Ve slovenském deníku SME vyšel obsáhlý rozhovor s úspěšným profesionálem Tomášem Kubaliakem, který je v pokerovém světě známý také pod nickem Masuronike. Jak Tomáš mimo jiné prozradil, poker dostal přednost před vysokou školou a do bankrollu nemusel investovat ani jeden dolar.
„Deník SME v okresech Poltár a Lučenec beznadějně vyprodaný, ze stánků hlásí stížnosti, na ulicích začínají nepokoje, tak vám sem hodím i odkaz na online verzi článku.“ Informace o dění ve své vlasti musel Tomáš „Masuronike“ Kubaliak dostávat zprostředkovaně, v těchto dnech totiž pobývá v uruguayském Punta del Este, kde se účastní festivalu partypoker Millions South America.
Nu což, deník SME vychází i při absenci zkušeného regulára a bývalého držitele uznávaného statusu Supernova Elita a právě těmto novinám, jedněm z nejčtenějších na Slovensku, 30letý Kubaliak poskytl rozhovor.
„Už delší dobu se snažím nějak zviditelnit tím, že dávám rozhovory pro mainstreamová média a točím vlogy, v nichž i běžným lidem ukazuji, jak vypadá život pokerového hráče,“ popsal ještě Tomáš ve svém facebookovém statusu svoji misi, která si bere za cíl propagaci pokeru v očích široké veřejnosti.
A aktuální interview by tomuto cíli mělo přispět měrou vrchovatou. Tomáš v něm zevrubně popsal celou svoji kariéru, od počátků na střední škole až po chvíle, kdy prohrál dům, ale vydělal na vilu - tak alespoň zní titulek článku.
První pokerové seance s poty v řádu korun Kubaliak absolvoval na střední elektrotechnické škole, v sedmnácti letech. „Spolužák mi ukázal internetová fóra, kde komunikovali slovenští a čeští pokeroví hráči. K tomu jsem si pustil pár videí, nejlepší hráči tam vyhrávali statisíce dolarů,“ popisuje Tomáš v rozhovoru počátek své úspěšné, byť občas krkolomné cesty.
„Ale od toho jsem byl velmi daleko. Asi jako rekreační hokejista od NHL. V tom fóru jsem se však potkal se skutečnými kluky, kteří si jako čerství dvacátníci vydělávali tisíce eur měsíčně. Když to dokázali oni, proč by to nemohl zvládnout kluk z Poltáru? Šel jsem na přijímačky na vysokou školu ekonomického zaměření, ale už tehdy jsem věděl, že by mě jen brzdila.“
Cestu ke kariéře pokerového profíka Tomáš přirovnává k vývoji fotbalisty - pokud ten hře neobětuje maximum, dotáhne to do třetí slovenské ligy a fotbal pro něj bude jen přivýdělkem. „Já jsem věděl, že chci víc,“ přiznává Masuronike. „Když bylo spolužákům osmnáct, chodili po barech, diskotékách. Já jsem po večerech studoval poker a hrál. Věděl jsem, že když něčeho dosáhnu, můžu na zábavy chodit později.“
Tomášova původní investice byla tedy především časová, z finančního hlediska ho start kariéry stál: „Ani cent. Když jsem začínal, online pokerové herny vítaly nové hráče, dávaly jim jako bonus 50 dolarů. S těmi jsem začal hrát a vyhrávat. Z vlastní kapsy jsem nedal nic.“ Editor deníku SME Boris Vanya se ujišťuje, zda opravdu nic. „Ne,“ zní Masurova rázná odpověď.
A ta je jen jednou z mnoha, které Tomáš slovenskému deníku poskytl. Jak na jeho životní volbu reagovali nejbližší, jak s ním zamávaly prvotní úspěchy, proč si při prvním výletu na živý turnaj připadal jako ve filmu? To a mnohem, mnohem více se dozvíte v kompletní verzi obsáhlého rozhovoru pro SME.
