Triple Crown Club má zatím 8 členů. Kdo by do něj mohl vstoupit přes léto?

World Series of Poker, 1970. World Poker Tour, 2002. European Poker Tour 2004. Poker se neustále vyvíjí a mění, i šestnáct let coby věk nejmladší z trojice prestižních sérií působí jako celá věčnost. Rozhodně je to dost dlouhá doba na to, aby se někomu podařilo opanovat velké turnaje všech tří sérií a tím zkompletovat takzvanou Triple Crown.

Poprvé byl tento zlatý hattrick vsítěn již léta páně 2008, relativně nedlouho po vzniku EPT. Gavin Griffin tehdy ke svému čtyři roky starému braceletu a rok starému triumfu z EPT přidal i vítězství v lednovém $10k WPT Borgata Winter Open Championship eventu. V okamžiku překonání Davida Trana v posledním showdownu se Griffinovi po třech letech a osmi měsících od prvního náramkového triumfu podařilo vystoupat i na poslední pokerový vrchol. Svět poznal prvního člena Triple Crown Clubu, do kterého v dalších letech vstoupila ještě hrstka vyvolených.

Nejrychleji se s nástrahami tří velkých sérií vypořádal britský mladík Jake Cody, jenž své členství získal za pouhý rok a čtyři měsíce. Nejdelší časové rozpětí naopak dělí triumfy Harrisona Gimbela, jenž sice bahamskou PCA opanoval již v roce 2010, avšak na triumfy ve WPT a konečně i WSOP si musel počkat dlouhých šest, respektive sedm let.

Členové Triple Crown Clubu

Jak vidno, v roce 2017 se elitní společnost rozrostla o tři nové členy, přičemž Niall Farrell na poslední potřebné vítězství dosáhl na půdě rozvadovského King's. Psal se 2. listopad 2017 a oblíbený skotský smíšek v heads-upu €25k WSOPE High Rolleru překonal Benjamina Pollaka.

Firaldo se stal v pořadí osmým členem Triple Crown Clubu a díky třem posilám během jediného kalendářního roku a zároveň neustále bujícímu programu WSOP či WPT (EPT se přeci jenom v posledních letech držela vzadu) se zdálo, že další členové na sebe nenechají dlouho čekat. Nu, o dva a půl roku později jsme stále na osmi členech. Tak tomu ale nemusí zůstat nadlouho.

Již 1. července se na ze států Nevada a New Jersey přístupné herně WSOP.com rozeběhne měsíční maratón online náramkových klání. Jen na tomto poker roomu jich bude uděleno 31, dalších 54 braceletů pak bude k mání u stolů mezinárodní (byť českou licenci bohužel nevlastnící) herny GGPoker. 85 eventů, to je 85 příležitostí získat nejcennější pokerovou trofej - a nebudeme si to kazit přiznáním skutečnosti, že vzhledem k legislativním omezením není v silách žádného hráče odehrát kompletní program, protože od 19. července se bude harmonogram obou odnoží WSOP Online Series překrývat a na obou hernách nelze hrát zároveň.

Připravili jsme pro vás seznam čtyř hráčů, které od vstupu do Triple Crown Clubu dělí pouze zisk zlatého náramku a kteří tak v nadcházejících týdnech budou pod ostrým drobnohledem. Dobrou zprávou je, že online pokeru se tato skupina rozhodně nebrání a dá se očekávat, že nebudou jen přešlapovat na místě a do virtuálních náramkových klání se skutečně zapojí.

Roberto Romanello, Wales

Titul z EPT: €5.300 EPT Prague, prosinec 2010
Titul z WPT: €2.720 WPT Bratislava, duben 2011
Náramkové maximum: 3. místo, $1k NLHE během WSOP 2016

Začněme mužem, který v úvodu desátých let úřadoval v našich končinách. Roberto Romanello je s $4,2milionovými earnings s přehledem nejúspěšnějším turnajovým hráčem ostrovního Walesu. Na první zajímavé výsledky dosáhl již v roce 2006, ovšem za průlomové lze označit až vítězství z prosince 2010. Tehdy do Prahy dorazil kolotoč EPT a Main Eventu s buy-inem €5.300 se zúčastnilo 563 hráčů. Z těch domácích to nejdále dotáhl Petr Targa (39. místo), slovenské naděje zhasly až na finálovém stole, kde se Ján Bendík rozloučil na 6. příčce. Roberto v heads-upu porazil Itala Emilioana Bona a zinkasoval €640.000.

Jen o pár měsíců později - mezitím stihl cashnout turnaje v Anglii a Španělsku - se Roberto zapojil také do €2.720 Main Eventu WPT Bratislava. Ten hostilo kasino Golden Vegas, kompletace 210členného turnaje si vyžádala pět dní a Roberto si ze všech soupeřů (i z domácího tria Marek Tatar, Ľubomír Kudlička a Marek Blaško, které se seřadilo na 8. až 10. místě) udělal apríl. Tenhle titul, druhý do skládačky Triple Crown, Robertovi v šestém roce jeho profesionální kariéry vynesl €140.685.

