedna z nejhorších věcí, která se mi v dětství stala," říká Sarwer. "Jako obvykle měl své vlastní problémy, které byly přednější než má šachová kariéra, a pozornost, kterou mi věnovala média, rozhodně nepotřeboval. Popravdě řečeno, kdyby nebylo toho mediálního zájmu kolem mě, tak by otce nikdo nevyšetřoval. Přesně tomu se snažil vyhnout."

* Sarwer je dokonce vyobrazen ve snímku "Searching for Bobby Fisher", pojednávajícím o dalším zázračném hráči Joshi Waitzkinovi.

Šachmat dětství

Sarwer začal žít přechodný život. Jeho rodiče se potkali, když otci bylo 19 let, matce 29 a měla čtyři děti. Poté, co si pořídili Jeffa a Julii, se jejich vztah začal rozpadat. Sarwerovi byl teprve jeden rok, když otec oba vzal na cesty.

V deseti letech tedy Sarwer ztratil hru, kterou miloval, začal znovu žít kočovným životem a bez jasného cíle se přesouval z místa na místo. Jeffův otec obstarával jídlo za pomocí sociálních dávek nebo různých podvodů.

"Potloukali jsme se převážně ve společnosti hippies a občas skončili ve squatech," přiznává Sarwer. "Byl to zcela jiný život než v New Yorku a Manhattan Chess Clubu. Vždycky jsme žili v ilegalitě, ale situace se ještě zhoršila ve chvíli, kdy se o našich problémech začalo vědět. Nějaká část mě samotného měla život na cestách ráda - tu každodenní nepředvídatelnost. Nakonec jsem ale zoufale chtěl ve svém životě nějaký pevný řád."

Když se o životní styl Jeffa a Julie začala zajímat média, ontarijská Children’s Aid Society se rozhodla vzít obě děti pod ochrannou péči. Život v pěstounské rodině se ale sourozencům nezamlouval. Utekli proto zpět ke svému otci.

"Poslední věcí, po které jsem toužil, bylo žít v Ontariu v dětském domově, kde se lidem, které jsme znali, děly příšerné věci," vysvětluje Sarwer. "Ať už byla situace okolo mého otce jakákoliv, bylo to mnohem méně strašidelné než život v nějaké pěstounské rodině, která spolupracovala se společností a ústavem. Nelíbila se mi představa, že bych žil v normálním světě, protože jsem byl vychován zcela odlišným způsobem. Můj otec miloval svobodu a neustálé cestování. Jen tak se také mohl vyhnout problémům s úřady."

"Býval koncertním houslistou, jenž se rozhodl, že společný život s dětmi bude velkou zkouškou. Proto jsme se odpoutali od společnosti a své životy žili bez jakýchkoliv hranic a pravidel, až na ta jeho. Bez těchto pravidel se však život stával těžším a těžším a čím dál tím víc postrádal smysl. Každý kult se v určitý okamžik zhroutí a nezáleží na tom, že vznikl s dobrým úmyslem."

Znovu Jeffem Sarwerem

Po mnoha letech pod falešným jménem se Sarwer rozhodl používat to pravé. Bylo mu tehdy něco málo přes dvacet a začalo se mu dařit v podnikání. Stále se ale necítil na to, aby veřejnosti odhalil, kým skutečně je. V září roku 2007, téměř po dvaceti letech bez šachů, byl Sarwer znovu připraven hrát - pod svým pravým jménem.

"Narazil jsem na něj víceméně náhodou, a tak jsem si zahrál," říká o premiérovém turnaji. "Byl to víkendový turnaj v krásném hradu Malbork nacházejícím se poblíž Gdaňsku. Dařilo se mi lépe, než jsem očekával, a spolu s několika velmistry jsem skončil na děleném druhém místě. Kdybych v posledním kole porazil Radoslawa Wojtaska, tak bych se stal vítězem. Je to ale top 50 hráč světa, a tak mi nedělalo příliš velký problém přijmout remízu a skončit druhý."

Tento turnaj se stal znovuobjevením muže, kterého šachový svět kdysi tolik miloval. Ačkoliv se jednalo o pomalý a bolestivý proces, Sarwer věřil, že jeho problémová minulost je ta tam a nakonec padne jako soupeřův král.

"Trpělivě jsem se snažil roztřídit si v hlavě všechny rady, které mi otec za ty roky dával. Čím starší jsem byl, tím víc jsem si uvědomoval, že se musím zapojit do normálního života, a proto mnoho z toho, co mne učil, nedává žádný smysl," odhaluje Sarwer.

"Pomalu jsem se znovu zapojil do života, našel odpověď na některé otázky a sám si vybral, co si z mého dětství chci odnést a na co chci zapomenout. Mohl jsem jednat podle svého."

"Dlouho jsem nebyl připraven na návrat - muselo to přijít s věkem. Nechtěl jsem být za chlapíka, který měl těžké dětství a lidé si o něm budou myslet, že už ničeho nedosáhne. Znal jsem hodně lidí, kteří od mého dospělého života očekávali jen to nejhorší. Právě tohle mě nejvíc motivovalo, když jsem se ve dvaceti znovu začal žít, budovat si novou budoucnost a třídit si myšlenky, abych jasně oddělil hranice velmi dávné minulosti a té nedávné."

Pokerová rošáda

I když byl Sarwer ve svém prvním turnaji pod pravým jménem tak úspěšný, stále chtěl pokračovat v hledání své nové životní vášně.

V polském Gdaňsku se stal regulárem na pětieurových 6max SnG ve svém oblíbeném baru. Novou hru, u které se musí přemýšlet, objevil v roce 2008.