O devět let později Romanellovi, toho času ambasadorovi herny partypoker, zlatý náramek stále uniká. Na placené příčky turnajů WSOP či WSOPE přitom welšský hráč pronikl již 37krát a z toho sedmkrát postoupil mezi nejlepší devítku. Nejblíže byl zisku braceletu v roce 2016, v 2.242členném $1.000 NLHE freezeoutu před sebe v Las Vegas pustil pouze dva hráče. O rok dříve v Berlíně v €3.250 WSOPE PLO 8-Handed eventu skončil čtvrtý. Dobrá zpráva? Herna partypoker obvykle nerozdává smlouvy těm, kteří by se báli online pokeru a Robertova účast v nadcházejících náramkových kláních se tak jeví navýsost pravděpodobně.

Andrey Pateychuk, Rusko

Titul z EPT: €4.900 EPT Sanremo, říjen 2011
Titul z WPT: €3.500 WPT Prague, prosinec 2011
Náramkové maximum: 15. místo, $2k NLHE během WSOP 2016 a $10k Main Event 2011

Další sázka na jistotu? Andrey Pateychuk je stále aktivním hráčem, vloni v říjnu ostatně teprve oslavil třicítku a v tomhle věku o odchodu do pokerového důchodu většinou nepomýšlíte - pokud se tedy nejmenujete třeba Fedor Holz. Talentovaný Rus vzal pokerový svět útokem na sklonku roku 2011. V italském Sanremu nejprve kraloval €4.900 EPT Main Eventu, do kterého nastoupilo 837 hráčů. Ján Bendík - jo, EPT mu prostě sedí - tehdy obsadil pátou příčku, v heads-upu se Pateychukovým vyzyvatelem stal Dimitar Danchev. Ten sám si svůj „evropský“ titul zajistil o dva roky později v PCA, v Sanremu se musel sklonit před uměním ruského soka, jenž si po heads-up dealu připsal €680.000.

Tenhle příběh opět nese silnou českou stopu, o necelé dva měsíce později Andrey úřadoval ve stověžaté praze. €3.500 WPT Main Event na začátku prosince 2011 zaznamenal 571 registrací, Ján Bendík (a dost!) dokráčel na sedmou příčku. Pateychuk zvítězil bez dealu a své konto obohatil o €450.000. Dva velké triumfy od sebe dělilo jen nějakých šest týdnů a doplnění zlatého náramku se zdálo jako pouhá otázka času.

Toho času však už uběhlo přes osm let a cenný bracelet v Pateychukově sbírce stále chybí. Ruský žralok se přitom snaží, od roku 2011 nevynechal jedinou lasvegaskou Světovou sérii a dohromady zde zapsal 34 placených umístění. Finálové příčky mu však na druhé straně velké louže unikají, jeho maximem je 15. místo, které obsadil hned dvakrát; nejprve ve „Staszkově“ Main Eventu v roce 2011, posléze ještě v $2.000 NLHE freezeoutu o pět let později. Tak co, klapne to letos? Šance jsou obrovské; „ThePateychuk“, jak zní Andreyův nick na PokerStars, podle webu Pocket Fives v online turnajích dosáhl na téměř $5milionové earnings. Ty navíc v posledních měsících přiživuje trefami z herny GGPoker, účast v minimálně zdejší odnoži WSOP Online Series je tedy prakticky jistá. Na tomto poker roomu vystupuje pod nickem aangierr15, avšak finálová klání náramkových turnajů mají být odehrána pod skutečnými jmény. To Rusovo budeme bedlivě vyhlížet.

Michael Watson, Kanada

Titul z EPT: $5.300 PCA, leden 2016
Titul z WPT: $15.400 WPT Bellagio Cup, červenec 2008
Náramkové maximum: 2. místo, $1.500 NLHE Mixed Max 2014, A$5.000 PLO WSOP APAC 2014, $10k NL 2-7 Lowball Draw 2016

Mike Watson, nebo také SirWatts, chcete-li, do puntíku splňuje jednu z podmínek nutných k uvedení do Pokerové síně slávy: ve zkoušce času tenhle Kanaďan bezesporu obstál na jedničku. S další podmínkou už je to horší, své 40. narozeniny Watson oslaví až v roce 2024. V tu dobu už možná bude členem Triple Crown Clubu - k zisku potřebného třetího vítězství byl už vícekrát blízko. Vezměme ale věci popořadě a přenesme se do červencových dní roku 2008, kdy ve slavném Bellagiu v Las Vegas proběhl $15.400 WPT Bellagio Cup. Počet registrací se vyšplhal na 446, v závěrečném souboji těžkých pokerových vah Watson porazil Davida Benyamina a zinkasoval $1.673.770.

Pro titul z EPT si Mike odskočil na slunné Bahamy, kde se v roce 2016 do $5.300 PCA Main Eventu zapojilo 928 entries. I v tomto turnaji jsme byli svědky heads-upu zkušených hráč, za kratší konec provazu tahal Anthony Gregg. Jistě není bez zajímavost, že kdyby zvítězil právě Američan, byl by Triple Crown Club devítičlenný; Gregg už tou dobou na svém kontě měl tituly z WPT (2012) a WSOP (2013) a snažil se dosadit třetí dílek do vítězné skládačky. Takto se musel spokojit s $612tisícovým bolestným, Watson si díky heads-up dealu připsal $728.325.

Paradoxní je, že Watsonovi se během WSOP Europe 2012 podařilo dosáhnout na velké vítězství, triumf v €51.000 NLHE Majestic Super High Rolleru mu vynesl rovný milion dolarů. Určitou kaňkou je, že šlo o „pouhý“ side event a náramkové statistiky s tímto triumfem nepočítají. V reálných braceletích eventech si Mike zahrál již tři heads-upy. Skóre? 0:3 - nikdy. V roce 2014 Watson nejprve ve Vegas padl v duelu $1.500 NLHE Mixed Max (zvítězil Jared Jaffee), v Melbourne pak o pár měsíců později v koncovce A$5k Pot-Limit Omaha eventu nestačil na Sama Higgse. Poslední náramkový duel SirWatts absolvoval před čtyřmi lety, v $10.000 NL 2-7 Lowball Draw Championship během WSOP 2016 se musel sklonit před rozjetým Jasonem Mercierem. Pokusí se Watson tuhle nepříznivou bilanci v následujících týdnech vylepšit? Na to vemte jed; online turnajům SirWatts rozumí na jedničku, z virtuálních klání už si odnesl skoro šest milionů dolarů a stejně jako Pateychuk, také Mike (pod nickem TightDickPlaya) aktuálně grindí na GGPokeru.

Moritz Kranich, Německo

Titul z EPT: €5.300 EPT Deauville, leden 2009
Titul z WPT: $10.300 WPT Bellagio Cup, červenec 2010
Náramkové maximum: 3. místo, €10.400 Main Event, WSOPE 2011

Tři výše uvedení hráči se těší hvězdnému statusu, rozhodně jde o muže, s nimiž je v kterémkoli turnaje třeba počítat. Jméno Moritze Kranicha oproti tomu v našich uších příliš nerezonuje - 40letý rodák z přístavního Hamburgu se přitom prezentoval obdivuhodným tahem na branku. Do jeho profilu v databázi Hendon Mob bylo vepsáno pouhých 19 výsledků, i v takto mizivém vzorku měl přitom Kranich na dosah členství s prestižním Triple Crown Clubu. První triumf se datuje do počátku roku 2009, kdy si Moritz v 645členném €5.300 Main Eventu v Deauville bez nutnosti dealu připsal €851.400.

O rok později se Němec přes léto přesunul do Las Vegas, v centru pokerového dění zazářil v další edici Bellagio Cupu - stejného turnaje, který si o dva roky dříve podmanil Mike Watson. V roce 2010 byl buy-in nastaven na $10.300 a zaplacen byl 353krát. V heads-upu Moritz předčil Justina Smithe, třetí místo Phila Iveyho rozhodně také stojí za zmínku. Triumf z WPT měl hodnotu $875.150; pro Kranitze šlo o teprve desáté (!) ITM umístění v Hendonem evidovaných turnajích, z kapsy mu už čouhaly dvě cenné trofeje.

Tu třetí mohl reálně přidat v říjnu 2011, kdy náramková WSOP Europe navštívila francouzské Cannes. V €10.400 WSOPE Main Eventu, hlavním to turnaji s 593 registracemi, byli nad Kranichovy síly pouze runner-up Chris Moorman a vítěz Elio Fox. I za třetí místo Moritz získal překrásných €550.000, zpětně ale můžeme říci, že to byla labutí píseň fantasticky rozjeté kariéry. Podobně tučnou sumu už Kranich nikdy nezískal, poslední dvě placená umístění zapsal v letech 2014 a 2015 a od té doby se po něm slehla pokerová zem. Velká škoda; v online turnajích PokerStars Kranich vystupoval pod nickem Catenaccio a finálové účasti v sériích SCOOP i WCOOP jen podtrhovaly jeho turnajové mistrovství. Na úsvitu své kariéry Kranich hrál freerolly, během čtyř měsíců se jeho průměrný buy-in vyšplhal na $100. Bohužel se zdá, že tato kariéra už je u konce - na druhou stranu, nikdy neříkej nikdy a GGPoker se v Německu těší početné hráčské základně. Třeba je jejím členem i hráč, jehož od vstupu do Triple Crown Clubu dělí jen jedno náramkové vítězství. To, které začneme vyhlížet od 1. července až do začátku září.

Táhneme za jeden provaz. Nová facebooková stránka Pokerman CZ / SK světem pokeru provede všechny české i slovenské fanoušky.