"Byli to milí chlapíci, ale hráli prostě příšerně," vzpomíná Sarwer. "Měl jsem bad run a moc nevyhrával. Proto jsem si řekl - OK, tady mi to nejde, ale možná to bude lepší, když se postavím přemýšlejícím hráčům." Takže jsem si prostě jen tak zaplatil přímý buy-in na EPT v Praze. Probojoval jsem se do peněz a krátce poté turnaj opustil. S Q-J jsem se dostal do all-inu na boardu Q-J-5 proti italskému hráči s esy. Na river mu samozřejmě přišlo další, ale uvědomil jsem si, že poker může být dobrým prostředkem, jak se naučit vypořádávat s věcmi, které nemůžete nijak ovlivnit. Mám totiž tendenci chtít toho ovlivnit co nejvíc."

Od svého prvního pokerového turnaje si Sarwer vydělal více než $500.000 a na svém kontě má dva finálové stoly série EPT. Ačkoliv se mu v roce 2010 nedařilo finančně tolik jako v tom minulém, je považován za jednoho z nejbystřejších hráčů v pokerovém světě.

"Rok 2010 byl skvělý, protože cítím, jak se má hra ohromně zlepšila," říká Sarwer, který se věnuje také $10/$25 PLO CG. "Obvykle hraju každý měsíc jeden velký turnaj a k tomu nějaký side event. Letos jsem byl na dosah hned několika velkým úspěchům, ale mé naděje končily v důležitých situacích na riverech. Jediným dobrým výsledkem je €110.000 z berlínského €10.000 High Rolleru. Svým způsobem to je skvělý trénink mé trpělivosti a jsem si jistý, že se ke mně pokeroví bohové znovu nakloní, varianci překonám a postarám se o nějaký rozruch. Má hra je mnohem méně čitelná a dokážu rozeznat stále lepší spoty na sick bluffy."

Pěšák na cestě za lepšími zítřky

Přestože si Sarwer myslí, že poker a šachy jsou dvě obrovsky rozdílné hry, dokáže mezi nimi nalézt i mnoho podobností. Jednou z nich je podobný postup při zpracování informací.

"Při zápolení v obou hrách mám podobné pocity," vysvětluje. "Jak v pokeru, tak v šachách je zapotřebí několik základních dovedností, jako jsou například disciplína nebo schopnost analyzovat soupeře, ale šachy jsou víc vizuální a prostorové. Proto mají co do činění se stejnou částí mozku, kterou využíváme například při skládání hudby nebo v architektuře. Poker je víc o statistice a risk managementu. Obě hry jsou podobné, když se dostanete do pozdních fází. Každé rozhodnutí se stává důležitějším a lidé se často stáhnou. Z toho důvodu je nesmírně důležité zůstat o krok napřed a hrát chytře. Na vysoké úrovni je v obou zapotřebí soustředění a pozorného sledování protivníků."

"Vím, co je zapotřebí k vítězství, a také to, že je nutné své soupeře respektovat. V obou hrách musíte využívat svých zkušeností z dřívějška, ovšem také si uvědomit, že každá situace a každý hráč je jiný - než tedy něco uděláte, tak je nutné v klidu zapřemýšlet, zda neexistuje nějaké jiné, lepší řešení. Já osobně nemám problém zkoušet nezvyklé věci a nebýt přitom úspěšný, protože tím získávám nové informace. Když takto experimentujete delší dobu a spojíte si nové informace s běžnými postupy, tak dostáváte do ruky silnou zbraň, se kterou si u stolu můžete dělat, co chcete."

Sarwer věří, že díky svým schopnostem a odhodlání v budoucnu oslaví zisk velkého turnajového titulu. Ačkoliv tento hráč žijící v Polsku neoplývá tolika zkušenostmi jako jiní reguláři velkých turnajových sérií, plánuje pokračovat v dalším zdokonalování své hry.

Přestože je Sarwerovou prioritou číslo jedna poker, nezapomíná ani na svůj velký šachový talent. Říká, že pokud se někdy znovu vrátí ke hře, která ho v dětství tolik proslavila, bude se bít o velmistrovský titul.

"Bylo by k tomu zapotřebí nejméně dvou let náročného studia a tréninku, zvláště co se týče úvodní přípravy," přemýšlí Sarwer. "V šachách na té nejvyšší úrovni je příprava velice důležitá a množství teorie, kterou bych se musel naučit je enormní. Hlavní rozdíl mezi pokerem a šachy je ten, že v porovnání s šachy je poker, co se týče analytické úrovně, novým odvětvím. Proto top hráči mění každým rokem svoji hru a vytváří si vlastní strategie. To je úžasné."  

Ve svých 32 letech má Sarwer vše ve svých rukou a stojí před ním zářivá budoucnost v mnohém připomínající dvacet let staré chvíle, kdy porážel své soupeře nad šachovou deskou. Otec již není součástí jeho života, svoji sestru vídá kvůli velké vzdálenosti jednou do roka a je smířen se svým dětstvím, které zničilo jeho šance stát se nejlepším šachistou na světě.

"Už tenkrát jsem věděl, že dětství je krátké a jednoho dne se budu moci jako dospělý rozhodovat sám za sebe. A vidíte to - měl jsem pravdu a nyní žiji na úrovni. Jsem rád, že jsem poker objevil. Je to opravdu milé překvapení. Cestování po celém světě, hraní turnajů a společné chvíle s lidmi, s nimiž jsem se díky pokeru seznámil mě ohromně baví a dávají mi druhou šanci prosadit se v nějaké hře. Myslím si, že během několika let se ukáže, jak moc dokáži být v této hře úspěšný."*